Kapitola 2.

8. května 2008 v 9:15 | manik |  Harry Potter & New lease of life
Kapitola 2. - Alefronská brána
Tak jo, lidičky, není sice nějak extra dlouhá, ale snad se vám bude líbit. budu vám vděčná za každý komentář =0

Když vyšel z Westminsterského paláce do tváře jej uhodil vlhký vzduch, zdejšího chladného podnebí. Zhluboka se nadechl a zamuchlal se ho svého kabátu. Sotva se vzdálil od hlavní budovy přiběhlo k němu několik zavalitých mužů, oděných do černých hábitů a malým zlatě vyšitým znakem Bystrozorů, a odvedli ho k vysoké kované bráně, před níž byl shromážděn nemalý dav protestantů. Jakmile se brána otevřela, několik lidí se ihned vtěsnalo dovnitř a rozeběhli se k paláci, Bystrozoři je však kouzlem hrubě srazili na zem a ihned se k nim vrhlo několik dalších mužů, aby je odvedli.
Jakmile byl dostatečně daleko od rozbouřeného davu, ohlédl se právě v okamžik, kdy se lidé znovu snažili prodrat se skrze zavírající se bránu na pozemek paláce, několik z nich se dokonce pokoušelo i přelézt vysoký plot, všichni, kterým se to povedlo, byli bez milosti svrženi kouzlem a odvedeni do vězeňského tábora. James zvedl hlavu a zahleděl se do jednoho z oken, vysoko nad zemí; Na malou chvíli v něm zahlédl postavu muže, který opovržlivě shlížel na povstalce, shromážděné před budovou.
17. srpen 1985
Je to už víc než půlrok, co se Lily Evansová vdala a já stále nejsem schopen smířit se s tou prohrou. Zvykl jsem si trávit mnohem víc času v práci, než doma a alespoň na chvíli vyhnat z hlavy myšlenky, které se stáčely k ní, nebo k Blackovi.
Svatba Lily Evansové a zrada mého nejlepšího přítele však pro mně nebyly těmi nejhlavnějšími důvody, proč jsem začal psát tento deník.
Poslední dobou nic nezůstávalo tak, jak by to mělo být; Mudlovský lid se bouří proti vládě kouzelníků, ve které vyrůstal a bral jsem ji jako samozřejmost. Ale teď jsem začal pochybovat.
Zpočátku mělo vyzrazení existence kouzelníků veliký ohlas ale postupem času se lidé začali bouřit a přít se mezi sebou a všechno to začalo právě příchodem Riddlea.
Mezi mudly se každou chvíli ohlašovaly další a další vraždy a ačkoliv je Bystrozorská hlídka vždy přisoudila, někomu z Brumbálových řad, nebo se prostě jen shodli na tom, že je to protestantská oběť, bylo ve většině případů na první pohled jasné, že byli zabity kouzlem. Lidé se začaly kouzelníků bát a stranit se jim. Někteří z nich se ale začali přidávat na Brumbálovu stranu.Poslední dobou si vůbec nejsem jistý za co která strana bojuje a už vůbec nevím, jestli stojím na té správné straně.
Když jsem dovedl toho muže do Riddleovi pracovny, vůbec jsem nevěděl co s ním chce dělat. Celou dobu jsem totiž myslel, že je to Black, věčně totiž na ministerstvu prováděl ty svoje přiblblý vtípky, takže možnost, že si jednou někdo jeho vtípky vyloží trošku jinak a řádně mu vysvětlí co si o něm myslí, byla víc než pravděpodobná. Vlastně jsem se ani tak moc nepletl, Riddle totiž onu spojitost s Obloukem bral víc než vážně a tak do něj nalil celý flakónek veritaséra. To, co jsem se dozvěděl mi zprvu vůbec ndávalo smysl, ale jak se Riddle vyptával čím dál víc…
Ten muž byl opravdu Sirius Black, jen ne z naší doby. Nebyl jsem schopen tomu uvěřit, ale přece jen byl pod vlivem veritaséra.
Spousta věcí souhlasila s Blackem, kterého on znal, ale fakt, že byl dvanáct let zavřený v azkabanu, ze kterého utekl, jej jen upevnil v tvrzení, že Sirius Black vždycky byl a je zrádce. Riddlea ale vůbec nezajímal mužův osobní život, vyptával se na 'Druhý svět', ze kterého přišel. Jeho odpovědi byly opravdu překvapující a zřejmě ani Riddleovi se moc nezamlouvaly.
Například představa, že by měl Kornelius Popletal vést celé ministerstvo, byla opravdu absurdní, vždyť ten chlap se nikdy nezmohl na vyšší postavení než je kontrolování totožnosti hůlek. Muž byl zřejmě velmi dobře informovaný, protože vypověděl přesné politické dění v jeho světě. Ale pak veritasérum přestalo působit a on začal mumlat nesrozumitelné věty, přičemž neustále opakoval jméno nějakého muže. Když se alespoň částečně vzpamatoval, chtěl si s ním Riddle ještě jednou promluvit, ale on jako by si jeho přítomnosti ani nevšiml začal mluvit na mně. Jeho věty byly sice zmatené a často nedávaly vůbec smysl, ale i přes to bylo zřejmé, že mě zná.
Riddle, který uznal, že z něj nic dalšího nedostane jej omráčil a nabídnul mi práci na kterou nikdy nezapomenu.
O tři dny později
"Myslel jste to vážně?" ozval se James a konečně tak protrhl to trapné ticho, které v místnosti panovalo. Ministr, který seděl ve svém křesle a zamyšleně hleděl na dveře za Jamesem
"Víte já jen, že… přijde mi to nemožné." Dodal, když zachytil Riddleův pohled
"To ano, ale myslím, že ti nemusím říkat, že je to nanejvýš tajné, nikdo se nesmí dozvědět co se chystáme podniknout, rozumíš?" probodl Bystrozora pohledem a znovu se zahleděl na dveře
"Každou chvíli by tu měli být." Nervózně zkontroloval čas, místnost znovu ovládlo ticho.
"Ehm, Pane?" osmělil se po chvíli a Riddle po něm znovu šlehl pohledem "Chtěl jsem se jen zeptat… Kdo půjde semnou?"
"Dostaneš pět lidí; Lékouzelnici, Bystrozora, někoho přes lektvary, a někoho z Oboru záhad kdyby se vyskytly nějaké potíže při návratu. Vezmete s sebou toho muže…
… každý týden mi budete hlásit nové zprávy, doufám, že vám nemusím opakovat jak důležitá a tajná tahle mise je. Proto vás žádám o naprostou diskrétnost. Je jen na vás jak se rozhodnete, chápu, že mezi vámi nepanují zrovna nejlepší vztahy, ale pokuste se všechno promyslet. Byli jste vybraní jako ti nejlepší a já na vás spoléhám." Riddle se posadil do svého křesla a znovu pohlédl na čtveřici lidí, která před ním seděla s nechápavým výrazem na tvářích. James, který jeho přesvědčování už jednou slyšel je s lehkým úsměvem sledoval
"Já," ozval se a všichni se na něj jako na povel otočili "Já do toho jdu."
"Výborně Jamesi," Ministr se na něj usmál a James se konečně odvrátil od francouzského okna a ležérně se opřel o stěnu za Riddleovým křeslem
"Remusi?" otočil se na hnědovlasého muže v černém plášti. Muž chvíli hleděl do země
"Já taky." Odvětil pochvíli a přelétl všechny přítomné pohledem "Stejně už nemám co ztratit." Smutně se pousmál.
"Já se omlouvám Pane, ale já nemůžu, mám teď rodinu a Lily by-" střelil pohledem po Jamesovi, kterému přes tvář přelétl úšklebek
"To se samozřejmě dá poměrně snadno zajistit." Znovu se chopil slova Ministr a pohledem sklouzl na svoje hodinky "Už má zpoždění," poznamenal čímž si od Siriuse vysloužil zděšený pohled
"Chcete ji tam poslat?!" vyhrkl nevěřícně, na což Riddle už nestihl zareagovat, protože se otevřely dveře a dovnitř vešla štíhlá žena střední postavy s rudými vlasy, které jí sahaly až po lopatky
"Pane Ministře." Vlídně se na Riddlea usmála a zběžně přelétla pohledem všechny přítomné "Omlouvám se, asi jdu pozdě"
"To je v pořádku, stejně už víte o co se jedná."
"Ví o co se jedná, co tím chcete říct?" nechápal Black zatímco si jeho žena sedala vedle něj
"Vaše žena, pane Blacku toho muže léčí, museli jsme jí říct pravdu."
"CO kdybychom se přestali hádat a přešli k věci." Zarazila Siriuse tiskem ruky a sama se chopila slova
"Já sem o vaší nabídce přemýšlela Pane a přijímám ji."
"Ale vždyť-"
"Je to moje povinnost Siriusi, už jen proto, že ten muž je mým pacientem, jsem jediná kdo jeho případ zná, prostě musím, i kdybych nechtěla." Přerušila Siriuse, který se chvíli mračil
"Fajn, v tom případě jdu taky."
"Výborně,"
"Já taky." Zvedl ruku malý blonďák
Riddle s úsměvem kývl a přelétl pohledem na černovlasého muže, který seděl bokem od Lupina, jako by se bál, že by od něj mohl něco chytit
"Severusi?" pobídl muže a s jiskřičkami v očích čekal na jeho odpověď
"Výborně, sejdeme se v pátek v osm hodin a chci aby jste přišli přímo na obor záhad."
Riddle mi dal pět lidí, každý z jiného oboru, přičemž každý, k mé smůle i štěstí, jeho nabídku přijal. Dvacátého jsme měli vyrazit, což bylo za blbý dva dny.
Nemůžu si pomoct, ale pořád mi to přijde naprosto neuvěřitelný, kolika lidem se vyskytne takováto příležitost? Musím přiznat, že nejspíše budeme mít velké potíže s držením po hromadě a vzájemné spolupráci, přesto musím, i přes jistý odpor vůči některým z nich říct, že vybíral opravdu dobře, i když jsem nechápal význam Peterovi přítomnosti, pokud se totiž dobře pamatuji, tak ho z práce vyhodili.
Spolu s Remusem jsem se dostavil přesně v osm hodin na Odbor záhad. Bylo zvláštní na ten oblouk znovu hledět, vypadal úplně stejně jako před těmi pěti dny. Jeho plášť se neustále vlnil a třepotal v neexistujícím závanu větru a zpoza jeho roztřepeného pláště stále ještě vycházela ona záře, která dokonale osvětlovala celou místnost. Všichni ostatní už tu byli. Marně jsem se snažil skrýt svoji nervozitu z toho co se chystáme udělat a jak jsem si všiml, nikdo z ostatních na tom nebyl o nic lépe, snad jen Riddle, který stál s hůlkou v ruce vedle onoho 'Blacka z druhého světa', měl v očích jaký si chtíč a neutichající zvědavost, která mě hodně znervózňovala.
Přestože jsme se všichni velmi dobře znali, nikdo se s nikým nebavil, všichni vyčkávali na Riddlea.
Jen stěží si na něco z toho večera vzpomínám, průchod Obloukem smrti nás totiž všechny velmi vyčerpal, jen s těží jsme spojily naše síly a díky vzpomínek toho muže jsme vytvořili přenášedlo, které nás bezpečně dostalo pryč z Londýna.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Keliška Keliška | 8. května 2008 v 11:01 | Reagovat

Eště!!!

2 Sohox Sohox | 8. května 2008 v 16:56 | Reagovat

Tak to je síla. Ty máš skvělý načasování jak skončit kapitolu. Neplánuješ přidat další? Víš ona by se celkem šika.

3 k k | 9. května 2008 v 23:01 | Reagovat

Super kapitola. Dofám že brzy přibide další.

4 sohox sohox | 13. května 2008 v 14:34 | Reagovat

hej to neuděláš! nebuď potvora! Peťo

5 manik manik | Web | 19. května 2008 v 20:50 | Reagovat

ehm, co teď přesně myslíš Leňuš... nějak se v tom všm co sem provedla ztrácím... =oD

6 clowers.K clowers.K | 10. července 2008 v 14:16 | Reagovat

Krásná kapitolka a ¨ty už v ní nepokračuješ nebo co? Byla by to škoa nechat jí jenom tak

7 ciia ciia | 13. července 2008 v 10:35 | Reagovat

tahle povídka mě naprosto dostala, máš velmi dobrý námět. Už se moc těším se na další kapitoly

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.