Kapitola 6. - Plán 2/2

10. května 2008 v 10:05 | manik |  Cesty osudu
Kapitola 6. - Plán část 2.
Tak jo, rozhodla jsem se trošku hnout s dějem a přejít k těm důležitějším věcem, tak doufám, že se vám to bude líbit, Další kapitolka je zatím v nedohlednu, ik dyž ji mám připravenou... bude záležet jen a jen na vás a počtu vaších komentářů - limit je 20, což doufám vám nebude dělat až takové potíže. Mno nic, tak ať se Vám ta kapitolka líbí.

Konečně se ochladilo, nebo alespoň večery už byly chladnější. Byl říjen. Slunce zahalené v plášti rudých mračen se už z části skrývalo za Zapovězeným lesem. Foukal studený vítr a roznášel tak všude po pozemcích, patřících k Bradavickému hradu, první opadané listí stromů.
Harry seděl na okně a s cigaretou v ruce sledoval studenty procházející se dole pod hradem, studený vítr, který byl tady na věži mnohem silnější než dole jej neustále bičoval do tváře a cuchal mu vlasy, přesto, že mu byla zima a měl hlad nedokázal odtud odejít, cítil se tu skvěle a alespoň na chvíli dokázal vypnout a zapomenout na všechny potíže a trápení. Ležérně popotáhl z cigarety a vychutnával si její chuť
"Harry!" výkřik, který ho vyrušil byl tak tichý, nebo spíše vzdálený, že si myslel, že se mu to jen zdálo, nevěnoval mu proto žádnou pozornost a dál sledoval Zapovězený les
"Harry!" tentokrát už byl hlas zřetelnější, chlapec se zastavil s cigaretou před ústy; ten hlas znal. Zahodil nedopalek a podíval se dolů. Nebylo zas tak těžké najít mezi lidmi toho, kdo jej volal. Jeho pohled téměř ihned zabloudil k dívce s havraními vlasy oděnou v stejně tak černém plášti, jenž si ještě stále držela hůlku u krku, aby zesílila její hlas a u nohou jí ležel nějaký student.
"Ahój!" usmála se na něj a zamávala mu. Harry ihned seskočil z okna a vyběhl ven.
"Dneska nebudou žádný speciální efekty?" zasmála se, když k ní chlapec doběhl "Žádný skákání z věže? Testrálové? Vlkodlak? Nebo snad Mozkomorové? Nepřiletíš ani na drakovi?" Harry se ušklíbl a sklopil hůlku; "Co chceš!" pronesl s jistou opatrností a odstupem v hlase. Vždycky, když se někde objevila, nepřineslo to nic dobrého, nikdy nic nedělala bezdůvodně a ve všem co kdy udělala, ať už to byla sebemenší věc, byl nějaký záměr.
"Ááá, zklamal jsi mě Zelenoočko." Zasmála se a když Harry sklopil hůlku, odkopla tělo omráčeného chlapce. Svraštil obočí ale na její chování nic neřekl.
"Jak jsi se sem dostala."
"Chtěla jsem se na tebe a Miu podívat, to snad můžu ne?" zašklebila se na Harryho a ladně před sebou mávla hůlkou "Slyšela jsem co se stalo mezi tebou a Ronem a-" uchechtla se a poupravila si svůj černý hábit. "Je mi to opravdu líto. Myslela jsem si, že jste byli nejlepší přátelé a pak ta zrada…" odmlčela se a přistoupila k němu blíž, pokusila se ho políbit, ale Harry ji od sebe odstrčil.
"Změnil ses." Poznamenala a sjela ho rentgenovým pohledem
"Zato ty ne," ušklíbl se a snažil se udržet si od ní co největší odstup
"Kams zašil ten tvůj obojek. Minulej rok si se ho nechtěl vzdát a teď najednou nic?" mile se na něj usmála a snažila se odvést řeč jiným směrem.
"Tak co chceš?!" Pomalu začal ztrácet trpělivost, dívka se na chvíli zarazila a mlčky ho pozorovala.
"Vlastně ses ani tak nezměnil, víš to?" ušklíbla se, když pohlédla na jeho ruku, ve které křečovitě svíral hůlku.
"Přišla jsem tě varovat." Dodala když viděla jeho ledový pohled
"Ty? Varovat mě?" Harry se div nerozesmál "A proč bych ti to jako měl věřit, Mellani? Jsi Smrtijed!" Dívčin pohled jakoby mávnutím kouzelného proutku ztratil veškerou jemnost a její úsměv, kterým Harryho neustále obdarovávala, ztvrdl. Přesto však mlčela.
"Jak jsi se sem vlastně dostala?" zarazil se po chvíli. Mellani se na Harryho znovu usmála. "Kolem pozemků jsou obranný kouzla, tak jak-"
"Nenapadlo tě, že prostě jenom nemám Znamení?" zarazila ho sjela Harryho kritickým pohledem "Za vším hledáš nějakou fintu." Pošklebovala se mu, když si všimla blíží cí se dvojice
"Harry?"
Mellanie se na Harryho usmála; "Prostě se do ničeho nepleť, jinak bych tě musela zabít… byla by tě škoda, víš?" znovu hodila letmý pohled na blížící se dvojici a zmizela za hradbami.
"Harry? Kdo to byl?" chlapec se ani nemusel otáčet, aby poznal Hermionu, ještě chvíli hleděl do míst, kde před chvílí Smrtijedka zmizela. "Nikdo." Téměř šeptal, když se skláněl nad omráčeným chlapcem, musel být tak o tři roky mladší, zběžně zkontroloval jeho zdravotní stav a zmoženě si promnul oči; "Hermiono? Asi budu potřebovat tvoji pomoc."
"Pottere!" vyjekla ošetřovatelka, když se dveře od ošetřovny otevřely a dovnitř nakoukl chlapec s jizvou. Překvapeně se na ošetřovatelku usmál, Madame Pomfreyová protočila oči "Zase Vy?!" bědovala, zatímco Harry dokořán otevřel dveře a dovnitř vběhl Ryan s Hermionou spolu se ztuhlým tělem chlapce
"Nechcete mi náhodou říct, co jste provedl tentokrát, pane Pottere?" vybafla na chlapce který se na ni stále usmíval. "Položte ho sem!" mávla rukou směrem k posteli, která byla nejblíže její pracovně, ze které se během chvíle vrátila s tácem plným nejrůznějších lektvarů; "Tak?" pobídla Harryho, který se opíral o zeď vedle chlapcovi postele.
"Proč si všichni myslí, že mám v každým napadení prsty já?" Uraženě se do ošetřovatelky zabodl pohledem, madame Pomfreyová se samolibě ušklíbla.
"Divíte se? Po tom co jste tu prováděl minulý rok?" její hlas nezněl ani tak překvapeně, jako spíš pobaveně "Mimochodem, je ze Zmijozelu." Podotkla a ukázala Harrymu kolejní znak na chlapcově plášti. Harry protočil oči "Nic sem mu neudělal, stačí? A kdybych si náhodou potřeboval něco dokázat, rozhodně bych neútočil na o tři roky mladší studenty!" odsekl naštvaně a začal si pohrávat se svým zapalovačem, ošetřovatelka po něm hodila nic neříkajícím pohledem
"Vážně v tom nemáte prsty?" protnula ticho, které až doposud přerušoval jen Harry, který si pohrával se zapalovačem. Chlapec protočil oči a s cvaknutím zapalovač zavřel. "Ne, proč bych měl-"
"Co je mu?" přerušila chlapce Hermiona, která si všimla ošetřovatelčina zaváhání.
"Pane Blacku, zavolejte prosím profesora Brumbála!" ignorovala hermionin dotaz a probodla mladého Blacka naléhavým pohledem.
Harry si mezitím, když usoudil, že to bude na delší dobu, sedl na protější postel a dál si pohrával se zapalovačem, Hermiona ihned následovala jeho příkladu a usedla vedle něj, přičemž se nervózně usmála.
"Harry?" zašeptala, aby nerušila ošetřovatelku, chlapec kývl hlavou. "Děje se něco?" nechápavě se na ni otočil.
"Co by se mělo dít?" nechápal. Hermiona nad jeho přístupem protočila oči.
"Vyhýbáš se mi." Obvinila ho, Harry mlčky pozoroval zlatavý plamen, chvíli mezi nimi panovalo tíživé ticho. "Jo," Mia překvapeně zvedla obočí.
"To je všechno co mi řekneš?" žasla, zatím co se její 'společník' věnoval plamínku ve svém zapalovači.
"A co jinýho chceš slyšet?" oplatil jí a s hlasitým cvaknutím zavřel zapalovač.
"Co?" zopakovala a nespouštěla z něj překvapený pohled "A co třeba vysvětlení?!" odtrhla od něj naštvaný pohled a sledovala ošetřovatelku, která v rukou držela dva lektvary a rozmýšlela se nad jejich použitím. "Brumbále!" vyjekla po chvíli, odložila oba lektvary zpět na podnos a přistoupila k řediteli
"Pompy," pozdravil ženu lehkým kývnutím hlavy "Harry," s obavami se zastavil pohledem na Vyvoleném, který svůj pohled beze slova stočil na druhou stranu místnosti a ignoroval jeho přítomnost. Brumbál poodešel spolu s ošetřovatelkou o kousek dál a o něčem vášnivě debatovali, když si vedle Hermiony stoupl Ryan a mile se na dívku usmál. Harry přimhouřil oči a znovu si začal pohrávat se zapalovačem. Štvalo ho, že se ti dva tolik spřátelili. Hermiona se sice neustále pokoušela dát je nějakým způsobem dohromady, dokonce i Ryan se i přes Harryho počáteční ignoraci nevzdával a snažil se spřátelit se s ním, nevědomky tím ale dal Vyvolenému signál, na který Harry ihned zareagoval a ne zrovna nejlépe. Nejprve ho ignoroval, byl zvyklí, že lidé své snažení o navázání kontaktu s ním, velmi rychle vzdali, ale u Ryana to vůbec neplatilo, spíše to vypadalo, jako by ho Harryho ignorace donutila ještě zvýšit své snažení. Po zjištění, že ignorovat Blacka je téměř nemožné, Harry přikročil ke kapku hrubšímu způsobu, neustále se do něj navážel a shazoval ho. Což se taky ukázalo jako bezplatné, protože mladý Black jeho urážky dokonale odvracel a kolikrát mu taky uštědřil pár ran.
Za uběhlý měsíc se taky dost změnil jeho vztah s Hermionou, kterou jeho chování dokonale vytáčelo a už několikrát se sním kvůli Ryanovi pohádala. Vyhýbal se jí jak nejlépe to bylo možné, ne jen proto, že setkání s ní, znamenalo i setkání s Blackem, ale také proto, že chtěl zabránit dalším hádkám.
Když teď ty dva pozoroval, musel se znovu zamyslet nad tím proč to všechno vlastně dělá. Sám už ani nevěděl jestli se snaží chránit sám sebe nebo je. Když věděl, že Ryan je 'téměř' určitě Siriusův syn, pořád mu na něm něco vadilo, pořád tu bylo něco, co ho nutilo být neustále ve střehu a dát si na něj pozor. Možná to bylo jeho chování, které v něm budilo asi největší podezření, nebo si to všechno prostě jen namlouval a, jak řekla Hermiona, se prostě jen za své chování nemíní jen tak omluvit, protože by tím jeho ego utrpělo nesmírné ztráty.
Znovu se zahleděl do plamínku a snažil se ignorovat jejich pohledy.
"Harry?" Brumbál který očividně domluvil s madame Pomfreyovou jej probodl rentgenovým pohledem, chlapec ale nereagoval. Ředitel si povzdechl a přešel k němu blíž.
"Chápu, že jsi naštvaný, ale vyhýbat se mi je, na téhle škole, nemožné, to sám moc dobře víš. Takže, nechceš mi říct, s kým jsi to mluvil:" Téměř šeptal, když s vyvoleným mluvil. Harry dlouho mlčel a než e řediteli konečně podíval do očí
"Mellania." Pronesl s neurčitým úšklebkem na tváři a znovu se věnoval svému zapalovači
"To není možné,"
"Nemá znamení," vysvětlil Harry. Hermiona se nechápavě zamračila; "Mellania? Ta Mell Crausserová?" Harry se pobaveně zasmál a zakroutil hlavou
"Jo, podstatě jo, jen se nejmenuje Crausserová, ale Black-Lestrangenová." Pronesl ironicky "Je to Bellina dcera." Znovu se ušklíbl. Hermiona na něj nevěřícně hleděla a nezmohla se na slovo.
"Ale Lestrangenová nemohla mít dítě!" namítla a nevěřícně kroutila hlavou
"Proč myslíš? Pokud vím, tak ji zatkli tři dny po smrti mých rodičů a s Rudolphusem žila už rok předtím." Zarazil ji Harry a na její překvapený pohled dodal: "Pravidlo 55; znej své nepřátele." S úšklebkem napodobil Snapeův ledový hlas. Brumbál se usmál.
"Co s ním teda je?" nevydržel to Harry.
"V podstatě nic." Usmála se na ně madame Pomfreyová "Potřebuje jen nějaké lektvary, které tu ale nemáme."
"A v čem je problém?" nechápala Hermiona zatím co se Harry zase věno val svému zapalovači
"Ten lektvar se připravuje tři měsíce, ale tomu chlapci, pokud ho nedostane okamžitě, zbývají maximálně tak tři týdny."
"A? Musí přece existovat i nějaká jiná cesta ne?" dožadovala se dalšího vysvětlení
"To ano, ale ten lektvar je velice složitý a mé znalosti ani zdaleka nedosahují takové to úrovně." Hermiona, která zjevně nepochopila kam tím ošetřovatelka míří pohlédla na ředitele, který si zamyšleně mnul bradu a nepřítomně při tom hleděl do rohu místnosti
"Snape!" vyprskl Harry naštvaně, když se jí to nikdo jiný nesnažil vysvětlit. Ryan si všiml, že když se rozčílil, plamínek z jeho zapalovače se značně zvětšil a dosahoval tří centimetrů, dokud si Harry nejspíše neuvědomil co dělá a mávnutím ruky zapalovač nezavřel.
"Ona nikdy nedělá nic bezdůvodně!" vyprskl ale nikomu neunikl způsob jakým to řekl; znělo to jakoby se snažil napomenout sám sebe.
"Předpokládám, že teď mluvíte o Lestrangenové," ozvala se nechápající Hermiona. Ostatní se ji ale nejspíše rozhodli ignorovat
"Profesor Snape," napomenul Harryho ředitel, zatím co chlapec protočil oči. "A ano máš pravdu, ten lektvar by měl připravit on." Harry naštvaně švihl zapalovačem o postel
"Ale to nemůžete!" vyprskl a naštvaně vstal "Dostat ho sem přes hranice pozemků, je nemožné. Snape sem prostě nesmí, ta hranice nesmí zmizet!" vykřikl. Brumbál přimhouřil oči, Harry měl z části pravdu.
"Snažíš se teď chránit sebe nebo ostatní?" nebyl to Brumbál, ale Hermiona kdo promluvil, Harry se na ni se zvednutým obočím obrátil
"To snad nemyslíš vážně?" vybafl na ni, i když už ne tak vztekle jako předtím. "Odstranit tu hranici to je… sakra to už rovnou můžeš všem Smrtijedům poslat pozvánku na hrad!"
"Harry, máš pravdu, ale-"
"A co nemocnice?" vyhrkl a nedbal na pohoršený pohled madame Pomfreyové. Brumbál se na chvíli zamyslel, ale nakonec zakroutil hlavou
"Víš že ve mně moc lidí nevěří a pokud by se zpráva o takovémhle napadení dostalo do novin, byl by z toho neuvěřitelný poprask." Harry zakroutil hlavou
"Ty hranice se nesmí zrušit." Zamumlal, znovu sáhl po zapalovači a začal si s ním pohrávat
"Musí být přece i jiná cesta, jak ho sem dostat." Harry na madame pomfreyovou překvapeně vzhlédl. "Nezapomínejte, že na sobě má znamení zla, a to jen tak neodstraníte." Ušklíbl se, zatím co ošetřovatelka naštvaně popadla tác s lektvary a vypochodovala z místnosti, Brumbál se nad jeho slovy přece jen pozastavil.
"Třeba nebude nutné hranice odstranit." Zamumlal a pohlédl na Vyvoleného
"Jo, a co chcete dělat, uříznete mu ruku? S tím asi Snape nebude souhlasit." Zašklebil se
"Znamení můžeme změnit." Zastavil ho ředitel
"Všechno to měla vymyšlený, od samýho začátku!" ušklíbl se a zakroutil hlavou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bellatrix Black Lastrange Bellatrix Black Lastrange | 11. května 2008 v 15:09 | Reagovat

Tuhle povídku mám vážně ráda. Má děj a není okoukaná...vážně super manik...!!:)

2 kat kat | 11. května 2008 v 15:37 | Reagovat

jo, je to fakt pekny, neprestavej s tim

3 Sany En Sany En | 12. května 2008 v 17:41 | Reagovat

Tnhle kouřící a se zapalovačem si hraíjící Harry se mi líbí mnohem víc, než hrdiný ochránce neviných. Povedená kapitolka, vážně se mi moc líbila. Pokračuj.

4 Sohox Sohox | 14. května 2008 v 16:45 | Reagovat

co říct? začíná se to pěkně vybarvovat.jen to má jeden háček. Chtělo by to další kapitolu

5 kattty kattty | 23. června 2008 v 16:38 | Reagovat

Jako krutěéěé! už s etěším na další kapitolu, začíná se to pěkně zamotávat... sem zvědavá jak to všechno zkončí :)

6 Sany En Sany En | 23. června 2008 v 21:09 | Reagovat

Já vím já vím, už jsem to tu okomentovala, ale přecejenom je tu jenom 5 komentářů a s tím mým už jenom 4 komenty a možná se dočkám kapitoly. No a jak jsi od nás chtěla nejakou tu kritiku, tak já ti jednu nabídnu. Podle mě by to chtělo trochu akce, nějaký ten malý konflikt. Jinak vážně nevím.

7 Noir Noir | 2. července 2008 v 16:28 | Reagovat

Hele lidi vy nekomentujete, a já už chci kapitolu. No tak s tímhle to je 7 komentů a snad se najdou tři dobré duše, které by komentovaly. Počítá se tohle jako koment, že jo? NEchápu vás, neříkejte mi, že se vám tahle povídka nelíbí. Tak zvedněte ty svý líný prstíky a napište sem pár řádek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.