Kapitola 4.

5. června 2008 v 14:18 | manik |  Harry Potter & New lease of life
Kapitola 4. - Bradavice

Sotva se ručička velkých hodin, zavěšených nad průchodem mezi dvěma nástupišti, na chvíli zastavila na dvanáctce, veškerý ruch na nástupišti byl přehlušen ostrým pískotem parní lokomotivy, která se vzápětí začala rozjíždět. Mladý černovlasý hoch v poslední chvíli naskočil do jednoho z posledních vagónů a s prásknutím za sebou zavřel dveře.
Harry se udýchaně opřel o stěnu a snažil se uklidnit.
"Harry? Harry tady!" vykřikl někdo z kupé které právě míjel, on tomu ale nevěnoval pozornost a plahočil se dál
"Harry!" ozvalo se za ním znovu, chlapec se znaveně otočil
"Ano?" otočil se na dívku a mírně nadzvedl jedno obočí
"Mno, my jsme s holkama mysleli, že by… nechceš si sednout k nám?" Harry se nezdviženým obočím naklonil, aby viděl za brunetku: zpoza otevřených dveří se na něj usmívalo sedmero dívčích hlav a neustále si něco štěbetaly. Opětoval jim úsměv a znovu se otočil na drobnou brunetku
"Ehm… díky!" usmál se a na chvíli znovu nakoukl za ni, jenže ho někdo doplnil
"Ale už má místo, že Harry."
"Má místo?" Harry se nechápavě otočil 'Tak tohle bude zajímavý.' pomyslel si, když viděl štíhlou čarodějku s plavými vlasy, která byla alespoň o hlavu větší než on sám, s až přespříliš velkým výstřihem
"Jistě, ale u nás samozřejmě!" zasyčela na ni brunetka a Harry se na ni překvapeně podíval, rozhodně už nemluvila tak mile a přívětivě jako před tím a probodávala pohledem dívku stojící po levé ruce Harryho, přičemž čapla vyvoleného za rukáv košile a přitáhla si ho k sobě. Vykulený Harry jen tak stihl vyrovnat rovnováhu a nechápavě sledoval brunetku, která se tvářila jako bůh pomsty
"To jistě, zrovna k takovým Mrzimorským husičkám-" ležérně jejím směrem pohodila rukou
"Cos to řekla?!" přerušila ji brunetka a Harry s nevelkým nadšením zpozoroval, že už tu nejsou jen ty dvě, ale za každou z nich stojí přinejmenším půltuctu dívek. Harry který vycítil nebezpečí nesměle zvedl ruku, aby na sebe upozornil
"Eh holky, nemyslíte, že-" zmlkl ihned jakmile ho všechny probodly vražednými pohledy "Ale nic, vždyť to nebylo nic zas tak důležitého." Zamumlal si a znovu zavávroval, když si ho brunetka přitáhla zpátky k sobě a zabránila mu tak v útěku, který plánoval
"Co se to tady děje?" ozvalo se zpoza dívek a chlapci se na rtech objevil vítězný úsměv, který se ale ihned snažil skrýt zakašláním, protože jej plavovláska doslova zpražila varovným pohledem
"Hermiono?" vydechl Harry s hraným překvapením, když se dívka prodrala do centra dění
"Co se to tady děje?" probodla ho podezíravým pohledem
"Ale znáš to, prohodili jsme slovíček a právě jsme vedli velmi živou konverzaci o tom, s kým budu trávit příštích pět hodin cesty, nic zajímavého." Usmál se na svoji kamarádku, která ho na místo očekávaného úsměvu zpražila přísným pohledem
"Pojď semnou!" zasyčela a nekompromisně ho odtáhla pryč. Harry se vítězně usmál
"Tak ahoj holky, bylo mi s váma skvěle, ale asi už budu muset jít!" zamával rozcházející se skupině děvčat
"Jak to, že když tě pokaždé někde najdu schyluje se tam k rvačce?" osočila se na něj Hermiona a Harryho úsměv zmizel spolu s nadějí na klidnou cestou do školy
"Nemám ponětí…" zauvažoval a zamyšleně se podrbal na zátylku "Že bych přitahoval problémy?" uchechtl se, ale jakmile po něm Hermiona šlehla přísným pohledem zmlkl. Pochvíli konečně dorazili k jednomu prázdnému, tedy skoro prázdnému kupé, kam byl Harry bez milosti vržen
"Ahoj Harry!" Harry, který si uraženě oklepával hábit od smítek, překvapeně zvedl oči a na tváři se mu znovu roztáhl úsměv
"Lenko!" 'Vážně to tu dneska bude zajímavý!' zakřenil se v duchu
"Ahoj," usmál se na něj Neville, který na podlaze honil svoji žábu, Harry se na něj usmál a sedl si k oknu naproti Lenky, která, jak už bylo jejím zvykem, četla Jinotai
"Mio!" vykřikl někdo, když už se dívka chystala zavřít dveře od kupé; "Nikdo se nikde nepere, ani se nehádá… co když to nestihl?" vybafl na ni zpoza rohu rudovlasý hoch
"Ahoj Rone," ušklíbl se na zmateného zrzka, který náhle vypadal, jako by mu kámen ze srdce
"Čau brácho!" vydechl, překvapeně a úlevně se svalil vedle něj
"Teda člověče, už jsem si myslel, že ses na nás vážně vybod! Od toho tvýho-ááu!" zaskučel, když mu Hermiona omylem dupla na nohu, přičemž se na něj nevině usmála.
"Byl jsem na Ministerstvu," sotva Harry promluvil, všichni jako na povel zmlkli a otočili se na něj, Harry ale jejich pohledy nevnímal a dál hleděl z okna na ubíhající krajinu
"Mluvil jsem s Popletalem, chtěl jsem, aby očistil Siriuse." Ticho panující v kupé se nikdo neopovážil přerušit, harry konečně odtrhl pohled od okna a přejel po nich pohledem
"Vyhodil mě s tím, že mrtvý, svobodu už nebude potřebovat." Hermiona sedící vedle něj mu stiskla ruku
"Bude to dobré," zašeptala, ale Harry ji neposlouchal
"Já… chci vědět co je ten oblouk zač! On jím přece jen propadl, musí existovat způsob jak ho dostat zpátky, že jo?" podíval se Hermioně do očí, ale ona uhla. Pochopil, že nezná odpověď, stejně jako ostatní, ale on to chtěl vědět, musel to zjistit!
-----
"Siriusi? Jak se cítíš?" muž otevřel oči a zahleděl se ženě do smaragdových očí, skláněla se nad ním Lily a upřímně mu hleděla od očí, neubránil se úšklebku
"Skvělá otázka, jak bych se asi mohl cítit?!" utrousil ironicky a s její pomocí se posadil
"Omlouvám se za jejich chování, ale vůbec mě neposlouchají." Omluvila se a Sirius se znovu zašklebil
"Co pořád máš?!" naštvala se, když si všimla jeho výrazu
"Pořád ničemu z toho nemůžu uvěřit!"
"Sedím tu a povídám si s Lily Potterovou," zasmál se, nevšiml si však jak s sebou žena trhla a užasle jej sledovala "A před chvílí mně zmlátil můj nejlepší přítel, který má být už patnáct let mrtvý! Navíc do mě ryl Snape, což si s ním později pořádně vyříkám!" uchechtl se a konečně se na ni podíval
"Děje se něco?"
"Nachystala jsem ti pokoj, kde budeš moct být, tady tě nemůžu nechat." Ignorovala jeho otázku a donutila ho vstát
"Nebojíš se, že se znovu pokusím utéct?" nahodil, když přecházeli chodbu a jemu padli do očí hlavní dveře domu
"James s Remusem to tu celé zabezpečili, ven se dostaneš jen s pomocí hesla,"
"Předpokládám, že mi je neřekneš,"
"Ne to opravdu neřeknu, pozor na schod, navíc já sama ho neznám." Pomohla mu až k posteli, kde se s bolestivou grimasou rozvalil
"Proč mi vlastně pomáháš?" vyslovil nahlas otázku, která mu celou dobu vrtala hlavou. Lily se na chvíli zarazila
"To je přece samozřejmost," poznamenala "Ať jsi z jakékoliv dimenze jsi pořád Sirius Black, pochybuji, že by jsi byl schopný nám nějak ublížit, navíc na to ani nemáš dostatek sil a jsme v převaze." podala mu flakónek se stříbřitou tekutinou
"Ne, že bych ti nevěřil, ale k čemu to?" převzal si od ní lahvičku s lektvarem a věnoval jí nechápavý pohled
"Riddle mi řekl, že jsi byl nějakou dobu v Azkabanu, tohle je lektvar, po kterém plně vymizí následky přílišné přítomnosti Mozkomorů. Vím, že ti nic není, ale je to čistě preventivní, vrátí se ti potom většina tvých dobrých vzpomínek, které ti vzali a navíc je v tom i něco na spaní, potřebuješ se vyspat, vypadáš hrozně."
"Díky," usmál se
"Není zač," opětovala mu úsměv a vstala
"Musím už jít, vypij to, bude ti po tom líp a neboj vařila jsem ho já, ne Severus." Sirius se jen ušklíbl a vypil ten lektvar, hlava mu okamžitě klesla na vykasaný polštář a on usnul tvrdým, ničím nerušeným spánkem.
-----
Zařazování bylo letos o něco kratší, protože se dostavilo jen něco okolo dvaceti prváků, přičemž Nebelvír získal čtyři nové žáky. Hostina proběhla stejně klidně jako každý rok, pravda, na tolik klidně zase ne, Draco Malfoy si nemohl odpustit pár narážek na Siriusovu smrt a tak Harry, který jako první přišel o bohy ještě před zahájením školního roku, čímž strhl všechny rekordy, které drželi Fred a Georgie Weaslyovi, zařídil Dracovi několikadenní pobyt na ošetřovně. Jinak vše proběhlo v klidu, dokonce i první týden školy se obešel bez jakýchkoliv potíží, což pravděpodobně bylo také způsobeno celotýdenní nepřítomností Draca, který si neustále stěžoval, že se jej Harry pokusil zabít a neopustí prostory ošetřoven dříve, než s tím někdo začne něco dělat, ale nakonec byl vyhnán madam Pomfreyovou, která na něm chtěla vyzkoušet lektvary vyrobené Nevillem Longbottomem.
"Tak kde to bylo, máš to?" Harry neustále přešlapoval Hermioně za zády a nahlížel jí přes rameno
"Nevím, kde to bylo, je tu víc jak pět tisíc knih, Harry, tak se prosím tě uklidni. Můžeš mi říct z čeho jsi tak nervózní?" zaklapla knihu a otočila se na něj, Harry se okolo s sebe znovu otočil
"Nemám to tu rád," zamručel "Vždycky, když se tu objevím pověsí se na mě Pinceová, nebo Filch a neustále mi visí za zadkem." Zamručel, dívka se usmála
"Divíš se? Vždycky, když se tu objevíš máš namířeno do oddělení s omezeným přístupem, nebo se tu chystáš něco provést."
"To není pravda!" zamručel a mile se usmál na Madam Pinceovou, která na něj upřeně hleděla zpoza protějšího regálu "No ták, snaž se vzpomenout si!" popoháněl ji
"vím, že ti na tom záleží a chápu to, ale já si opravdu nemůžu vzpomenout Harry, jsem si jistá, že to bylo tady, ale nevím, kde přesně… tady něco je!" vtiskla mu do náruče obrovskou bichli a vítězně se na něj usmála, zatím co on jí opětoval zničený pohled
"V tom?" užasl než tam něco najdu přijde za mnou Brumbál a osobně mi to vysvětlí!" zaskuhral a hodil na Hermionu psí oči
"Strana 846 alespoň si to myslím a zkus si jednou za čas udělat něco sám," protočila oči a zanechala ho stát samotného s tou bichlí a Madame Pinceovou za zády.
"Díky!" vykřikl, ale když si všiml jak jej knihovnice zlostně propaluje pohledem, raději stejně jako ona vyběhl z knihovny ven
"Neřád Potterovská! Jeden lepší než druhý,"
-----
"Možná bys za ním neměla chodit," Lily s sebou škubla úlekem, vrhla na muže nevrlý pohled a pokračovala v cestě
"Možná bys mě mohl přestat hlídat!" osočila se na něj, když ji následoval
"Jsi moje žena Lily, čekáš, že tě budu ignorovat, nebo co?" snažil se ji dohnat, ale ona přidala do kroku
"Do teď se ti to dařilo, tak co teď ten náhlý zájem?" utrousila suše a zastavila se před dalšími dveřmi
"Lily, já-"
"Siriusi buď tak laskav a ušetři mě tvých výmluv!" vešla do pokoje a chtěla zavřít dveře, ale zabránil jí v tom nohou
"Co se stalo?" nechápal její rozčílení, stávalo se občas, že se spolu pohádali, ale nikdy nebyla tak ledová
"Možná kdybys trávil víc času doma, pochopil bys!" zasyčela a za sebou zabouchla dveře. Zpoza zavřených víček se jí linuly slzy, nebránila se jim, zády se opřela o dveře a nevědomě si přejela rukou přes mírně vypoulené bříško.
"Lily, Lily! Otevři ty dveře, slyšíš? No tak Lil! Musíme si promluvit. Lily!" s povzdechnutím znovu otevřela oči a odešla.
-----
"Pottere!" Harry s sebou vylekaně škubl, ohlédl se za příčinnou toho náhlého křiku, a škubl s sebou ještě víc, když sotva pár centimetrů od své tváře spatřil Snapeovu ledovou, a momentálně i mimořádně naštvanou, tvář
"Pane?" letmo se usmál, ale jeho usměv zmizel, když se Snapeův zlostný úšklebek ještě zhoršil
"Pottere!" zavřeštěl a Harry se nevědomky odtáhl "Dnes v pět hodin se dostavíte ke mně do kabinetu jasné?!" Harry nepatrně kývl hlavou, ale Snapeovi to očividně nestačilo
"Jasné?!" zavřeštěl a naklonil se k Harrymu ještě blíž, až už neměl kam uhnout.
"Ano pane." Utrousil a Snape konečně odešel ke svému stolu, přičemž z Harryho nespouštěl oči
"Co jsem proved?" zašeptal k Hermioně, která seděla v protější lavici
"Pottere, deset bodů!" zařval na něj Snape, Harry rozzlobený Snapeovu nespravedlností se na profesora otočil
"Víte co?" vyprskl naštvaně "Strčte si ty body někam, Vy i všichni ostatní-
"Pottere dvacet bodů!" přerušil jej profesor, čímž chlapce rozzuřil
"Já vám na nějaký body kašlu Snape!" zaburácel, ani si neuvědomil, že vstal, znovu si sednout a dál nášet jeho narážky ale nehodlal, strčil do židličky, která se mu opírala o nohy tak, že s prásknutím, které v utichlé učebně vyznělo několikrát hlasitěji, spadla na zem a rozešel se ke dveřím
"Pottere vraťte se!" Zaburácel Snape, Harry se na profesora otočil; "Nebo co?" ušklíbl se, chvíli na něj hleděl a čekal, jestli z něj čirou náhodou něco nevypadne. Když se nic nedělo, otočil se na podpatku a pokračoval v cestě, už se natahoval ke klice, když snape prudce vstal
"Pottere, okamžitě se vraťte na místo slyšíte?!" Vraťte se!!" jeho ledově nenávistný hlas se odrážel od tlustých kamenných stěn sklepení, Hartuse na něj s klidem, který postrádaly všechny přihlížející tváře, dokonce i Zmiozelských, a znovu se usmál
"Jasně," utrousil a hlasitě za sebou práskl okovanými dveřmi
"Pottere!" uslyšel Snapeův tlumený křik "Pottere, vraťte se!" jen s ironickým úšklebkem protočil oči a rázným krokem vyšel ze sklepení
"Ticho!!" zařval a donutil tak třídu, hlasitě se bavících a řvoucích studentů zmlknout
"Odebírám Nebelvíru 200 bodů!" zahučel do nastalého ticha a vysloužil si tak odmítavé mručení Nehelvítských
"Cože?!" vyjekl Ron, zatím co se jim Zmiozelští posmívali
"A dalších padesát za vás, Weasly!" procedil mezi zuby, Ron nakvašeně zkřížil ruce na prsou a tiše si pro sebe něco mumlal.
"Harry?" ozvalo se za ním
"Ahoj Ginny," zaklonil hlavu a usmál se na drobnou zrzku
"Nemáš mít ještě hodinu?" Přisedla si vedl něj, Harry se zašklebil
"Jo, asi jo."
"Snape," usoudila z jeho chování, Harry kývl
"Fred s Georgem mě asi nebudou mít moc v lásce." Nahodil "Během dvou týdnů jsem strhl všechny rekordy na kterých sedm let tak pilně pracovali." Dodal, když zahlédl její nechápavý výraz
"Co jsi zase proved?"
"Jak, zase?" nechápal
"Dobře… dobře. Nejspíše tu bude menší problém s body, za dva týdny školy je Nebelvír v mínusu, taky mám rezervovaný tresty u McGonagalová a Snapea na celý rok a navíc mě už čtyřikrát chytli v knihovně a málem mi zabavili plánek a ještě ke všemu je u všeho vždycky Snape!" vztekle hodil oblázkem, jenž mu ležel u nohou a sledoval jak se několikrát odrazil od hladiny, než se potopil
"Jo, všimla jsem si, že naše kolej oproti ostatním kapku strádá." Zasmála se, ale když si Harry všiml jak její úsměv pookřadl, popadl kalší oblázek a ležérně si s ním pohrával
"Tak o co jde?" povzdechl si
"Nic, chtěla jsem si s tebou jen promluvit."když se mu ale nepodívala do očí, neubránil se úšklebku a hodil kámen do vody a sledoval drobné vlnky, které se rozebíhaly po hladině
"Jde o tu příčnou, že jo?"
"Vlastě jo." kousla se do rtu a sledovala jak Harry pevně sevřel oblázek v dlani a přimhouřil oči
"Pochop, že o tebe máme strach," protočil oči
"Ztratil jsi Siriuse a všichni víme jak jsi ho měl rád. Celý prázdniny se nikomu neozveš, navíc nikdo ani pořádně není kde jsi. A pak se na konci prázdnin objevíš až ve vlaku, odmítáš se bavit s kýmkoliv z řádu a do toho tvrdíš, že jsi Ho viděl. Prostě, máme o tebe strach."
"neříkej," utrousil uštěpačně, zahodil kámen a lehl si do trávy, Ginny protočila oči
"Ty seš vážně tvrdohlavej mezek!!"
"Mimochodem, vážně tě čtyřikrát chytli v knihovně?" vykoktala ze sebe, přičemž ji neustále cukaly koutky úst
"Jo! Čemu… čemu se směješ?" nechápavě k ní zvedl hlavu
"Jen… jen si představuju Tebe v knihovně!" rozesmála se "Vždycky ses jí vyhýbal jako čert kříži, tak co tak náhle vzbudilo tvůj zájem?" utahovala si z něj.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sohox sohox | 5. června 2008 v 18:08 | Reagovat

konečně úsměvná kapitola, co se ti stalo? Začalas poslouchat i veselý písničky?

2 Bellatrix Black Lastrange Bellatrix Black Lastrange | Web | 5. června 2008 v 21:22 | Reagovat

Very, very pretty chapter!! Vážně krásná kapitolka!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.