Kapitola 8. – Příčná ulice část 1.

20. srpna 2008 v 20:08 | manik |  Cesty osudu
Nj, už to tak bude, mám pro vás další kapitolu, doufám, že si ji užijete, je to zatím jen první část, ta druhá se ještě píše, ale určitě bude co nevidět OK.
PS: super čas, co?
Kapitola 8. - Příčná ulice

"Harry!" křikla na něj Hermiona a ihned byla u něj, Harry, který si myslel, že se s ním nebaví na ni překvapeně díval.
"Kde jsi sakra byl?! Všude jsme tě hledali!" naštvaně mu vrazila prst do prsou. Harry se na ni zamračil; "Brumbál mě vytáhl za Snapeem." Zamručel a obešel ji.
"He! Tak to muselo být něco!" Rozchechtal se Collin, který jejich rozhovor slyšel. "Počkej, proč za Snapeem?!" zarazil se a vykuleně na Harryho hleděl.
"Bude znova učit." Prohlásil Harry, jakoby se nic nedělo, zatím co Collin vypadal jako že každou chvíli zkolabuje, Hermiona protočila oči zatřásla s Harrym, který vůbec nechápal co se děje.
"Neopovažuj se mu něco provést, jasný!?" zabodla do něj nezvykle vážný pohled, Harry překvapen její rázností překvapeně zamrkal: "Ano Pane!" zasalutoval a vydal se k sobě do ložnice.
"Počkej, kam jdeš?" zarazila ho Hermiona a vtiskla mu do ruky jeho brašnu s učením "Je pondělí!" připomenula mu a Harrymu nezbylo nic jiného než jít, zatím co ona ještě čekala na Blacka.
Hermiona si k Harrymu němu ihned sedla a chtěla si nasypat si do misky trochu cereálií, ale zastavila se uprostřed pohybu, když si všimla Harryho, který si na talíř naložil snad všechno co bylo v jeho dosahu a cpal to do sebe. Dívce se na tváři vykouzlil zářivý úsměv. Harry, který si všiml, že ji pozoruje a nedává pozor na to co dělá jí vzal krabici s cereáliemi a položil ji trochu dál od ní.
"So máme va honinu?" zamumlal s plnou pusou a zabodl se pohledem do Ryana, který jako jediný byl schopen mu odpovědět, protože Hermiona na něj ještě pořád němě zírala. Ryan mu ale neodpověděl, proto se znova otočil na Hermionu, která si do mísy lila mléko.
"Je takhle zamlklej pořád?" nechápavě kroutil hlavou a zakousl se do topinky "Sirius nikdy nezavřel zobák." Dodal na vysvětlenou a Hermiona se na něj znovu zahleděla jako na svatej obrázek. Harry nechápavě zakroutil hlavou a stejně jako cereálie jí teď musel z rukou vzít i džbán s mlékem.
"Co se to s váma dneska děje?" nechápal. "Tak co máme za ty hodiny?" rozmáchl okolo sebe rukama. Hermiona, odpovědi, skočila Harrymu okolo krku a přátelsky ho objala.
"Počkej, vždyť mě uškrtíš! Hermiono!" zapištěl přiškrceně.
"Sem tak ráda žes už konečně dostal rozum!" vypískla a Harry se přiškrceně usmál.
"Jo to já taky." Promnul si bolavý krk
"Ale nemysli si, že nás jen tak připravíš o všechny body!" okřikla ho, když se s úsměvem pouštěl do další dávky snídaně. "A když už, tak chci být u toho!" ddala dívka rozhodně a Harry na ni překvapeně vzhlédl.
"Páni, ty na ni máš ale neuvěřitelně špatnej vliv!" zašklebil se na Ryana, který mu úsměv opětoval. "Tohle sme nezvládli ani za šest let… A to sme na to byli dva."
"No co? Je to poslední rok, ne?" obhajovala se Hermiona
"Jenže nemáme plánek a Weasly nás při nejbližší příležitosti napáská." Namítl Harry.
"Nezůstal v komnatě?" kousla se do rtu a vyhledala v řadě nebelvírských zrzka, který seděl bokem od ostatních a znechuceně se vrtal v jídle.
"A v čem je problém?" nechápal Ryan a Harry se chopil užírání Hermioniny snídaně.
"Dostaneme se tam jenom Ronem." Vysvětlila Hermiona, zatímco Harry lovil čokoládovou rybku, která mu pořád utíkala.
"Pofta!" zavolal Harry a jeho nadšení z nového dne ihned zmizelo, když uviděl obrovské hejno sov, které mířilo k němu "A do háje!" zvolal varovně, ale to už se na něj začaly snášet dopisy, které mu brzy zasypali i Hermioninu mísu s Kouzelnými Cereáliemi. Harry při tom pohledu bolestně zaskučel.
"Co s tím vším hodláš dělat?" zašklebil se na něj Ryan, zatím co se Harry zoufale snažil najít svoji, totiž Hermioninu, snídani. Už mu chtěl odpovědět, ale všimli jak Hermiona otevírá dopis od svých rodičů, narovnal se jako kdyby spolkl pravítko a čekal, co z ní vypadne.
"A?" vyhrkl, když dopis složila a dala si ho do tašky.
"Jak se má můj nejoblíbenější kmotřenec?" Naléhal, zatímco Hermiona nechala všechnu Harryho poštu zmizet
"Hej! Co když tam bylo něco důležitého?"
"To určitě." Ušklíbla se dívka. "Má se fajn, prý s ním nejsou žádné problémy, jenom se ještě nezačal měnit." Odpověděla Harrymu, který se zamračil.
"A? To je jako všechno?"
"Harry, všichni se každoročně nevrhají do smrtelných nebezpečí jako ty, navíc, je mu teprve rok."
"Rok a půl!" opravil ji uraženě. "A zařiď ať ti vaši píší trochu častěji."
"Pojedeš k nám na prázdniny?"
"Ne, promiň Hermiono, ale nemůžu." Dívka nechápavě zvedla obočí
"Zase ten tvůj záchranářském komplex? Myslela jsem, že to jsme si vyříkali už o prázdninách!" Harry se ušklíbl, nad jejím tónem hlasu a zakroutil hlavou.
"Kvůli tomu to není." Dívka přimhouřila oči podezřívavě si jej prohlédla.
"Že ne? Vidím ti až do žaludku, Harry Jamesi Pottere!"
"Ne, já jen… sou to poslední Vánoce tady, tak si je chci užít." Bránil se, Hermiona si odfrkla
"Se Snapeem za zadkem, to určitě! Vybal co máš v plánu!"
"Chci jít na příčnou."
"A?"
"Koupit si věci."
"A?"
"Možná se podívám po nějaký sově?"
"A?"
"Jestli nepřestaneš, bude to had!"
"A?... Ne! Hady ne!" vyjekla a Harry se vítězně usmál.
"Nechci vás rušit, ale asi by jsme už měli jít, za chvíli začíná hodina." Přerušil je Ryan, dříve než kterýkoliv z nich stačil něco říct.
"Tak fajn!" usmál se Harry "Lektvary bez Snapea! To si musím užít."
-----
Bylo už poledne, většině žákům, už dávno skončila škola a tak si užívali posledních ne příliš hřejivých paprsků sluníčka. Aberforth Brumbál stál u okna ve své pracovně a se svraštěným obočím hleděl na rozlehlé pozemky školy. Po chvíli se otočil a s hlubokým nádechem pozvedl své pomněnkové oči k mladému muži, který stál před jeho pracovním stolem a v rukou žmoulal čepec, v jeho očích bylo najednou znát tolik věcí jemu neznámých.
"Je to pravda?" zašeptal a ztěžka se posadil do svého křesla. Muž zjevně vykolejen Brumbálovou reakcí s sebou mírně škubl a nervózně se kývl hlavou.
"Bo-bo hužell, Br-brumbále." Zakoktal a přistoupil blíže k jednomu z křesel. Stařec mu ihned pokynul aby se posadil, mladík neváhal a ihned se posadil, přičemž z ředitele nespouštěl oči.
"Ministerstvo má přece Smrtijedy pod dohledem, nebo snad ne?" Jakmile muž uslyšel Brumbálův zoufalý podtón, který se už ani nesnažil skrýt, škubl s sebou a rozkoktal se ještě víc.
"J-j-je m-mi lít-t-to Brum-brum-bál-le, a-ale sám ví-víte ja-jaké je na-na Mi-mi-nisters-stvo sp-spoleh." Ředitel kývl ve znamení souhlasu a zoufale si promnul oči.
"To ano, ale doufal sem… doufal sem, že alespoň u věci týkající se Lorda Voldemorta, dokážou být mnohem diskrétnější." Pronesl a nevnímal jak mladík ztuhl při vyslovení toho jména.
"Je důležité, aby se o všem vědělo, ihned, jak to bude možné kontaktuji Fénixův řád, budou kdykoliv k dispozici. Velmi důležitá bude i spolupráce ministerstva a nás… samostatně nic nezvládneme. Nesmíme je podcenit, už jednou dokázali Pána zla vzkřísit a podruhé…"
"Cože?!" vydechl chlapec, který ve stejný okamžik vtrhl do dveří a jeho úsměv, který všichni už bezmála čtyři měsíce všichni postrádali,znovu zmizel. Brumbál nechal na stůl volně dopadnout svoje půlměsícové brýle… to hle bylo to poslední co potřeboval.
"Harry, tohle probereme později." Snažil si udržet klidný tón, ale při pohledu na bělavou tvář Vyvoleného na to neměl dostatek sil, ani odvahy. Chlapec ihned sklouzl pohledem na bývalého ředitele Bradavic, který seděl ve svém křesle se rty staženými do úzké linky a na tváři se mu rýsovalo mnohem více starostlivých vrásek, než dříve. Albus Brumbál chvíli mlčky hleděl na chlapce a teprve po chvíli se odvážil kývnout.
"Ale jak?" nechápal Harry a přejel pohledem oba bratry "To je bláznovství, není už žádná možnost, kámen i ostatní artefakty jsme zničily!" vykřikl bezbranně. Brumbál sklouzl pohledem na svého staršího bratra který kývl hlavou
"Existuje ještě jedna možnost,"
"Cože? Proč jste mi o tom, do háje, neřekl?!" vykřikl Harry a naštvaně si sedl do křesla, ze kterého před chvílí vyskočil muž a s otevřenou pusou teď hleděl na Harryho a zdál se ještě nervóznější než předtím, pokud to tedy ještě bylo možné…
-----
Harry s naprosto zkaženou náladou vešel do společenské místnosti, bez povšimnutí prošel kolem Ryana s Hermionou, kteří se právě v tu chvíli… Harry se zastavil s jednou nohou na schodech vedoucích ke chlapeckým ložnicím a otočil se na křeslo okolo kterého před chvíli prošel.
"Ahoj, Harry." Usmála se na něj Hermiona, která si jej právě všimla a došla až k němu "Kdes byl tak dlouho?" usmála se na něj, Harry jen zvedl obočí a zabruslil pohledem ke křeslu, kde seděl Ryan Black
"Vy spolu chodíte?" zamračil se, Hermiona se na chvíli zarazila, ale pak se usmála "Jo, chodíme spolu, pro-Harry, ne! Nic neříkej!" zarazila ho před tím než stačil něco říct "Nepotřebuju aby mě někdo neustále hlídal a už vůbec ne bratr, kterej vlastně ani není můj brácha, jasný? Vím co dělám!" Harry smířlivě kývl hlavou
"Jo, potřebovala bych pohlídat Křivonožku, jestli by ti to teda nevadilo, musím jet na víkend k rodičům a nechci ho tahat s sebou." Harry kývl, jasně, já nejspíš zajdu na Příčnou." Hermiona nechápavě nadzvedla obočí
"Některé věci jsou prostě naléhavější, než jsem si myslel." Usmál se Harry.
"Vážně se nic neděje?"
"Ne, to já jen… štve mě Snape, to je všechno." Hermiona vědoucně kývla hlavou, přesto na ní ale bylo vidět, že mu nevěří, Harry, který si toho taky všiml se ihned otočil a vyběhl k sobě do ložnic.
"Doufám, že se kvůli tomu nevykašleš na školu!" křikla za ním ještě.
Druhý den vstal Harry mnohem dříve než obvykle, v rychlosti se oblékl a s hlavou plnou myšlenek na rozhovor jenž si včerejší odpoledne vyslechl a jehož se později i sám účastnil. Nechtěl na sebe upoutávat moc pozornosti zvídavých spolužáků a tak si pro jídlo zašel do kuchyně, odkud se pak, nedbajíc Hermioniných slov a s Křivonoškem v patách, přemístil do Příčné ulice.
Dlouho jen tak procházel dlouhými a úzkými uličkami plných lidí, než se konečně odhodlal vstoupit do knihkupectví, kde nakoupil všechny potřebné učebnice spolu s knihou, 'Nejtajemnější artefakty Staré magie' nepředpokládal, že by v ní našel informace které potřeboval, přesto si ji ale vzal. Psací potřeby, pergameny, přísady do lektvarů, hábity, nákupy mu zabraly dvakrát delší dobu než původně zamýšlel. Už se chtěl vrátit zpět do školy, když mu do očí padla obrovská oprýskaná cedule, neváhal a ihned se ke krámku rozešel.
Harry tiše vešel do kouzelnického zvěřince a nepatrně se na malého zavalitého muže, který se momentálně pral s jakým si malým hlodavcem
"Hned to bude," zahuhlal prodavač a pravou rukou si setřel pot z čela a trhnutím ze sebe konečně setřásl malého hlodavce, který ihned využil jeho nepozornosti a skočil mu za krk, ze kterého se odrazil a s kotoulem dopadl na pult přímo před Harryho, který si malého tvorečka vůbec nevšímal.
"Přejete si, pane?" ozval se znovu prodavač a s vítězným úsměvem čapl po hlodavci, který nestihl utéci, protože se pohledem zabodával do Harryho
"Ano, potřeboval bych nějaké…" nedořekl a sledoval jak stvořeníčko kouslo prodavače do ruky, když se jej pokusil zavřít zpátky do jeho klece a znovu mu utekl; vyšplhal se po harryho rukávě a schoval se mu ve vlasech. Nic nechápající Harry si ho sundal z hlavy a podal ho zpět prodavači, který přestal skákat jako pominutý.
"Omlouvám se," omluvně se na Harryho usmál a zarazil se, při pohledu na Harryho ruce, sám měl rukavice, které byly od té 'divoké bestie' celé rozdrásané "Líbíte se mu," dodal ihned s úsměvem, když mu došlo, že by se té příšery mohl jednou pro vždy zbavit. Harry mu však nevěnoval žádnou pozornost a pořád mu hlodavce podával
"Děkuji, ale nemohu si dovolit starat se teď o ještě jedno zvíře," zamítl Harry a ukázal za sebe, kde u dveří netrpělivě vysedával Křivonožka. Prodavač si chtěl tvorečka vzít, když se Harrymu hlodavec znovu vysmekl a dvěma skoky se znovu skryl za límcem jeho bílé košile, ze které mu vyčuhoval jen jeho chundelatý ocásek. Zavalitý muž ihned hodil po Harrym vědoucný pohled, když si ho od něj bral a konečně ho zavřel v jeho klícce
"Tak že kočičí pamlsky, předpokládám?" zeptal se odměřeným hlasem, když se opravdu ujistil, že všechny jeho naděje na zbavení se té mrchy padly. Harry jen kývl hlavou a vzal si od prodavače nabízený balíček
"Jeden galeon," zamračil se na mladíka a omylem drcl do klícky s malým hlodavce, které se povolnil zámek a její dvířka se znovu pootevřela, čehož čiperný tvoreček ihned využil a ihned se rozeběhl ven a znovu se chtěl schovat u Harryho, ten ho ovšem bezmilostně znovu zavřel do klícky, už chtěl odejít, ale na poslední chvíli se zarazil a znovu upřel oči na drobného tvorečka, který seděl schoulený v rohu klícky a mírně se třásl. Už si ale nevšiml drobného prodavače, kterému se na drobném, zarudlém obličeji rozlehl zářivě vítězný úsměv
"Je to Deňka," popostrčil Harryho, který nereagoval na Křivonoščino varování, že už musí jít. Krátce se podíval na prodavače, který jeho výzvu ihned pochopil a klec postavil před Harryho
"Stojí galeon," usmál se na něj a Harry si tvorečka znovu prohlédl, byl velký asi tak 7 palců. Měl hnědý kožíšek, Velké tmavě hnědé oči a malý narůžovělý čumáček, drobné ouška a krátký ocásek, vlastně vypadal jako oživená postavička z mudlovského kresleného filmu. Mírně se k němu naklonil a tvoreček na něj pomalu vykoukl zpoza svého ocásku
"Jmenuje se Remmy," ozval se Prodavač a rovnou znovu otevřel kasu. Harry s sebou při vyslovení toho jména trhl a prudce se narovnal.
"Děkuji, ale už budu muset jít," znovu se otočil na podpatku a vyšel z krámku. Remmy se ihned nahrnul k dvířkům své klícky a skrze mřížky na Harryho prosebně mžoural
"Křivonožko?" zavolal Harry na zrzavého kocoura, který se mu prosmekl mezi nohama a jediným skokem se octl na pultě vedle Remmyho klece.
"Musím jít," namítnul Harry, ale kocour se na pultě jen ledabyle rozvalil. Prodavač, který znovu zklamaně zavřel svoji pokladnu a zkoumavě se na kocoura lenivě se povalujícího po pultu.
"Křivonožko!" znovu na kocoura zavolal, křivonožka lenivě strčil čumákem do klece s malým hlodavcem, který k němu váhavě přistoupil a zkoumavě si ho prohlížel
"Na tohle teď není čas," namítl znovu a přešel ke kocourovi.
"To je opravdu zvláštní…" zamumlal prodavač, který byl zvyklý, tvora izolovat od všech ostatních zvířat, protože je neustále provokoval a vyvolával konflikty. Jeho úvahy ale přerušil Harry, který se Remmymu konečně zadíval do velkých doširoka otevřených očí, ze kterých doslova sršela nevyslovená prosba.
"Říkal jste Remmy?" ozval se aniž by od hlodavce odtrhl oči.
"JO!" ozvalo se za ním sotva zavřel dveře od krámu a spolu s Křivonožkou a několika taškami plnými knih, které by měl tento rok potřebovat a drobnou klíckou ve které neúnavně pobíhal čiperný tvoreček se vydal do nejbližšího hostince odkud se od letaxoval zpátky do Bradavic.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Viky Viky | 21. srpna 2008 v 12:02 | Reagovat

skvělá kapitolka, už se moc těšim na pokračování

2 katak katak | 21. srpna 2008 v 18:23 | Reagovat

juchůů, pište, pište komenty!! taky se těšim =))

3 Noir Noir | 21. srpna 2008 v 21:10 | Reagovat

Přidávám komentář. Táááákže, máš pravdu na tebe je to velice rychlé a velice dlouhé, což mě potěšilo ještě víc. Remmy: bude to asi nejmilejší tvor celé povídky. Mehodláš vzkříčit Voldíka, že ne? Já bych v roli zloducha uvítala raději něco jiného. Pěkná kapitola, moc pěkná, jenom jsem se ke konci příliš neorientovala, teda v té části s tím psem. Co je to za psa? Udělala jsi mi kapitolou velkou radost :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.