Kapitola 5. – 'On' se vrátil

16. března 2008 v 21:26 | manik |  Cesty osudu
Kapitola 5. - 'On' se vrátil
Ačkoliv si ji, za vaši upovídanost, vůbec nezasloužíte, dávám vám ji sem, protože celé další dva týdny nebudu mít přístup k počítači. Mno doufám, že se vám bude líbit a hranice je 10 komentů

"Ale proč?" jeho nakřáplý hlas znovu protnul ticho v místnosti. Znaveně si promnul oči a čekal až mu někdo z nich odpoví. Odpověď však nepřicházela ani od jednoho z nich, opřel se do křesla konečně otevřel oči
"Proč nemůžu?"
"Je to pro tvoje bezpečí Harry, snaží se ti pomoct." Harry na Hermionu vrhl ironický pohled
"Opravdu?" nadzvedl obočí a stočil svůj pohled k Aberforthovi
"Rok co rok mě vháníte do čím dál většího nebezpečí a teď si vzpomenete, že by se mi mohlo něco stát?" užasl a nevěřícně hleděl na ředitele s jeho bratrem
"To jste si teda vzpomněli brzo!" ušklíbl se
"Harry, Hermiona má pravdu, je to pro tvoje dobro, nemůžeme znovu ris-"
"A nevadí vám, že lidé umírají? Co děláte pro jejich dobro, hmm? Na tom vám nezáleží? No jo, je to pořád ta samá písnička; Smrtijedi útočí - schovejte Pottera! To, že stovky lidí umřou, je vedlejší, ale hlavní je, že si bude Póťa někde v klidu válet šunky co? A nesnažte se mi namlouvat, že máte dost lidí, protože to není pravda a víte to stejně dobře jako já!" procedil ledově mezi zuby, když se jej Brumbál snažil přerušit a zuřivě před ním šermoval ukazováčkem
"A nikdo další se k vám už nepřidá, lidé už chtějí konečně zapomenout na tu nesmyslnou válku a začít znovu žít! Tak proč mě nenecháte vám pomoct?!" zaskučel, zabořil se ještě hlouběji do křesla a z kapsy vytáhl zapalovač, se kterým si začal hrát
"Jsem dospělý, tak se snad můžu rozhodovat sám, ne?" nahodil a rozmáchl se při tom rukama. Aberforth lehce přimhouřil oči
"Ovšem, že jsi plnoletý, a máš právo rozhodovat sám za sebe, ale jako žák této školy, musíš také respektovat rozhodnutí ředitele. Je mi líto Harry, ale já tě tam nepustím." Harry na ředitele zaraženě hleděl, po chvíli ale vstal
"Jak myslíte, Brumbále." Lehce kývl hlavou na pozdrav a odešel z ředitelny, přičemž za sebou řádně práskl dveřmi.
Šel po prázdné chodbě a snažil se nevnímat kolem jdoucí studenty, kteří na něj se zájmem pokukovali. V jedné prázdných chodeb se konečně zastavil a sedl si na zem
"Stalo se něco?" chlapec zvedl hlavu od podlahy a zabodl svůj pohled do Blacka, který jej zastavil, překvapeně a zároveň i nakvašeně zvedl obočí a ironicky si ho změřil pohledem
"Nic mi není, jak by mi mohlo něco být! Vypadám snad, že by mi něco bylo?!.... Jistě že ne! Tak mi laskavě dej pokoj!!" nebezpečně zvýšil hlas a rázným krokem odkráčel na školní pozemky
-----
"Nedávno mě Harry požádalo jedno drobnost, myslím, že ty se v tom vyznáš mnohem lépe než já a předáš mu to." podal Hermioně několik listů papírů, dívka je s překvapením přebrala
"To jsou…" překvapeně se podívala na ředitele, Aberforth kývl "Tak proto." Utrousila a vyskočila z křesla
"Omlouvám se, ale musím si ještě něco zařídit."
Celou místnost pohltilo tíživé tich, které přerušil po několika neskutečně dlouhých minutách jeden obraz; "Možná bylo ještě příliš brzy," utrousil Albus Brumbál "Není na to připravený, žádný z nich." Dodal a stále zamyšleně sledoval dveře, kterými před několika okamžiky dívka odešla
"A ani nebudou." Aberforth se postavil a přešel k velkému oknu, ze kterého bylo vidět na školní pozemky "Jeho příchodem se to všechno ještě více zamotává a až se vrátí Severus… Bude lepší, když alespoň jeden z nich bude něco tušit. Teď už to záleží jen na nich." Povzdychl si a hleděl na drobnou postavu, která se blížila k zapovězenému lesu
"Měl pravdu," znovu přerušil ticho Albus, jenž přešel do jiného portrétu a sledoval, bratrův cíl "Rok od roku ho vháníme do většího nebezpečí."
"On to zvládne." Smutně se usmál a pozoroval jak Harry zmizel v Zapovězeném lese "Byl pro to předurčen… oba byli,"
-----
"Pan Potter, že?" ozvalo se za ním, Harry se ani nenamáhal sáhnout po hůlce
"A vy jste," otočil se k muži, jehož tvář byla skryta ve stínu stromů
"Omlouvám se, my se ještě neznáme, tedy ne osobně." Natáhl k chlapci ruku; "Noel Sanders." Natáhl k němu ruku, chlapec ji ale nepřijal
"Co po mě chcete?" bafl na muže nepřívětivě a vydal se zpět na školní pozemky. Muž chvíli váhal, ale nakonec se vydal za ním
"Víte to snad stejně dobře jako já, tak proč se touhle věcí dále zaobírat?" utrousil a sundal si z hlavy klobouk, když mu jej málem smetla jedna z větví, které Harry pustil. Po chvíli konečně vyšli z potemnělého lesa, Harry se okolo sebe letmo rozhlédl, teprve pak se podíval na muže, který si oklepával ze svého úhledně urovnaného, hábitu tmavě modré barvy zachycené větvičky a listí.
"Tak o co vám doopravdy jde," pobídl ho, když se k ničemu neměl
"Mám pro vás malou prácičku."
Harry se ušklíbl; "Nevzdáváte se co?" utrousil a znovu se rozešel.
Muž se uchechtl; "Asi jako vy… kdysi." Harry letmo přimhouřil oči
"Co kdyby jste mluvil k věci, pochybuji, že jste si přijel jen tak pokecat." Sanders se usmál
"Chci aby jste pro mě pracoval." Pronesl jakoby nic a ignoroval Harryho, který se zastavil a s neskrývaným překvapením na muže zíral
"Cože?" vyhrkl a s opovržením sledoval mužův oslizlý úsměv "Jste blázen Sandersi! Jak si můžete být tak jistý, že bych se k vám vůbec kdy přidal?" vykřikl nevěřícně, muž se ale jen usmál
"Slyšel jsem, že jste se chtěl stát Bystrozorem a myslím, že bych mohl-"
"Jenže to už je minulost. A i kdy by, tak já o vaši pomoc nestojím!" odsekl Harry
"Mohl by jste být nejlepší," Harry po něm šlehl ironickým pohledem
"A co Alastor Moody?"
"No tak Pane Pottere, Pošuk Moody je už dávno minulostí, potřebujeme někoho nového, někoho kdo koho lidé milují, někoho jako jste Vy." Pokusil se chlapci zalichotit.
Harry v duchu protočil oči; "Čili potřebujete někoho, kdo bude s klidným srdcem lhát lidem, občas se projde po Příčné, rozdá pár podpisů a bude se snažit odlákat pozornost od těch útoků, a kdyby se náhodou něco dělo, nebo se něco nepovedlo, všechno to hodíte na mou hlavu. To jste chtěl říct, že?" utrousil a znovu muže probodl pohledem
"Jste, úplně stejný jako váš otec." Ušklíbl se Sanders "Čekal jsem, že alespoň vy Pottere budete vědět, kde je ta správná strana, ale nejspíše jsem se ve vás mýlil. Vy i váš otec jste oba neskutečně sebestřední, to vám vůbec nezáleží na lidech okolo sebe?" chlapec se zastavil a už se ani nesnažil skrýt své opovržení
"Neberte si mého tátu do huby, je vám to jasný?!" zasyčel nebezpečně ledovým hlasem a nenávistně se mu vpíjel do očí.
Muž se usmál; "Nebo co?" uchechtl se "Zapomínáte, Pottere, na svoje postavení, jsem Ministr kouzel a vy jen obyčejný Bradavický student, jakou si myslíte, že budete mít šanci?" naklonil se k němu a doslova se mu vysmíval do obličeje "Nemůžete dělat nic. Vůbec nic!" uchechtl se
"Víte co?" Harry mu opětoval stejně tak oslizlý úsměv a o kousek se od něj odtáhl "Máte úplnou pravdu." S úšklebkem sledoval jak se Ministrův obličej stáhl do vítězoslavného úšklebku "Ale víte co by vám na to určitě řekl můj táta?" s úsměvem zamyšleně naklonil hlavu a pozoroval jak se jeho pohled ihned změnil na překvapený, na nic nečekal a praštil muže pěstí
"Naser si grázle!" zasyčel a rázným krokem odkráčel k Hradu
-----
Hermiona se už více jak hodinu prohrabávala papíry. Pomalu upíjela horký čaj, který jí před chvílí přinesla skřítka a pořád dokola pročítala pergameny rozházené na její posteli, po chvíli odložila hrnek na malý noční stolek a naklonila se pod postel.
"Hermiono?!" jmenovaná se lekla a sklouzla z postele
"Promiň," špitla drobná blondýnka, jenž se opírala o rám dveří
"Nicolle? Co potřebuješ?" vystrčila hlavu zpod postele a rychle se snažila uklidit papíry, které se jí rozlétly po podlaze
"Už jsi mu o mně řekla?" usmála se na ni, Hermiona si zničeně odfrkla a sedla si na zem
"Komu?" nechápala, Nicolle si kní přiklekla a podala jí zbylé tři papíry
"Zkus-hádat," mrkla na ni a odhodila si neposlušný pramen z očí
"Jo, abych nezapomněla!" otočila se na ni ještě ve dveřích "Čeká na tebe dole." Utrousila a zabouchla za sebou dveře
"Nána!" ulevila si, rychle všechny papíry poklidila do nočního stolku a vydala se do společenské místnosti
"Ahoj," usmála se na něj
"Ahoj. Tak jak jsi se měla?" kývl hlavou na pozdrav, když scházela do společensky a zářivě se na ni při tom usmíval
"Neviděli jsme se sotva dvě hodiny Harry, ale když už jsi u toho… cos provedl?" za jeho pomoci si oblékla kabát
"Já?" nechápal "Proč bych měl něco-"
"Harry," usmála se něj "Vždycky, když se mě na tohle tímhle způsobem zeptáš, máš něco na svědomí."
"Harry?" pobídla ho, když se k ničemu neměl
"Tak jo, dobře, vzdávám se." Zvedl ruce v obraném gestu, víc ale neřekl
"Tak bude to?" dloubla do něj prstem
"Eh, vážně to chceš slyšet?" znovu se to snažil zamluvit "Já jen, že… dobře, dobře, ale na vlastní nebezpečí." Sledoval jak Hermionin rentgenový pohled zjihl
"Je to tak zlý?" lehce nadzvedla obočí "Kdo to odnesl tentokrát?" snažila se mu podívat do očí, ale on pokaždé uhl
"Sanders," špitl tak tiše, že jej Hermiona sotva slyšela, svraštila obočí
"San- Sanders? Noel Sanders?!" vykřikla po chvíli, Harry jen mlčky kývl
"Proč musíš pořád lítat v problémech?" zaúpěla
"Není to problém…" zaprotestoval "Teda zatím ne." dodal, když viděl její výraz
"U merlina! Harry vzpamatuj se! Vím, že ho nemáš rád a ani se ti nedivím, ale… ten chlap je úplně jiná liga, copak to nechápeš?"
"Je to jenom Sanders," pohodil nechápavě rukama "Ten chlap si sám neumí ani zavázat tkaničky od bod:"
"No právě, je to Noel Sanders. Ty… ty… copak… copak nechápeš, jaký z toho může být problém?"
"Nerad se opakuju Hermiono, ale je to jenom Sanders." Stál si za svým, Hermiona protočila oči a počkala až kolem nich prošla skupinka mladších studentů
"No právě, zmlátil jsi 'jenom' Ministra kouzel!" zavrčela, ale ironie, která z jejího hlasu sršela Harrymu unikla, nebo spíše ji nechtěl slyšet
"Nezmlátil jsem ho, byla to jen jedna facka a navíc si začal!"
"Ano? A co udělal?" ušklíbla se, Harryho úsměv ihned zmizel
"Byl na tom slyšení," Hermiona se nad ledovostí jeho hlasu zarazila
"Promiň, to jsem nevěděla." Zašeptala a objala ho kolem ramen
"Kde se tu vůbec vzal?" uvědomila si a zastínila si oči před ostrými slunečními paprsky
"Chtěl mi nabídnout práci." Utrousil s úšklebkem a společně se vydali do Prasinek
"Už zase?"
"Jo,"
"Dobře žes mu vrazil."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ADMIN ADMIN | Web | 16. března 2008 v 21:27 | Reagovat

Ahoj já vim že je to otravný ale hrozně tě prosim aby jsi se koukla/kouknul na naše stánky prosím.

Jestli by jsi chtěla/chtěl pro nás udělat více tak bych byl moc rád aby jsi to odeslala/odeslal všem kamarádům.Jedná se o senzační hru.Která je spíše pro kluky ale najdou se i nějaké holky které to chytne.

Tato hra je docela málo známa a mim úkolem je abych vám jí ukázal.Děkuji moc

děkuji za pochopení: S.J.K clan

2 Bellatrix Black Lastrange Bellatrix Black Lastrange | 18. března 2008 v 17:26 | Reagovat

Mám tuhle povídku vážně ráda, zajímá mě a budu čekat na další kapitolky...:))

3 Aurora Aurora | 20. března 2008 v 1:19 | Reagovat

super  poviedka . Viem  si  živo  predstaviť  Harryho  ako  vrazil  ministrovi  kúziel  a   tá  Hermionina  reakcia  na  konci  keď  jej  povedal  čo  po  ňom  zase  chcel  ma  dostala  do  kolien  od  smiechu  :)  len  tak ďalej  a  teším  sa  na  pokračovanie  :)

4 sohox sohox | 20. března 2008 v 21:41 | Reagovat

jako obvykle úžasný

5 Noenen Noenen | 26. března 2008 v 19:06 | Reagovat

Páni, tuhle povídku prostě žeru :) to s tím ministrem bylo fakt dobrý!   I když jak tak koukám, tak to s tím limitem asi myslíš vážně.  No tak lidi!!!! hejbněte s sebou já se tu jinak snad zblázním

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.