Kapitola 7. - Severus Snape 2/2

28. července 2008 v 21:39 | manik |  Cesty osudu
Kapitola 7. - Severus Snape část 2.

"Harry! Harry! Harry stůj!" křičela za ním Hermiona.
"Nechceš mi říct, co se s tebou děje? Pořád se chováš jako malej kluk, na všechny seš hnusnej a odstrkuješ nás od sebe - nepřerušuj mě!" zaburácela, když viděla jak se Harry nadechuje k odpovědi "Ryanovi děláš samý naschvály! Celý den proležíš v knihách, neporušuješ řády - ne, že by mi to vadilo - ale tohle prostě nejsi ty! Vím co cítíš, taky se mi po nich stýská, ale nemyslíš si, že tohle už je moc? Chápu, že máš strach jít do něčeho nového, ale… nemůžeš za ně truchlit do smrti, myslíš si, že by to tak chtěli? Myslíš, že by chtěli, aby se z tebe stal zatrpklej mručoun, jako je Snape? To na tebe jeho přítomnost tolik zapůsobila? Pane bože, zamysli se nad sebou! Ginny se za tebe obětovala a ty jí to takhle splácíš!..." křičela na něj a snažila se mu vytmavit všechno co od prázdnin provedl. Harry, stojící naproti ní, hleděl na podlahu a sledoval kamenné dlaždice, kterými byla chodba vydlážděná, nebyl schopný podívat se jí do očí, věděl totiž, že má pravdu.
"…A jak si asi myslíš, že mu teď je? Chováš se k němu hůř než k Malfoyovi a to, že to je Siriusův syn s tebou očividně ani nehne! Takže… Harry?" zarazila se a sledovala chlapce, který stále hleděl na podlahu.
"Harry co sis proboha myslel, že děláš? Víš co by tomu řekl Sirius? Chápu, že tě ranilo, že ti o tom, že měl syna neřekl, ale tohle jsi přehnal nemyslíš?" přistoupila k němu a donutila ho aby se jí podíval do očí.
"Hermiono, já ale opravdu nevím, o čem to mluvíš!" jediný co si ze včerejška pamatuju je Ron a ten pitomej rozhovor s Brumbálem."
"Vážně?" vyrazila ze sebe Hermiona a překvapeně na něj hleděla "Chceš mi říct, že jsi prostě jen tak zapomněl na to jak jsi Ryana vyprovokoval ke rvačce a nakonec ho zřídil tak, že ho málem odnesly v krabičce od zápalek?!" Harry zúžil oči a znovu si rukou promnul spánky, aby zmírnil bolest hlavy, které ho Hermiona očividně nehodlala ušetřit a snažil se si přitom vzpomenout na včerejší noc. Pomalu se mu vybavovaly vzpomínky na zuřivou hádku a následnou rvačku, kterou podle Hermiony vyvolal.
"Nechceš mi říct co se stalo?" vyrušila ho ze zamyšlení
"Já nevím, poslední dobou se mi to stává často." Zakroutil hlavou a rukou si prohrábl vlasy, Hermiona nechápavě svraštila obočí; "Často? Co tím myslíš?"
Harry se posadil na okno a automaticky vytáhl cigaretu a chtěl si zapálit, při pohledu na zapalovač se ale zarazil a sklidil ho zpět do kapsy; "Jo, nevím co se stalo, ale… nejspíš dokážu ovládat oheň, ale… když se rozčílím, nebo tak, to prostě neovládnu." Hermiona se kousla do rtu a chvíli na něj hleděla
"Takže jsi to neudělal schválně?" Harry, který si už kompletně vybavil včerejší, alespoň doufal, že včerejší, potyčku s mladým Blackem a hlavně její konec, kdy se Harry neovládl a podvědomě proti Ryanovi použil jeho vlastní kouzlo a sám pak vyčerpáním omdlel, nakonec zakroutil hlavou.
"Ne, vyprovokoval jsem ho a on prostě použil to nejblbější kouzlo, který ho v tu chvíli mohlo napadnout: oheň." Ušklíbl se a vyhodil z okna cigaretu, kterou až doteď držel v ruce. "Co to máš s vlasy?" změnil téma na Hermionin podivínský vzhled a neubránil se úsměvu; "Nová image?" Hermiona Harryho probodla ledovým pohledem a chtěla mu něco nepěkného říct,ale zastavila se
"Tos jim dal ty!" vykřikla zatím co Harry se jen pousmál. "Harry! To snad nemyslíš vážně?!" chlapec ihned seskočil z okna aby uhnul před dívčiným pohlavkem.
-----
Hermiona se posadila na své posteli a znaveně odložila knihu, kterou až doteď četla, na noční stolek. Chtěla si na chvíli lehnout, ale zarazila se a znovu pohlédla na stolek, horní zásuvka byla pootevřená a vyčuhovaly z ní růžky papíru a pergamenů. Překvapeně šuplík otevřela a rozložila všechen jeho obsah na posteli. Se svraštěným obočím se začetla do jejich obsahu, po chvíli se ale zarazila a vytáhla zpod svojí postele kufr, ze kterého, po chvilce přehrabování, vytáhla malou tenkou knížku a položila na postel.
Kniha byla vázaná v tmavě rudé kůži, všude na jejích deskách byly malé zlaté rytinky a na jejím hřbetě, ani nikde jinde ale nebyl vytištěn název knihy. Hermiona zpod polštáře vytáhla svoji hůlku a několikrát jí klepla na některé rytinky, jenž se rozzářily a poté hůlkou přejela po jejím hřbetě.
Zatím co dívka odkládala hůlku na noční stolek, zlaté rytinky přestaly zářit a kniha se, přesně v místě, kde po ní přejela Hermionina hůlka, rozpůlila a sama se rozložila na posteli. Hermiona velký pergamen uchopila za pravý roh nahoře a natrhla jej, v ten samý moment se na pergamenu začaly rozvíjet různé čáry a vedle nich se začaly objevovat drobné tečky s popisky jenž se neustále pohybovaly po celém plánku. Hermiona vyčkala až se celý plánek Bradavic a okolí sám dokreslí a znovu nedočkavě popadla hůlku a klepla jí na nějaké místo. Pod hůlkou se jí rozmotal drobný svitek se zlatavým nápisem Ošetřovna a hned zase zmizel. Místo něj se na plánku vyobrazily všechny prostory ošetřovny s vyznačenými tajnými chodbami. Hermiona nemusela dlouho hledat, na ošetřovně byl touhle dobou jen jeden jediný člověk. Klepla na malou postavičku a zlatý svitek jenž doteď klidně plápolal u jeho nohou se trochu zvětšil: "Pane bože!" vydechla překvapeně a zděšeně zároveň "To není možné!" Ještě notnou chvíli seděla na své posteli a vyděšeně a nadšeně zároveň sledovala prázdnou stěnu před sebou.
Ozvalo se zaklepání dveří, vyděšeně mávla hůlkou a všechny pergameny ležící na její posteli se vznesli do vzduchu do takové výše, aby si jich nikdo nevšiml, dveře se otevřely a dovnitř vešel Ryan.
"Ahoj," usmál se na ni, Hermiona na něj notnou chvíli zírala s otevřenou pusou
"A-ahoj," vykoktala a stěží se zmohla na křečovitý úsměv
"Děje se něco?" jeho úsměv zmizel a starostlivě sledoval jak dívka, která za zády držela hůlku, kterou udržovala pergameny ve vzduchu, s sebou co chvíli nervózně škubla.
"N-ne, ne, já jen… lekla jsem se." Znovu se na něj usmála
"Myslel jsem, že by ses chtěla jít projít, pořád tu sedíš zavřená."
"Projít se? J-jo jasně!" vyhrkla, Black ji se svraštěným obočím chvíli pozoroval
"Vážně se nic nestalo?" ujistil se
"Ne, samozřejmě, že ne! Já se jen převlíknu a za chvíli budu dole, jo?" znovu mu věnovala úsměv. Black s přimhouřenýma očima kývl a odešel, sotva se za ním zavřely dveře, Hermiona s oddechnutím pustila hůlku čímž také přerušila kouzlo a všechny pergameny se rozlétly po celé místnosti. Hermiona tomu však nevěnovala pozornost a s oddechnutím svalila do postele. A znovu se otočila na velký pergamen s vylepšeným plánem Bradavic, který se snesl vedle její postele. Tečka, kterou před chvílí pozorovala v prostorách ošetřovny teď byla v Nebelvírské společenské místnosti. Nikdo, kdo neznal alespoň polovinu z tajných chodeb se sem tak rychle dostat nemohl. Na její tváři se rozlehl úlevný radostný, ale taky naštvaný úsměv, ihned se vymrštila do sedě, prudkým mávnutím hůlky všechny pergameny sklidila do svého kufru a sama pak zapečetila pergamen, který se znovu změnil v onu malou, nevině vyhlížející knížečku.
V rychlosti vběhla do koupelny, v jejích dveřích se ale zarazila a vrátila se ke svému kufru a vytáhla z něj úhledně urovnané papíry, sebrala svoji hůlku a s její pomocí pozměnila jejich znění, nakonec je zapečetila několika kouzli a spolu s nimi vyrazila do společenské místnosti. Se zamumláním omluvy se prosmýkla vedle Ryana a podstrčila papíry Harrymu, který ji nechápavě sledoval. Hermiona však jen vyhýbavě pokrčila rameny a zmizela mezi nově příchozími studenty.
-----
Harry se už notnou chvíli toulal po Bradavických chodbách a přemýšlel. Přiznával si, ač nerad, že měla Hermiona zase jednou pravdu, choval se jako idiot, když od sebe Ryana takhle odstrkoval. Chtěl se Ryanovi za své chování omluvit, ale bránila mu v tom jeho opatrnost, které se za minulý rok naučil. Nechtěl na sebe už nikoho dalšího vázat, nechtěl aby kvůli němu dál umírali lidé a už vůbec ne, aby jedním z nich byl Siriusův syn. Vlastně už dávno nešlo o to, že by mu nevěřil, ale spíše o 'jejich bezpečnost'. Rozhodl se řídit se Hermioninou 'radou', ale přesto si od něj udržovat odstup.
Venku už se smrákalo, když 'náhodou' v jedné z chodeb narazil na Brumbála. Harry se v ten okamžik, kdy znovu pohlédl do jeho vyrovnané tváře, nepatrně ztuhl, ale pak, dříve než ředitel stihl něco říci, se otočil na podpatku a pokusil se zmizet. To se mu však nepovedlo. "Harry!" zastavil jej Aberforth a Harry ihned pochopil, že nemá kam utéct a tak se zastavil a v tichosti čekal až jej ředitel dojde.
"Chtěl jsem tě požádat, nechtěl by jsi mne dnes doprovázet-"
"Ne!" zarazil jej chlapec, který ihned pochopil co má Brumbál v plánu "Já za ním nepůjdu, copak to nechápete? Nepůj-Co? Co je?" zarazil se, když viděl jeho pobavený úsměv.
-----
Měsíc už byl vysoko na obloze, když se na malém náměstí vesnice objevily dvě postavy v černých pláštích, jenž se po chvíli rozešly směrem k nedalekému lesu.
"Tohle vám nikdy nezapomenu, Brumbále!" Zasyčel Harry k řediteli, Bradavické škole čar a kouzel, když se společně prodírali houštinami a snažil se ignorovat Brumbálův úsměv. "Třeba tě ani neduse zapotřebí."
Po chvíli, která však Harrymu připadal, jako několik dlouhých hodin, vstoupili na palouk, kde byl malý dřevěný domek. Harry se při pohledu na něj zarazil a pohlédl zpět k lesu, v tuto chvíli mu neznámý les, který byl jistě plný nástrah a nebezpečí, nočního života, připadal mnohem příznivější a lákavější, než ono stavení v němž podle ředitel přebýval bývalý profesor lektvarů, Severus Snape.
Brumbál si očividně všiml jeho nejistoty a tak ho jemně popostrčil k dřevěné boudě a sám jej tiše následoval. Přede dveřmi se Harry ale náhle zastavil a ustoupil o krok v dál, přece jenom se mu nechtělo jít jako první, kor, když neměl svoji hůlku. Brumbál se jemně pousmál a letmým klepnutím své hůlky, jakoby snad Harrymu chtěl ukázat, kdo tu má teď navrch, odemkl dveře. Ihned jak do nich vstoupil, vyrazilo proti řediteli světle modré kouzlo, které stařec stačil v poslední chvíli vykrýt, Harry si úlevně oddychl a pomalu vešel za Brumbálem, stále se ale držel v jeho stínu.
Octli se v poloprázdné místnosti, jejíž vybavení čítalo pouze jeden stolek s židlí, postel a svíci, jenž z rohu jediné místnosti chabě ozařovala necelý prostor a vytvářela všude na stěnách nejrůznější obrazce a v neposlední řadě, tu také byl i hledaný Severu Snape, jenž stál v tom nejtemnějším rohu místnosti a mířil na nově příchozí dvojici hůlkou.
"Severusi," oslovil jej Brumbál a černovlasý muž s sebou škubl
"Brumbále?" dostal ze sebe chraplavým hlasem a z jeho tónu bylo jasně rozpoznat jeho překvapení míšené se zděšením. "Vy ale máte být mrtvý!" nechápal Snape a nejistě na ředitele mířil svojí hůlkou.
"Zjevně tu došlo k malému omylu," začal Brumbál a Harry beznadějně protočil oči, Brumbálův mladší bratr byl v mnoha, opravdu v mnoha směrech velmi odlišný. "Albus je opravdu mrtvý, já jsem jeho bratr Aberforth." Snape na starce zíral s otevřenou pusou, teprve po chvíli znovu pevně stiskl svoji Hůlku a namířil jí Brumbálovi přímo na srdce.
"Vypadněte!" zařval a zatím co Harry, který stále ještě nezpozorován, se divil Snapeovi mírné reakce, Brumbál ho čapl za ruku a naléhavě mu s ní zalomcoval; "Harry!? Mám takový pocit, že tě přeci jen potřeba bude." jeho odhodlaný tón byl ten tam a Harry s úšklebkem zaznamenal i náznak histerie.
"Mě do toho netahejte Brumbále," obořil se na něj chlapec a snažil se mu vykroutit ze sevření. "Sebral jste mi hůlku!" štěkl na ředitele. Snape, když uslyšel jeho hlas ještě více zúžil oči a na rtech mu byl, i přes příšeří, které všude kolem panovalo, jasně vidět úšklebek, který Harry tolik nenáviděl
"Potter!" zasyčel s takovou nenávistí v hlase, že s sebou bezděky ucukl i Brumbál. Harry byl nucen konečně vyjít zpoza ředitele a postavit se svému letitému nepříteli čelem. "Snapee," oplatil mu se stejnou nenávistí, přesto se ale nepřestával držet v bezprostřední blízkosti Brumbála, který, na rozdíl od něj, se měl v případě náhlého útoku, jak bránit. Snape, který si jeho váhání všiml se ušklíbl ještě víc. "Je mi jedno co chcete, ale musíte už být vážně zoufalí, když ke mně jdete s ním." Stočil svoji hůlku na Harryho, který naprázdno polkl a nedůvěřivě na Snapea hleděl.
"Potřebujeme, aby jsi se vrátil, Severusi." Oslovil jej znovu Brumbál a Snape se chladně rozesmál
"A on mě má jako přinutit?" nevěřícně na Brumbála hleděl a stále se šklebil "Vy vážně budete Brumbálův bratr, protože to jinak ani není možný!"
"Bože Snape držte jednou hubu!" sykl na bývalého profesora lektvarů Harry, ale jakmile se k němu Snape přiblížil a znovu na něj namířil hůlkou zmlkl a nejistě sledoval hrot hůlky, který se rozpálila do ruda.
"Pottere," nepřestával na něj mířit hůlkou a postavil se do bojovné polohy "Moc jste se toho za minulý rok nenaučil." Změřil si chlapce sarkastickým pohledem. Chvíli jej sledoval a když to vypadalo, že chce Harry něco říct, předběhl ho; "Beru to." Oznámil, jako by si vybíral který hábit si má dneska vzít a chlapci bylo ihned jasné, že to řekl jen kvůli němu.
'No bezva, tenhle rok ještě bude zajímavej!' pomyslel si trpce a znovu Snapea probodl nenávistným pohledem, který mu profesor ihned oplatil. Zbytek jejich rozhovoru už nevnímal a věnoval se sebeproklínání. A když se s Brumbálem vraceli zpět do Bradavic, celou cestu, na rozdíl od ředitele, mlčel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Noir Noir | 28. července 2008 v 22:44 | Reagovat

/vykulené a rozářené oči vrhají nadšený pohled  na tuto stránku/

Nadšení je slabé slovo. Celou kapitolu jsem se nepřestávala pošahaně usmívat (už toto vypovídá dost o mé šáhlé osobnosti).

Zajímavě se to rozvíjí. Celá ta záležitost se Snapeem je víc než zajímavá a já jsem na pokračování natešená jak malej harant na Vánoce. Přidávám mini kritiku: Uvítala bych kdyby se nám Harry trochu předved, nějaký ten malý boj nějaká akce. Táákže jak jsem řekla už se těším na příště.

2 Pegy Pegy | 29. července 2008 v 9:57 | Reagovat

Nádherná kapitola. Moc se těším na další.

3 Bellatrix Black Lastrange Bellatrix Black Lastrange | Web | 29. července 2008 v 15:26 | Reagovat

Každopádně jsem ráda, že si přidala Manik.

Vítám tě zpět. Ale musím mít jednu připomínku, Snape se vyjadřoval hodně OOC. Choval se Snapeovsky, ale vyjadřoval se místy poněkud jinak.

Nevím, zda je to jen můj problém, ale tahle kapitola mi přišla zmatená. Místy jsem se neorientovala, kdo-kde o koho se jedná. Jinak, ale nemám co bych vytýkala. Jen tak dál...:))

4 sohox sohox | 29. července 2008 v 17:08 | Reagovat

hmm co na to říct?  jak si sama řekla je to vidět, žes spojila víc kapitol dohromady, ale to jen detail a chtělo by to pokračování:-D

5 fox fox | E-mail | 30. července 2008 v 0:03 | Reagovat

skvela kapitola

6 ciia ciia | 2. srpna 2008 v 18:28 | Reagovat

mrkni se do návštěvní knihy, měla jsem tam na tebe jeden dotaz. Díky

7 manik manik | Web | 5. srpna 2008 v 20:41 | Reagovat

to Noir: neboj o rvačky a akce nouze do budoucna určitě nebude. Vlastně, nástupem Severuse to všechno teprve začne.

to Bella: =D jo, Snape se prostě musel chovat divně, proč, to sem tam nějak zapoměla napsat, stejně jako sem tam nějakým způsobem prostě zapoměla napsat co se minulej rok dělo s Aberforthem Brumbálem... nevim, jak se to mohlo stát, ale pokusím se to do dalších dílů, který ještě nemám napsaný, nějak vtěsnat. %P

8 Noir Noir | 6. srpna 2008 v 13:11 | Reagovat

Mohla by jsi mi říct kolik lidí sem denně chodí, protože já si je potom všechny najdu a nakopu je, neboť jsou natolik zkažený a liný, že jim ani nestojí za to nechat tady komentář.

9 Sany En Sany En | 13. srpna 2008 v 0:16 | Reagovat

Asi se ten požadovaný počet  komentů neda snížit na 8 co?

10 katak katak | 19. srpna 2008 v 18:08 | Reagovat

všichni jistě (stejně jako já) umírají nedočkavostí a beznadějně touží po další kapitole. Jsem si jistá, že už je to ohrané, ale.. prosííííím prosíííím další kapitolku!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.