Kapitola 9. – Znamení část 1.

12. září 2008 v 20:33 | manik |  Cesty osudu
Kapitola 9. - Znamení

"Nechceš mi třeba říct, co to má znamenat?" Bafla Hermiona na Harryho, který, stále ještě ve své zvířecí podobě běhal kolem dívky, jenž seděla pod stromem a opírajíc se o lokty hleděla na klidnou hladinu Jezera. Harry se zastavil a jeho jedinou odpovědí bylo štěknutí, přičemž vyplašil velikého motýla, kterého vyčarovala Hermiona. Motýl obletěl Hermionu a usadil se vedle ní do trávy, kde na něj ihned zaútočil Remmy, který se Harrymu držel na čumáku. Dívka se rozesmála a odstrčila hlodavce k Harrymu. Tvoreček ani chvíli neváhal a okamžitě vyšplhal psovi na hlavu, kde se uvelebil. Harry se pak tiše posadil vedle Hermiony, která zjevně nehodlala se svými otázkami jen tak skončit.
"Myslela sem si, že už si se z tý tvý nálady vzpamatoval, ale ty to uděláš znovu. Nechceš mi náhodou říct, cos zase dělal u Brumbála? Na to, že ho nemáš rád, bych řekla, že jeho přítomnost přímo vyhledáváš."
"Ale jsem ráda, že jsi se konečně vzpamatoval. S Ryanem by sme možná mohli…" Harry ji přerušil zaštěkáním
"Pořád ho nemáš rád, co? Ale proč?" nechápala a sledovala, jak se odběhl k vodě a strčil do ní čumák, na kterém seděl Remmy.
"Harry, tyhle tvoje hádanky mi už lezou na nervy, nemůžeš mi prostě jednou všechno na rovinu říct?" Pes se narovnal a na chvíli se jí podíval do očí, pak se okolo sebe rozhlédl a nedbajíc zmáčené deňky pohupující se na jeho ocase se skryl za nedaleký strom kde se přeměnil.
"To zvíře je hrozný!" postěžoval si, když se mu Remmy usadil na hlavě. Tiše se pak posadil vedle dívky, která ho s úsměvem sledovala.
"Co vlastně chceš vědět?" zeptal se, po tíživé chvilce ticha. Hermiona se usmála a sundala mu z hlavy Remmyho.
"Je toho hodně co jsi mi za poslední měsíce neřekl. Do teď třeba nevím, kde jste s Brumbálem našli Aberfortha." Harry se usmál a opřel se o strom.
"Heh, jo, tohle by ale vážně bylo na dýl, Herm." uchechtl se Harry, Hermiona jen pokrčila rameny; "Času máme dost."
"Dobře, ale… to je fuk." Utrousil a lehl si do trávy
"Pamatuješ si na minulej rok… myslím teˇjak začal Snape šílet?" broukl a zaklonil hlavu aby viděl jak Hermiona svraštila obočí.
"Mno, to je jedno, nejspíš se to projevilo jenom na lekcích." Mávl nad tím rukou.
"Prostě… Aberforth byl od svého bratra odloučen, myslím, že nějak ve čtrnácti letech, nejdřív mi nikdo nechtěl říct proč, ale později…
"Tohle nechápu." Vydechl Harry zaraženě a pořádně se zabořil do pohodlného křesla a nechápavě provrtávalředitele pohledem. Brumbál si povzdechl přešel k oknu. "Co, přesně nechápeš, Harry?" otázal se chlapce, který na něj vykuleně hleděl.
"Co přesně nechápu? Zopakoval po řediteli kousavě a zakořenil se. "Všechno! Proč bych?... proč bych… proč bychom něco takového dělali? Vždyť ten člověk, on… on je černou magií prolezlý, on jí žije, vi-viděl jste přece, jak…" blekotal a ignoroval Brumbálův přísný pohled. Ředitel se od něj odvrátil a zahleděl se na pozemky. "Ten muž, je můj bratr, Harry." Přerušil chlapce aniž by se na něj podíval. Harry překvapeně otevřel pusu, "Cože? Blbost!" vypadlo z něj, dřív než se stačil ovládnout. Brumbál se maličko pousmál a konečně se na něj otočil.
"Ano, je to tak," přitakal, chlapec znovu nevěřícně zakroutil hlavou.
"Ale vždyť, to je blbost! Sám jste viděl jak se po mě sápal, jak chcete člov... někoho, kdo je přímo posedlý vítězstvím svého 'pána', přesvědčit, aby se přidal k jeho úhlavnímu nepříteli? A to, že by to mohl být váš bratr v tom nehraje vůbec žádnou roli…i když, vážně je to váš bratr?"
"S Aberforthem jsme od sebe byli odděleni, byli jsme přibližně v tvém věku. Vše začalo pouhou hádkou, která nakonec skončila úplným odcizením, zatím co já jsem si vybral cestu po boku své rodiny a přátel, bratr, ve snaze co nejvíce se mi odlišit, se vydal ve stopách černé magie, která ho nakonec, jak jsi sám viděl, úplně ovládla." Povzdechl si stařec a unaveně si sedl do své židle.
"Zaprodal, nejen svou duši, ale i tělo z jeho těla se stala jen schránka ovládaná magií temnější než cokoliv si dovedeš představit a jeho duše… duše a vše, co jej dělávalo člověkem zůstává uzamknuto v temnotách." Harry na muže stále nechápavě hleděl, až dlouho poté co domluvil, se odvážil přerušit nastalé ticho.
"Ehm, proč mu chcete pomoct teprve teď? Totiž, říkal jste že do toho všeho spadl už v mím věku, tak proč přicházíte s pomocí teprve teď, po tolika letech?" zeptal se a znaveně si promnul oči, ředitel sklopil oči a odpověděl až po chvíli; "Dlouho sem o něm neslyšel, vlastně až do teď, když jsem ho viděl, sem netušil kam až ho jeho zášť vůči mě zahnala."
"Přesto ale nechápu, jak mu chcete po moci. Říkal jste přece, že je jeho duše oddělena od těla, pokud to neudělal dobrovolně, neexistuje žádný způsob jak ji znovu bezpečně sloučit s tělem. Ne, pokud by u toho nebyl někdo obětován." Namítl tiše. Ředitel se usmál a po dlouhé době mu pohlédl do očí.
"Učíš se rychle," poznamenal. Chlapec, vědom si toho, že naráží na jeho soukromé lekce s nenáviděným profesorem Snapeem, jen stěží potlačil úšklebek atak raději sklopil oči. Harry chvíli sledoval tkaničky svých bot než se odvážil novu promluvit;"Přesto si ale myslím, že bych se toho naučil daleko víc, kdyby jste mě učil vy, pane."
"Ah, Harry, víš moc dobře, že mi poslední dobou nezbývá moc času, valnou většinu týdne trávím mimo školu, někdy i v úplně jiných zemích, a i kdybych měl dostatek času, abych se ti mohl věnovat, nebyl bych schopen naučit tě toho tolik jako Profesor Snape. Vím, že jeho stálá přítomnost na tebe nemá dobrý vliv, přesto ale musíš pochopit, jak důležité je abys získal nové zkušenosti a hlavně praxi, která ti stále ještě chybí."
"Vy, že by jste mě nenaučil víc? Jste nejmocnější čaroděj, vy… vy snažíte se zachránit bratra, proto všechny ty knihy, cizí země… poslední největší zdroj černé magie, byl až v Africe a to před 50-ti lety. Brumbále, to je sebevražda, pokud by vás portál pustil dovnitř, rozhodně by vás nenechal se jen tak vrátit."
"Nejmocnější čaroděj? Nedokázal jsem ubránit bratra před nebezpečím číhajícím venku, teď potřebuje pomoct a já se k němu nemůžu znovu odvrátit zády." Rázně Harryho přerušil a zabodl do něj své pomněnkové oči. Harry seděl s pusou otevřenou a nezmohl se na půl slova, bylo to poprvé co slyšel Brumbála byť jen nepatrně zvýšit hlas.
"Proto tě prosím, abys o tom nikomu neříkal." Počkal až Harry kývl na znamení ohlasu a teprve potom pokračoval. "Aberforth je pro většinu zdejších lidí znám jako výtržník, co se týče toho, co se z něj stalo, nemají nejmenší ponětí, že je to on, proto, pokud se mi podaří zachránit jej, nikdo jej nebude z ničeho podezírat, ty Harry mu pomůžeš, aby se stal ředitelem, bude tak mít lepší přehled o věcech a navíc ho bude mít Minerva pod kontrolou." Uchechtl se, znovu vstal a zůstal stát před oknem.
"Většina lidí bude stát při tobě, Harry, proto, pokud za ním budeš stát ty, budou mu věřit všichni. Neber ohledy na to, čím se stal, to všechno se změní, já to změním, vnitru duše je to správný člověk a v tom co tě čeká ti dokáže pomoci více než já. A žádné námitky! Ty se teď musíš soustředit hlavně na svoji výuku, nic jiného pro tebe teď nesmí být důležitější, rozumíš? A co se týče profesora Snapea, pokusím si s ním ještě promluvit. Přesto si ale myslím, že na tebe má více než skvělý vliv." Zamluvil předchozí téma Brumbál a klidně sledoval chlapcův nechápavý pohled.
"Skvělý?" vybafl, než se stačil uklidnit a zaryl prsty do opěradla. "Skvělý říkáte?" zopakoval pak o něco klidněji.
"Je to stejný jako by jste mě předhodil Smrtijedům." Poznamenal chladně. Brumbál malinko nadzvedl obočí.
"Harry, vím, že profesorovi taktiky jsou poněkud tvrdšího rázu, ale podívej se na sebe. V boji si mnohem schopnější, vytrvalejší a hlavně rozvážnější. A když o něčem mluvíš, více se hlídáš… sem tam ti sice ještě něco uklouzne, ale kontroluješ svoje emoce. Ať se ti to líbí nebo ne, budeš nucen trávit s profesorem Snapeem více času-" V půli věty ho přerušilo prásknutí, oba se otočili za jeho příčinou, v rozvalených dveřích stál udýchaný Remus, jenž se s bolestnou grimasou opíral o rám dveří. Měl potrhané šaty, místy nasáklé krví.
"Remusi!" Harry vyjekl a pomohl mu posadit se do prázdného křesla. "Co… co se stalo?"
"Na to teď není čas." Odbyl chlapce vlkodlak a otočil se na ředitele. "Znovu zaútočil, vyslali jsme tam posily, ale vypadá to, že je stále silnější. Máme spousty zraněných, a někteří už ani nejsou schopni boje… nestačíme na něj, pokud se k jeho příštímu útoku přidají i Smrtijedi… nemáme šanci." Brumbál muže vyslechl a obrátil se k Vyvolenému, který na něj, nepřestávajíce kroutit hlavou hleděl.
"NE." Zašeptal rázně, jakoby se mu to snažil zakázat.
"Nastal čas," podotkl a vstal od stolu "Harry, odveď prosím tě Remuse na ošetřovnu, potřebuje ihned pomoc." Pokusil se slušně vyhodit chlapce ze své pracovny.
"Ale to-" pokusil se ještě něco namítnout, zatím co pomáhal mdlému Remusovi, udržet se na nohou.
"Hned!" Křikl Brumbál. Remus, který se jen tak držel při vědomí se na Brumbála vyděšeně díval, zatím co Harry sklopil oči a pomohl Remusovi dojít až ke dveřím, kde se na krátko zastavil.
"Jdi!" vyhnal ho ředitel a mávnutím ruky za nimi zabouchnul dveře…
"… bylo to dva dny předtím, než zemřel." Zakončil Harry svoje vypravování, Hermiona celou dobu mlčky sledovala klidnou hladinu vody.
"Všechno se to zdá najednou mnohem teší, když znáš pravdu."
"Nevědomost je sladká… Snape to vystihl." Odvětil jí Harry.
"Takže to, co se Brumbálovi stalo…" ozvalo se za nimi, Harry se ihned posadil a probodl chlapce vraždícím pohledem.
"Co ty tady děláš?!" Vyštěkl na Ryana, který letmo políbil Hermionu na tvář.
"Omlouvám se, nechtěl jsem poslouchat, myslel jsem že o mě víš a.."
"Počkej. Neomlouvej se!" zarazila ho Hermiona a obrátila se na Harryho, který na ni nechápavě hleděl. "Sakra, nekoukej tak na mě! Měl by jsi se vidět, chováš se jako malý děcko, kdy už konečně dospěješ?"
"Počkej, počkej, zadrž… tak fajn, ale jestli se to všechno roznese po celý škole, tak se pak nediv." Vstal a oklepal se sebe uschlou trávu a listí.
"A když jsme u toho sbratřování, mohli bychom si promluvit?" zabodl nelibý pohled do Ryana, který kývl hlavou.
"My to zvládnem sami, Herm." Usmál se Harry na dívku, která ihned vstala a chtěla jít s nimi. Dívka si naštvaně sedla zpátky na zem a sledovala vzdalující se chlapce.
"Takže bych se ti asi měl omluvit, že?" nahodil Harry, když se zastavili u na polozbořené hradby, Ryan se na něj otočil.
"Spíše by mě zajímalo proč jsi se tak choval." Harry sklopil hlavu a mlčky sledoval zmenšující se stín hradu za nimi.
"Řekněme, že jsou věci, které… fajn, chceš pravdu?" vybafl na něj, Ran překvapeně nadzvedl obočí. Harry se mu zadíval do očí a promluvil. "Za Siriovu smrt můžu já, kvůli mně zemřel, doufal jsem, že když si tě budu držet dál od sebe, budeš mě nenávidět a já bych pak, při dalším útoku, neměl na svědomí tvoji smrt. Jenže ty si v tomhle ohledu jako On, nepřestaneš, dokud nedostaneš co chceš, že?" Ryan se k Harryho překvapení ušklíbnul a zakroutil hlavou.
"Slyšel jsem že výmluvy, stejně jako lež není tvojí silnou stránkou, ale tahat mého otce do našeho rozporu, jen abys mě naštval je snad i pod tvoji úroveň. Navíc za jeho smrt nemůžeš, nic z toho co se ten den stalo jsi nemohl ovlivnit, stejně jako neneseš následky za to co se tam stalo, rozumíš?" Když Ryan domluvil, Harry zůstal vykuleně stát na místě a zírat na něj. Tohle mu už někdo řekl... kdysi už to slyšel.
"Jo," vyrazil ze sebe. Náhle si připadal jako malý kluk, který něco rozbil a měl si teď vyslechnout svůj ortel, od rodičů… nebo snad kmotra? Harry, aniž by tušil co vlastně dělá, řízen svými instinkty chlapce, který na něj upíral velmi rozvážný a na jeho věk až příliš vážný pohled, objal. Ryan jeho náhlé objetí obětoval.
"Jestli jí ale něco provedeš budeš litovat dne kdys sem nastoupil, jasné?!" přerušil ticho, které mezi nimi zavládlo Vyvolený a přísně si chlapce změřil, Ryan se uchechtl a zahleděl se směrem kde seděla Hermiona.
"Ani to nemám v úmyslu." Usmál se a oba si podali ruce.
"Doufám, že se časem rozkecáš, na takovýhle ticho nejsme zvyklí." Ušklíbnul se Harry, když došli k Hermioně, která je s úsměvem sledovala.
"Víš, ono, když se na tebe vysadí samotný Harry Potter, je těžký najít mezi lidma někoho, kdo se k tobě nebude chovat stejně." Ušklíbl se Ryan zatím co se Harry překvapeně poškrábal na hlavě,
"Že bych mě na ty lidi takový vliv?" zašklebil se a pak se zarazil "Ups."
"Měli bychom už jít, za chvíli bude večerka." Ozvala se Hermiona a vstala. Harry svraštil obočí a rozhlédl se okolo sebe, ani si nevšimnul že už se setmělo, zastavil se pohledem na mraku, který pod sebou nepochybně skrýval stříbřitý měsíc. Zvedl se vítr, rozvířil opadané listí a uschlou trávu, stejně tak ale odehnal tmavá mračna od stříbřitého měsíce, který okolo sebe měl podivnou, rudou auru. Náhle si vzpomněl na rozhovor který vedl se svým bývalým přítelem zhruba před měsícem… "Chtěl jsem se ti omluvit." "Ty a omluvit se?" "Dělej jak myslíš." "Příští týden v lese, kdyby sis to rozmyslel… nechceš přece jen tak zahodit naše přátelství, ne?" Harry dál nevěřícně zíral na měsíc.
"Příští týden." Zamumlal a nedokázal uvěřit, jak to mohl udělat, Hermiona se na něj nechápavě otočila.
"Co?" pak ale zvedla hlavu k nebi a ztuhla; "Pane bože," zašptala
"Vraťte se okamžitě do hradu!" vykřikl "Rychle!" popohnal je.
"Harry, co chceš dělat?" zhrozila se Hermiona, když chlapec popadl svoji hůlku.
"Jdu pozdravit staré známé." Ušklíbl se a rozešel se k lesu.
"Co blbneš, to nemůžeš! Rudá aura, copak tě Snape nic nenaučil?" Hermiona ho chytla za rameno a stáhla ho k sobě. "Je mi jedno co tě k tomu vede, ale nepůjdeš tam!" zasyčela na něj, když se jí chtěl vykroutit ze sevření.
"Hermiono, do tohohle se nepleť, jasný?" oplatil jí Harry stejnou mincí a vytrhl se jí, ale chytil ho Ryan, Harry nevěřícně zvedl obočí.
"Do háje, copak ti nedochází jaký nebezpečí ti tam hrozí?" Ryan, když pochopil, že vysvětlování zjevně nebude mít žádnou cenu, mu ještě více stisknul paži a táhl ho k hradu. Z lesa se ozvalo vytí. Hermiona s Ryanem vytáhli hůlku, zatím co Harry pozoroval jak někdo zavřel a nejspíše i uzamkl Hlavní bránu.
"Sme v pasti." Poznamenal, když uslyšel zaskřípění zámků, Ryan ho pustil a zahleděl se k bráně.
"V pasti? Co tím myslíš?" švihl hůlkou a vyslal na bránu odemykací kouzlo, ale kletba se od vrat odrazila a vpila s do země. Hermiona chtěla rozsvěcet hůlku, ale Harry jí ji sklopil k zemi.
"Nesmíme se prozradit." Dodal na vysvětlenou, Dívka se přitiskla zády k němu.
"To tu jako budeme čekat až nás roztrhají?" zašeptala a hlas jí nepřestával přeskakovat. "Ryane! Ryane!" křikla n a něj jak nejtišeji to šlo. Black, který až do teď marně zápasil s uzamčenými vraty se k nim ihned připojil.
"Co chcete dělat?" zaskučel když uslyšel zašustění z nedalekého lesa.
"Co chroptící chýše?" napadlo Hermionu.
"Moc blízko lesa." Zamítnul Harry.
"A nějaký jiný průchod, nebo…"
"Moc blízko lesa." Zopakoval Harry a přimhouřil oči. "Možná bychom mohli zkusit jeden z tajných vchodů."
"Ale Brumbál přece…"
"Hermiono, o některých věcech neví ani Albus Brumbál." Zastavil ji než stačila doříci větu.
"Dobře, tak kudy?" ozval se Ryan, který se strachem sledoval severní stranu lesu odkud se co chvíli ozývalo vytí. Harry na chvíli zavřel oči a ve snaze vzpomenout si, kterou z tajných chodeb nevyzradil bývalému řediteli, který je všechny v minulém roce zavalil.
"Zůstaly jenom tři chodby." Zamumlal a otevřel oči "Úniková do Prasinek, ale ta je moc daleko, navíc, kdybychom se tam dokázali dostat, jen by sme je nalákaly do vesnice. Pak druhá… má jediný vchod a to v lese."
"A třetí?" popohnal ho Ryan.
"Třetí by měla být na jihovýchodní straně hradu, je jediná co začíná na pozemcích, ale i tak je pořád dost daleko."
"Už jdou." Zašeptala Hermiona, tak tiše, že ji oba chlapci sotva slyšeli.
Další Kapitola >>
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

K čemu chcete přidat novou kapitolu?

Cesty osudu 33.8% (26)
Harry Potter & New lease of life 19.5% (15)
Somewhere I belong 31.2% (24)
Spíš některou z těch odložených 15.6% (12)

Komentáře

1 Bellatrix Black Lastrange Bellatrix Black Lastrange | Web | 13. září 2008 v 10:25 | Reagovat

Mám tuhle povídku ráda, Ryan mi vrtá hlavou, samozdřejmě by to teoreticko prakticky mohlo být...ehm, mám teorii, ale kdybych měla náhodou pravdu nechci tvořit spoilery na cizí povídky. Hezké Manik, jen tak dál...:)

2 manik manik | Web | 13. září 2008 v 13:21 | Reagovat

klidně to  do návštěvní knihy - nikdo tam nechodí, tak si toho případně nikdo ani nevšimne ;0P jinak jak se vyvíjí povídky na kterýchs pracovala s holkama, koukala sem, že už se to nějakej ten pátek ani nehlo

3 Pegy Pegy | 13. září 2008 v 21:27 | Reagovat

Super. Jen tak dál.

4 Bellatrix Black Lastrange Bellatrix Black Lastrange | Web | 14. září 2008 v 12:25 | Reagovat

Grrr... Holkama? Mady, Aileen a s mým jedinečným Andym?

S Mady je povídka ve stavu rozpracovanosti.

Aileen má momentálně asi krizi jak se mi doneslo, navíc je na řadě s kapitolou ona.

A s Andym, je mi líto, ale o tom už jsem Andyho spravila.

Mám chuť momentálně jen na parodie, House M.D., či slash, tudíž komu se tohle zamlouvá nechť mi zavítá na blog. Komu ne, má trošinku problém. Ale první dvě povídky se určitě dočkají pokračování.

5 Noir Noir | 14. září 2008 v 20:21 | Reagovat

Jejda manik takhle to useknout, jako libila se mi, potěšila, ale takhle to seknout. Řekni, že druhé pokračování je už na cestě. Představ si psí oči.

6 Sohox Sohox | 15. září 2008 v 20:32 | Reagovat

Jasně. Tohle je za trest či co?  že nepíšeme dostatek komentů? Peťo!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

7 kat kat | 16. září 2008 v 19:57 | Reagovat

konec zrovna v tom nejlepším... fňuk... ta povídka se mi strašně líbí, asi je to strašně ohrané, ale... moc se těším na pokračování!

8 Nikola Nikola | Web | 17. září 2008 v 8:27 | Reagovat

Pěkný.........

9 spot spot | 19. září 2008 v 1:34 | Reagovat

Hustý, ještě splašit jeden koment a...

10 ciia ciia | 19. září 2008 v 13:13 | Reagovat

je to dost zajímavá kapitalo.... už se těším na její druhé pokračovaní. Snad se tu brzo objeví

11 Noir Noir | 19. září 2008 v 20:11 | Reagovat

Pro číslo 9: právě jsi splašil jeden koment na víc,  sice tady mám koment, ale stejně píšu mno, řeknu to takhle každý večer je tohle první stránka u které kontroluji jetli není něco nového.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.