Kapitola 5.

15. června 2008 v 14:22 | manik |  Harry Potter & New lease of life
Kapitola 5. - Oblouk Smrti
Tak jo, lidišky, berte to jako takový rozloučení na tu chvíli co tu nebudu, hezky si ji užijte a za komentáře budu moc ráda. Jinak, jakmile se vrátím z nemocnice, něco vám sem hodím.
Jinak, Vás prosím, aby ste dál hlasovali v anketě. Třem povídkám, které budou mít největší počet hlasů se budu, až se vrátím z nemocnice, dál věnovat. Tak se tu mějte hezky a zatím Ahoj! =0D

"Takže ne Potterová, ale Blacková?" nahodil, když ho přišla zkontrolovat. Lily se zarazila a chvíli na něj nečinně hleděla
"Jo, je na tom něco divného?" svraštila obočí, Sirius pokrčil rameny
"Nic, jen… my se vzali?" vydechl překvapeně "Copak James-"
"Siriusi!" utnula rázně utnula tok jeho myšlenek "Jsou věci do kterých ti nic není. Co ten lektvar, jak se cítíš?" změnila rychle téma a sedla si na kraj jeho postele
"Jak se cítím?" vyhrkl "Hnusím se sám sobě! Promiň Lily, ale je toho na mě moc, já… James, Harry... já… pane bože, to bych nikdy neudělal!" zakoktal se a hledal jakýkoliv bod kam by se mohl dívat, aby se vyhnul jejím smaragdovým očím
"Hodně věcí je v našich světech odlišných." Broukla, "Ale ať se ti to líbí, nebo ne, mnohem víc věcí máme společných." Sirius si na malou chvíli všiml jak se jí v očích zatřpytily slzy "Tak chceš ten lektvar?" zamrkáním zahnala slzy a vstala, kývl
"Můžu se tě na něco zeptat?" prohodila s nejistým výrazem na tváři
"Kdo je ten Harry? Vždycky, když se o něm zmíníš je to jakoby-"
"Ty jsi těhotná, že jo?" neúmyslně ji přerušil a nespouštěl oči z mírně vypouleného bříška, překvapeně a možná i nechápavě si rukou přejela přes bříško
"Jo," zašeptala, Sirius jí věnoval vše říkající pohled "Je to tvůj syn?" vydechla, Sirius se zarazil
"Dalo by se říct," usmál se. Lily se zamračila
"Děje se něco?" zarazil se
"Ne, ne, nic, já jen… asi už budu muset jít, promiň." Lehce se na něj usmála a vyběhla z jeho pokoje
"Siriusi?" zmateně se pokusila o úsměv, když přede dveřmi pokoje ze kterého vyšla prazila do svého muže
"Říkal jsem abys za ním nechodila." Vyštěkl na ni rozzuřeně a přitáhl si ji za zápěstí, aby se na něj otočila, ušklíbla se
"Nemáš nejmenší právo mi poroučet co mám dělat!" odsekla a vytrhla se mu ze sevření
"Jsem tvůj manžel!" zastoupil jí cestu
"A to sis jako uvědomil až teď?"
"Lily-"
"Nech mě na pokoji Siriusi!"
"Ale já-"
"Co pak jsi ji neslyšel?" z vedlejších dveří vystoupil James a ležérně se opřel o rám dveří, přestože se choval úplně klidně, jeho tvář prozrazovala všechny jeho emoce
"Nepleť se mezi nás, Pottere!" vyštěkl na něj Sirius. James vzteky přimhouřil oči
"Co si o sobě vůbec myslíš?!" poodešel ode dveří a rukou nepatrně klesl k místům, kde měl schovanou hůlku. Lily z obou nepatrně tikala pohledem, oba se očividně rozhodli využít nastalé situace a všechno si řádně vyříkat. Dveře za ní se otevřely a Sirius, který něco z jejich rozhovoru zaslechl, ji vtáhl do pokoje. Ve stejném okamžiku Sirius po Jamesovi naštvaně vrhl kouzlem, James je ale odrazil a paprsek vrazil do zdi těsně vedle dveří, kde ještě před chvílí žena stála a vyhloubilo v něm díru
"Pane bože!" vyjekla a zabořila svůj obličej do Siriusových šatů. Sirius nevěřícně zíral na místo, kde byla ve stěně díra velká jako basketbalový míč. Přes zavřené dveře slyšely výkřiky sebe sama a Jamese. Chtěl jim pomoct, ale bez hůlky, nic nezmohl a navíc ani neměl dostatek sil. Konejšivě Lily objal. Mnohem důležitější teď bylo zůstat s Lily, než se bezmyšlenkovitě vrhnout mezi dva rozzuřené soky a nechat se zabít.
"Já už takhle dál nemůžu, Siriusi!" rozvzlykala se mu v náručí
"Bude to dobrý, uvidíš." Uložil ji do své postele a posadil se vedle ní. Bylo zvláštní poslouchat dva nejlepší přátele, jak se snaží zničit jeden druhého a ještě podivnější bylo, že byl jedním z nich. Tiše naslouchal výkřikům kleteb a hleděl do rohu místnosti, ta bezmocnost byla zničující, tolik si přál pomoci, ale komu vlastně?
Škubl s sebou, když uslyšel Jamesův bolestivý výkřik, Lily, která vedle něj ležela na posteli se znovu rozvzlykala. Pohladil ji po vlasech a šeptal slova útěchy, když věděl, že tím nic nezmůže, křečovitě zavřel oči. Uslyšel ránu a křik tentokrát ale Remuse a Snapea, kteří se je snažili dostat od sebe. Zvláštní jak úzká je hranice mezi přátelstvím a nenávistí, nebo je v tom snad něco víc?
-----
"Harry?" chlapec se narovnal, oči však neodtrhával od knihy, která ležela před ním a jen něco zamručel na znamení, že poslouchá
"Co blbneš?" vyjekl Ron, když došel až k jeho posteli na které ležel mezi hromadou popsaných pergamenů a před ním ležela obrovská rychle ve které měl tužkou vyznačené některé věty, nebo celé odstavce
"Ehm, co?" zamručel a dál něco čmáral na jeden z mála prázdných pergamenů
"Sedíš tu nad tou pitomou knížkou už skoro dva dny!" nechápavě hleděl na Harryho, který se natáhl pro nějaký útržek, chvíli v něm četl a pak ho naštvaně zmačkal a zahodil a zuřivě začmáral dlouhý odstavec, který před chvílí dopsal. Ron ho nechápavě sledoval
"Nechceš si o něčem promluvit?" nahodil a ohnul se pro zamuchlaný pergamen a roztáhl jej. Všechny zápisky co na něm byly, byly napsané ve spěchu, což se znatelně podepsalo na jejich čitelnosti "Oblouk smrti?" zašeptal, to slovo jej udeřilo do očí jako první, Harry je měl několikrát podtržené a obtažené
"Cože?"
"Nic, já… už budu muset jít." Zamumlal zrzek a rychle vyběhl z pokoje. Zastavil s až ve spolčence, kde se pohledem snažil vypátrat Hermionu. U schodech uviděl stát svoji sestru
"Ginny? Ginny!" rychle k ní přiběhl "Nevíš kde je Hermiona?" Ginny na něj nechápavě hleděla "Tak viděla jsi ji?" vykřikl, když neodpovídala
"N-ne, nejspíš bude v knihovně." Zakoktala se a nechápavě hleděla na Rona, který okamžitě vystartoval tím směrem.
"Jo, a proč bych to jako měla dělat? Prostě se začal učit, a ty by jsi měl taky začít!" Hermiona sebrala ze stolu několik knih a šla je vrátit do regálů
"Ale on se neučí!" zaprotestoval Ron sedí pořád nad jednou knihou a pořád si něco čmárá, navíc za celej víkend nevytáhl poty z pokoje, pořád něco čmárá a vůbec nevnímá!" chrlil ze sebe jeden argument za druhým, Hermiona se zastavila a konečně se na něj otočila
"Co je to za knihu?" Ron vytáhl z kapsy útržek pergamenu
"Nevím, ale tohle je z ní." Podal ho Hermioně, která na něj chvíli luštila
"Pane bože," vydechla
"Jak se k té knize dostal?" nechápal Ron "Do knihovny sám nikdy nešel."
"Tu knihu jsem mu dala já." Vrátila na místo poslední vypůjčenou knížku a vydala se pryč
"Cože?" zastavil se a nechápavě ji sledoval "Proč?"
"Nevěděla jsem k čemu ji chce." Vymluvila se "Teď jen doufej, že nechce udělat to co si myslím." pronesla nezvykle vážným hlasem
"A co si myslíš?" pobídl ji se zdviženým obočím
"Neříkal náhodou o nějakých trestech, kvůli knihovně, nebo něco podobného?"
"Jo, jednou se zmínil, že ho chytli u oddělení s omezeným přístupem, ale co to má s tím co společného?" nechápal a Hermiona protočila oči
"Nejspíš se chce dostat k Siriusovi." Ron překvapeně otevřel pusu a následoval ji k točitému schodišti
"Cože?"
"Prostě chce nejspíš zjistit co je ten oblouk zač a zachránit ho." Odbyla zrzka a přeskočila na schody, které se chystaly odletět jiným směrem
"Ale nehelvítská věž je na druhou stranu." Poznamenal Ron a rychle k ní přiskočil
"Ale já jdu za ředitelem,"
"Co ten s tím má co společnýho?" nechápavě zvedl obočí
"Rone!" vyjekla Hermiona, které už z jeho věčných otázek šla hlava kolem "Zkus prosím tě chvíli mlčet!" Ron si chvíli uraženě sledoval
"Co sem zase proved? Vždyť jsem nic neřekl, tak co je?" Hermiona tiše zaúpěla
"Pojď!" čapla ho za límec košile a táhla k ředitelně
"Harry?"
"Hmm…" zamručel tázaný a dál nově příchozí nevěnoval žádnou pozornost. Hermiona si stoupla k nohám jeho postele a chvíli ho mlčky pozorovala, Harry na ni jen letmo pohlédl a dál se věnoval psaní
"Chtěla…" začala a konečně tak přerušila ticho, které přerušovalo pouze škrábání brku o pergamen "Chtěla jsem tě poprosit, jestli bych si mohla půjčit knížku." broukla. Harry jen kývl. Hermina si sedla vedle něj a pokračovala "Potřebuju ji na úkol… Do run." Vyhrkla, když Harry zvedl hlavu a zamyšleně svraštil obočí, nakonec sklouzl pohledem ke knize schované pod horou pergamenů a s pokrčením ramen knihu zaklapl a podal ji Hermioně, která se na něj zářivě usmála
"Takže… co teď budeš dělat?" nahodila, aby se ujistila, že dál nehodlá sedět a trčet nad těmi pergameny a kdyby si to náhodou rozmyslel, pevně sevřela knihu v náručí. Chlapec zabloudil pohledem k oknu ze kterého bylo vidět na školní pozemky s famfrpálovým hřištěm
"Nejspíš vyhlásím konkurz na odrážeče." Slezl z postele a všechny pergameny shrnul na hromádku a strčil je do nočního stolku a věnoval jí zářivý úsměv; "Nevíš kde je Ron?" Dívka, která čekala, že z něj vypadne kdovíco si oddechla.
-----
"U Merlina! Zavřete už zobáky!" zařval vlkodlak, když se James se Siriusem a Snapem znova začali. Oba ihned zmlkli, ve stejnou chvíli se otevřely dveře a dovnitř vešla Lily se Siriusem, který se o ni částečně opíral.
Remus si sedl zpátky na svoji židli ze které vstal a probodl ženu odpovědi chtivým pohledem "Lily?" pobídl ženu, aby ji vysvětlila přítomnost 'vězně'. Rudovláska jeho pohled okázale ignorovala, pomohla Siriusovi si sednout a zdvořile se ho zeptala nedá-li si něco k pití. Ostatní na ni jen němě zírali a když Blacková přinesla dva šálky kávy a provokativně si sedla naproti Siriusovi, který svého dvojníka probodl ledovým pohledem, nic však neřekl
"Lily nechceš nám to vysvětlit?" znovu na sebe upozornil Remus. Lily, nechápajíc, co by vlastně měla vysvětlovat po všech přelétla pohledem, Sirius, který upíjel horké kávy si uvědomil, že tu jeho přítomnost není vítána, odložil šálek a s námahou vstal "Já raději půjdu," Ale Lily ho pevně chytla za zápěstí a stáhla zpět na židli
"Ani se nehni!" zasyčela a opatrně ho pustila, znovu všechny přelétla pohledem a natáhla se pro pergameny ležící na stole a v klidu si je pročítala
"Takže…" konečně přerušila ticho v místnosti "domluvili jste se kdo bude informovat Ministra?" odtrhla oči od pergamenů a zabodla svůj pohled do Remuse, který pokrčil rameny
"Nejspíš Peter." Kývl na blonďáka, který, jakmile uslyšel své jméno, se rychle narovnal a všem věnoval zářivý úsměv
"Aspoň něco se nezměnilo," utrousil Sirius s úšklebkem a znovu seč chopil šálku kávy. Jeho dvojník, který ho slyšel vztekle přimhouřil oči a probodával ho vražedným pohledem, Sirius po chvíli odložil šálek a vřele mu jeho pohled oplácel
"Siriusi!" napomenula Lily manžela, oba jmenovaní se na ni s nechápavým výrazem otočili a naprosto stejnými gesty vyjádřili svoji nevinnost. Zrzka zatřepala hlavou a se zaskučením skryla svoji tvář v dlaních, zatímco Remus se rozesmál "Tohle nebude jednoduchý."
"Lily, nemůžeš ho tu nechat," přerušil Remuse Snape. Zrzka vyzývavě zvedla obočí a naštvaně zkřížila ruce na prsou "A to jako proč?" odsekla "Pokud si dobře vzpomínám, tak nám má pomáhat, tím, že ho zmlátíte, proklejete a já nevím co ještě ho ke spolupráci moc nedonutíme, co říkáš Remusi?" obrátila se na vlkodlaka, který si nejspíše neuvědomil, že mluví na něj, nebo spíše nechtěl, protože se na něj ihned stočily pohledy všech přítomných. Lily ho, když se dlouho k ničemu neměl a okázale ignoroval její vyzývavý pohled, kopla do nohy "Takže…?" snažila se ho popohnat
"Myslím, že máš pravdu," vyhrkl, když mu pod stolem znovu dupla na nohu, Sirius s Jamesem se na něj nevěřícně podívali
"To si snad děláš srandu, ne?" vybafl na něj Sirius, ale zmlkl, když na něj Lily vrhla vražedný pohled
"To mu máme vypovědět všechny naše plány?" nechápal Severus, který seděl vedle Remuse "Pořád je na Brumbálově straně Lily, pokud uteče-"
"Podle všeho, ho tady všichni považují za mrtvého, Seve." Přerušila ho "Neměl by se kam vrátit." Téměř šeptala, když dokončila větu a pohledem sklouzla na Siriuse, který ztuhl, odložil svůj hrnek s kávou a sjel celou místnost nepřítomným pohledem. Bylo to zvláštní; seděl tu v jedné místnosti se všemi svými přáteli, se kterými se už tak dlouho přál setkat a zároveň si přišel sám a jeho samotu ještě zvětšila Lilyina slova, která nedokázal pustit z hlavy 'Neměl by se kam vrátit.' Náhle, pocítil obrovské nutkání utéci a dostat se co nejdále od toho všeho, dostat se co nejdále od nich…
-----
"Jak to myslíš, že ji nemůžeš najít?" vyjekl
"Prostě… prostě tady není!" zakoktala Hermiona a se zakouslým rtem očekávala jeho reakci, tušila, že si uposlechnutím Brumbálova přání u Harryho zadělala na velký průšvih. Harry ji odstrčil od regálu a sám začal pátrat po knize, kterou jí před týdnem půjčil
"Proč… proč jsi ji vlastně vracela?" nechápal Harry a rozhořčeně práskl další knihou o stůl
"Myslela jsem, že… že ji už nebudeš potřebovat." Bránila se poskočila úlekem, když Harry naštvaně třískl další knihou o stůl a rána kterou tím způsobil se rozlehla po celé knihovně
"Pane Pottere!" okřikla ho madame Pinceová, která se odkudsi vynořila a sjela chlapce opovržlivým pohledem "Co si myslíte, že děláte?!" křikla na Vyvoleného, který se zatvářil, jako by mu vzala koště a uš se chystal něco knihovnici odpovědět, ale předběhla jej Hermiona, který vycítila možnou ztrátu nemalého množství bodů
"To je v pořádku Madam Pinceová, Harry je jen trošku… rozrušený, hned to dáme do pořádku, nebojte." Vyhrkla a mile se na knihovnici usmála, Pinceová ji její úsměv váhavě oplatila a předtím, než zmizela za dalším regálem vrhla po Harrym vražedný pohled, což chlapce dopálilo ještě víc a naštvaně třískl další knihou o zem
"Pottere!" zařvala knihovnice a vyřítila se zpoza regálu, zastihla už ale jen jeho záda, mizející v útrobách hradu
"Co to s tebou je?!" vyprskla na Harryho Hermiona, když ho odtáhla dostatečně daleko od knihovny "Chováš se jako rozmazlenej fracek!" Harry ignorujíc její naštvaný výraz se jí lehce vykroutil ze sevření, a v klidu odešel
"Harry! Harry!" Hermiona na něj, překvapená jeho reakcí, volala, chlapec se ale neotočil, místo toho ještě zrychlil, okamžitě se rozeběhl do své ložnice, kde popadl neviditelný plášť se kterým se vrátil do knihovny, dříve než jej knihovnice stačila zpozorovat, se pod ním skryl a vydal se do oddělení s omezeným přístupem. Prohledal snad všechny knihy, ale nikde nebyla ani zmínka o oblouku, nebo čemukoliv jemu podobném, naštvaně za s sebou práskl dveřmi, číž na sebe upoutal pozornost procházející knihovnice, která se s přimhouřenýma očima zastavila a bedlivě se zadívala na dveře, které se odrazily od zámku a znovu se otevřely.
Harry schoval plášť v jedné z tajných chodeb a ihned se vydal do ředitelny… jediného místa, kde ty knihy mohly být.
"Brumbále?!" vykřikl naštvaně, ani se neobtěžoval klepáním, nebo čímkoliv jiným, prostě dovnitř vtrhl a hlasitě za sebou práskl dveřmi. Fawkes, který seděl nedaleko dveří na svém bidýlku pohoršeně zatrylkoval a odlétl do patra ze kterého po chvíli vystoupil i Brumbál
"Harry, rád tě vidím," usmál se na něj ředitel a Harry nenávistně zúžil oči "Proč jste to udělal?!" vybafl na starce, aniž by se obtěžoval jakýmkoliv zdvořilým oslovováním, nebo snad odpovědí na pozdrav. Brumbál lehce svraštil obočí a sešel dolů
"O čem to mluvíš Harry," nechápal
"Ty knihy!" vyprskl Harry, kterého Brumbálův ledový klid neuvěřitelně vytáčel "Proč jste je vzal?!"
"Ach tak," přikývl stařec hlavou a s klidným výrazem na tváři si sedl do svého křesla "Zřejmě jsem je považoval za příliš nebezpečné na to, aby mohly přijít do rukou studentům školy… neposadíš se?" věnoval Vyvolenému úsměv a rukou mávl před jeho stůl, kde se objevilo na první pohled velmi pohodlné křeslo "Možná bychom si o tom měli promluvit, nemyslíš?" Harry se zastavil uprostřed pochodování z jedné strany ředitelny na druhou a věnoval řediteli nenávistný pohled
"Ne! Přestaňte dělat jako by se nic nedělo, Brumbále! Sám moc dobře víte co je ten oblouk zač, víte co znamená a vsadím se, že i víte jak odtud Siriuse dostat, tak proč… proč to děláte?!" přešel rovnou věci.
"Nemyslím si, že je dobré aby jsi se zaobíral takovými věcmi, teď je pro tebe důležité studovat a-"
"Pro boha Brumbále!" vykřikl Harry a opřel se o opěradlo křesla "Je to můj kmotr! Jediný žijící příbuzný! Opravdu si myslíte, že se k němu jen tak otočím zády a vykašlu se na něj?!" křičel a vztekle při tom zatínal pěsti do křesla "Dejte mi ty knížky!" vyprskl na ředitele, když neodpovídal
"Je mi líto, Harry, ale to nemohu udělat." Brumbál na Harryho hleděl, jak měl zvykem, skrze střížku z propletených prstů. Harry naštvaně strhl na zem několik křehkých stříbřitých strojků, jenž nepochybně byly vzácné a křehké, on na to však nebral ohled a ani Brumbál nevypadal, že by mu jejich ztráta nějak vadila
"Tohle, Brumbále, je stejný, jako by jste ho zabil!" Zasyčel Harry nenávistným hlasem a naklonil se k němu přes stůl "Chcete válku?" ušklíbl se "Máte ji mít!" prskl a aniž by čekal na ředitelovo vyjádření vypochodoval z ředitelny a třískl za sebou dveřmi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 d d | 19. června 2008 v 9:00 | Reagovat

supr kapitola. nemůžu se dočkat další.

2 sohox sohox | 22. června 2008 v 11:08 | Reagovat

mazliku, kdyžs nejela do nemoccnice nechceš sem hodit aspoň jednu kapitolu?

3 Paige Paige | Web | 22. června 2008 v 12:10 | Reagovat

povedená kapitola, sice mám radši poberty než hp, ale v tvém podání se to čte dobře:)))

Ps: NEchceš spřátelit?:)

4 niki niki | E-mail | Web | 24. června 2008 v 16:30 | Reagovat

Pěkná kapča těším se na další..

5 sohox sohox | 29. června 2008 v 19:39 | Reagovat

p

6 sohox sohox | 29. června 2008 v 19:39 | Reagovat

ě

7 sohox sohox | 29. června 2008 v 19:39 | Reagovat

k

8 sohox sohox | 29. června 2008 v 19:40 | Reagovat

n

9 sohox sohox | 29. června 2008 v 19:40 | Reagovat

á

10 sohox sohox | 29. června 2008 v 19:40 | Reagovat

ka

11 sohox sohox | 29. června 2008 v 19:40 | Reagovat

pi

12 sohox sohox | 29. června 2008 v 19:40 | Reagovat

to

13 sohox sohox | 29. června 2008 v 19:40 | Reagovat

la

14 sohox sohox | 29. června 2008 v 19:41 | Reagovat

vážně

15 sohox sohox | 29. června 2008 v 19:42 | Reagovat

to s těma komentářama myslíš vážně?

16 sohox sohox | 29. června 2008 v 19:43 | Reagovat

f

17 sohox sohox | 29. června 2008 v 19:43 | Reagovat

a

18 sohox sohox | 29. června 2008 v 19:44 | Reagovat

kt

19 sohox sohox | 29. června 2008 v 19:44 | Reagovat

se

20 sohox sohox | 29. června 2008 v 19:44 | Reagovat

ti

21 sohox sohox | 29. června 2008 v 19:45 | Reagovat

povedla

22 sohox sohox | 29. června 2008 v 19:46 | Reagovat

hele mám pokračovat? 20 komentářů splněno:-D

Teď ty

23 manik manik | Web | 6. července 2008 v 19:17 | Reagovat

Páni, ty ses ale činila, Leno =0D A už radši neporačuj, myslim, že to bohatě stačí...  Ale mluvilo se o Cestách Osudu ;0P

24 sohox sohox | 7. července 2008 v 11:07 | Reagovat

já vím, ale todle by si zasloužilo taky další kapču.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.