Kapitola 3. – Honba začíná

10. června 2008 v 16:13 | manik |  The Secret
Kapitola 3. - Honba začíná

Stál jsem na mezi starými domy a s kamennou tváří hleděl na dům v plamenech, kolem kterého bez hnutí stálo několik mužů zahalených v černých pláštích se stříbřitým znakem na prsou a hůlkami v ruce. Lidé, kteří okolo nich procházeli, se jim vyhýbali co možná největším obloukem a snažili se skrýt si před nimi tvář.
Vždycky jsem si myslel, že Smrtijedi, jsou Voldemortovi jediní přisluhovači, bylo mi to sice divné, ale bral jsem to jako samozřejmost, vlastně až do té doby než jsem zaslechl Otce jak o Nich mluví, bylo to poprvé a zároveň naposled co se o Nich zmínil. Neměli žádné jméno. Voldemort se Jejich existenci snažil dlouho ututlat. Nikdo nevěděl, kdo mezi Ně patřil, nebyly vedeny žádné záznamy, nic, co by je mohlo prozradit, ale byli to ti nejlepší kouzelníci se kterými sem měl tu čest se setkat. Jejich útoky, vedené samotným Voldemortem, byly ty nejhorší, nikdy jsem neslyšel o člověkovi, kterému by se podařilo jejich útok přežít.
A teď šli po mě. Věděl jsem, že se už nebudu moci spolehnout na pomoc někoho jiného, nebudu se mít u koho skrýt, protože Jich se báli i samotní Smrtijedi, Voldemortovi nejvěrnější, natož pak obyčejní lidé. Navíc, jak jsem zjistil z plakátu vyvěšeného na Archerově domě, byla na mě vypsaná odměna ve výši několika tisíců galeonů. Nebylo to sice nic moc, ale lidé z prostředí v jakém jsem se právě nacházel byli schopni udělat cokoliv, jen aby ty peníze dostali.
Znovu jsem zabruslil pohledem k hořícímu domu a rozešel jsem se pryč.
Archer měl pravdu, to do čeho jsem se zapletl, ačkoliv nevědomě, bude mít v budoucnu jistě nedozírné následky. Byl jsem teprve den na svobodě, ale už tehdy jsem začal litovat svého útěku. Právě tehdy začal můj život psance. Život, který byl možná tisíckrát horší než ten předtím, byl to život ve kterém bylo stokrát více smrtelných nebezpečí, život, ve kterém jsem se nemohl spoléhat na nikoho jiného než jen sám na sebe, ale bylo tu i něco co jsem předtím nikdy nezažil; volnost. Byla sice značně omezená tím, že mě hledalo celé kouzelnické společenství a to i s vlivnými mudli, kteří o našem světě viděli, ale byla tam, a já, protože jsem věděl, že můj život uprchlíka nebude trvat věčně, si jí hodlal patřičně užít a co nejvíce se zprotivit Otci.
Procházeje kolem skupinky jsem se dotkl jednoho z mužů a přejal na sebe jeho podobu. Přestože jsem byl ještě značně unavený, oslabený a kouzlo nebylo tak dokonalé jako jindy, nikdo však nepojal podezření a já se v klidu dostal až do poklidné Příčné ulice, kde jsem se připletl ke skupince kouzelníků a v jejich doprovodu se mi také podařilo uniknout bystrozorským hlídkám, které by jinak nedokonalé kouzlo prohlédli. Byl jsem překvapen jak moc byl Londýn hlídán a to nejen kouzelníky, ale i mudlovskými strážníky. Samozřejmě mi to značně znepříjemňovalo cestu hlavním městem, protože mne kouzlo vyčerpávalo a navíc, aby toho nebylo málo, moje tělo zoufale volalo po odpočinku, který mi po Archerově zákroku nebyl dopřán.
"U Merlina Johne, uvědomuješ si do čeho jsi se to vlastně zapletl?" vyhrkl a rukou sevřel jeho dlaň v pěst. Černovlasý hoch muži věnoval tázavý pohled; Ano, slyšel o této kletbě, byla to jedna ze zakázaných kleteb, ale na rozdíl od ostatních, o téhle se nikdy nemluvilo, její účinky měly být tak hrozivé, že kouzelníci kdysi spálili všechny záznamy o ní, pokusili se jí vymazat ze světa. Tak jak mohl, někdo jako Rudolphus Lestrange, najít a naučit se, jednu z nejstarších a nejtajnějších kleteb?
"Musíš-" mužův hlas byl přerušen výbuchem, celý dům se otřásl, pootevřenými dveřmi se do místnosti snesl zvířený prach. Archer popadl chlapce za rameno a odvedl ho k protější stěně, vzal jeho hůlku, která doposud ležela na kuchyňském stole a obkreslil jí nějaké obrazce, které na malý okamžik rudě zaleskli a stěna před nimi okamžitě zprůhledněna, Archer jí, bez jakýchkoliv řečí prohodil Jonathana průchod zase zavřel. Celý dům se otřásl po druhé a John stihl s poslední uhnout padajícímu kusu stěny, uslyšel výkřiky několika kouzel a bolestivý křik, který nepochybně patřil Archerovi. Chlapec se zarazil, přemýšlel zda-li nemá muži pomoci. Ochranné kouzlo kryjící tajný průchod začalo polevovat, John mohl na malou chvíli vidět několik lidí, kteří se skláněli nad starcem, jenž mu zachránil život. V momentě kdy se chtěl pro muže vrátit se zarazil; Archer žil, pro muže jeho postavení, poslední roky neuvěřitelně ponižující život, kdyby stál o jeho pokračování, odešel by s ním. Nestál o jeho pomoc. John se znovu vyhnul padajícímu kamení, musel odtud zmizet, tenhle dům držela pohromadě už jen kouzla a i ta pomalu polevovala. Přeměnil se a hbitě prokličkoval mezi padajícími sutinami, chodba končila o několik bloků za Archerovým domem. Přeměnil se zpět, přece jen puma není zrovna nenápadné zvíře, uprostřed Londýna v ulici plné lidí, byť kouzelníků, by na něj ihned spadla veškerá pozornost.
Další kapitola >>
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Baruuss Baruuss | Web | 11. června 2008 v 16:56 | Reagovat

Krásná kapitola. Nechtěl/a by jsi se se mnou spřátelit? Jestli jo, tak mi pls napiš na blog, ať to vím. Příp.děkuju!

2 sohox sohox | 13. června 2008 v 13:19 | Reagovat

hezká kapitola. Já vím, že máš hlavu úplně někde jinde (teď nemyslím nemocnicu,) ale mohla bys přidat dlaší kapitolu:-D

3 Bellatrix Black Lastrange Bellatrix Black Lastrange | Web | 13. června 2008 v 14:12 | Reagovat

Béééé.....budu škaredá, ale tuhle povídku nemám ráda...Somewhere...Somewhere...!!! *skandovala*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.