Kapitola 4. - Smrtijedi

18. února 2008 v 17:29 | manik |  Cesty osudu
Kapitola 4. - Smrtijedi
Jak asi vypadá svobodné rozhodování podle Aberfortha Brumbála? A co se děje za hranicemi Bradavických pozemků?

Venku začalo svítat, hřejivé sluneční paprsky ihned pronikly i obrovskými okny v ošetřovně a osvětlili potemnělou místnost. Harry otevřel oči a s mručením se převalil na druhý bok.
Vlastně to ani nebyly paprsky vycházejícího slunce, co ho vzbudilo, jako spíš tlumený křik několika lidí.
"Ne! Ne! Ne! Ne a ne!" pištivý hlas ošetřovatelky, jej znovu vytrhl ze snění, Harry si přes hlavu přetáhl peřinu a znovu se pokusil usnout
"Nemůžu Vás tam pustit, to prostě nejde!" Harry si přitiskl peřinu k uším a snažil se ten rámus vypudit z mysli, nemohlo být víc než šest hodin ráno a on chtěl ještě spát.
"No tak Madame Pomfreyová, nemůžete nám v tom bránit je to-"
"Můj pacient!" překřikla ošetřovatelka neznámý mužský hlas "A já si nepřeji, aby byl rušen!" dodala a Harry protočil oči v sloup
"Musíme s ním mluvit, je-" ošetřovatelka muže nenechala chvíli při slově
"Domluvte se s Profesorem Brumbálem-"
"Profesor Brumbál," překřikl muž Madame Pomfreyovou a konečně se chopil slova "S námi v této věci souhlasil a povolil nám-"
"Lžete, Drewsone! Ředitel by mě o této věci informoval a jelikož se mi ničeho takového nedostalo, nemůžu vás k Potterovi pustit, nemáte nejmenší právo-"
"Pompy." Tentokrát ten hlas poznal, byl to Brumbál, chvíli se zdálo, že ošetřovatelka začne křičet i na něj, ale než stačila něco říct Brumbál pokračoval "O co tu tedy jde?" nahodil
"Potřebuji mluvit s Potterem." Vyrazil ze sebe, dřív než ho ošetřovatelka stihla předběhnout
"Pak tedy nechápu v čem je problém." Pochvíli se dveře otevřely a zmařily tak Harrymu poslední naději na spánek
"Pane Pottere?"
Znuděně se opřel o čelo postele a zíral do stropu, nedaleko jeho postele stál Brumbál, Madame Pomfreyová a vysoký, hnědovlasý muž a neustále se o něm dohadovali
"Ahoj," ozvalo se mu u hlavy. Harry s sebou zděšeně cukl a otočil se na Hermionu, která stála vedle jeho postele, omluvně se na něj usmála a sedla si na kraj jeho postele
"O čem se dohadují?" pohodila hlavou k trojici dospělých a sledovala jak se Harry naštvaně zamračil a zkřížil ruce na prsou
"Přehazují si mě z jedný ruky do druhý a nikoho z nich vůbec nezajímá, co chci já." Zamručel a propaloval je nabručeným pohledem "Prostě, je to stejný jako vždycky."
"Je to vaše povinnost Brumbále! Nemůžete ho tu držet, musí nám pomoct!" řičel muž a Harry s úšklebkem sledoval jeho rudý obličej, celý se klepal vzteky a vypadal, že se každou chvíli po Brumbálovi vrhne. Zato nynější Bradavický ředitel byl až ledově klidný, jen na tvářích mu občas zacukaly koutky a v očích mu šibalsky zajiskřilo
"Je mi líto pane Drewsone." Ačkoliv byl jeho hlas klidný a vážný, Harrymu neunikl jeho pobavený podtón "Nedovolím, aby jste kohokoliv z žáků mé školy uvrhl do takového nebezpečí." Pokračoval Brumbál a Harry potlačil nutkání protočit panenky, protože na něm ulpěly pohledy všech tří kouzelníků. Na malou chvíli mu snad i přišlo, že se ho opravdu zeptají, jestli, chce, nebo ne, ale oni se znovu začaly hádat
"Je už plnoletý, Brumbále! Nemáte za něj co rozhodovat!" nenechal se muž odbýt. Slyšel jak si Hermiona pro sebe něco zamumlala a neuniklo mu ani její pohrdavé odfrknutí
"A vy snad toto právo máte?" Aberforth přivřel oči a přísně si muže prohledl, když neodpověděl, narovnal se, takže náhle vypadal mnohem vyšší než obvykle "Bohužel vám nemohu vyhovět pane Drewsone. Pan Potter je žákem této školy a já si nepřeji, aby byl po dobu školní docházky jakkoli ohrožován na životě."
"Musí nám pomoct, je to jeho povinnost!" vyštěkl na něj muž a Brumbál přimhouřil oči
" A teď buďte tak laskav a opusťte prostory školy, obávám se, že vám už nebudeme moci poskytovat útočiště." Muž na ředitele ještě chvíli bez hnutí hleděl
"Za to ponesete následky Brumbále! O to se postarám." Otočil se na podpatku a zmizel spolu s o hlavu menším mužem, jenž na něj čekal u dveří ošetřovny jim zmizel z dohledu
"Dík, že tak naléhavě stojíte o můj názor." Zamručel Harry a nespouštěl z ředitele oči. Brumbál se na něj otočil a s úsměvem, jako by si ho teprve teď všiml, přešel k jeho posteli a rukou poklepal na matraci a chvíli jakoby rozvažoval slova. Sklouzl pohledem z Hermiony na Harryho
"Vím, že -"
"Ne, to je v pohodě," Přerušil ho Harry ledabylým tónem "Nemusíte mi nic vysvětlovat, Brumbále. Vážně...Už jsem si zvykl." Dodal a rysy jeho obličeje ztvrdly
"Ehm, Harry? Donesla jsem ti pár věcí na opsání z minula a taky nějaký úkoly, takže-" ozvala se Hermiona a ve snaze zabránit hádce položila na Harryho noční stolek několik knih a svitků pergamenů. Harry se na ni trhavě usmál a ignoroval Brumbála, který ještě chvíli sledoval kamennou dlažbu, než se mlčky otočil a odešel.
"Díky." Hermiona mu podala noviny
"Hádám, že tu byli kvůli tomuhle, že ano." Harry sklouzl pohledem k titulní stránce Denního věštce a nepatrně kývl hlavou, odložil noviny na postel
"Víš už kdy tě pustí? Jsi tu už víc jak týden." Vyrušila ho Hermiona ze zamyšlení
"Už zítra." Zamumlal a konečně odlepil pohled od nohou postele "Promiň, ale rád bych si ještě zdřímnul." Zastavil příval jejích otázek
"Dobrá," kývla a mírně se usmála. Sotva se za ní zavřely dveře, Harry si lehl a tvář si skryl v dlaních
"Už ne." Zamumlal skrze dlaně. Pohled mu znovu sklouzl na noviny ležící na jeho nohou. Hned na titulní straně bylo vyobrazeno znamení zla vznášející se nad rodnými domky, nad fotografií se pak vlnil nepřehlédnutelný tučně tištěný nápis 'Smrtijedi znovu útočí!'. Ta slova se mu, ačkoliv se na ně tolik snažil zapomenout, neustále ozývala v mysli a přiváděla jej na pokraj šílenství. Okamžitě se mu vybavilo setkání s Voldemortovými přívrženci…
V celé místnosti byla neproniknutelná tma, zmateně se okolo sebe rozhlížel, netušil co nebo kdo zhasl všechna světla a co jej znepokojilo ještě víc, nikde okolo něj nebyl ani Ron ani Hermiona. S hůlkou připravenou k útoku se okolo sebe rozhlížel.
Tma konečně začala ustupovat a on před sebou spatřil pět postav, přičemž jedna z nich se k němu pomalu blížila. Pevně stiskl hůlku a nepřestával na postavu zahalenou v černém plášti mířit hůlkou. Viděl jak Smrtijed, který stál kousek za ní držel hůlku zdviženou nad hlavou a opisoval jí malé kružnice do kterých se vtahoval černý opar, který způsobil tu náhlou tmu.
"Ahoj Harry," postava, podle hlasu žena, se před vyvoleným zastavila a sundala si kápě. Chlapec spustil hůlku a ustoupil stranou
"Mellani?!" nechápal a zaujal bojovou pozici, když k němu přistoupili dva vysocí muži zahalení ve stejných pláštích, jako na sobě měla černovlasá dívka. Čeho obličej pokřivila vráska, zbylé dvě postavy, které v té mlze zahlédl byli právě jeho přátelé, které teď Smrtijedi vlekli s sebou.
"Jak jsi mohla-" vykoktal ze sebe a znovu pohlédl na mladou Smrtijedku, která stála téměř vedle něj
"Co? Přidat se k nim?" její bezchybnou tvář projel jízlivý úšklebek "Jsi tak naivní!" ušklíbla se a přistoupila k němu ještě blíž
"Nikdy tě třeba nenapadlo, kde jsem se tu najednou vzala? Určitě už sis říkal, že by sis mě všimnul, že jo?" naklonila se k němu ještě blíž, tak, že se obličejem dotkla jeho tváře
"Víš, že jsi v posteli byl fakt dobrej? Jen škoda, že jsme každý na opačné straně řeky." Cítil jak se mu rty lehce otřela o krk a křečovitě zavřel oči, znovu je otevřel a pohledem se vpil do jejích tmavě modrých očí. Ušklíbla se a ustoupila od něj dál
"Musím přiznat, že nám dalo pořádnou práci, oklamat ten tvůj plánek," Harry zkřivil obličej vzteky
"Snape!" neudržel se a vyprskl to jméno, jako by bylo jed. Mellania se ušklíbla
"Jo, nikdy tě nenapadlo, kam se ten plánek poděl? Nebo jak by se k němu Weasly dostal?" triumfálně se na něj usmála a poodstoupila od něj o kus dál
"Celou dobu si nám ty a tví přátelé skvěle hráli do karet. Všichni jste, i když nevědomě, poslouchaly naše rozkazy." Harrym projela vlna nenávisti, když uviděl vysokou černovlasou ženu, která vyšla z jedné z chodeb. "Ahoj Harry," usmála se na něj a s potěšením sledovala jak jeho rysy ztvrdla upřímnou nenávistí
"Bellatrix," zúžil oči a plně se věnoval nově příchozí Smrtijedce. Ze všech sil se snažil ovládnout se, ale vztek, který jím projel byl mnohem silnější, dřív než stačil zaregistrovat co vlastně dělá přistoupil k Lestrangové a prudkým mávnutím hůlky ji odzbrojil
"Sillviryn!" jeho hlas se třást vztekem, když se jeho kouzlo vpilo překvapené Smrtijedce do hrudníku a ona s bolestivým výkřikem upadla o několik metrů dál, na krátký okamžik se jeho tváří mihl uspokojený výraz.
"Být tebou tak bych se o něco takového znovu nepokoušela Harry." Ozvala se za ním Mellania. Harry se na ni prudce otočil a když spatřil jak hrubě hůlku na Ronův krk, až zpoza její hůlky odkáplo několik kapek rudé tekutiny. "Matko?" křikla a jejím hlasem byla na chvíli znát nervozita "Jsi v pořádku?" dodala a s potěšením sledovala, Bellatrix, která se i přes zranění, které jí Harry způsobil zvedla a zastavila se vedle ní
"Samozřejmě, nic mi není." Odvětila a Harry strnul a neschopen slova na Lestrangovou zíral
"Matko?" zopakoval a najednou měl pocit jako by se pod ním zhroutil celý jeho svět. Nechápavě a v naději, že je to pouhá hra se znovu otočil na Mellani a teprve teď si Harry všiml, že na rozdíl od Hermiony, která byla v bezvědomí, jej Ron pozoroval do široka otevřenýma očima ze kterých nedokázal nic vyčíst snad jen zradu.
"Myslím, že toho schovávání už bylo víc než dost." Ozvala se Lestrangová a donutila tak Harryho odtrhnout oči od Rona "Mellanie." Mávla rukou ke své dceři, která konečně pustila Rona a mávla hůlkou v jakémsi složitém gestu. Její přeměnu Harry vůbec nevnímal nemohl z mysli dostat Ronův výraz.
"Takže tady to začalo." vydechl a pevně semkl víčka, rukou si zoufale zajel do vlasů, které mu padly do obličeje a znovu zabořil hlavu do polštářů
"Všechno to je moje vina." Ani nevěděl jak se mu vůbec podařilo usnout, probudila ho až Madame Pomfreyová kvůli jeho poslední dávce lektvarů a jako každý předchozí den ho odmítla pustit dřív, celou noc pak strávil opisováním Hermioniných poznámek a úkolů, které potřeboval mít na zítřek hotové, bylo už skoro půl druhé, když zhnusen nekonečným pojednáním do lektvarů odhodil učebnici na protější postel a zabořil hlavu do polštáře. Přičemž mu pohled sklouzl na noviny, které se povalovaly u nohou jeho postele. Znaveně se pro ně natáhl a chtěl je vyhodit, ale zarazil se a znovu se zahleděl na titulní stranu novin.
Smrtijedi znovu útočí!
Již v několika předešlých číslech jsme vás varovali před nepolapenými Smrtijedy, kteří stále unikají spravedlnosti a napadají mudlovské vesnice.
Ovšem až to včerejška jsme nezaznamenali takto silný úder Smrtijedů, Bystrozorové, kteří vesnici zajišťovali nám potvrdili, že se na útoku podílely nejen Smrtijedi, ale dokonce i kouzelní tvorové a jak nám někteří z nich potvrdili z jejich chování bylo víc než jasné, že jsou po něčím vedením. Otázkou už jen zůstává…
Dál už nečetl, rozčíleně noviny hodil k učebnici lektvarů a zavřel oči.
'Proč se vždycky všechno vyvíjí úplně jiným směrem než chci? Proč nemůžu prožít alespoň jeden rok jako všichni ostatní? A čeho chce Brumbál dosáhnout tím, že mně bude držet stranou od veškerého dění? Proč mi pro jednou nemůžou říct hned pravdu?!' naštvaně mávl hůlkou a místnost pohasla.
PS: Omlouvám se, že mi to tak trvalo, ale nějak jsem se vžila do HP&Nlol.
Jo a Sohox myslím, že k těm narozkám by to šlo, k čemu by měla být?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sohox sohox | 25. února 2008 v 18:08 | Reagovat

určo k osud to tak chtěl mocinky dík

2 manik manik | Web | 3. března 2008 v 19:46 | Reagovat

OKi, a nemáš zač, do tý doby napíšu aspoň 3 =D

3 sohox sohox | 20. března 2008 v 21:45 | Reagovat

nechci tě nějak znervózňovat, ale čas se ti už krátí a mám-li se řídit tím cos říkala posledně, tak už ti zbývají jen dvě kapitoly tak piš, piš ať máme co číst:-D

4 Noenen Noenen | 21. března 2008 v 9:01 | Reagovat

však ona to zvládne, viď maniku! =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.