Kapitola 7. - Bradavice vs Ministerstvo část II/II

21. ledna 2008 v 17:35 | manik |  Harry Potter a Démant smrti
Omlouvám se, ale je to takový o ničem

"Co to máš?" vytrhla mu lahvičku z ruky a nalepila na malou ampulku oko. Harry, který nestihl nijak zareagovat, překvapeně zamrkal a prohlížel si svoje prázdné ruce
"Co to je?" nechápal Ron a naklonil se k Hermioně, která si proti světlu prohlížela brčálovou tekutinu
"To… je lektvar," vyblekotal ze sebe chlapec a podrbal se na zátylku. Hermiona na něj hodila ironický pohled
"Na co ty potřebuješ lektvar?" nechápal Ron a Hermiona se konečně odlepila od malé ampulky a sjela Harryho rentgenovým pohledem
"Harry?"
"Mno to je lektvar proti bolesti, víš. Jak mě unesli, tak…" začal
"Myslíš proti následků mučících kleteb?" doplnila ho Mia a chlapec přikývl "Ale ten přece vypadá jinak," namítla a znovu si lektvar prohlídla
"To, je totiž… museli mi udělat silnější verzi, přecejen jsem tam nebyl chvilku." Hermiona kývla a vrátila mu zpět lektvar
"Nevěděla jsem, že jsi na tom byl tak špatně." Dodala, když ji vypil "Co se vlastně stalo?" chlapec ztuhl vprostřed pohybu 'Sakra!'
"Nemusíš o tom mluvit jestli nechceš," vyhrkla hned Mia, když si všimla jeho reakce
"Ne to je dobrý, já jen… musíme to teď řešit?" usmál se na Miu s Ronem "Ještě jste mi neřekli, proč jste se včera objevili tak zbědovaní a co jste vlastně dělali venku." Nahodil a sledoval jak se Ron nervózně podrbal ve vlasech
"No víš, my jsme, jen…"
"Jen jsme se procházeli domem a náhodou jsme narazili na nějakou chodbu a Ron ji chtěl vyzkoušet, však ho znáš." Doplnila jej Mia stejnou lží, kterou navykládali i všem ostatním
"Chodbu?" zamračil se "A ty jsi šla s ním?" podivil se a sledoval jak dívka zrozpačitěla
"Mno ano, nemohla jsem… Co kdybychom to prostě nechali být?" vzdala se
Harry tiše sledoval ubíhající krajinu za oknem a nervózně žmoulal lem svého hábitu
"Neměli by jste být ve vagónu pro Prefekty?" všiml si jejich Prefektských odznaků na školních hábitech a v duchu se proklel, že si na to vzpomněl až teprve teď.
"Víš, chtěli jme být s tebou a tak…" začala mu vysvětlovat Mia, ale Harry ji přerušil
"Mio, myslím že by jste kvůli mně neměli zanedbávat svoje povinnosti." Namítl a sledoval jak se kučeravá dívka nechápavě otočila na zrzka, který pokrčil rameny
"Tak dobře, my se co nejdříve to půjde vrátíme, jo?" ujistila se, předtím než oba zmizeli z kupé. Sotva se za nimi zavřely dveře černovlasý chlapec si skryl tvář v dlaních a zmoženě vzdychl
"Lupin, mě zabije." Zamumlal a otočil se k proskleným dveřím, kde 'nenápadně' procházel houf chichotajících se dívek (celkově asi už po osmé, ale to neřešte). Nepatrně se na ně usmál, což však způsobilo mnohem větší poprask než čekal, některé z dívek se málem zhroutili a jiné na něj začaly házet 'svůdné' pohledy a tak si jich raději už nevšímal.
"Připadal jsem si jako na výslechu," utrousil Ron jakmile se vzdálili od jejich kupé, Hermiona jen mlčky kývla
"Změnil se." Zašeptala nepřítomně "To co se tam stalo ho změnilo, s tím se budeme muset vypořádat všichni." Ron si mlčky pohrával se svým odznakem
"Možná by jsme si s ním o tom měli promluvit," začal, ale Mia zakroutila hlavou
"Zkoušeli jsme to už třikrát, pokaždé se z toho nějak vymotal, myslím, že by se s tím měl vypořádat sám."
"Jen doufám, že mu to nebude trvat moc dlouho," utrousil Ron a pohodil hlavou směrem, kde postával Draco Malfoy
-----
Seděl tu už několik hodin a za celou dobu se nic nezměnilo, krajina za okny plynule ubíhala a mizela v dáli, dešťové kapky neustále bubnovaly do okna jeho kupé a za (zamčenými) dveřmi se mačkalo pár přeživších děvčat, které se k němu stůj co stůj snažily dostat. Měl pocit jako by tu seděl snad celou věčnost, Ron s Hermionou se pořád nevraceli a on se šíleně nudil. Zkoumavě si prohlédl tři děvčata, která 'nenápadně' procházela okolo jeho kabinky a co chvíli se na něj zářivě usmála až přes příliš znuděn neustále stejným obrazem si náhle povšimnul drobné černovlasé dívky s tenkou knihou v náručí, která se chtěla mezi děvčaty protáhnout. Dívky si jí také všimly a veškerá jejich pozornost byla náhle směřována pouze jí, slyšel jen útržky z jejich rozhovoru a rázem vycítil přicházející malér, lehkým mávnutím otevřel dveře kupé, které se s tichým klapnutím pootevřely, dříve než však stačil jakkoliv zakročit, jedna ze tří jeho obdivovatelek do černovlásky hrubě strčila a ona škobrtla a spadla Harrymu do náruče. Nastalo trapné ticho, ve kterém dívky z chlapce nespouštěly oči a čekali na jeho reakci
"Jsi v pořádku?" lehce se na černovlásku usmál, dívka jen mlčky kývla a přijala od něj svoji knihu, kterou ji podával
"Ona?" vy jekla blonďatá dívka s jasným znechucením ve tváři "Jistě, že-"
"To by stačilo, nemyslíte?" přerušil ji rázně Harry a všechny tři dívky provrtal zlostným pohledem
"Jděte si po svým!" okřikl je, když chtěly protestovat a znovu se zadíval na černovlásku, která se o něj opatrně opírala, jako by čekala, že když se od něj jen na chvíli vzdálí, něco se jí stane, přičemž plaše sledovala, jak tři dívky, nejspíše z Mrzimoru, uraženě odkráčely.
"Diky," zamumlala sotva zmizeli a rychle se od chlapce odtáhla, přičemž její tvář začala nabírat sytě karmínovou barvu
"Už musím jít…" zbrkle se otočila, ale podlomila se jí noha a Harry ji stihl jen v poslední chvíli chytit
"Počkej, pomůžu ti,"
Venku už dávno byla tma, když bradvický expres zastavil na vlakovém nádraží v Prasinkách, kde na Bradavické žáky čekaly kočáry se zapřaženými testrály, kteří s klidem vyčkávali až se budou moci vydat ke škole. Harry spolu s Ronem a Hermionou vyšli z vlaku a vydali se k nim
"Ehm… omluvíte mě na chvíli?" usmál se na své přátele Harry a aniž by čekal na odpověď zmizel jim z očí
"Hej, Pottere!" ozval se za ním posměšný hlas Draca Malfoye
Všude bylo až nesnesitelně tísnivé ticho. Téhle ulici se obyčejní lidé obvykle obloukem vyhýbali, to ovšem neznamená, že by tu bylo pořád takhle prázdno, ne to opravdu ne. Naopak, vždycky se to tu hemžilo různými lidmi, kteří sem většinou přicházeli v početnějších houfech. Ovšem jak jsem už naznačila, dnes tomu tak nebylo, tahle ulice dnes zela pro ni tak netypickou prázdnotou. Teplý vánek se s tichým hvízdáním proháněl korunami stromů z nedalekého parku, ze kterého vedla lipová alej. Náhle zdejší ticho narušily dva páry kroků, které na chvíli přerušilo houkání sanitky, která projížděla vedlejší ulicí
"Muž zahalený v tmavě hnědém kabátě, na kterém bylo jasně znát, že není zrovna nejnovější, si rukou přikryl oči, aby unikl pronikavým světlům sanity a pokračoval dál v cestě.
Kroky ustaly.
Muž v kabátě se stejnobarevnou čapkou se otočil a svýma oříškově hnědýma očima po něčem pátral ve tmě
"Jefe?" zavolal tiše a vykročil do světla pouliční lampy, která stála sotva 40 stop od rudé telefonní budky, kam původně mířil. Všude kolem byla tma a zdejší ulici osvětlovala jedna jediná lampa a světla aut z vedlejší ulice, muž nejistě vstoupil do kuželu světla z lampy a znovu se kolem sebe rozhlédl
"Jefersone?" Znovu zavolal jméno muže, který ho měl doprovázet. Jeho hlas se ještě chvíli nesl dotěrnou ozvěnou, než zde znovu zavládlo to odporné ticho. Nikde nebylo nic vidět, všude jen tma a z dálky slyšel utichající houkání několika policejních aut.
Náhle něco uslyšel. Prudce s sebou trhl a znovu zamžoural do temnoty, nic však neviděl. Jeho ruka automaticky zamířila k náprsní kapse.
Zvuk se ozval znovu, bylo to jen lehké, pro normální lidi sotva slyšitelné klapnutí, pro toho to muže to byla ale jasná zpráva…
"Do prdele!" ulevil si, ovšem v jeho hlase byl jasně znát vyděšený podtón, ihned se otočil a chtěl co nejrychleji utéci, ale vrazil do o hlavu vyššího muže, který mu s uchechtnutím přitlačil hůlku ke krku. Muž chtěl rychle vytáhnout svoji hůlku, kterou měl pečlivě uloženou v náprsní kapse, ale muž mu hůlku ještě více přitlačil ke krku; "Ani se o to nepokoušej!" odsekával. Muž volně spustil ruku zpět podél pasu a zadíval se černovlasému mladíkovi do očí
"Jak jsi mohl-!" jeho tvář se zkřivila znechucením nad mužovým činem
"Ale no tak Arture, myslím že jsi to věděl už od začátku." Zašklebil se muž a přitlačil mu hůlku k bradě, takovou silou, že musel zaklonit celou hlavu, do očí mu teď svítilo světlo z pouliční lampy, přivřel oči a znovu zabodl zhnusený pohled do onoho muže
"Ale teď k věci." Znovu se ušklíbl, mírně povolil tisk svojí hůlky a poodstoupil od něj
"Moc dobře vím, že tě Brumbál pro něco poslal do zakázaného oddělení a vím, že ty jsi jediný komu prozradil heslo. Můj pán o tu věc velmi stojí a byl by zajisté velice zklamán, kdyby se mu jí nedostalo."
"Radši zemřu!" odsekl a pevně mu hleděl do černých onyxových očí
"Ale no tak Arture!" zasmál se muž a znovu se pobaveně ušklíbl "Snad si nemyslíš, že to budeš mít tak jednoduchý?" Hrot jeho hůlky rudě zažhnul a ovzduším se roznesl pach spáleniny. Artur křečovitě zavřel oči a ruce pevně semkl v pěst, aby odolal pokušení vykřiknout
"To heslo Weasly!! Rozhodně tu s tebou nehodlám zbytečně ztrácet čas!" mužův obličej zbrunátněl vztekem, když viděl zrzkův usměv
"Cruiso!!..."
"Podle mě je to pitomost!" zaburácel malý zavalitý mužík a rozepnul si úzké sako, které mu obepínalo přerostlý břich "Nikdá se o to nikdo nepokusil a pochybuju, že by teď někdo něco zkoušel." Rozvalil se na okraji fontány a znovu zabodl svoje malá prasečí očka do míst, kde se nacházel stůl za nímž nejspíše byl i jeho společník, který mu však nevěnoval nejmenší pozornost. Jeho výhled mu ale překazila červená telefonní budka, která před něj s klapnutím dopadla a z ní vyšel vysoký muž v černém plášti
"Zdravím Jefe!" usmál se na dlouhána a mávl mu rukou na pozdrav. Muž na jeho pozdrav nereagoval, jen si letmým mávnutím ruky nasadil kápy a rozešel se pryč
"Hej, Jeffersone! Slyšíš?" zaburácel za ním zavalitý muž a ztěžka se postavil na nohy. Muž se zastavil ale neotáčel se
"Myslel jsem, že má-" náhle se chytil za krk a vytřeštil oči, otevřel pusu, jakoby chtěl vykřiknout, ale z hrdla se mu však vydral jen jakýsi chrčivý zvuk. Znovu rozevřel pusu a mírně se zapotácel, rozklepanýma rukama si roztrhl límec u košile a znovu se pokusil nadechnout, znovu však neuspěl. Vyděšeně trhl za límec ze kterého odlétlo několik knoflíčků a rozerval tak košili do půli těla, odkryl tak svoji narudlou kůži, která stále nabírala na červenější barvě, z nosu a uší mu začala téci krev. Chtěl křičet o pomoc, ale jen němě otvíral a zavíral ústa. Po chvíli mu začala krev téci i z kůže, vyděšeně hleděl na své ruky a hruď, které se zbavovaly do rudé barvy. Muž se na něj konečně otočil; "Promiň, Ergone, říkal jsi něco?" mile se na muže usmál a vydal se pryč. Znovu se zastavil, až před jednou z mnoha zdejších chodeb, otočil se a s potěšeným úsměvem sledoval jak se muži protočili oči a on, celý zkrvavený padá do kašny, kde se kolem něj utvořila krvavá stopa, která rychle zbarvila všechnu vodu. Tichou halou se konečně znovu ozvaly kroky
"Idiot!" uchechtl se muž a zmizel v dlouhé chodbě, která vedla do přemísťovací místnosti. Sotva stanul na konci chodby, máchl rukou v níž dřímal hůlku a netaxový prášek, který byl uložen v podstavci ve středu, se roznesl do všech krbu, které vzplály zářivě zeleným plamenem, který však nepohasl naopak dál zářil a po chvíli z něj začaly vystupovat postavy v černých kápích.
"Už bylo načase Jeffersone,"Poznamenal jeden z maskovaných, muž se jen ušklíbl a mávnutím ruky je všechny vyzval, aby ho následovali, sám si pak přes hlavu přehodil kápě a stejně jako ostatní si nasadil bílou masku.
Mladík s blonďatými vlasy seděl za stolem pro kontrolu hůlek, ledabyle se pohupoval na židli, v uších měl sluchátka a četl nějaký časopis.
"Předložte vaše hůlky ke kontrole, prosím." Nahodil, když si uvědomil přítomnost někoho dalšího a ani se nesnažil podívat se kdo to je
"Vaše hůlky prosím!" konečně stočil svůj pohled od řádků a zabodl svoje oči do skupiny Smrtijedů; "Kurva!" vyhrkl než se mu do hrudi vpil zelený paprsek…

"Brumbále! Brumbále!" malý zavalitý muž vyběhl ze zelených plamenů v krbu a udýchaně se svalil před ředitelem Bradavické školy čar a kouzel
"Už- už to začalo," vydechl a hřbetem ruky si otřel pot z čela.
"Ovládají už více jak polovinu ministerstva. Nemohl jsem vás varovat dřív; pečlivě si hlídají všechna krbová spojení, musel jsem se přenést od Drig-"
"Musíš se okamžitě vrátit a zkontaktovat všechny co jsou na Fénixově řádě." Muž se zvedl a znovu zmizel v plamenech, ředitel se s ustaraným výrazem na tváři vydal k Fawkesovi. Podal mu drobný svitek pergamenu a jemně ho pohladil po hlavičce. Fénix vděčně zazpíval a zmizel v záplavě rudých plamenů ohně. Netrvalo dlouho a do ředitelny vtrhl nějaký muž vysoké postavy
"Jsou už všichni na hradě?"otázal se s nesmírně vážným výrazem, muž horlivě kývl a
"Všichni Pane," kývnul a mírně zrozpačitěl "Tedy, až na Pottera." Dodal a sledoval jak s sebou starec škubl
"Kdo ho viděl na posledy?" zamračil se
"Nevím, nejspíše byl se svými přáteli, ale ti jsou tu všichni Pane." Nechápavě se podíval řediteli do pomněnkově modrých očí
"Neviděli jste někdo Harryho?" Houkla Hermiona do davu, který se utvořil před Velkou síní
"Neville? Neville! Neviděl jsi Harryho?" křikla na chlapce, který se protahoval mezi sedmáky, aby se stejně jako Ron a Hermiona dostali ke dveří Velké síně
"Proč nás nepustí dovnitř?" nechápal Ron a snažil se spolu s Hermionou protlačit, přes starší spolužáky až k bystrozorům, kteří stáli přede dveřmi a o něčem se bavili. Dříve než se k nim ale stačili dostat, velké dvoukřídlové dveře se rozevřely do kořán a všichni studenti se ihned nahrnuli dovnitř, učitelé už seděli na svých místech a na tvářích měli ustarané a netrpělivé výrazy, vlastně všichni až na…
"Kde je ředitel?" ozvalo se za Ronem a Hermionou, kteří se už chtěli posadit na rohu Nebelvírského stolu, odkud měli výhled na celou Velkou síň
"Harry!" vyhrkla překvapeně Hermiona "Kde jsi u všech všudy byl?" stáhla ho mezi sebe a Rona a sjela ho pohoršeným výrazem
"Měli jsme o tebe strach!"
"Jen jsem se chytl s Malfoyem, nic víc." bránil se a rozhlédl se po síni
"Ale vážně, kde je ředitel?" přimhouřil oči a snažil se pořádně si prohlédnout rozmazané tváře profesorů
"Nevíme, před chvílí nás sem pustili, ani nevím proč- kde, kde máš brýle?" nechápavě se na něj podívala
"Říkal jsem, že jsem se chytl s Malfoyem." zamumlal
"Ty bez nich vidíš?" neodpustil si Ron, Harry se na něj otočil a zabodl do něj ironický pohled
"Vypadám snad na to?" zaškaredil se a přitom se marně snažil zaostřit na Ronův obličej, Ron se mu začal smát
"Buďte zticha!" osočila se na ně Hermiona a znovu zabodla pohled k učitelskému stolu, kde právě vstala Profesorka McGonagalová
"Milí žáci," "Jménem ředitele školy, vás chci přivítat v Bra-" dříve než však stačila větu doříct, dveře od Velké síně se znovu otevřely a dovnitř rázným krokem vešel Brumbál, ihned zrentgenoval celou síň vážným pohledem a promluvil, teprve až když jeho pomněnkové oči spočinuly na rozcuchaném chlapci s jizvou na čele
"Omlouvám se Vám za zpoždění," Došel na své obvyklé místo a už se svým obvyklým úsměvem a jiskřičkami v očích roztáhl ruce, jakoby chtěl všechny obejmout
"Vítejte v Bradavicích!" prones slavnostním hlasem a jakoby zapomněl na všechny starosti, které jej tížily, zářivě se na všechny usmál
"Mohl by jsi mi říct co sis myslel, že děláš? Prskala Hermiona, která po chvíli usoudila, že Brumbálovo každoroční napomínání a nabádání k neporušování pravidel a vyjmenovávání zakázaných předmětů, stejně nebude mít žádný účinek a tak se rozhodla vytlouct z Harryho co dělal. Harry na ni nechápavě koukal
"Co?" přimhouřil oči a chvíli přemýšlel o čem to vlastně mluví
"Bože můj! První den a ty musíš mít hned na krku hromadu problémů!" zaúpěla, když se na ni usmál a Ron ho poplácal po zádech
"Doufám, že jsi mu to pořádně nandal, brácho." Pochválil ho a uhnul před Miinou rukou
"Ronalde!" vyjekla "Ještě ho v tom podporuj, jako by toho už tak nebylo moc!"
"No tak Hermiono, nech mu trochu volnosti. Pořát ho jenom buzeruješ, a navíc, byla jsi to ty, kdo před dvouma rokama Malfoyovi poupravila úsměv, tak ho taky nech." Bránil Harryho, ale jeho prvotní odhodlání ihned opadlo, když Hermiona popadla lžičku a mrštila ji po něm
"Buď už zticha!" zasyčela na něj přes Harryho za kterým se schovával
"…Dále bych Vám chtěl oznámit, že náš nový učitel Obrany proti černé magii se bohužel nemohl dostavit, proto jeho hodiny převezme Profesor Snape… po dobu co se Profesor Rauss nedostaví." Přerušil rázným hlasem nesouhlasné mumlání žáků a veselé výkřiky Zmiozelských. Harry ztuhl a vykulil oči
"Cože?!" vyjekl a vyprskl dýňový džus, který právě pil "To snad nemyslí vážně?!" vykřikl a nevěřícně hleděl na Brumbála, který mu věnoval jeden ze svých šibalských úsměvů
"Jo, to zase bude rok!" povzdechl si Ron a hlavou beznadějně praštil o stůl
"Zajímalo by mě kdo to ten Rauss je a proč nepřijel," zamyslela se Hermiona, Ron se zatvářil jako by ho někdo uhodil do obličeje
"Jo, doufám, že hodně brzo přijede, protože jinak až se mi ten chlap dostane do rukou…" s naprosto vážným pohledem si přejel prstem po krku a Harry se od něj mírně odsunul
"U Merlina, do čeho jsem to zase vlez!" zaúpěl tiše a sledoval jak se celá síň až na Zmiozelský stůl, pobouřeně dohaduje a nejspíše už mu plánují velmi bolestivou smrt
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Verush;) Verush;) | Web | 25. ledna 2008 v 21:18 | Reagovat

je to zajímavé,těším se na další kapču....máš fakt pěkný povídky

2 kate kate | 16. února 2008 v 17:18 | Reagovat

ahoj, bude nějaká nová kapitola?? plosim plosim, je to fakt skvělý povídka

!!!!!

3 Tirael Tirael | 27. března 2008 v 14:59 | Reagovat

tak kde je ta další kapitola, já už se na ni móc těšim

4 Irene Irene | Web | 22. srpna 2008 v 23:49 | Reagovat

senzace...ale proč nepíšeš dál???

5 Irene Irene | Web | 7. září 2008 v 17:30 | Reagovat

achjo, mě se další kapitola týhle, senzační, božský naprosto nejlepší povídky, nezobrazuje!!!!!! to je na *****..... v každým případě....MĚ SE STRAŠNĚ LÍBÍ!!!!ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ A JÁ JI NEMŮŽU ČÍST DÁL AAAAAAAAAA A TY JI NEPÍŠEŠ DÁL......BÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ(jsem tele, z toho si nic nedělej!!!)

6 Irene Irene | Web | 7. září 2008 v 17:51 | Reagovat

Ehm, Ehm...no..tak jksem tu zase já, no.... Ale zrovna jsem si četla, jak ti sem nikdo nepíše, kritiku..... buď ráda, že vůbec píšou...u mě sou samí lenoši liní a komenty z nich musím tahat...jinak o ty co pravidelně píšou jenom: " Pěkná kapča." ztrácím zájem, nebo spíš dobrý mínění o jejich mentální  zdraví, ale aspoň něco.

Takže, pustme se do kritiky, (nebo-li, nevšímej si chyb, já to po sobě nečtu...).

No, tak já budu nemilosrdná, ale co chceš od někoho, kdo sám má problém napsat aspoň polovinu z toho co vymyslel??

Tak jo! Jde o toho dvojníka... jsem hodně nechápavá tak to ber s rezervou(a taky jsem si nic jinýho nemohla vymyslet)... na začátku je, že byl dooost dobrej bystrozorm jestli si to pamatuju dobře.... NO, ale pak mi tam příjde jako takovej.....minimálně neochotnej trouba....(žvanim!!!)

No a to, že Hermiona s Ronem nepoznali, že to Harry není.... myslím, že podle názvu další kapitoly je jasný, že tak tupí nejsou... .

A to, jak Harry málem utek bylo senzační.... a chválíém že utek jenom málem!!!! Ostatně o tom, že jsi a jako my ostatní neztratila soudnost svědčí už to, že i když tam přežívá...není nějakej super silnej a vůlí neláme pevnost vejpůl.... .

No...já nevim, co bych ti vytkla!!! Protože píšeš fat dobře, a to bez nadsázky. Dobře popisuješ prostředí.. nezdá se mi, že by ses opakovala... a děj je takovej neokoukanej....... Myslím, že tohle by mělo stačit!!!

Takže pokud mermomocí chceš, abych tě v další kapče zprdla jak je debilní, budeš se muset začít snažit psát hůř než doteď!!!!!

Tááááák, spisovatelko.....čekej pulcerovu cenu, já čekám kapoitolu a čao!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.