Kapitola 9. – Znamení část 2.

3. října 2008 v 19:49 | manik |  Cesty osudu
Znamení 2. část

"Utíkejte!" Křikl Harry a všichni tři se rozeběhli nahoru do kopce, kde se pak měl skrývat i tajný vchod. Několik metrů za Bránou se Harry otočil, aby viděl nejméně dva vlkodlaky jak se rozeběhli po prázdných školních pozemcích směrem k nim, vzdálenost mezi nimi se každým jejich skokem zkracovala o několik stop. Chlapec se zastavil.
"Harry!" vykřikla Hermiona, která si jej všimla. Vyvolený se k ní po chvíli rozeběhl, popadl ji za ruku a spolu s ní, dříve než se pro ně stačil vrátit, dohnal Ryana. Když doběhli k velkému balvanu ležícího několik stop od jihovýchodní stěn hradu a hůlkou spojil drobné rýhy na kameni v souhvězdí
"Kasiopea." Prozradil, Hermioně, která se mu snažila nenápadně nahlížet přes rameno.
"Tak běžte!" popohnal je, když kámen pukl a poté co na něj zatlačil se jeho spodní část propadla dozemě a odhalila tak starou, nepoužívanou chodbu. Harry odmrštil jednoho z útočících vlkodlaků o několik metrů zpět.
"Nehodláš tu doufám zůstat." Křikla na něj Hermiona, když se přiblížil k rozzuřenému tvorovi.
"Musím je odlákat." Namítl a vytáhl z kapsy nůž, řízl se do dlaně a pevně ji sevřel, aby z ní vyteklo co nejvíce krve. Vlkodlak, kterého před chvílí odrazil kletbou, zavětřil a vyrazil proti němu.
Ryan, který jeho počínání sledoval, mu chtěl jít na pomoc, ale zarazila ho Hermiona.
"Ne! Ještě není čas!" Ryan na ni rozzlobeně pohlédl, ale poslechl ji. Z lesa přiběhl další vlkodlak, ale namísto poraněnému Harrymu, s rozhodl dát přednost nic netušící dvojici.
"Hermiono, Pozor!" varoval ji Harry, který zápasil s běsnícím vlkodlakem a pomocí kouzel si jej snažil držet dostatečně od těla. Na místo dívky to byl on kdo odrazil útočící bestii. Poskytl tak ale svému rozzuřenému soupeři, možnost zranit jej. Vlkodlak ho bez váhání strhl na zem a skol na něj. Hermiona vykřikla, ale na místo pomoci příteli, byli spolu s Ryanem nuceni skrýt se v otevřené chodbě před poraněným vlkodlakem.
"Harry!" vykřikla dívka zoufale, když se snažila po čtyřech uniknout ze spárů vlkodlaka, který se snažil vtěsnat se do útrob chodby za svojí kořistí. Ryan v tmavé chodbě ztratil hůlku a Hermiona utržila hluboké šrámy na nohou. Dívka se přitáhla k chlapci, který kolem sebe zoufale šmátral rukama. Ticho, které mezi nimi vládlo přerušovalo jen běsnění vlkodlaka, který se k nim snažil co nejrychleji dostat a nebral ohledy na utržené rány, čerstvá krev z Hermioniných poraněných nohou pro něj byla až přespříliš lákavá. A pak ještě rozzuřené štěkání psa, který…
"Harry!" vykřikla dívka, když mezi supěním vlkodlaka zaslechla psí štěkot. Vlkodlak náhle bolestně zavyl a vysoukal se z nory ven. Oba teď viděli černobílého psa, jehož kožich byl nasáklý krví a jenž lehce dopadal na levou nohu jak se nebojácně vrhl proti vlkodlakovi. Ryanovi se díky chabé měsíční záři podařilo najít svoji hůlku, chtěl se vydat Harrymu na pomoc ale neviděl nikoho víc, než jen poraněného psa kterému z přední tlapky vytékal slabý pramínek krve.
"On je zvěromág?" uvědomil si podivnou schodu náhod a otočil se na Hermionu.
"Jo, mohl pomohl bys mi prosím tě?"
"Jo, jasně, promiň." Ihned k ní přiběhl a pomohl jí na nohy, hned potom ji ale musel podepřít, protože se jí podlomila kolena.
"Vydržíš to ještě chvíli?"
"Co?-Co chceš dělat?" nechápala, Teprve, když rázně popadl svoji hůlku a soustředěně zavřel oči, poodstoupila od zdi a strhla jej na zem.
"To nemůžeš!" zasyčela a bolestivě zatnula zuby. "Tímhle mu nepomůžeš, spíš naopak!"
"Nemůžu ho tam přece nechat!" namítl a hbitě se postavil, zatím co Hermiona se stěží posadila. "Zvládne to." Znovu se ho pokusila přesvědčit, i když věděla že to nebude mít žádnou cenu. Ryan se pomalu prosmýkl vchodem z tajné chodby.
"Inommin Extus!" vykřikl a namířil hůlkou na vlkodlaka, se kterým právě bojoval Harry. Vlkodlak se po nárazu temného kouzla zhroutil a dál se už ani nehnul. Vyvolený, v podobě krví zmáčeného psa, skočil na Ryana a srazil ho k zemi. Ryan si promnul bolavé záhlaví, "Stačilo by děkuju," zamumlal, ale Harry z něj už seskočil a zaútočil na dalšího vlkodlaka, který se k nim zezadu blížil. Ryan chtěl vstát a pomoci mu, ale zarazilo ho vzteklé vrčení, jindy tak roztomilé a hravé bordur kolie. Pes rázně pohodil hlavou směrem ke vchodu. Vlkodlak se Harryho pokusil znovu napadnout, ale on se mu vyhnul a skočil přitom na vrchní část puklého kamene ozvalo se zašramocení. Ryan se skryl v chodbě a vyděšeně sledoval jak se chodba začala zavírat. Přece ho tam nemůže jen tak nechat!
"Harry!" křikl, chtěl ještě vylézt, ale otvor se zavíral až příliš rychle. Uslyšel psí štěkot a vití vlkodlaka…. Svolává další.
"Harry!" křikl znovu, Pes, který si teď od vlkodlaka udržoval patřičný odstup, se otočil a s vlkodlakem v patách se rozeběhl k zavírající se chodbě. V poslední chvíli proskočil skulinou mezi kameny. V chodbě se opřel o její stěnu a unaveně sledoval jak se po něm sápe vlkodlakova tlapa. Do ticha vládnoucí ho v chodbě se ozvalo zakřupání následované bolestným supěním vlkodlaka. Harry, co by unavený pes, se z posledních sil donutil odplazit se dál od stále ještě se cukající tlapy vlkodlaka.
"Harry," usmála se unaveně Hermiona, když jí pes olízl tvář. Ryan mezitím vyčaroval nosítka a položil na ně Hermionu, pak se obrátil na psa.
"Zvládneš to?" Harry s tichým zasyčením kývnul hlavou a pomalu se vydal ke druhému konci chodby. Ještě dlouhou dobu za sebou slyšeli skučení a vytí svolaných vlkodlaků, než chodba najednou skočila, Ryan se podíval na psa, který se rázem změnil zpět v Chlapce který přežil. Harry zaťal zuby a a za pomoci stěny se postavil na nohy, hůlkou pak poklepal na určitá místa ve stěně a téměř neslyšně zašeptal zaklínadlo. Stěna se bez jakéhokoliv zvuku stáhla do země a jim se naskytnul pohled na temnou sklepení chodbu.
Harry ustoupil stranou, aby mohl Ryan s Hermionou na nosítkách projít a sám se posadil vedle otvoru a zatlačil na vystouplou dlaždici vedle sebe a otvor ve zdi se ihned zavřel.
"Severus Snape?" zamračil se Ryan, když si přečetl štítek na protějších dveřích a pomohl Harrymu vstát.
"Proto tuhle chodbu nepoužívám." Zašklebil se Harry a opřel se o Ryana. "Takže, dalo by se říct, že si prošel první zkouškou." Dodal po chvíli, když se společně vydali pryč ze sklepení. Ryan se nechápavě zamračil.
"Zkouškou?" zopakoval a sledoval Harryho úšklebek.
"Jo, budeš si na tyhle 'akce' muset zvyknout, tímhle je Nebelvírský trio pověstný." Ryan se překvapeně zastavil, Harry, který tohle nečekal, se nebezpečně zakymácel.
"Ty vole, co blbneš!" vyjekl, když se na nohou udržel jen díky výklenku, kterého se chytil.
"Stejně to není dobrý znamení, ten štítek minulej rok sundali." Zamyslel se nad náhlým znovu objevením štítku na dveřích vedoucích do Snapeova kabinetu. "Pokud ho tam znovu dali, znamenáto, že… Oh, můj bože!" vyprskl a zhnuseně se oklepal.
"A to to vypadalo na celkem klidnej rok." Vysvětlil Ryanovi. "Upřímě sem doufal, že byl Brumbál natolik inteligentní, aby vytvořil ochranu natolik silnou, že by se nedal najít žádný způsob, kterým by se sem ten hajzl mohl dostat, ale nééé, to by bylo moc jednoduchý!" zavyl a pak se rozesmál.
"Pottere! 80 bodů za každého zvák, kvůli šíření pomluva přestaňte dělat takový kravál!" ozvalo se za nimi.
"Já sem to nebyl, přísahám!" Vyjekl automaticky Harry s vykulenýma očima a za pomoci Ryana se obrátil. Nikdo v chodbě ale nestál. Harry koukl na Ryana, který se otočil na Hermionu, která za nimi letěla na lůžku a u krku si držela hůlku.
"Mio?" pozvedl Harry obočí, dívka na nic nečekala a i přes bolest, kterou jí třas způsoboval se rozesmála na celé kolo, "Kdy- kdyb…. Kdyby si se viděl!"
"Ha-ha-ha!"odsekl Harry a šťouchl do Ryana, který se znovu rozešel.
"Prej; já to nebyl, přísahám!" pištěla za nimi Hermiona smíchy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pegy Pegy | 3. října 2008 v 23:30 | Reagovat

Skvělý pokráčko. Jen tak dál.

2 Noir Noir | 4. října 2008 v 21:12 | Reagovat

Děkuji děkují za trochu akce a pěknou kapitolu. Co říct, je to čtivé, je to chytlavé, je to prostě dobré.

3 katak katak | 4. října 2008 v 21:29 | Reagovat

Přidávám se k poděkování za tak akční kapitolku, tahle povídka je vážně báječná =D

4 sohox sohox | 8. října 2008 v 12:44 | Reagovat

Super konečně další kapitola:-D

Asi už je to trapný, ale kdy bude další? Já vím, že máš jiný statrosti, ale to pokračování by se fakt šiklo:-)

5 Casey Casey | 12. října 2008 v 22:02 | Reagovat

Máš moc pěknej blog.... Dnes jsem ho objevila a začínám číst tvé povídka.... Tadyta povídka je moc krásná a doufám že přidáváš kapiolky rychle! :-)))

6 jerry jerry | 13. října 2008 v 15:50 | Reagovat

Tolik dní to tu je a jen pět komentů? Takže teďka už šest a snad se brzo někdo přidá. Další skvělá kapitola a tahle je obzvláště dobrá!

7 manik manik | Web | 17. října 2008 v 23:45 | Reagovat

tak lidi, je mi líto, ale už pomalu dva týdny se sem snažím nějak hodit kapitolu, ale pořád to nejde

8 Noir Noir | 19. října 2008 v 16:51 | Reagovat

jakto je chyba v blog.cz?

9 spot spot | 21. října 2008 v 19:05 | Reagovat

fňuk, je to návyková povídka, asi začnou u čtenářů objevovat abstinenční příznaky :-)

10 Noir Noir | 21. října 2008 v 19:11 | Reagovat

už se objevily

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.