Kapitola 3. – O pět let později

22. října 2008 v 9:39 | manik |  Somewhere I belong
Kapitola 3. - O pět let později
Hurááá, tak se mi to konečně podařilo, tak si ji užijte...

"Jimmy, ty zmetku!!" Girk naštvaně vyrazil dveře od domu a vběhl do obývacího pokoje, kde na pohovce ležel Joe s dekou přehozenou přes hlavu.
"Co se děje?" vyjekl, když Girk práskl dveřmi a s povytaženým obočím sledoval zmateného chlapce.
"Jé, to jsi ty?" úlevně se posadil a natáhl se pro pití.
"Kde je James?" houkl na chlapce Gikr a šel si do kuchyně pro pití.
"Nemám ponětí, nějakou dobu se tu už neukázal." Křikl na něj Joe.
"Nemáš náhodou být v tý vaší čáry fuk škole?" vykoukl na něj zpoza otevřených dveří lednice.
"Ehm, ne?" odpověděl mu Joe a přehodil deku přes kalendář postavený vedle televize.
"Jak dlouho už si tady?" Girk naštvaně zavřel lednici a stejně tak i třískl dvířky od prázdné skříňky.
"Pár hodin?" zkusil to Joe, další třísknutí.
"A za tu dobu si stihl vyžrat všechno jídlo?"
"Měl sem hlad," obhajoval se. "Kdes… kdes vzal to pivo?" nechápavě zíral na Girka, který se vedle něj svalil do gauče a zapnul televizi. Girk se ušklíbl a hodil nohy na konferenční stolek. "Nejste sami, kdo zvládá ty vaše fígle." Ušklíbl se a dál přeblikával jeden program za druhým.
"No to určitě!" ušklíbl se Joe a vytrhl mu ovladač z rukou a přepnul televizi na sportovní kanál.
"Jaks to udělal?" vykulil Girk oči a nechápavě zíral na obrazovku.
"Někdo s tím prostě umí." Zašklebil se a uhnul před pohlavkem.
"Takže James zase zmizel, jo?"
"Jo, myslím, že si náš Smithy někoho našel."
"Už zase?" podivil se Girk a protočil oči. "Nechápu, co na něm ty ženský vidí, stejně ji do dvou dnů pustí k vodě, jako ostatní."
"Podle mě je to ale tentokrát vážný." Namítl Joe. "Tahá se s ní už pomalu měsíc."
"Měs- moment neříkal si náhodou, že si tu teprv pár dní?" zarazil se Girk
"Máme prázdniny." Joe na to. Girk se zašklebil; "Jasně na začátku října."
"Mno doře, dobře, prostě mě vyhodili." Ledabyle pohodil rukama a vypnul televizi. "Ale Jimmymu ani muk!"
"Hej! co to děláš?" Ohradil se na něj Girk a naštvaně po něm hodil polštář.
"Až mi povíš proč si přišel." zašklebil se Mužovu rozlícenému výrazu.
"Do toho ti nic není." Zamručel Girk a hodil nohy na stůl.
"Ale mě by to zajímalo." Poznamenal James
"Jo, Jimmyho by to zají… a do pr-" Zarazil se Joe a konečně se podíval do kuchyně, kde na stole s úšklebkem seděl pohledný mladý muž oblečený v černém plášti, delší vlasy měl stažené do elegantního ohonu a na očích měl tmavé brýle. Muž hochovi kývnul na pozdrav a seskočil ze stolu.
"Cos všechno slyšel?" zajímal se jakoby mimochodem Joe a mile se na něj usmál.
"Celkem dost." ušklíbnul se James a otočil se na Girka, který si stoupnul a poodešel dál od hocha, který ho nechápavě sledoval.
"Tak co máš?"
"Jak se to vezme, poslední dobou se zvěsti o tobě hodně roznesli, což je pro nás dobrá zpráva, ale konkurence je veliká, po kud chceš být nejlepší, musíš se ale zatraceně snažit…" ušklíbl se Girk. James svraštil obočí; "Nebo?"
"Nebo by si musel vzít zatraceně nebezpečném kšeft, tak těžkýho kalibru, že by od ně šli všichni dál… to ti kamaráde, udělá jméno, jako žádný jiný!" prohlásil Girk a v očích se mu rozzářily jiskřičky. James spokojeně pokývnul hlavou; "Takže… říkal si, že tě vyhodili?" obrátil se na Joeho, který stále seděl na gauči a sledoval je.
"Mno, asi… jo…. trošičku…" Usmál se na Jamese a automaticky se sehnul, aby uhnul před pohlavkem.
"Hele, nebyla to moje vina! A stejně už mám po zkouškách!" bránil se. James protočil oči.
"Když ne do školy, tak do práce." Pokrčil James rameny a odešel do kuchyně.
"Co to má znamenat?" ozvalo se po chvíli, Joe ihned ukázal na Girka, který vyvalil oči.
"Sakra, Girku, nejedl sem už víc jak tři dny a ty si přijdeš a vyžereš všechno co ti přijde pod ruku!" obořil se na něj James, který zpoza rohu viděl Joeho.
"Hele, to sem nebyl já, to ten tvůj holomek!" bránil se muž, zatím co Joe se snažil ztišit svůj smích polštářem.
"Ty ho prostě nikdy nenecháš, co? Radši vybal, cos sehnal." Girk se poškrábal na zátylku; "Víš, Jimmy, ono toho opravdu moc není, ale dobrá zpráva je, že zvěsti o tobě se šíří fakt rychle a spousta lidí o tebe má i zájem, ale ty si… pořád prostě nepatříš mezi špičku a lidi nováčkům moc nevěří."
"Nováčkům?" Nechápal James "Dělám to sedm let, mám za sebou 800 akcí a všechny úspěšný, to jim přijde málo?!" naštvaně praštil pěstí do stolu a probodnul Girka pohledem.
"To jo, ale… dobře… slyšels někdy o Saon-arve?" James zakroutil hlavou.
"Saon-arve?" zopakoval Joe a sedl si k nim ke stolu. "Tys o něm fakt nikdy neslyšel, Smithy?" ušklíbnul se hoch, James nadzvedl obočí a naklonil hlavu; "Neprovokuj!" varoval chlapce, dřív než stačil pokračovat.
"Jen tak mimochodem, kdes teď byl?" zajímal se Girk, James pokrčil rameny.
"Tak různě." Poznamenal čímž dal Girkovi jasně vědět, že se o tom nehodlá dál bavit, tento signál ale nepochopil Joe; "Tak kde, zabil si někoho-?" Girk chlapci zacpal pusu rukou a neklidně se na Jamese otočil.
"Ne, že bych věřil na ty ženský kéry, ale možná by se ti ulevilo, kdybys o tom mluvil a nedusil to v sobě."
"Máš ten lektvar?" odsekl mu James a Girk vytáhl z kapsy pláště malý flakónek se stříbřitým lektvarem.
"Kolik za něj chceš?" zeptal se, když ho vypil. "Jako obvykle." Girk na to.
"Proč to děláš?" nechápal Joe, James na chvíli zavřel oči a pak se na něj nechápavě zahleděl; "Dělám co?"
"Proč si nechceš vzpomenout? Nezajímá tě snad, co si byl předtím?"
"Na některý věci je lepší raději zapomenout, mladej." Zastal se Jamese Girk a příjmu od muže sedícího naproti sobě, nabízené peníze.
"kdes toho tolik vzal?ů podivil se, tíze koženého vaku. James s úšklebkem pokrčil rameny a jen tak mimochodem poznamenal: "Udělal sem prácičku, která mě už snad konečně vyzvedne na špičku." Joe se zašklebil a ihned nastavil dlaň, James jej ale odstrčil.
"už nechodíš do škly, tak máš smůlu." Odbyl ho se škodolibým úšklebkem, zatím co Joe zřejmě nemohl uvěřit svým uším.
"To je správném postoj… Brácho!" zaradoval, se Girk a schoval svůj váček s penězi z Joeho dosahu. "Ať si naučí vydělávat!"
"Cože?" vyjekl hoch zděšeně. James svraštil obočí a chvíli nad tím přemýšlel, nakonec pokrčil rameny "Budeš dělat semnou." Prohlásil a vstal od stolu. Joe na něj jen nevěřícně zíral a ani si nevšímal pošklebků z Girkovi strany.
"No, co, alespoň bude sranda." Poznamenal
"A běž nakoupit!" ozvalo se zpoza stěny, když chtěl vstát, Joe protočil oči a znovu se rozvalil na židli; "Co sem komu udělal?!" zasténal.
-----
Byl vysílený a už nemohl dál. Ta věc, jakoby z něj vysávala veškerou energii. Nevěděl co se stalo, slyšel jen hukot a pištění v uších a při sebemenším pohybu se mu zatmělo před očima a zamotala se mu hlava. Zůstal proto ležet na tvrdé kamenné podlaze a nezbývalo mu nic jiného než čekat na záchranu, která však nepřicházela. Několikrát se pokusil přivolat pomoc,ale zvuk, který se z jeho hrdla vydral se nedal srovnávat s lidským, navíc jej poněm ještě více rozbolela hlava.
Připadalo mu, že už tak leží celé týdny, když konečně uslyšel tlumené kroky. Hluk, který nově příchozí dělal, byl, byť by byl pro normálního člověka s tíží slyšitelný, muži způsoboval neuvěřitelné bolesti hlavy. Někdo otevřel dveře, uslyšel slabý výkřik, jemu se ale zdálo, jako by někdo křičel přímo v jeho hlavě, následovaly spěšné kroky, ten to hluk už ale zastřelo pištění, které mu celou tu dobu způsobovalo nesnesitelné bolesti hlavy a on upadl do sladkého bezvědomí…
Probrala ho prudká záře, pomalu otevřel oči, ale pak je ihned musel zavřít, jinak by jej prudké světlo oslepilo. Ještě chvíli nechal víčka pevně semknutá, než se znovu odvážil oči pomalu otevřít, viděl však jen bílý strop. Proto pomalu otočil hlavu na stranu, chvíli mu trvalo, než zaostřil na přibližující se ženu v bílém hábitu s tenkým zlatým pruhem na rukávě.
"Pane," usmála se na něj a přisedla si k němu na vyčarovanou židli. "Jsem vaše lékařka, našli jsme vás v jedné z přísně střežených komnat Ministerstva kouzel, můžete mi říct co jste tam dělal?" vyptávala se ho, muž přikývnul hlavou a chtěl odpovědět, ale z úst se mu vydralo pouhé zachraptění.
"To je v pořádku, napijte se, hlas se vám nejpozději do dvou dnů zase vrátí." Uklidnila ho doktorka, když zachytila jeho pohled. "Můžete teď prosím pohnout s rukou," požádala ho. Muž nepokusil zvednout levou ruku, ale ta zůstala bez pohnutí ležet na posteli, jakoby ani nebyla jeho.
"Bohužel vám příčinu vašeho stavu nedovedu vysvětlit, místnost ve které jste byl objeven je pravidelně kontrolována a hlídána, proto můžeme dlouhodobý vliv nežádoucí magie zavrhnout, muselo vás proto zasáhnout nějaké, neznámé, velmi silné kouzlo, hledali jsme vás v databázi, ale nebyl jste evidován jako pracující na Ministerstvu kouzel, nenašli jsme o vás žádné záznamy, jste zdejší? Nemluvte, stačí, když kývnete hlavou." Muž pokynul hlavou k souhlasu a na chvíli zavřel oči.
"Nebyl jste zapsán ani mezi pohřešovanými, měl jste u sebe hůlku, když se vám to stalo? Víte.. víte kolikátého dnes je?" zkusila, když muž znovu zkroutil hlavou.
"Dnes je 8.10.2018." povzdechla si, když se znovu setkala s neúspěchem. Muž vyděšeně vykulil oči a zakroutil hlavou, načež se mu z hrdla vydral nesouhlasný stén.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sohox sohox | 24. října 2008 v 17:45 | Reagovat

jéééééééééé

2 Pegy Pegy | 24. října 2008 v 19:43 | Reagovat

Super povídka. Jen v tom začínám mít zmatek. Ale jinak se těším na další.

3 Viky Viky | 24. října 2008 v 20:05 | Reagovat

skvělá kapitolka, těším se na pokračování

4 Tabita Tabita | 24. října 2008 v 20:43 | Reagovat

Jo jo, konečně je tady kapitolka. Já tuhle povídku naprosto zbožňuji a už se nemůžu dočkat dalšího dílku. =)

5 Bellatrix Black Lastrange Bellatrix Black Lastrange | Web | 26. října 2008 v 21:39 | Reagovat

Mám tvé povídky ráda Manik a ty to víš. Tato kapitola mi přišla lepší než ty předešlé, nebyla zmatená a měla hezkou atmosféru. Takže nepletu-li se vyskytnul se přítel Sirius? Mám jeho postavu ráda, tudíž doufám, že jsem se nezmýlila. Mimochodem, když jsou ty prázdniny, nechtěla by jsi k této povídce přidat ještě jedend dílek? Mám ji totiž nejraději. A anketa hovoří za vše.

6 Lily of the valley Lily of the valley | Web | 28. října 2008 v 16:33 | Reagovat

Narazila jsem na tebe naprostou náhodou... Už sem myslela, že nenajdu někoho slušně píšícího, koho jsem už neznala... Ale stalo se:D Tahle povídka je úžasná, líbí se mi ze všech jednoznačně nejvíc... Pěkné, pěkné, pěkné:D

7 manik manik | Web | 29. října 2008 v 9:08 | Reagovat

wow, díky za pochvalu, holky. A za ten předchozí zmatek se omlouvám, začala sem opravovat DS a tak se mi to poslední dobou trošku plete.

Jo, Byl a bude to Sirius, je to moje oblíbená postava, tak ji přece nemůžu jen tak vyšťouchat z hlavního děje ne? ;0D

Pokračování by tu mělo bát co nejdřív, chtěla sem ho sem dát už v pondělí, ale asi to je moc dlouhý, páč mi to zase nechce vzít. mno, pokud se zadaří, máteji tady ještě dneska =oP ale nic neslibuju, páč se mito před chvilkou zasejc vyplo

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.