Kapitola 6.

5. srpna 2008 v 20:24 | manik |  Harry Potter & New lease of life
Kapitola 6. - Rozdělené dimenze
Ehm, tak bych vás asi měla upozornit, aby ste se nelekali asi je to trošku zmatený, ale nebojte, to je účel Jo, vím, že většina z vás v anketě hlasovalo pro CO, ale nějak tam chybý ty komentáře, mno tak, za příspěvek poděkujte Leně... snašivka snašivá =0P

Čas plynul neúprosně jako voda; září se změnilo v říjen, říjen v listopad… ani počasí na sebe nenechalo dlouho čekat, teplé hřejivé slunce bylo většinu dní skryto za vodou nasáklými mračny, ze kterých co chvíli pršelo. Dny byly chladné a neustále foukal ledový vítr, blížila se zima.
Sirius seděl na okně ve svém pokoji a hleděl na pochmurnou plačící oblohu. V domě nikdo nebyl, tedy kromě něj a Lily, která se neustále snažila tenhle dům nějakým způsobem vylepšit a teď momentálně se zabývala kuchyní. Přemýšlel, jako to v posledních dnech dělával dost často. Tohle všechno, v čem se teď nacházel mu připadalo jako zlý sen, ze kterého se chtěl probudit, ale nemohl… vlastně ani nechtěl; Měl to své nejlepší přátelé, ne takové jak je pamatoval, ale pořád to byli oni. Pokud ovšem vynecháme fakt, že je tu dvakrát, James ho nenávidí a nikdo kromě Lily s ním nemluví, dalo by se říct, že mu nic nechybí….
Skoro nic. Remus měl pravdu, Harry, je jako návyková látka, jakmile ho poznáte, není možné ho ignorovat.
Slezl z okna a hlemýždím tempem se vydal do kuchyně, kde byla Lily. Sotva otevřel dveře, musel uhnout před prachovkou, která poletovala po celé místnosti, rychle si sedl na řidli a nohama uhnul před smetákem, který ladnou smyčkou obkroužil židli na které Sirius seděl a vrátil se zpět. Lily na něj hodila vroucný úsměv, popadla konvici s čajem a kouzlem k němu přivolala dva hrnky.
"Na, vypadáš hrozně!" s úsměvem mu podstrčila hrnek plný horké tekutiny
"Díky," zamumlal a objal hrnek oběma rukama
"Lily, můžu se tě na něco zeptat?" žena s úsměvem kývla a čekala co z něj vypadne.
"Co se mezi nimi stalo?" zvedl svůj pohled od oprýskaného hrnku a zahleděl se do jejích smaragdových očí. Lily uhla pohledem "Víš tohle… jde tu vlastně o mně." Ušklíbla se a mávnutím hůlky zrušila kouzla, která použila na smeták a ostatní věci.
"Chodila jsem s Jamesem, ale on… nevím, prostě jsme si tolik nerozuměli, pohádali jsme se a rozešli se, jenomže jsem pak začala chodit s tebou, vlastně… no, to je jedno. Jde o to, že James pracoval pro Riddla, a vlastně ještě pořád pracuje." Povzdechla si a rukou si podepřela si hlavu. Sirius na ni zaraženě pohlédl.
"James? myslel jsem, že vy všichni-" divil se Sirius, ale Lily zakroutila hlavou.
"Ne, to ne, jen James a Peter." přerušila ho a upila ze svého hrnku.
"Proč mi to vlastně říkáš?" zamračil se Sirius a nechápavě na ni hleděl.
"Chtěl jsi snad vědět, proč je u nás všechno tak jak je, ne?" ušklíbla se a pak dodala "Věřím ti, jsi na Brumbálově straně, nebo snad ne?" Sirius váhavě kývl a Lily se usmála.
"Fajn, musíš nám pomoct!" Sirius překvapeně zvedl obočí a poslouchal…
-----
Harry se, i po dvou měsících nezdaru, nevzdal a neustále se snažil najít nějaký nový způsob jak získat zpět knihy, které Brumbál, jakož to bradavický ředitel, nechal vyřadit ze školní knihovny a dokonce i z oddělení s omezeným přístupem. Pořád však na nic nepřišel, každou noc pak trávil nad spoustou pergamenů, plných chaotických poznámek, které si z knihy udělal. Nevěnoval se ničemu jinému, dokonce i v hodině lektvarů místo toho, aby se marně pokoušel o přípravu záludných lektvarů, které jim Snape zadával, se přehraboval ve svých výpiskách a dokonale ignoroval Snapeovo rozhořčení a když se mu pokusil pergameny zabavit, prostě ho zaklel.
Ještě tutéž hodinu ho rozzuřený Snape odtáhl do ředitelny. Místo vyloučení, v které profesor Snape tak toužebně doufal, si Harry znovu odnesl jen kázání a další trest trošku tvrdšího rázu.
"Pane řediteli!" Snapeovi přeskakoval hlas vzteky a v obličeji byl celý rudý, bez toho aniž by se obtěžoval klepáním v trhl do ředitelny a vláčejíc za sebou mladého Pottera seběhl do knihovny, kde seděl Brumbál nad nějakou neuvěřitelně tlustou knihou.
"Severusi," uvítal profesora Snapea a aniž by zvedl oči od textu, pokynul mu rukou směrem k protějšímu křeslu. Snape Harryho popadl za rameno a donutil ho sednout si do nabízeného křesla.
"Oh, ahoj Harry!" usmál se ředitel, když uslyšel jak chlapec vypustil několik neslušných poznámek na Snapeovu adresu. Harry jen zamumlal pár nesrozumitelných slov namísto pozdravu a se založenýma rukama tikal pohledem z ředitele na Snapea
"Tak, copak je to tentokrát?" otázal se Brumbál a aniž by o nově příchozí projevil jakýkoliv zájem, v klidu otočil stránku knihy a četl si v ní dál.
"Potter mně během mé hodiny napadl!" vyprskl Snape, který měl nejspíše už plné zuby Brumbálova ignorování a naštvaně se posadil do vedlejšího křesla. Ředitel konečně zavřel knihu a zabodl své pomněnkově modré oči, do Harryho, který se neustále rozhlížel okolo sebe; "Nejsou tady, Harry." Promluvil tiše, chlapec na ředitele hodil ledový pohled a trošku se odsunul od Snapea, který ho se zvednutým obočím sledoval.
"Stejně je najdu a přijdu na to!" sykl směrem k řediteli a poprvé za celou dobu co sem přišli se Brumbálovi podíval do očí.
"Jak myslíš," Brumbál pokrčil rameny, vstal a knihu ve které až do teď četl a vrátil ji na své místo.
"Tak co se tedy stalo?" zopakoval svoji otázku, když si sedl a konečně pohlédl na Snapea, který zbělel vzteky.
"Potter mě během hodiny bezdůvodně napadl!" procedil vztekle mezi zuby a s odporem sledoval Harryho, kterému na tváři hrál povýšený úsměv, plný zadostiučinění. Brumbál na chvíli zavřel oči a promnul si kořen nosu.
"Máš k tomu co říct, Harry?" obrátil se na chlapce, který se jen ušklíbl.
"Začal si." Utrousil a věnoval rozlícenému profesorovi úsměv za který si od Snapea vysloužil pohlavek.
"Severusi, mohli bychom si promluvit?" Oba muži vstali a zanechali chlapce samotného. Harry chvíli počkal, jakmile ale uslyšel cvaknutí dveří, ihned vyskočil z křesla a kontroloval tituly všech knih, co tu byly. Po několikáté polici plné knih pojmenovaných neznámým jazykem to ale vzdal a vyšel z knihovny do Brumbálovy kanceláře, ihned přiběhl k e zavřeným dveřím; "Snaží se tě naštvat Severusi, jen mu to usnadňuješ, nemá to teď lehké-" Harry se odtáhl ode dveří a protočil oči
"Snaží se tě jen naštvat Severusi… Má to teď těžké…" parodoval Brumbálův hlas zatímco se řediteli prohraboval ve stole.
"Sakra! Kde to má?!" zaskučel, když nikde nic nenašel a rozhlédl se po místnosti. Všude byly rozestavěné křehké stroje proti černé magii. Jak si všiml, stolek s lotroskopem a jinými vzácnými přístroji, který Harry s oblibou při každé své návštěvě ničil, byl znovu spravený a stál na svém místě. Chlapec se zašklebil a měl chuť jím znovu praštit, aby Brumbálovi oplatil všechno co mu způsobil. Ovládl se a pro jistotu stolek odešel co největším obloukem a snažil se ignorovat pohoršené pohledy a narážky portrétů visících všude okolo. Pohled mu padl na skříň ve které měl Brumbál schovanou myslánku. Neváhal a rozešel se k ní, v tom se ale pootevřely dveře od místnosti ve které byl Brumbál se Snapeem.
"Albusi to po mě ale nemůžeš chtít, jeto… jeto, jeto Potter!" zakoktal se Snape a Harry jasně poznal že je ještě naštvanější něž předtím
"Jistě, že můžu. A je to mojí povinností, nemůžete přece-" Harry protočil oči, když uslyšel ředitelův klidný a vyrovnaný hlas a s úlevou vydechl když se dveře znovu zavřely a potichu se vrátil zpět do knihovny, kde ho předtím zanechali samotného, ještě chvíli nečinně seděl a zíral z okna, než se zvedl a odhodlaně otevřel dveře za nimiž se o něčem oba muži velmi živě dohadovali.
"Pottere!" zařval Snape, když si všiml culícího se chlapce, který mu věnoval nevinný úsměv
"Chtěl jsem se jen zeptat jestli už můžu jít, máme teď totiž přeměňování a nerad bych na hodinu profesorky McGonagalová přišel pozdě." Zabodl se pohledem do Brumbála, který kývl hlavou
"Tak fajn!" Harry se otočil a práskl za sebou dveřmi. Předtím než opustil Ředitelnu slyšel jak Snape křikl něco o rozmazleném a nevychovaném frackovi, samolibě se ušklíbl a zmizel.
-----
"Počkej, počkej, počkej!" zarazil ji Sirius a nevěřícně na ni zíral.
"Jestli jsem to správně pochopil, vy se chcete… ne, ne, ne! to je nemožný, to nezvládnete! Je to blbost." Lily naštvaně zkřížila ruce na prsou
"Blbost? Co tím myslíš? Copak-"
"Lily, počkej prosím, mluvíš tu o Albusu Brumbálovi." Zarazil ji Sirius, Lily nevedla obočí
"Vážně? Jaks na to přišel?" ušklíbla se
"Hele uklidni se. Jde tu o to že do Bradavic se prostě nemůžete jen tak vloupat, Brumbál ví o každém kroku všech co jsou na školních pozemcích navíc tam po minulém roku bude spousta nových ochranných kouzel a u vchodů je budou hlídat bystrozoři." Lily se zarazila
"Po minulém roce?" zopakovala a její tvář opustil její ironický úšklebek, který vystřídala vážnost. "Co se stalo?"
"Před rokem," začal Sirius a mluvil tiše jako by se bál že by je mohl slyšet ještě někdo další "Se vrátil Voldemort." Lily nechápavě zakroutil a hlavou a Sirius Pokračoval. "Lord Voldemort, tak si u nás nechá říkat Riddle."
"Riddle ne-Riddle, my se tam prostě potřebujeme dostat, a ty," zabodla Siriusovi ukazovák do ramene. "nám pomůžeš." Sirius se nechápavě zašklebil
"Já? Proč bych Vám měl pomáhat?"
"Protože James ví o Harrym." Poznamenala Lil a Sirius na ni nechápavě zíral "A chce ho proti tobě použít, když s námi nebudeš chtít spolupracovat."
"Ty jsi, mu to řekla?" nechápal Sirius "Proč?!" rozčílil se
"Uklidni se Sirie, já mu nic neřekla! Musel tě slyšet, když jsi o něm mluvil, nebo si to prostě uvědomil z tvých vzpomínek co viděl." Bránila se zrzka
"Viděl je jen on?" Lily přikývla
"On tuhle operaci vede, nikomu z nás Riddle nedůvěřuje tolik jako jemu, my víme jen to, že máme zjistit nějaké informace o téhle dimenzi, jinak nic. O tobě víme jen to, že jsi byl v Azkabanu a jsi tři roky na útěku a že jsi za pomoci Malfoye prošel tou bránou." Na chvíli se odmlčela a mlčky si pohrávala s prázdným hrníčkem "To ale není všechno, že?" promluvila po chvíli. Sirius si ji nechápavě prohlížel.
"Tu bránu nemohlo otevřít jedno kouzlo, stejně jako ji jedno kouzlo nemůže zavřít. Přečetla jsem o té bráně spoustu knih Sirie a vím, že ji mohou zavřít jen ti co ji otevřeli, stejně tak mi je jasné, že víš čí kouzlo to bylo." Sirius zakroutil hlavou a zadíval se do rohu místnosti.
"Siriusi, my tu bránu musíme zavřít. Jinak se naše světy spojí." Její hlas zněl naléhavě, Sirius k ní zvedl oči
"Po určité době, bude brána nabírat na síle, bude… stane se z ní něco jako černá díra, bude do sebe vtahovat energii ze svého okolí a až bude připravena, exploduje a všechno v čem jsme do teď žili bude zničeno, všichni lidé… z obou našich dimenzí se stane jedna. Podle našich záznamů se to už jednou stalo, ale odlišným způsobem, kdy se z jedné dimenze staly dvě. Stalo se to právě s našimi světy Siriusi. Proto jsme si tak podobní, i když je mezi námi spousta rozdílů, základ máme stejný." Lily se konečně odmlčela a sledovala jak Sirius nervózně poťukával prsty po desce stolu.
-----
"Čau brácho, kdes byl!" ozval se za ním Ron a s úsměvem si sedl naproti němu do křesla
"Jo, možná by sis měl dát bacha na Miu, trošku ji naštvalo, že jsi se vybod na školu, jinak to s tím Snapem bylo geniální!" rozmáchl se rukama
"Rone?" ozval se pochvíli Harry, chlapec zamručel, že poslouchá a dál čučel do stropu. "Mohl by jsi pro mě něco udělat?" Ron zvedl hlavu a tázavě zvedl obočí
"A co?" zeptal se opatrně, Harry se nad jeho přístupem zasmál.
"Hermiona má ten plánek, že jo." Ujistil se jakoby náhodou, Ron se narovnal a s doširoka otevřenýma očima ho sledoval
"Jo, ale ona ti ho nedá, brácho," zasmál se ale pořád na něj nejistě koukal "Co máš v plánu?"
"Nic, jen bych ho rád měl u sebe." Zakroutil hlavou a ležérně pohodil rukama, Ron si ho chvíli měřil nevěřícným pohledem. "Jestli se Hermiona dozví, že ti pomáhám…"
"Může ho přece někde ztratit, nebo zapomenout, ne?" ušklíbl se Harry a Ron s úsměvem na tváři zakroutil hlavou
"Dostaneš mě do strašnýho maléru!" procedil skrze zuby, Harry se usmál a vstal z křesla.
"Musím si ještě něco skočit zařídit." Vymluvil se a odešel
"Harry? Proč jsi nepřišel na hodinu? Harry? Harry!" pokoušela se ho zastavit Hermiona se kterou se setkal v průchodu do společenské místnosti, Harry ji ale nevnímal a běžel, těsně před hlavní branou ho ale zastavila něčí paže a zatáhla jej do jedné z prázdných učeben.
"Hej, co to-Remusi?!" vyjekl Harry a konečně se mu vykroutil ze sevření "Co tady děláš?" nechápavě se na něj zahleděl.
"Brumbál určil pár lidí, kteří mají hlídat školu." Odpověděl mu a žďuchnutím ho shodil na židli.
"Teď mi ale povíš co-"
"Sirius!" vyhrkl chlapec a Remus zmlkl. "Já ho viděl, Remusi, on je tady!" Remus sklopil oči a zhluboka se nadechl.
"Harry, já-"
"Ne, poslouchej mě! On není mrtvý, já ho viděl na Příčné! Žije! A potřebuje naši pomoc!" přerušil ho a čekal jak zareaguje. Remus ale jemně zakroutil hlavou a pevně chlapci stiskl rameno. "Tím obloukem ještě nikdo neprošel zpět, Harry. Víš stejně jako já, že je konec, snaž se to pochopit, prosím." Smutně se mu podíval do očí a Harry nedokázal, nechtěl pochopit tu podivnou prázdnotu v nich. "Nic jiného po tobě nechceme, jen prosím tě neudělej žádnou blbost." Odešel a nechal tam Harryho samotného.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

K čemu chcete přidat novou kapitolu?

Cesty osudu 33.8% (26)
Harry Potter & New lease of life 19.5% (15)
Somewhere I belong 31.2% (24)
Spíš některou z těch odložených 15.6% (12)

Komentáře

1 d d | 6. srpna 2008 v 8:00 | Reagovat

super kapitolka těším se na další kapitolu k téhle povídce

2 ciia ciia | 6. srpna 2008 v 9:06 | Reagovat

skvěla kapitola, neee skvěla povídka.  Hlavně se těším na reakci Jamese a Lilly až se dozví, že Harry je jejich syn.  Doufám, že kapitolka tu bude co nevidět

3 sohox sohox | 6. srpna 2008 v 21:18 | Reagovat

Ho to já se taky těším. Doufám, že to bude co nevidět. Hlavě už to moc neprodlužuj měj slitování ty vždycky skončíš v tak blbým místě, kdo potom má bůh ví jak douho čekat na pokračování?:-)

4 Pegy Pegy | 7. srpna 2008 v 16:38 | Reagovat

Nádherná kapitola. moc za ni děkuji.

5 kat kat | 12. srpna 2008 v 14:47 | Reagovat

je to úžasná povídka! Teď jen vydržet do další kapitoly... =)

6 ciia ciia | 16. srpna 2008 v 13:29 | Reagovat

to čekaní je fakt hrozné. Lidi, vždyť 21 z vás hlasovalo, že chce další kapitolu k téhle povídce, ale jak se tak koukám komentářů tu je jenom 5. Copak je tak těžké napsat jeden blbý komentář???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.