Kapitola 3.

20. května 2008 v 19:19 | manik |  Harry Potter & New lease of life
Kapitola 3. - Sám

Blížil sekanec prázdnin, Harry už od prvního týdne prázdnin bydlel v Děravém kotli, kde měl pronajmutí malý pokoj s koupelnou, postelí a malým stolkem. Nic víc nepotřeboval. Venku se pomalu začalo rozednívat, chvíli trvalo než první sluneční paprsky zbloudili i sem a mi konečně mohli zahlédnout chlapce, který seděl namačkaný v rohu místnosti. S nohama přitaženýma k tělu se lehce pohupoval a prázdným pohledem hleděl na starou, oprýskanou podlahu. Jeho černé vlasy, byly mnohem rozervanější než kdy dřív, prázdný výraz, propadlá tvář a kruhy pod očima dávaly jasně najevo, že si už dlouho nezdříml. Na sobě měl vytahané jeansy a zmačkanou košili. Pokoj ve kterém byl, byl velmi malý, pod oknem byl malý psací stolek s židlí, jenž jen tak držela po hromadě a nalevo od okna stál malá šatní skříň, většinu prostoru zabírala jednolůžková postel která stála naproti dveřím do koupelny, která byla v ještě ubožejším stavu.
Dveře do pokoje se otevřely a dovnitř tiše vešly dvě postavy v černých hábitech a s kápí na hlavě. Chvíli se bezradně rozhlíželi po pokoji, až jedna z nich zahlédla chlapce schouleného v malém prostoru mezi skříní a psacím stolem
"H-Harry." Zasekla se žena, byla to Tonksnová, shodila si kápě z hlavy, stejně jako Remus
"U Merlina Harry!" rychle se k chlapci sehnul
"Harry!" zatřásl s ním, když na jejich přítomnost vůbec nereagoval. Harry se na něj s prázdným výrazem a doširoka otevřenýma očima, ze kterých si našli cestičku slzy, otočil
"Remusi," zašeptal nakřáplým hlasem
"Sakra, věděl jsem, že to takhle zkončí." Zaklel a zlehka Harrymu stiskl rameno, aby upoutal jeho pozornost
"Musíme ho odtud odvést."
"Nechte mě, já sem v pohodě!" ohradil se Harry a rychle ze sebe setřásl jeho ruku
"Zjevně na tom není tak špatně." Utrousila Tonksnová s úsměvem "Harry, musíme na Hlavní štáb-"
"Ne!" vykřikl Harry a zděšeně s sebou škubl "Tam už se nevrátím!" vyrazil ze sebe a jeho hlas začal nabírat postrádané sebevědomí
"Bude to těžší než jsem čekala." Zamručela Dora
"Snad tady nesedíš celou noc." Ozval se znovu Remus a jeho hlas byl podivně ostrý, takže Harry rychle vyhrkl
"Ne," sledoval jak Dora, která stála za Remusem vědoucně pozvedla obočí
"Tak pojď." Pobídla Harryho, když viděla, že se Remus chystá začít s výčitkami "Osprchuješ se a vyrazíme." Pomohla Harrymu vstát, Harry se jí ale vykroutil ze sevření
"Už jsem se myl." Odsekl a odstoupil od nich o kousek dál
"Ne, nemyl." Oplatila mu a zkřížila ruce na prsou
"No tak jsem se určitě myl včera!" zavrčel a sedl si na pomačkanou postel "A nikam s váma nejdu!"
"No tak Harry, přestaň trucovat a běž." ke konci věty její hlas mírně zesílil. Harry zaskočeně zamrkal
"Je všechno v pořádku?" nikdy neviděl, že by Tonksnová na někoho zvýšila hlas
"Jo, jen prosímtě dělej." Zamručel Remus, Harry zvedl ruce v obranném gestu
"Promiň Reme, ale… já s váma nikam, nikam nejdu!"
"Weasliovic se mají dnes vrátit z dovolené a Hermiona už tam alespoň týden je," popostrčila ho Dora
"Jenže já se tam nevrátím."
"Tak to prr mladej, pořádti ještě není 17 a jako tvůj zákonný zástupce-"
"Můj zástupce?" vybafl Harry a aniž by čekal na odpověď pokračoval dál
"No, to je báječný!" vyjekl, přičemž z jeho hlasu sršela ironie "A stalo by se někomu z vás něco, kdyby jste mi prostě dali nějak vědět?" naštvaně si je oba měřil pohledem
"Jak, jak dlouho už…" uklidnil se a sledoval jak Remův pohled sklouzl k zemi
"Už od té doby co Sirius zemřel." Zašeptal. V Harrym se rázem vzedmula nová vlna vzteku
"Fajn!" vyprskl
"Co chceš dělat?" zastavila ho Dora, když seskočil z postele
"Jdu se osprchovat!" odsekl a práskl za sebou dveřmi od koupelny
Už si sušil vlasy, když mu pohled padl na malé, pootevřené okno. V rychlosti se oblékl, otevřel okno do kořán a vyklonil se ven…
"Harry?" Není tam nějak dlouho?"otočil se na Doru a vstal
"Harry?" zaklepal na dveře od koupelny, nikdo se však neozval. Tázavě se otočil na Tonksnovou, která pohotově seskočila z rozvrzaného stolku a několikrát rytmicky zaklepala na dveře
"Harry? Měli bychom už jít."
"Nemohl si něco udělat?" zamračil se Remus, Nymph se zamyslela
"Spíš bych řekla, že tam není." Plácla, aniž by si uvědomila co říká. Remus se na ni vyděšeně podíval, rychle otevřel dveře, koupelna byla prázdná, pohledem zavadil o úzké okénko.
"Harry!" vyjekl a vyklonil hlavu z okna, aby viděl jak mu vyvolený s úšklebkem zasalutoval a zmizel v davu lidí
"Páni, asi se tam opravdu nechce vrátit co?" zhodnotila Nymphadory Harryho výstup a zamávala mu
"Sakra!" Remus rozhořčeně práskl oknem až se uvolněná, skleněná tabulka rozletěla na miliony střípků a vyběhl z pokoje ven
"Počkej! Remusi, slyšíš? Počkej!" rozeběhla se za ním, Dohonila ho až na malém dvorku za hostincem, kde se skrýval vchod na Příčnou ulici
"Nechej ho, dokáže se o sebe postarat sám. A navíc, vážně si myslíš, že by ho Brumbál nechal jen tak, bez ochrany?"
"Ty prostě nemůžeš brát věci vážně, co?" vyprskl na ni, když si už po několikáté spletl cihly, na kterou měl klepnout
"Na tom klukovi mi záleží víc než na čemkoliv jiným, víc než na vlastním životě! Nemůžu ho prostě nechat jen tak pobíhat po Londýně! A ty se pořád tváříš, jako by ti to bylo úplně jedno!" obořil se na ni. Dořiny vlasy nabraly šedivou barvu, chvíli na vlkodlaka mlčky zírala, než popadla svoji hůlku, kvapně otevřela vchod a beze slova zmizela v davu nakupujících kouzelníků.
Harry se posadil k jednomu ze stolků na verandě u cukrárny Floreana Fortescuea, přičemž se okolo sebe pečlivě rozhlédl, aby se ujistil, že jej skutečně nikdo nesleduje.
"Harry?" jeho pohled sklouzl na malou zrzku, která si ho s nejistým pohledem prohlížela
"Ginny!" vyhrkl a jeho utrápený obličej skryl falešný úsměv. Byl její přítomností překvapený, protože, jak mu Remus připomněl, měli přijet teprve dnes večer, přesto na sobě ale nedal nic znát a přátelsky ji objal
"Co tu děláš? Myslel jsem-"
"Přijeli jsme už včera, kvůli bezpečnosti." Harry se na ni nechápavě podíval, Ginny se jeho pohledu ale vyhnula
"Ginny?" svraštil obočí a jeho téměř dokonalá, bezstarostná maska byla ta tam. Letmo se dotkl její ruky a přinutil ji tak pohlédnout mu do očí
"Já bych ti to neměla říkat Harry," uhla pohledem a chvíli mlčky hleděla na prkennou podlahu
"Je tady Hermiona," přerušila po chvíli ticho a snažila se rychle zamluvit předchozí téma. Harry jen mlčky kývl. Ginny mu chvíli hleděla do prázdných očí
"Harry?" vytrhla jej ze zamyšlení, chlapec k ní zvedl oči "Jak to zvládáš?"
"Jsem v pohodě," vyhrkl a usmál se na ni "Mám se skvěle, nikdo za mnou neslídí, teda alespoň ne nikdo, komu bych to nedokázal nějak vymluvit. A navíc sem jsem nemusel k Dursliům, celý prázdniny jsem tady… sám." dodal tiše, ale zrzka ho slyšela
"Harry já vím jak se cítíš, ale-"
"Ne, to nevíš!" vyhrkl, přičemž zavřel oči a zoufale si vjel rukama do vlasů
"Omlouvám se," vydechl a omluvně se na ni podíval "Nechtěl jsem na tebe křičet, já jen.. všichni mi pořád tvrdíte, jak všichni chápete jak se cítím a že to nebyla moje vina, ale…" zarazil se, když k němu přišel číšník a podal mu sklenici vody
"Dáš si něco?"
"Máslový ležák."
"Napište to na mě." Broukl Harry, předtím než číšník zmizel, přičemž mu neušel Ginninu pátravý pohled
"Ale?" popostrčila ho
"Nikdo z vás tam nebyl, a nikdo z vás neví o čem mluvíte." Zakončil to Harry a napil se ze sklenice, kterou mu před chvílí přinesl číšník
"Voda?" pozvedla Ginny obočí
"JO," odsekl Harry a uraženě našpulil rty "Je na tom snad něco divného?" sledoval jak Ginny zacukaly kotky
"Ne nic,"
"Víš jak je děsně nevýhodný být slavnej? Nikdo mi nic neprodá!" zaskučel a zrzka se rozesmála.
"Hele ségra co tu děláš?" ozvalo se za nimi a Harry se překvapeně otočil
"Harry!" Hermioně se na tváři roztáhl obrovský úsměv a ihned mu skočila okolo krku
"Zdar brácha!" usmál se na něj Ron a přátelsky poplácal Harryho, který marně čelil Hermionině objetí, po rameni.a sedl si vedle Ginny.
"Tak už ho pusť Mio, nebo ho rozmačkáš!" napomenul dívku, která se od Harryho konečně odtáhla a posadila se naproti zrzkovi, přičemž ho obdarovala nemilým úšklebkem.
"Ty jsi nám ale dal člověče, myslel jsem, že z tebe mamka zešílí a Hermiona jak by smet, celý prázdniny se neozvat." Spustil na něj Ron, když si Harry znovu sedl
"Slyšela jsem, že tě Brumbál nechal celý prázdniny bez dozoru." Poznamenala Hermiona a z jejího hlasu bylo jasně znát, že se jí to vůbec nelíbí. Harry jen kývl a sledoval Rona, který se ihned chopil Harryho obhajoby, takže se ti dva znovu začali hádat.
"Ehm, tak já už radši půjdu." Utrousila Ginny a s letmým úsměvem věnovaným Harrymu zmizela
"Tak co brácho, jak jsi se tu celý prázdniny měl?" Ron ho s úsměvem poplácal po zádech, Harry se okolo sebe znovu rozhlédl, nechápal co ty lidi vehnalo do ulic tak časně z rána, všude kam jen dohlédl pobíhaly rodiny s dětmi od krámu ke krámu a jen málo z nich se na chvíli zastavili aby si odpočali. A pak se to stalo.
Harry, který právě dopíjel sklenici vody vyděšeně vyprskl všechen její obsah zpět, byl tam; Černý chundelatý pes seděl sotva několik metrů od jejich cukrárny a kolem něj se míhaly procházející lidé. Viděl ho jen na malý okamžik, vstal a rozběhl se k tomu místu, nevnímal Hermionu s Ronem, kteří na něj něco volali. S nadějí v očích vběhl do davu lidí
"Siriusi?!" vykřikl, ale jeho slova se ztratila mezi brebentěním a nadávkami nakupujících
"Siriusi!" vykřikl znovu a znovu se okolo sebe rozhlédl
'Musí tu přece někde být! Vždyť jsem ho viděl!' rukou si zoufale vjel do vlasů a zmateně se okolo sebe znovu ohlédl ale znovu už psa nezahlédl
"Čmuchale," zašeptal, byl zmatený. Byl si jistý, že Ho viděl, klidně by na to vsadil ruku, viděl ho, viděl Siriuse Blacka, tím si byl skálopevně jistý… ale kam zmizel, proč odešel?
"Harry," ozvalo se za ním šeptem, někdo mu položil ruku na rameno a on se s trhnutím probral ze svých myšlenek. Napolo nepřítomně hleděl do Hermioniných oříškových očí, viděl v nich lítost ale taky strach.
"Možná už bychom měli jít," jemně ho chytla za ruku a odvedla zpět do cukrárny, Ron ho mlčky sledoval se svraštěným obočím
Harry se sesypal do židle ve které před chvílí seděl a nepřítomně hleděl na místo kde viděl sedět toho psa
"Zaplatím!" ozvala se vedle něj Hermiona a k jejich stolu ihned přišel číšník
"Nech to být Mio," zamumlal, ale dívka mu nevěnovala pozornost
"Kolik to dělá?" zeptala se a okázale ignorovala Harryho a Ronův pohled
"Mio, řekl jsem, že to zaplatím!" procedil vztekle mezi zuby, Ron s Hermionou se na něj překvapeně otočili, on sám se na chvíli podivil kde se v něm všechen ten vztek vzal.
Seděl tam a pozoroval ho, jak se směje s přáteli, přesto viděl, poznal, že se jeho smích jen maskou. Bylo mu ho líto, chtěl za ním jít, ale netušil co se tu za ty čtyři měsíce změnilo. Uviděl jak se na něj Harry podíval, a podle jeho reakce odhadl, že ho i poznal.
Pak ale ucítil jak se do něj vpilo jakési kouzlo, zakňučel bolestí a jen tak uskočil dalšímu paprsku.
Doufal, že si ho někdo z procházejících všimne a pomůže mu, ale to už se proměnil do své lidské podoby, během chvíle ho chytlo několik párů rukou a spoutali ho.
"NE! Pusťte mě, slyšíte?! Pusťte mě musím s ním mluvit, musím-" zarazil se když uviděl, jak mu jeden z nich mířil hůlkou na krk
"Siriusi?!" škubl s sebou a znovu se začal zmítat
"Harry!" křičel "Harry!-Pusťte mě!"
Probral se až když do něj někdo 'nechtěně' praštil, pokusil se vymanit z jejich sevření, ale byl spoutaný
"Už se probral," uslyšel nad sebou ženský hlas, překvapeně otevřel oči
"Lily?" žena sklánějící se nad ním se jemně usmála. Nemohl uvěřit, že ji vidí ucítil jak stisk jednoho z mužů, kteří ho nesli značně zesílil až usykl bolestí
"Opatrně!" napomenula je rudovláska a znovu se otočila na Siriuse
"Neřekl jsi, že jsi zvěromág," řekla napolo vyčítavým hlasem, Sirius si nemohl pomoct, ale cítíl, že tahle otázka nebyla směrovaná přímo jemu, přesto odpověděl
"Neptali jste se." Poznamenal a konečně se okolo sebe rozhlédl
"Jak se cítíš?" zeptala se ho znovu Potterová Srius se jen posměšně uchechtl a neodpověděl
"dejte pryč ty zatracený pouta, něco jsem vám snad říkala!" okřikla je a on ucítil jak kouzlem vyvolané provazy zmizely Lily se někam odklonila a tak využil její nepozornosti, ihned se změnil v psa a rozběhl se k otevřeným dveřím.
"Siriusi!" vykřikla, jen tak proklouzl mezi dveřmi, které se s prásknutím zavřely a rozeběhl se chodbou pryč, přičemž měl v patách sebe sama s hůlkou v ruce. Už byl skoro u hlavních dveří, když se do něj vpilo kouzlo; zapletly se mu nohy a skácel se na zem. S dalším kouzlem, které se do něj vpilo byl nucen se proměnit do své lidské podoby, už se nemohl přeměnit zpátky.
Věděl, že prohrál, přesto se znovu pokusil postavit se na nohy, ty se mu ale ihned podlomily a on se znovu udeřil o kamennou podlahu.
"Pusťte mě! Slyšíte! Pusťte mě!!" zmítal se v jejich sevření, nikdo z nich však nepolevil, naopak jejich sevření ještě zesílilo
"Nemůžete mě tu držet! Tak mě pusťte sakra, slyšíte!" dotáhli ho do nějaké místnosti. Ozvalo se prásknutí, několik rozhněvaných hlasů a pak bylo ticho.
Se vzteklým výkřikem praštil pěstí do země "Kurva!" zoufale si skryl obličej v dlaních ušmudlaných rukou a chvíli tam jen tak nečinně ležel. Netrvalo dlouho a dveře se znovu otevřely, ale on tomu nevěnoval pozornost, stále zíral do kouta místnosti a po jeho tváři si našla cestu jedna jediná slza. Ozval se řinkot železa jak mu někdo na zem položil misku s jídlem.
"Mohli jste mě už dávno zabít, víte všechno co potřebujete, tak proč to kurva neuděláte!" snažil se zachovat si chladný tón a nedát na sobě znát bolest, ale v přítomnosti těchto lidí to šlo ztěžka.
"Toujours Pur?" ucedil nad ním Jamesův hlas a Sirius křečovitě zavřel oči
"Proč?" dožadoval se odpovědi na svoji otázku "Víte všechno, stačí mě jen udat a během chvíle tu máte stovky Mozkomorů, tak proč? Proč to neuděláte?" na chvíli se mu zahleděl do čokoládových očí ale nebyl schopný unést jeho pohled, a tak sklopil oči
"Psovi psí život." Ucedil s odporem a Sirius na něj nechápavě hleděl
"Proč jsi mě za ním nenechal jít?" zašeptal po chvíli ticha "Promluvit si s ním? Je jako můj syn a já slíbil, že se o něj postarám!" James se však jen ušklíbl a přiklekl k němu
"Potřebujeme najít toho, kdo otevřel tu bránu a ty nás k němu dovedeš, jasné?" skoro šeptal a okázale ignoroval jeho slova.
Sirius, ve snaze vzpomenout si na ten moment, kdy se brána mezi oběma dimenzemi otevřela, přimhouřil oči.
Viděl sebe sama jak bojuje s Bellatrix, marně se snažil rozpomenout se, kdo všechno tam byl. Pak se mu ale vybavil tmavě fialový paprsek, který vylétl zpoza něj, vzpomněl si na Malfoye, který ten paprsek odklonil. Vzpomněl si na Harryho, který jako jediný stál spolu s ním, Bellatrix a Malfoyem na tom pódiu. To on tu bránu otevřel….
"Takže?" naléhal na něj jeho dlouholetý přítel.
"Byl to Malfoy, Lucius Malfoy." zalhal, James se usmál a vstal
"Proč nemáš snubní prsten?" nechápavě sledoval jeho ruku, který se vzápětí zatnula v pěst
"To by jsi měl, Blacku, vědět ze všech nejlíp!" Sirius s sebou zděšeně cukl, z Jamesova hlasu čišela čirá nenávist a odpor. James odešel a práskl za sebou dveřmi.
Sirius dlouho ležel na chladné kamenné podlaze a přemýšlel.
Nechápal. Ještě nedávno vysedával s Remusem po nocích a vzpomínaly na všechny ty blbosti, které s Jamesem provedli ještě na škole. A teď tu sedí a vězní ho jeho všichni jeho přátele v čele s Jamesem Potterem.
'Jak absurdní.' Pomyslel si.
'Sirius Black, jediný potomek slavného, starobylého rudu Blacků, zase skončí sám, bez přátel, rodiny a všech které miloval. A to jsem vždycky dělal všechno proto aby se to už nikdy neopakovalo.' Ušklíbnul se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 El El | 20. května 2008 v 21:20 | Reagovat

juuu.... a to som harrymu a siriusovi tak moc priala, aby sa už konečne stretli.. aby harry siriho našiel... chjoo.. si počkám mno.. :) pekná kapitola ;)

2 sohox sohox | 21. května 2008 v 15:39 | Reagovat

ach jo ty seš fak strašná. Vím, že sem ti to už jednou říkala, ale váže bys s těma kapitolama měla něco dělat. Vždycky skončíš v tak blbým místě a člověk pak musí čekat a čekat.  Ale jinač super jen tak dál.

3 Bellatrix Black Lastrange & Keliška Bellatrix Black Lastrange & Keliška | 21. května 2008 v 15:57 | Reagovat

K té anketce....já bych tam určitě moc zábavy a vtïpu nedávala. Podle mě to takhle odpovídá. Moc se mi to líbí a doufám, že se další kapitolky doškáme dřív...:)

4 Bellatrix Black Lastrange Bellatrix Black Lastrange | 21. května 2008 v 15:57 | Reagovat

Oprava: Dneska jsem tu sama, bez Kelišové...:)

5 Sany En Sany En | 23. května 2008 v 22:00 | Reagovat

Skvělá kapitola i povídka, docela by mě potěšilo pokračování, vypadá to slibně. Jenom doufám, že v tehle povídce Harry nebude za hodného slbého klučíka, mnohem raději mám tu špatnou stránku Harryho.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.