Kapitola 7. – Severus Snape 1/2

7. července 2008 v 13:31 | manik |  Cesty osudu
Tak jo, budu s váma mít sllitování... teda alespoň prozatím. snaha byla, tak tady máte něco za oplátku... pořád se ale držím toho, co sem slíbila, takže - radši - nezapomínejte na komentáře. mno tak pěkný počteníčko přeju vám. JO! a abych nezapoměla... v pondělí nastupuju do nemocnice, takže úpokud to do neděle večer nestihnete, nejspíš budete mít smůlu :oP
Kapitola 7. - Severus Snape

"Nechceš mi to vysvětlit?" vybafla na Harryho Hermiona a stáhla ho zpátky do křesla, ze kterého vstal. Chlapec se na ni nechápavě podíval a uraženě si mnul ruku za kterou ho držela
"Vysvětlit co?" Hermiona Vyvoleného probodla pohledem "To s tím Snapem." Harry vědoucně pokýval hlavou.
"Stejně ale nevím, co bych ti na tom měl vysvětlovat." Zakroutil hlavou a s pobavením sledoval jak si Hermiona se zaskučením sedla vedle něj do křesla a na chvíli trpitelsky zavřela oči, zhluboka se nadechla, ale dřív než stačila něco říct přerušil ji Ryan, který si k nim bez jakéhokoliv slova přisedl a věnoval jí letmý úsměv
"Ahoj," Harry se zvednutým obočím chvíli sledoval jak se ti dva na sebe tlemí, nakonec se, se zakroucením hlavy zvedl a chtěl odejít
"Počkej já jsem ještě neskončila!" zastavila ho Hermiona vprostřed kroku a Harry se rezignovaně svalil zpět ho křesla a probodl ji vyzývavým pohledem
"To, tady Snape bude jako…" na chvíli se zarazila, jako by hledala ta správná slova
"učit?" doplnil ji s hořkým úsměvem Harry "Jo, pokud se Brumbálovi nějakým způsobem podaří neutralizovat jeho znamení tak jo." Kývl a vstal. "A teď, když dovolíš, rád bych se psychicky připravil na jeho příjezd, protože mám takový blbý tušení, že to nebude zas až tak dlouho trvat. A taky bych rád vymyslel jak se mu pomstít, protože takovouhle příležitost si prostě nemůžu nechat ujít!" prohlásil slavnostním tónem a, když zhnusen Blackovou přítomností, jí věnoval zářivý úsměv. Místo do pokoje však zamířil ven z kolejní věže a notnou chvíli se jen tak procházel po rušných Bradavičkách chodbách.
"Jdi za ním!" vykřikla Hermiona chvíli potom co Harry opustil místnost, mladý Black dívce věnoval nedůvěřivý pohled, když ho ale Hermiona probodla výhružným pohledem, beze slova vstal a vydal se Harryho hledat. Sotva se za ním zavřely dveře, spokojeně se rozvalila v křesle a zadívala se do uklidňujících plamenů krbu. Nebelvírskou společenskou věží se v ten moment ozvala obrovský rána, Hermiona s sebou vyděšeně škubla a svalila se ze svého křesla na zem, přičemž se okolo sebe stále vyděšeně rozhlížela, pohled jí padl na skupinku druháků, kteří jen s těží zadržovali smích. Hermiona se s plamínky vzteku v očích postavila a Hrůzou pohlédla do zrcadla, které vyselo na protější stěně.
"Cerrnoyi! !" zavřískala a jen s těží odtrhla svůj pohled od zrcadla, ve kterém na ni zírala navztekaná dívka se zelenými ohořelými vlasy trčícími do všech stran jako po elektrickém šoku a na tvářích měla obrovské, rudé boláky, a s pomsty chtivým pohledem si to zamířila ke dvěma strachy klepajícím se chlapcům.
-----
"Nazdar!" ozvalo se za ním, Harry ihned vyskočil na nohy a rukou zajel do kapsy s hůlkou. Před ním stál Ron a s ironickým úšklebkem na rtech si ho prohlížel, nedržel v ruce hůlku, přesto Harry nevytáhl ruku z kapsy a dál na něj nedůvěřivě hleděl; "Co chceš?"
Ron se ušklíbl a zakroutil hlavou; "Co ta opatrnost? Prostě sem si s tebou chtěl jenom promluvit, nic víc."
"Promluvit? A o čem?"
"O tom co se stalo." Na chvíli se odmlčel a z jeho tváře se vytratil ironický úšklebek "Chtěl jsem se ti omluvit." Harry nedůvěřivě naklonil hlavu a zašklebil se
"Ty a omluvit se?"
"Dělej jak myslíš." Zakroutil hlavou Ron a rozešel se pryč. "Zítra večer budu u lesa, takže kdyby sis to rozmyslel… nechceš přece jen tak zahodit naše přátelství, ne?" zastavil se a dlouze mu pohlédl do očí. Jakmile Ron zmizel posadil se na okno a zapálil si cigaretu. 'Nechceš přece jen tak zahodit naše přátelství, ne?' tahle věta mu ještě dlouho zněla hlavou. Naštvaně udeřil rukou do stěny a zanadával nad bolestí, kterou si tím způsobil. Vůbec si nevěděl rady, Ron byl přítel, znal ho už sedm let… a přesto dokázal překvapit. Pořád myslel na Snapeův řád, který mu minulý rok jeho profesor lektvarů doslova v tloukl do hlavy, a řídil se jím, ale teď? Zatřásl hlavou, jakoby z ní chtěl vyhnat všechny myšlenky, opřel se zády o kamennou stěnu a úlevně vydechl kouř z cigarety. Snapeova pravidla? Nikdy, pokud to nebylo nezbytně nutné, Snapea v ničem neposlouchal, tak proč teď? Rozhodl se, ať už v tom bylo cokoliv, sejít se s Ronem.
"Harry, mohl by jsi jít semnou prosím?" ozval se za ním Brumbálův hlas, chlapec aniž by se otočil zamručel něco v nesouhlas a znovu popotáhl z cigarety
"Harry, prosím, je to důležité." Nevzdal se Brumbál, chlapec zahodil cigaretu a slezl z oka
"A o co jde? Nebo to zase nemůžu vědět?" ušklíbl se a rozešel se k ředitelně, následován mlčenlivým ředitelem.
"Posaď se." Mávl rukou směrem ke dvěma pohodlným křeslům a sám se do jednoho z nich usadil.
"Dík, radši postojím!" odsekl nevrle Harry "Takže, co jste potřeboval?" popohnal Aberfortha, když se k ničemu neměl
"Jde o profesora Snapea," začal Brumbál zatím co Harry protočil oči a znuděně se odřel o čelo druhého křesla. "Opravdu se nechceš posadit?" rozpačitě se na chlapce usmál, Harry po něm hodil zamračený pohled, ale nakonec se přece jen posadil.
"Už jste našli způsob jak ho sem dostat?" zeptal se bez jakékoliv známky zájmu. Brumbál se na chvíli zarazil a nervózně si chlapce prohlédl; "Vlastně… ano." Mluvil pomalu jakoby rozmýšlel jak chlapci správu sdělit. Harry svraštil obočí; "A?" vůbec se mu ředitelova nerozhodnost nelíbila.
"Dalo by se říci, že jsme přišli na způsob jak zneutralizovat Severusovu znamení, nastal však jiný problém." Na chvíli se odmlčel a pohlédl Harrymu do očí. "Předpokládáme, že se nebude chtít vrátit a proto nás napadlo, že by jsi mohl-"
"NE!" vykřikl Harry a vyjeveně na Alberfotha hleděl. "Brumbále vy jste se zbláznil!" zaburácel
"Áhoj Harry," ozval se za ním Albusův hlas, Harry se prudce otočil a spatřil bývalého ředitele bradavické školy jak si spokojeně ujídá z poháru plného citrónové zmrzliny.
"To jste vymyslel vy, žejo?!" vybafl na něj místo odpovědi, albus se zastavil se lžící před ústy a chvíli vypadal jako by se snad rozmýšlel jak chlapci odpovědět, nakonec ale kývl hlavou; "Ano, byl to můj nápad."
"Harry uklidni se, nikdo po tobě nechce, abys-" snažil se Harryho uklidnit Aberforth, když si všiml jak chlapcova tvář začala nabírat karmínovou barvu a jeho vzteky zatnutých pěstí.
"Že ne jo?! Do háje, vždyť jste to právě před chvíli řekl!" přerušil ho Harry a vyskočil z křesla "Ale já se Snapea nebudu ničeho doprošovat! Jediná věc proč bych ho vyhledal by byla možnost pořádně mu zmalovat ten jeho umaštěnej kvicht!" naštvaně vypochodoval z ředitelny a řádně za sebou práskl dveřmi
"Tohle… nám nevyšlo." Podotkl Aberforth, když se za ním s prásknutím zavřely dveře
"On tam půjde." Prohodil Albus a dál si v klidu vychutnával svůj zmrzlinový pohár. Jeho mladší bratr se n něj se zvednutým obočím otočil; "Myslíš?" zeptal se pochybovačně.
-----
Ležel na posteli v jediné co slyšel bylo neustále stejně rytmické poklepávání, Harry se s ukrutnou bolestí hlavy donutil otevřít oči a překvapeně zamrkal. Ležel na ošetřovně.
"Už zase?" zamručel potichu a promnul si oči
"Harry Jamesi Pottere!" Harry s sebou vyděšeně škubl
"Pane bože!" zaskučel mladík a mnul si oko, které si před chvílí málem vypíchl a druhou rukou si přez hlavu přetáhl deku, kterou mu ale vzápětí strhla Hermiona
"Co je?" zaskučel znovu šeptem
"Co je?" vykřikla rozzuřená Hermiona "Co je?!"
"Prosím tě neřvi," napomenul ji tiše Harry, ale jeho šepot zanikl v křiku rozzuřené dívky
"Pottere! Ty jsi ten nejhorší člověk, jaké ho jsem měla kdy tu smůlu potkat!" Harry se i přes bolest hlavy posadil a vyloudil ze sebe křečovitý úsměv: "Díky, ale… čím jsem si zasloužil tolika chvály?" nesměle na Miu mrkl a vzal si od ní zpět svoji přikrývku, Hermiona ho ale probodla vražedným pohledem, takže ji ihned zase položil a mile se na ni usmál
"To si snad děláš srandu, ne?!" zaburácela a ignorovala chlapcovu bolestivou grimasu
"Hermiono, nerad tě ruším, ale asi bych ti měl říct, že si ze včerejška nic nepamatuju!" přerušil ji. Hermiona se na chvíli zarazila. Harry toho ihned využil a pomalu se zvedl z postele.
"Co si jako myslíš, že děláš?!" vyhrkla, když si Harry začal oblékat svoje oblečení
"Já? Odcházím." Poznamenal a se zamyšlením si ze stolku vzal svůj zapalovač
"Odcházím? A to mi jako řekneš jen tak?"
"Eh, a jak ti to mám jako říct?" nadzvedl obočí a odešel z ošetřovny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mik159 Mik159 | 7. července 2008 v 15:26 | Reagovat

Zajimava kapitolka a zajimavej prechod z reditelny na osetrovnu!

2 sohox sohox | 7. července 2008 v 16:42 | Reagovat

hmm začíná to vypadat zajímavě, ale začínám v tom mít bordel. Dobře žes utla ostatní povídky a budeš se věnovat jen pár ,,vyvoleným" a co se týče týhle : jen tak dál(a pohni už se nemůžu dočkat Snapea :-D)

3 d d | 9. července 2008 v 6:42 | Reagovat

supr kapitolka už se těšim na příchod Snapea

4 Keliška Keliška | 9. července 2008 v 9:20 | Reagovat

Se Severákem to bude ještě zajímavé...:) Krátké, ale hezké! Až se Bell vrátí z "práce" dám jí vědět o novém přírůstku.

5 Pegy Pegy | 9. července 2008 v 13:46 | Reagovat

Moc se těším na pokráčko.

6 Noir Noir | 13. července 2008 v 10:52 | Reagovat

Už se těším na setkání Harryho a Severuse. Doufám, že se dočkáme nějaké akcičky. První polovina kapitolky se mi moc líbila hlavně ten konečný rozhovor Harryho a Herm.

7 Bellatrix Black Lastrange Bellatrix Black Lastrange | Web | 13. července 2008 v 17:58 | Reagovat

Continue! Continue!

8 Noir Noir | 13. července 2008 v 20:33 | Reagovat

Stihneš to?

9 Noir Noir | 21. července 2008 v 2:06 | Reagovat

Vy ste nechutný vy nekomentujete a já dostávám abstinenční příznaky

10 Nara Nara | 21. července 2008 v 23:28 | Reagovat

Hezká kapitola. Mám ale raději ostatní tři tvoje povídky. Kdy k nim napíšeš další kapitoly?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.