Kapitola 2. – Joe Ameill

20. září 2008 v 18:07 | manik |  Somewhere I belong
Mno, musím říct, že ste mě, co se týče komentářů, příjemně překvapili, ale druhou část ještě bohužel nemám dopsanou, takže se moc omlouvám a dávám vám sem náhradu. mno vim že to není CO, ale snad se vám bude líbit.
Jo a asi bych měla ještě poznamenat že tahle a ta příští kapitola, bude takový, trošku více rozepsaný úvod do děje. mno, tak ať se vám to líbí, pěkný počteníčko přeju
Kapitola 2. - Joe Ameill

Zhruba rok a půl později:
Byla hluboká noc, ticho, které ve zdejší uličce narušovaly jen vzdálené zvuky aut a občasné zahoukání sirén. Dveře jednoho ze zdejších domů se s prásknutím otevřely a tmavou uličku na chvíli ozářila světla z hostince
"Táhni do háje!" zařval silný, zavalitý chlapík a vyhodil někoho ze dveří a zabouchl za sebou dveře. Harry s odfrknutím vstal a urovnal si svůj kabát ze kterého vytáhl váček s penězi.
"Hlupáci!" odfrkl si a pohodil sis s ním v ruce, váček na jeho ruku ale nedopadl, protože jej někdo silou odhodil na zem a váček mu vzal. Harry se překvapením nezmohl ani na slovo. Projíždějící auto oba muže osvítilo a Harry překvapeně povytáhl obočí; "Zase ty?" nedbal toho, že mu chlapec přitiskl ke krku nůž a postavil se.
"Možná by ses neměl po nocích potulovat po městě sám, mohlo bys se ti něco stát!" zasyčel na chlapce naštvaně. Hoch si z hlavy stáhl kápi a ušklíbl se; "Říká ten, koho už dvakrát okradlo jedenáctiletý děcko." Posmíval se mu. Harry rozhořčeně zaťal ruce v pěst, a usilovně se snažil ovládnout, pak ho ale něco napadlo a jeho rozzuřený obličej se ihned změnil v mučednický "Sakra, už měsíc sem pořádně nejed a mám na krku děti."
"Žádný nemáš!" odsekl chlapec, zatímco muž jej probodl naštvaným pohledem. "Ale měsíc už sem nejed." Obhajoval se Harry, který měl přeci jen něco vypito. "Počkat! Jak to můžeš - jasně, tos byl taky ty!" vykřikl a ignoroval nůž, který se mu znovu objevil u krku.
"Mám k tomu svoje důvody." Odsekl chlapec, Harry se zasmál; "Jo? A jaký?"
"Mám na krku ženu a děti." Oplatil mu a s potěšením sledoval, jak mužův úsměv mizí.
"Fajn, pobavili jsme se a teď mi to dej!" čapl po měšci a k hochově překvapení ho chytl. Pevně chlapci sevřel ruku, až sykl bolestí a vzal si zpět svůj poctivě ukradený měšec.
"Ještě se uvidíme!" křikl na něj mladík, když jej pustil a rozeběhl se pryč.
"Doufám, že ne!" křikl za ním muž a spokojen se svým výdělkem se vydal najít nějaký hostinec, nebo krčmu, kde by se mohl ubytovat.
-----
Ráno jej vzbudil tichý šramot v pokoji, nevěnoval mu moc velkou pozornost a snažil se znovu usnout, tedy až do té doby, než ucítil jak něčí ruka zajela pod jeho polštář. Ihned ji chytil a otevřel oči. To co uviděl jej překvapilo, ale i naštvalo zároveň.
"Potřebuju pomoct!" vyrazil ze sebe mladík a probodával jej zoufalým pohledem. Harry se ušklíbl a stiskl mu ruku tak pevně, až měšec upustil.
"S tím si choď na někoho jinýho!" otočil se na druhý bok a přehodil si přes hlavu polštář pod kterým měl ještě schovanou hůlku. Hoch si ji okamžitě vzal a chtěl ji schovat do kapsy, ale muž ho zastavil.
"Nevím na co to potřebuješ a je mi to úplně jedno, ale nedají ti za to ani 5 srpců a navíc silně pochybuju o tom, že s tím umíš zacházet." Hoch si překvapeně prohlédl hůlku a přejel po ní nehtem, byla falešná, naštvaně ji hodil na zem a skočil na Harryho, který se naštvaně vyhrabal zpod polštáře a výhružně na něj ukázal prstem. "Dolů!" přikázal mu a znovu si lehl.
"Musíš mi pomoct." Zaskučel hoch a zatřásl s ním. Harry protočil oči a posadil se, čímž ze sebe chlapce shodil, on ale ihned vyskočil na nohy a zamračil se; "Hele, jsem dítě, neměl bys semnou takhle zacházet, je to trestný!" Harry ho probodl naštvaným pohledem
"Tak co chceš?" zastavil ho, než znovu stihl něco říct. Chlapec se na něj jen nevině zazubil.
"Jak se jmenuješ?" vybafl na něj hoch, když společně procházeli jednou z mudlovských ulic. Harry na hocha hodil nevlídný pohled a trochu zrychlil krok. Chlapec ale nepochopil a úsměvem ho dohnal. "Třeba jenom příjmení." Naléhal.
"Nejsi nějak zvědavej?" obořil se na něj a zrychlil tak, že za ním chlapec musel běžet, aby mu stačil.
"A co? Nepamatuješ si svoje jméno, nebo proč tě to tak štve?" bafl na něj mladík, Harry zastavil a probodl jej nic neříkajícím pohledem. Chlapcova tvář se rozzářila.
"Nechceš mi snad říct, že nemáš jméno, že?" utahoval si z něj.
"Hele neměl bys být někde v domě a otravovat svýma pitomýma problémama je?" procedil vztekle mezi zuby a chlapec kupodivu zmlkl.
"Proč jsi vlastně na ulici?" zeptal se ho po chvíli a Harry zaskučel.
"No táák, já to nikomu nepovím." Mile se na něj usmál
"Měl jsem nehodu." Odvětil suše.
"Vida, děláš pokroky." Uznale se usmál a radši od něj odstoupil. "A kdo jsi vlastně byl? Před tou nehodou?"
"Nevím." Odsekl Harry.
"Hele proč mi to nechceš říct?" obořil se na něj hoch. Harry do něj zabodl vražedný pohled.
"Protože to nevím!"
"Takže ty si to nepamatuješ!" vykřikl po několika minutách hoch a nadšen svojí bystrostí si povyskočil. Harry zavřel oči a v duchu si představoval, jak se ho v příští chvíli zbaví. "Jo." Zamručel v odpověď.
"Ale na to sou lektvary." Chytře poznamenal hoch.
"Jenže pěkně drahý, nezdá se ti?"
"He, s tvým výdělkem by to myslím nebyl problém, takže… proč si nechceš vzpomenout? Nezajímá tě kdo jsi byl a co jsi dělal?"
"Ne, vlastně… ať sem byl kdokoliv, mám se teď mnohem líp." Zabručel Harry a zahnul
"Vážně?" poznamenal chlapec se zvedlým obočím a zastavil se na rohu ulice. "Počkej, kam jdeš? Tudy!"
"Nejsi na ulici sám, najdi si někoho jinýho!"
"Cože?" vyjekl a ihned se za ním rozeběhl. "Tohle nemůžeš myslet vážně!"
"Vážně?" ušklíbl se a přemístil se
Chlapec se ho ale stihl chytit, ale bylo pozdě. "Zmetek!" poznamenal a rozešel se na druhou stranu ulice.
Harry se přemístil co nejblíže k neznámému hostinci a ve snaze být co nejnápadnější a splynout s davem, se vmísil mezi přiopilé návštěvníky baru. Zrovna se chystal obrat jednoho z odpadlíků, když mu někdo něco přitiskl k zádům, automaticky chtěl sáhnout po hůlce ale ozvalo se tiché cvaknutí, Harry pomalu zvedl ruce o opilce a vstal.
"Zvláštní, že na sebe máme takový štěstí Jamesi, že?" poznamenal černovlasý chlápek s cigaretou v puse a mávl pistolí ke dveřím.
"Hele co sem zase udělal?" nechápal Harry a ublíženě odstoupil od opilce a se vztyčenou hlavou vypochodoval ven.
"Ty a ty tvoje čárymáry triky mě připravily už o hodně dobrech kšeftů, takže jistě chápeš, že se mi to nelíbí." Zamumlal a vytáhl z pistole zásobník, aby ji nabyl.
"Nebyla nabytá?" Harry naštvaně zkřížil ruce na prsou a sledoval Chlápka, který se ušklíbl a dal do pistole poslední náboj, zatím co Harry si z náprsní kapsy kabátu vytáhl hůlku.
"He! Jo … chci abys věděl, že v tom není nic osobního, seš fajn, ale kšeft je kšeft a je spousta lidí, kteří za tebe zaplatí celkem tučnou částku. A já sem teď trošičku švorc, takže… je mi líto Jamie." Namířil zbraň proti muži, který překvapeně nadzvedl obočí.
"Ale no tak Girku, chceš zahodit naše letité přátelství kvůli pár librám?"rozhodil nechápavě rukama přičemž hůlku skryl do rukávu.
"Letité?" Zopakoval muž s úšklebkem a malinko svěsil pistoli. "Známe se sotva tři měsíce a celej půlrok předtím jsi mi vesele lezl do branže a obíral o hromady peněz. Navíc ti angláni jsou ochotní za tvoje zničení tolik, že bych do smrti nemusel hnout ani prstem." Harry se zamyšleně zamračil
"Angláni?" zopakoval a ušklíbl se. L"Ale no tak, Girku, neblbni teď je blbej kurz, a… kdo že mě to chce zabít?"
"Nemám ponětí,ale když to neudělám já, udělá to někdo jinej, pár lidí se mě na tebe už vyptávalo a já o ten balík nechci přijít, takže…" znovu na něj zamířil zbraní, Harry protočil oči a škubl rukou ve které měl v rukávě schovanou hůlku, aby mu sklouzla do dlaně. Muž si jeho počínání všiml a tak ihned vystřelil, Harry rychle švihl hůlkou a vytvořil před s sebou tekutý stříbřitý štít, bylo ale pozdě, protože než se štít stačil zpevnit, kulka jím prošla. Harry se instinktivně stáhl stranou, ovšem ne dostatečně daleko a kulka jej trefila do ramene.
"Tys mě střelil!" vykřikl, když ucítil pálivou bolest v rameni, Girk vykuleně hleděl na stříbřitou hmotu před sebou a ještě překvapeněji zíral, když jí Harry prošel a ona pak zmizela.
"Střelils mě!!" zopakoval a naštvaně mu ukázal hluboký krvavý šrám na rameni. Muž zamrkal a zahodil pistoli. "Promiň," zamumlal a stále hleděl za něj. Harry zaskučel a namířil na něj hůlkou, "Zapomeň!"
Girk se se zaskuhráním probral a promnul si bolavé čelo. "Co se?-" zarazil se, když nad sebou uviděl umouněný obličej s delšími černými vlasy a smaragdově zelenýma očima.
"Sakra co se zase stalo? A co tady děláš Ty?" Harry se posadil naproti němu a usmál se.
"Nevím co se stalo, asi jsi se zase s někým popral." Usoudil s úšklebkem a podal mu sklenici s vodou.
"A proč si přišel?"
"Mno, zaslechl sem, že se mě někdo snaží zabít, tak…. Sem chtěl vědět, jestli o tom něco nevíš." Zazubil se a sledoval jeho zmatený výraz.
"Jo, je mi líto, ale o něčem takovým, nic nevím." Harry se ušklíbl a hodil mu do náruče kožený měšec. "Že sem se vůbec namáhal, mohlo mě to vyjít mnohem levněji." Zamručel, když se Girk přehraboval ve zlatě, které mu dal.
"Co?" zvedl k němu oči Girk, ale Harry jen zakroutil hlavou. "Tak co, kdo to je."
"Jo, kamaráde, poslední dobou máš prostě pech, hodně se na tebe vyptávají fízlové, ale včera sena tebe vyptávala nějaká banda anglánů, teda, ten popis na tebe seděl, jen to jméno… sakra myslím, že to bylo něco jako He- He…nry? Vůbec nevím, ale nabízeli za tebe pěknou sumičku, kamaráde, to ti povím. Ale taky se po tobě sháněl Mellorvův kluk." Harry nechápavě nadzvedl obočí.
"Takovej malej capart, může mu být asi dvanáct, víc ne." Vysvětlil mu Girk a přesněji mu popsal jeho vzhled.
"Eh, jo, myslím, že se menuje Joe… nevim jak dál, na jména mám hrozně blbou paměť."
"Jo, jasný, vzpomeneš si na něco o těch angličanech, jak vypadali a co přesně chtěli?" naléhal Harry a přisunul Girkovi mísu se studenou vodou a kusem hadru, muž jej ihned vyždímal a přiložil si jej na čelo.
"Byli navlečení v nějakejch černejch hadrech a naprosto přesně tě popsali, teda až na ty vlasy a jméno… Harry?" zamyslel se s úlevou si na hlavu připlácl nevyždímaný kus hadru. "Myslím že tak nějak to znělo, ale určitě sem to jméno už někde slyšel, někde… hele ale měl by sis dát pozor, ti chlápci nevypadali moc přívětivě, jestli byli i u jinejch… už jsi obral hodně lidí a oni jen uvítají, když se tě někdo zbaví."
"Co navrhuješ?" povytáhl zvědavě obočí Harry a opřel se o nohu stolu za sebou. Girk se ušklíbl a vytáhl si z kapsy krabičku cigaret a zapálil si.
"Vy chlapi jste prostě neuvěřitelní!" zasténala Briggy, když snad už po sté obcházela jídelní stůl. "U tebe bych takovýhle věci ještě brala, ale ty, Jamesi, si mi přišel alespoň o trošku inteligentnější." Girk překvapeně hodil nedopalek cigarety do popelníku a nechápavě na ženu hleděl, Harry sedící vedle něj s ušklíbl.
"Můj nápad to nebyl." Obhajoval se a hodil tak veškerou vinu na muže sedícího vedle něj, Girk se na něj nechápavě otočil a probodl ho naštvaným pohledem. "Ani se o to nesnaž!" procedil skrze zuby a Harrymu ze rtů ihned zmizel úsměv.
"Mno, potřebuju prostě pomoc, tak jsem, pln očekávání, přijal pomocnou ruku tvého drahocenného bratra a z něj vylezla tahle volovina, máš-li alelepší nápad, sem s ním!" zazubil se na ni Harry a Gikr nechápavě zvedl obočí.
"Si jako myslíš, že když budeš chytrej jak rádio, tak-" Harry mu do pusy nacpal jablko a věnoval ženě omluvný úsměv.
"Jo, něco by tu bylo." Usmála se blondýnka a popadla Harryho za ruku. Girk je oba vykuleně sledoval. Když se o hodinu později žena vrátila zpět, v patách jí šel muž s dlouhými černými vlasy staženými do ohonu, zahalený do dlouhého černého kabátu a s černými brýlemi na očích. Girk automaticky vstal a zamračeně si nově příchozího prohlížel.
"Co tu-" vyjekl, pak si ale všiml tetování na krku a vyjekl; "Jamesi!" muž s úšklebkem kývl a sundal si z očí tmavé brýle, rysy jeho tváře byly teď úplně jiné, vypadal mnohem starší a jeho tvář zcela postrádala jizvu na čele, kterou se Harry snažil všemožně odstranit už od doby, kdy se potkali a jeho oči teď byly tmavě hnědé, až skoro černé. Girk se ihned otočil na svoji sestru na naštvaně jí zamával prstem před tváří, "Sakra copak sem ti neříkal, že se s těma lidma nemáš scházet?! Kdo ví co všechno ti můžou udělat!" Harry protočil oči a sedl si na židli
"Zrovna od tebe to sedí."
"Co? Cože?!" otočil se na něj Girk. Harry se usmál.
"To víš to ty moje čáry máry triky." Ušklíbl se, Briggy se zazubila a otevřela okno do kořán. Girk se zamračil ještě víc, "Jaký čáry máry?" zopakoval nechápavě
"Počkat, ne, ne! Ne ne ne ne! Tys… Ne!" Harry se usmál a zvedl se ze židle
"Tak já už radši půjdu a díky Brí." Políbil dívku na tvář a vyběhl ze dveří, těsně předtím než po něm naštvaný Girk s řevem hodil popelík
"Jamesi!" zařval a vrhl se k oknu, aby ho spatřil jak rychle probíhá ulicí. "Ty zmetku malej!"
Harry se usmál a vběhl do slepé ulice odkud se chtěl přemístit, ale do někoho vrazil.
"Co tak řve?" vyzvídal mladík, když se vyhoupl zpátky na nohy a sledoval jak se muž ušklíbl. "Nikomu se nelíbí, když si někdo hraje s jeho pamětí." Odvětil a zarazil se když na mladíka pohlédl. Hoch se na něj usmál a podal mu hůlku, která mu vypadla z kapsy.
"Takže změna image?" podotkl, když se muž rozešel pryč, ve snaze dostat se od něj co nejdále.
"Co prosím?" hrál nechápavého Harry, Joe se usmál a zkřížil ruce na prsou. "Ta změna je sice fajn, ale tvoje pohyby, gesta… kvichty co na mě neustále házíš… všechno zůstalo stejný." Harry nechápavě zvedl obočí, chlapec si povzdechl a rozhodil ruky.
"Viděl sem tě a … sledoval tě." Dodal, když Harry ještě více zvedl obočí.
"Proč mi probůh nemůžeš dát pokoj?!" zavrčel a rozhlédl se okolo sebe.
"Proč mi probůh nemůžeš pomoct?!" oplatil mu hoch stejnou mincí.
"Arch!" zaskučel a probodl ho ledovým pohledem "Jméno,"
"Joe!" vyhrkl hoch a na tváři se mu vykouzlil zářivý úsměv. "Joe Ameill." Harry kývl a Joe se zamyslel; "Možná bych ti měl vymyslet jméno…" zamyšleně se podrbal na bradě.
"Cože?" nechápal Harry, Joe zamrkal,
"James," odevzdaně nabídl hochovi ruku, Joe překvapeně zvedl obočí.
"Myslel jsem, že jsi říkal, že si to nepamatuješ." Harry zakroutil hlavou a mávl rukou.
"A co příjmení? Musíš mít přece nějaký příjmení." Naléhal na něj Joe
"Jméno je jediný čím jsem si jistej." Zamumlal a Joe kývl.
"Fajn, budu ti říkat Smithy!" usmál se zatímco Harry nechápavě zvedl obočí.
"Smithy?" zopakoval a hoch kývl. "To jako proč?"
"Jmenoval se tak jeden chlápek, co mi neuvěřitelně lezl na nervy." Harry zvedl obočí.
"A?"
"Vážně to chceš vědět?"
"Umíš potěšit." Joe se usmál a rozešel se na druhý konec ulice. "Tak jdeš?"
"Tak o co jde?" Zopakoval Harry už po sté svoji otázku, když si konečně sedli v jednom hostinci.
"Dlužím nějakýmu chlápkovi pár drobnejch." Odvětil mu Joe a podstrčil mu papíry. Harry si je prohlídl a probodl hocha vražedným pohledem.
"Ehm… ty splátky nejsou tak hrozný, že?" ujistil se Joe a sledoval mužův obličej na němž se rozšířil křivý úšklebek.
"Jistě." Jízlivě se ušklíbl a vrátil mu papíry zpět. "Splátky sou opravdu nízký, jen jich je… Jen ji je nějak moc!" vykřikl a nevěřícně na hocha zíral.
"Mno už to tak asi bude."
"Nechceš mi třeba říct, co čekáš že udělám já?" Nechápal Harry, hoch se ušklíbl a uvolněně se rozvalil ve své židli; "Už sem si myslel, že se nezeptáš… Jsi kouzelník…"
"Dobrej postřeh,"
"A navíc máš skvělou mušku a to nemluvím o tvých večerních 'akcičkách'." Harry nadzvedl obočí
"Sleduješ mě?" pochybovačně si hocha prohlédl
"Div mi oči nevypadnou z důlku." Zazubil se hoch. Vypadal mnohem starší než doopravdy byl, život na ulici ho hodně poznamenal, ostatně jako každého. Ale tenhle kluk se mu začínal líbit… byl sice trochu vlezlej, otravnej a protivnej, ale… Harry se zarazil a mírně naklonil hlavu na stranu.
"Vstaň!" poručil hochovi, který s nechápavým výrazem a vykulenýma očima neohrabaně zvedl ze židle a rozhodil rukama.
"Coe?" Bafl na Harryho, když mlčel a nechápavě si přitom prohlížel svoje špinavé a místy otrhané šaty.
"Mám něco na triku?" Harry se ušklíbl… bylo to absurdní, ale mohlo to vyjít.
"Pomůžu ti, ale ty pro mě za to budeš dělat." Pronesl lehce povzneseně a na tváři se mu rýsoval vítězný úsměv. Joe se nechápavě zaksichtil; "Pro tebe?" rozesmál se a znovu si sedl na židli, přičemž hodil nohy na stůl "Si děláš srandu ne?" když ale uviděl mužův tvrdý výraz, ihned dal nohy dolů a překvapeně zamrkal.
"To jako fakt?"
"Začíná vojna, mladej…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

K čemu chcete přidat novou kapitolu?

Cesty osudu 33.8% (26)
Harry Potter & New lease of life 19.5% (15)
Somewhere I belong 31.2% (24)
Spíš některou z těch odložených 15.6% (12)

Komentáře

1 Sohox Sohox | 20. září 2008 v 18:54 | Reagovat

jůůůůůůůůůůůů

2 Viky Viky | 20. září 2008 v 21:03 | Reagovat

super, skvělá kapitolka

3 Bellatrix Black Lastrange Bellatrix Black Lastrange | Web | 21. září 2008 v 12:41 | Reagovat

Absolutně jsem to v některých pasážích nepochopila. Ačkoliv se mi to líbilo, bylo to oprvadu hodně, hodně zmatené. Možná by jsi ty věci mohla vysvětlovat postupně... jelikož pak se to zamotá. Mmch v Briggy jsem viděla pořád toho mojeho, promiň ale pro mě už to navždy hold bude smrtonoš...:))

4 Pegy Pegy | 22. září 2008 v 10:54 | Reagovat

Super. Moc se těším na další.

5 Bluma Bluma | 24. září 2008 v 20:00 | Reagovat

No prostě naprosto boží, snad se nenaštveš, když se zeptám kdy bude další dííííííl =)

6 li li | 27. září 2008 v 18:38 | Reagovat

Se slzami člověk ukáže,že neví co dál. Pošli tuto zprávu 15 lidem a až budeš hotový/á, stiskni F6. Osoba která je do tebe zamilovaná se ukáže na monitoru v písmenkách!Je to šokující,ale funguje to

7 Bluma Bluma | 11. října 2008 v 11:58 | Reagovat

Já vím, že jsem strašně otravná, ale já už se vážně nemůžu dočkat pokračování. Prosím prosím přidej brzy xD

8 Tabita Tabita | 11. října 2008 v 16:43 | Reagovat

Tak to je vážně super. Jen mě prosím už netrap a dodej nám sem další kapitolu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.