Kapitola 8. - To prostě není on! Část 1.

29. března 2008 v 13:49 | manik |  Harry Potter a Démant smrti
Kapitola 8. - To prostě není on!

Dokonce i zpoza těžkých okovaných dveří byl slyšet všechen ten hluk. Zavřel oči a snažil se ho alespoň na chvíli vyhnat z hlavy všechny myšlenky. Z hlouby duše doufal, že Brumbál jeho varování vzal vážně a pojistil se proti případným útokům, zatím to totiž vypadalo, že se na útok proti Ministerstvu kouzel chystají snad úplně všichni Smrtijedi, a že jich opravdu nebylo málo. Harry měl, bohužel, tu 'čest' seznámit se s některými z nich, což se na něm znatelně podepsalo. Ležel teď na zádech ve své cele a snažil se ležet v klidu, protože mu každičký pohyb způsoboval ostrou bodavou bolest.
Konečně uslyšel rány od přemístění, úlevně si oddechl a zahleděl se na uzounký kužel měsíčního světla, který sem procházel skrze malé okno umístěné skoro až u stropu. Někdo otevřel dveře a vešel dovnitř, Harry s sebou úlekem trhl a byť mu to působilo strašlivou bolest, snažil se odtáhnout se co nejdále ode dveří. Dovnitř vešel nějaký starší shrbený muž s miskou 'jídla' a vody. Když uviděl Harryho, nepříjemně se rozesmál a odhalil tak Harrymu žluté olámané zuby. Stařec Harrymu hodil misku k nohám a džbán mu vtiskl do rukou, chlapec na nic nečekal a začal hltavě pít. Muž ho chvíli s posměšným úšklebkem pozoroval a pak mu dal flakónek s lektvarem. Harry se na něj nedůvěřivě podíval
"Vypijte to!" zaskřehotal stařec nepřirozeně chraplavým hlasem, Harry si od něj flakónek zal, ale nevypil ho. Stařec se ušklíbl "Myslíte, že bych se vás pokusil otrávit?" rozesmál se "Na to jsem už měl stovky příležitostí, navíc, kdybych to udělal nedožil bych se dalšího rána. Pán zla si Vás pečlivě hlídá Pottere. A teď to vypijte!" kopl do něj a Harry pevně stiskl zuby aby nevydal ani hlásku
"Tak slyšel jste?!" naklonil se k němu a Harryho, i přes metrovou vzdálenost mezi jejich tvářemi, ovanul smrad z jeho úst. Pomalu odzátkoval malou skleničku a se znechuceným výrazem vypil všechen její obsah
"Polknout!" zasyčel na něj stařec a s posměchem ho pozoroval. Celé jeho tělo polil zvláštní chlad, cítil se ospalý, celým tělem mu projela vlna nepříjemného mravenčení, následovaná několika bolestnými křečemi, překvapeně zamrkal očima a sáhl si na břicho. Jeho tvář se zkřivila bolestí, tentokrát už ale mnohem mírnější. Zmateně se podíval na Starce, který za s sebou zabouchl dveře. Víčka se mu klížila únavou, chvíli se jí snažil vzdorovat, nakonec ale podlehl.
-----
"NE!" výkřik se nesl dlouhou chodbou jako nějaké varování, několik žáků, kteří jej zaslechli, zanechali své původní práce a se otočili směrem, kterým přicházel, ve snaze že snad zaslechnou i něco víc.
"Ne! Ne! Ne! Ne!" křičel a pochodoval z jedné strany pracovny na druhou. Před ním seděl Brumbál, nespouštěl z pochodujícího Ryana oči a vůbec se nesnažil skrýt svůj úsměv.
"To po mě nemůžete chtít! Navíc… navíc to ani nebylo v naší dohodě!" chrlil ze sebe a horečně přitom okolo sebe rozhazoval rukama
"Nemůžete, prostě nemůžete mě do něčeho takového nutit! Slyšíte?!" vykřikl a celý rudý v obličeji se zastavil před Brumbálem, který mu s úsměvem nabídnul místo k sezení
"Posaď se, prosím." Dirkův obličej ztuhl v jakési nepopsatelné grimase, chvíli na Brumbála zíral, a čekal jestli si z něj jenom nedělá srandu, ředitel ale, kromě značného pobavení, vypadal, že to myslí zcela vážně. Naštvaně si sedl do křesla a provrtávaje starce zlostným pohledem, se natáhl a nabral si plnou hrst svých oblíbených sladkostí, které mu nejprve Brumbál nabízel.
"Je mi líto, že jsem to s tebou řádně neprobral, ale nebyl čas." Usmíval se Brumbál a sledoval jak se Rauss v těle Harryho láduje sladkostmi
"Čas?!" vyjekl a vykulil na ředitele oči "Za celý dva měsíce co se dennodenně vídáme jste si nenašel čas na to, aby jste mi tuto 'maličkost' sdělil?" prskal a v hlase mu byla jasně znát hysterie
"To učení, ale není jediné s čím máš problém, co?"
"Ne." Zaúpěl a vrazil do sebe další hrst bonbónů "Ty defka mue fabiou." (Ty děcka mě zabijou) Zahuhlal s plnou pusou
"Vy jste snad neviděl ty jejich pohledy, když jste se čirou náhodou zmínil o tom, že mně bude zastupovat Snape?" divoce kolem sebe gestikuloval rukama
"Přemýšlel jste už nad tím co budete dělat, když se vám Pottera nepodaří zachránit v čas?" zeptal se ředitele po chvíli a očekávajíc odpověď se mu zahleděl do očí. Brumbál si povzdechl, sundal si své půlměsícové brýle a znaveně si promnul kořen nosu; "Samozřejmě," zašeptal tak, že jej Rauss jen stěží zaslechl
"Jak jsou na tom s pátráním?" uklidnil se a vzal si jeden bonbón
"Zatím jsme nic nenašli, máme sice několik stop, ale tím, že Smrtijedi přestali útočit se naše šance značně zmenšily. Nemáme se čeho držet, všechno co máme jsou zatím jen teorie, nic s čím bychom mohli dovršit nějakého výsledku."
"A mohl bych vám nějak… pomoct?" zeptal se Dirk a upřímně pohlédl řediteli do očí. Brumbál překvapeně zvedl obočí
"Jistě, ale ještě před několika minutami jsi mi tvrdil, že tu nehodláš zůstat ani o minutu déle než bude nezbytně nutné."
"Ehm, nemůžu si pomoct, ale něco mi říká, že mě ten kluk asi nebude mít nějak zvlášť v oblibě, tak bych si to u něj mohl třeba trochu vyžehlit." Nerozhodně se podrbal na temeni hlavy a rozpačitě se na Brumbála usmál.
"Žehlit si to u něj budeme muset všichni, jen co je pravda." Povzdechl si ředitel
"A co se týče tvé pomoci… Momentálně nám pomáháš víc než dost, nemohu po tobě chtít, abys se do toho zamotal ještě víc."
"Víte Brumbále, čím víc toho kluka znám je mi čím dál víc sympatičtější a rád bych ho poznal, koneckonců je to Jamesův syn." Brumbál se pousmál, vstal a přešel k dřevěné skříni z mahagonového dřeva na níž ležely různé artefakty, vzal svitek, kterého si Dirk předtím vůbec nevšiml. Brumbál mu ho dal a znovu se posadil do svého křesla, Riddle na ně nechápavě hleděl
"Jsou tam zaznamenané veškeré naše podrobnosti, které potřebuješ vědět." Odvětil mu na nevyřčenou otázku. Dirk jen zvedl obočí a stočil svůj pohled na pergamen o jedenácti palcích (cca A4)
"To toho moc nemáte," poznamenal, když svitek rozvinoval
"Vážně toho moc nemáte," poznamenal, když hleděl na prázdný pergamen. Brumbál se jen usmál a letmo se pergamenu dotkl rukou. Riddle se překvapeně podíval na pergamen, který byl náhle pokryt hustým úhledným písmem. Překvapen jeho náhlou těžkostí, shlédl na nezbedný okraj, který se odmítal narovnat a s ještě větším překvapením rozvinul svitek dlouhý 3 stopy, neschopen slova znovu pohlédl na Brumbála
"Jak jsem řekl, všechno co potřebuješ vědět je tam." Usmál se na něj "Ale byl bych rád, kdybys mě předem informoval, něž se rozhodneš něco podnikat."
"Harry, tady jsi!" sotva Dirk vstoupil do společenské místnosti vrhl se k němu Ron s Hermionou
"Kdes byl brácho, Hermiona už se chystala jít za Brumbálem." Poplácal ho zrzek po rameni "Nemohli jsme tě najít," zamluvila to Hermiona a omluvně na něj koukla, Dirk se na kučeravou dívku pousmál
"Omlouvám se, musel jsem si promluvit s Brumbálem." Podrbal se na zátylku a letmo se okolo sebe rozhlédl; "Promiň Mio, ale jsem utahanej, nejspíš si půjdu lehnout." Zalhal, když viděl jak se Hermiona zamračila a rychle se vytratil ze společensky, kde na něj více jak polovina lidí neskrývavě zírala jako na zjevení.
"Vážně je nějakej divnej." Zamumlal Ron a opřel se o křeslo za sebou. Hermiona zamračeně zírala na schody, kde před chvílí zmizel
"A ty zjistíš proč." Ron se zarazil a nechápavě se na ni díval
"Co? Já? Proč… jak.." zakoktal se. Hermiona se ušklíbla "Viděl jsi ten pergamen co nesl, ne?" Ron se zamračil a zakroutil hlavou, Hermiona zoufale protočila oči "Prostě ho doneseš."
"Cože?"
"Potřebuješ to písemně?"
"To ne, ale - to se mu mám hrabat ve věcech?" vyhrkl "Víš že nesnáší, když-"
"Mu něco tajíme, ano já vím. Ale teď tají něco on nám a my, stejně jako by to udělal on, se prostě pokusíme zjistit co to je." dokončila za něj větu a naštvaně zkřížila ruce na prsou
"Ale to-"
"Rone!" překřikla ho a zrzek rezignovaně pohodil rukama
"Dobře, tak co chceš vědět?"
"Zkus si s ním promluvit o tom co se dělo o prázdninách ale hlavně," horečně mu šermovala prstem před tváří "Hlavně dones ten pergamen!" Ron se s povzdechem vydal do chlapeckých ložnic.
-----
Vzbudily ho až rány od přemístění a křik Smrtijedů, kteří se vraceli z akce. Unaveně si promnul bolavé oči a znepokojeně se zaposlouchal do jejich křiku, z jejich zuřivých pokřiků bylo ihned jasné, že se něco nepovedlo. Spokojeně se usmál a opřel se o stěnu. Nejspíše byla ještě noc, takže Brumbál jeho vzkaz musel dostat a jejich útok odrazit, ale rozeznat tu noc ode dne šlo velmi těžko. Překvapeně si vyhrnul potrhanou košili, břicho měl samou modřinu, už ale necítil tak řezavou bolest jako předtím, lektvar, který mu Smrtijed dal zřejmě zahojil většinu jeho zlomenin a podobných zranění.
Chodbou vedoucí k jeho cele se ozvaly kroky doprovázené rozhořčenými hlasy
"Musel to být on, kdo jiný by mohl-"
"Bellatrix uklidni se! Nemohl to udělat! Neměl k tomu žádnou možnost!!"
Dveře do jeho cely se s prásknutím otevřely a dovnitř vtrhla Bellatrix a za ní Narcissa.
"Cruiso!" Harrym projela vlna bolesti, i když tentokrát značně silnější.
"Dost!" vykřikla Malfoyová a strhla jí ruku v níž držela hůlku stranou "Jestli mu něco uděláš, Pán, tě zabije!"
"To je mi jedno!" vykřikla a vytrhla se sestře ze sevření "Chci aby trpěl!" znovu na HArryho namířila hůlkou, kletbu už ale nestihla vyslovit, protože jí Narcisa hůlku vytrhla z rukou
"To my všichni! Uklidni se Bello!"
Harry nechápavě sledoval jejich počínání, Bellatrix se sestře zhroutila do náručí, viděl jak jí po tváři stékají potoky slz a jak si, možná podvědomě hrála se snubním prstenem a neubránil se úšklebku. Bellatrix, která o něj v ten moment zavadila pohledem Narcise vytrhla svoji hůlku
"Byl jsi to ty že jo! Poslal si Brumbálovi zprávu o tom útoku!" křičela a tiskla mu hůlku ke krku. Harry se chladně rozesmál, nevnímal, že mu po krku stéká pramínek krve, ani že jej může kdykoliv zabít, prostě se jen smál. Stáli teď oba v přesně opačných rolích, než když se viděli naposled, tehdy na Ministerstvu kouzel, kdy se pomstít, zabít ji. Teď ale byla ona, ten, kdo se chtěl mstít
"Tak poslal si mu tu zprávu?!" zasyčela nenávistně
"Jo," kousl se do rtu. Bellatrix se na tváři mihl přímo ďábelský úšklebek, ucítil jak tisk její hůlky nebezpečně zesílil
"Avada-" chystala se vyslovit smrtící kletbu, ale zarazila se a spůstila svoji ruku s hůlkou volně k zemi "Ne," zamumlala "Ty budeš žít!" zvedla se a Harry ji nechápavě sledoval
"A budeš trpět! O to se postarám! Přijdeš o všechno… Skončíš jako troska, bez lásky a bez přátel, na kterých ti tolik záleží, zařídím… zařídím aby ses musel dívat na jejich smrt… Já tě zničím, Harry Pottere!" z jejího ledového hlasu plného nenávisti a opovržení Harrymu naskočila husí kůže
"Jen si posluž," usmál se na ni. Bellatrix, která už stála ve dveřích se na něj pomalu otočila a probodla ho nenávistným pohledem
"Přijdeš všechno!" zasyčela a práskla za sebou dveřmi
"To bych taky něco musel mít!" prskl a naštvaně udeřil pěstí do kamenné podlahy
-----
Byla sobota večer, v Nebelvírské společenské místnosti panoval až podivné ticho. Všichni, kteří se tu zdržovali buďto psali své úkoly nebo jen zarytě mlčeli a nudili se. Hermiona seděla v křesle naproti krbu, na stole před ní ležely rozložené knihy a rozepsané eseje, kterým ale nevěnovala pozornost a zamyšleně pozorovala rudé plameny ohně.
"Ahoj," ozvalo se vedle ní zvesela. Překvapeně odtrhla oči od krbu, Harry nečekal až něco řekne, usmál se na ni a kriticky sjel pohledem stůl s učebnicemi a rozepsanými úkoly
"Nepůjdeš na oběd?" navrhl, překvapeně se mu podívala do smaragdových očí, neunikla jí jeho nervozita a nerozhodnost. Pokusil se o úsměv, Hermionu však neoklamal: "Děje se něco?"
"Ne, jasně že ne, co by se mělo dít?"
"Já nevím, přijde mi, že se nám vyhýbáš." Nespouštěla z něj oči.
"Proč myslíš?" usmál se nervózně se porozhlédl po spolčence. Hermiona s úšklebkem zakroutila hlavou, odložila knihu na stůl a obrátila se na něj
"Tak ven s tím!" vyhrkla a sjela ho nekompromisním pohledem, Harry neklidně přešlápl a podrbal se na zátylku
"Co? S čím?" Hermiona ho čapla za ruku a stáhla do protějšího křesla
"Poznám na tobě, když něco není v pořádku... a nezapírej!" zašermovala mu ukazováčkem před očima "Skoro vůbec se s nikým nebavíš, vyhýbáš se nám a chováš se… divně." Chrlila ze sebe, zatím co se Harry rozhlížel okolo sebe
"Omluvíš mě? Domluvil jsem se ještě s Willem, že mu s něčím pomůžu." Vtal z křesla, Hermiona z něj nespouštěla oči "S Nevillem," utrousila a Harry horečně přikyvoval
"Jo, s ním, tak já už musím." Mávl rukou na pozdrav
"Harry!" zastavila ho před schody do chlapeckých ložnic, otočil se na ni "Já na to přijdu."
-----
Stál nad tou prokletou mapou snad tři hodiny a přesto se mu nepodařilo zahlédnout jediný světélkující bod, který by mu poradil, kde začít s pátráním. Jenže nikde v celé Anglii nikdo zas celé dva týdny nic nezahlédl, kromě několika malých útoků na mudlovské vesnice, přičemž za sebou vždy pečlivě zametly stopy, jakoby věděli, že po Harrym začali pátrat zrovna teď, někdo jim musel donášet a on si byl stoprocentně jist, že ví kdo.
"Pořád nic?" ozval se za ním starostlivý hlas Dory. Zavrtěl hlavou a zmoženě si promnul oči
"Ne, od útoku na Norwich se nic nestalo."
"Měl by sis jít lehnout," stoupla si těsně za něj a pevně mu stiskla rameno, předtím než stačil něco namítnout přerušil ho drsný a chraplavý hlas Alastora Moodyho
"Tonksnová má pravdu, Lupine. Běž si lehnout." Moody v doprovodu hlasitého klapání své dřevěné nohy vstoupil do místnosti.
"Ale-"
"Já tu zůstanu, tak běž!" znovu ho přerušil a probodával ho nekompromisním pohledem
Přijdu pro tebe, až bude třeba." Dodala tmavovlasá Dora a mile se na něj usmála.
Moody si ihned sedl na místo, které vlkodlak před chvílí uvolnil. Mávnutím hůlky si přivolal židli z protějšího rohu a na ni levou nohu položil a úlevně si oddechl. Tonksnová se za celou dobu nepohnula a mlčky pozorovala oprýskané dveře, kterými Remus před chvílí odešel.
"Takže…" přerušil konečně ticho v místnosti Moody
"Takže co?" zopakovala po něm, přestože si byla moc dobře vědoma co tím Moody myslí
"Už mi věříš?" nahodil konverzačním tónem a sledoval jak se ženin obličej stáhl do opovrhující grimasy
"ovšem, že ne, Pošuku!" hlas se jí třásl vztekem a opovržením nad Bystrozorovou osobou
"Remus by něco takového nikdy neudělal!" odsekla a vydala se k odchodu, Moody ji zadrhl svoji hůl o ruku, tak, že nemohla jít dál. Rozhněvaně se na něj otočila
"To, že se vlkodlakům nedá věřit víte stejně dobře jako já." Znova ji zadržel svou holí, když se mu chtěla vysmeknout
"Remus není zrádce, Pošuku! Raději by jste se měl věnovat věcem, kvůli kterým jsme tady!" zasyčela a vytrhla se mu ze sevření. Naštvaně vypochodovala z místnosti a práskla za sebou dveřmi
"Idiot!" ulevila si a svezla se na zem vedle dveří. Samozřejmě že si všimla prudké změny v Remusově chování, když se tu objevil Rauss. Pokaždé se k němu choval dost odtažitě a značně jím opovrhoval. Zdálo se, jakoby na něj Dirk věděl něco, co se za žádnou cenu nesměl nikdo dovědět. Něco co za každou cenu musí zůstat jen jeho tajemstvím. Už několikrát se pokoušela si s ním o tom promluvit, ale marně, jejich rozhovory se vždy stočily úplně jiným směrem.
"Tonksnová?!" vyštěkl Moody
"Tonksnová!" zavřeštěl na ni znovu, když se ani nepohnula
"Jděte do háje Moody!" křikla přes rameno a znovu se opřela o kamennou zeď
"Tonksnová!" Dora nenávistivě přimhouřila oči a na protest zkřížila ruce na prsou
"Tak sakra hejbněte tím zadkem, něco se děje!" zavřeštěl Moody a Dora se konečně donutila vstát
"Co je?" vybafla na Moodyho, který těkal pohledem z jedné části mapy na druhou
"Remusi!" křikla ke schodům, když si uvědomila, že to co Moody sleduje jsou značky Smrtijedů, kteří se objevovali a zase mizeli po celé Anglii. Překvapeně přistoupila k mapě blíž, záměrně si však stoupla co nejdále od Moodyho, který se na ni zaxichtil
"Co to má znamenat?" nechápal Remus, když vpadl do místnosti
"To snad víte nejlíp." Neodpustil si Moody
"Moody!" vyštěkla na Bystrozora Dora. Remus na Pošuka překvapeně hleděl a pak, aniž by cokoliv řekl sebral ze stolku ležícím kousek ode dveří svůj plášť
"Není čas na hádky!" křikla na muže jehož kouzelné oko se točilo všemi směry "Remusi," pevně ho chytla za paži a zabránila mu tak v odchodu
"V těch místech musí být nějaká spojitost, nebo něco… musí mít něco společného." Zamumlal Remus, Moody, který ocenil, že nemusí udělat první krok se ušklíbl
"Ale co? Objevují se a zase mizí po celé Anglii." Rozhodil Moody rukama
Remus se zarazil, znovu odložil svůj plášť a stoupl si k mapě "Pokaždé jinde?" Moody kývl, a pozoroval vlkodlaka, které tikal pohledem z místa na místo
"Nejspíš chtějí odvést pozornost od něčeho velkého, když… Tady…" ukázal prstem na jedno prázdné místo, kde byl vyznačený les, oba se tam ihned podívali
"Nikdo neútočí." Dořekla za něj Dora a znovu sjela bedlivým pohledem celou mapu
"Vždyť tam nic není, na koho by asi útočili uprostřed lesa?" zaprotestoval Moody, Remus s Tonksnovou po něm šlehli ledovými pohledy
"Může to být past,"
"Tak ať!" odsekl Remus "Musíme zkontaktovat Brumbála a sehnat lidi."
"Nikdo tam nepůjde," zamručel Moody, kterému nejspíše došlo o čem se baví "Na to z nich mají moc velkej strach, navíc si všichni myslí, že je Potter už dávno v bezpečí a nic mu nehrozí, nikdo z nich nebude chtít zbytečně riskovat."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tirael Tirael | 30. března 2008 v 10:57 | Reagovat

je to naprosto super kapitola, móóc se mi to líbí, už aby tay byla další

2 katty katty | 30. března 2008 v 18:52 | Reagovat

skvělýýýýýýýýýýýýýý. doufám, že tu bude brzo další kapoča :-)

3 Bellatrix Black Lastrange Bellatrix Black Lastrange | 31. března 2008 v 20:40 | Reagovat

Bezva....jen Tonksová...se vážně nepíše Tonksnová..:))Ale to není tak fatální chyba..

4 Narnenlos Narnenlos | Web | 7. dubna 2008 v 17:45 | Reagovat

je to náhodou dobrý, aspoň sem se moh Tonksnovej zasmát:-d

5 Kat Kat | 12. dubna 2008 v 19:57 | Reagovat

fakt skvělý, strašně se těšim na novou kapitolku

6 Sany En Sany En | 14. dubna 2008 v 19:27 | Reagovat

Vážně úžasná povídka, okamžitě se zapsala mezi mé nejoblíbenější. Doufám, že brzo přidáš kapitolku.

7 Narnenlos Narnenlos | Web | 24. června 2008 v 14:50 | Reagovat

je to báječný, ale tu kapču už by to fakt chtělo...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.