Kapitola 3. - 'Ty jsi znal mýho tátu?' aneb 100 důvodů proč zrovna on nemůže být Black! II/III

18. ledna 2008 v 20:12 | manik |  Cesty osudu
Ok, 2. část

"Ne!" vyjekl aniž by si uvědomil, že to vyslovil na hlas
"Ujišťuji vás, Pottere, že ani mě tato zpráva netěší, a za běžných okolností, bych jeho nabídku ani nepřijal, ale-"
"Je mi jedno co tvrdíte vy, já chci mluvit s Brumbálem!"vyštěkl Harry a nedbaje na Snapeúv na nejvýš rozzuřený výraz vyskočil ze židle, a vyrazil ke dveřím.
Plesk!
Harry se překvapeně chytil za tvář a sledoval profesora, který si s obrovským zadostiučiněním sedl na okraj svého stolu a prudkým mávnutím ruky, ve které stále ještě držel hůlku ukázal Harrymu na židli, ze které před chvílí vstal
"Profesor Brumbál teď nemá čas!" zasyčel ledovým hlasem. Harry si stále překvapeně mnul bolavou tvář a nevěřícně hleděl na Snapea
"Byl jsem požádán ředitelem školy, abych se znovu ujal vaší výuky nitroobrany a obrany proti černé magii-"
"Ale proč mě nemůže učit Rem-" Harryho slova zanikla v další ráně a on i si skousl ret, aby nevydal jedinou hlásku
"Nepřerušujte mě, Pottere!" zasyčel na něj Snape a znovu se k němu naklonil "Rozuměl jste?!"už téměř řval a tak Harry radši mlčky kývnul
"Ano,"
"Neslyšel jsem!" vybafl na něj profesor lektvarů a bylo na něm vidět, že si onu nadvládu pořádně užívá, Harry stisknul opěrky židle na které seděl tak pevně, až mu zbělaly klouby na rukou
"Ano, pane!" procedil, skrze zaťaté zuby a s nenávistí sledoval jak se na Snapeově tváři rozlehl velmi nepřirozený úsměv
"Připravte si hůlku, Pottere!" štěkl na chlapce, který se překvapeně zvedl ze židle, která v zápětí zmizela a do Harryho vpálilo kouzlo, které jej odhodilo na protější zeď o kterou se praštil do hlavy, až se mu na chvíli zatmělo před očima
"Jste příliš pomalý Pottere! Nechápu, jak jste mohl pánovi zla vůbec uniknout!" prskal Snape a počkal, až se Harry znovu vyškrábe na nohy, chlapec konečně tasil hůlku a vyslal proti Snapeovi své kouzlo, profesor ho však zneškodnil ještě v letu a Harry v poslední chvíli stačil uhnout dalšímu odzbrojovacímu paprsku, vzápětí se ale znovu octl na zemi a mnul si záhlaví, do kterého se znovu udeřil, nad ním se znovu objevila silueta Snapea, který na něj znovu namířil hůlkou; "Mrtev," usmál se a pomocí kouzla Harryho znovu postavil na nohy "Pokud jste se tímto tempem bránil i na ministerstvu, pak se opravdu divím, že jste ještě na živu Pottere!" nepříjemně se na chlapce usmál a znovu na něj namířil hůlkou "Braňte se!" počkal až Harry proti němu pozvedne hůlku a znovu ho srazil na zem a dalším kouzlem Harrymu vyrazil hůlku z ruky "Mrtev," usmál se na něj jako by se rozhodoval zda-li vsi má vzít ten či onen hábit.
"Jestli že jste takto bojoval i s Blackem, nedivím se, že je teď pod drnem," ušklíbnul se a znovu chlapce postavil kouzlem
"Neberte si Siriuse do huby! Kdyby tu byl-" sotva se mu hůlku dostala zpět do rukou, Snape jej znovu odzbrojil a srazil na zem
"Chcete mi vyhrožovat Pottere?" procedil mezi zuby nenávistným hlasem a s napřaženou hůlkou k němu přistoupil blíž, chvíli si jej měřil nenávistným pohledem "Za každý váš neúspěch strhávám Nebelvír 20 bodů!" zasyčel a hodil mu hůlku k nohám "Tak pohněte! Snad si nemyslíte, že jsem s vámi skončil Pottere! Jste horší než pětileté děcko! Tak dělejte, nemám na vás celý den!!!"…Když se nad tím tak zamyslel tahle hodina mu oproti těm pozdějším připadala jako procházka růžovým sadem, ačkoliv mu to tak nikdy nepřišlo Snape na něj byl ze začátku velmi mírný. Nejhorší na tom bylo, že později se jejich lekce staly každodenní záležitostí a povětšinu času trvaly až do druhé hodiny ranní, takže Harry neměl možnost připravovat se na vyučování a děkoval za Hermionu, která se ho na nic nevyptávala a půjčovala mu své eseje, ze kterých se během dne a o přestávkách, pokud nespal, učil. Na trénování kouzel zadaných Snapem neměl vůbec čas, navíc jich bylo takové množství, že by neměl šanci to ani zvládnout a tak se alespoň zkoušel naučit jejich teoretickou část. Jeho 'vztah' se Snapem se za první měsíc školy natolik zhoršil, že opravdu nebylo možné si této změny nepovšimnout. Většinu z jejich společných hodin vedli válku, která pokaždé skončila stovkou strhnutých bodů pro Nebelvír. Naštěstí Remus, který tento rok opět učil Obranu proti černé magii, si byl vědom toho, že by tímto tempem Nebelvír nevydržel v plusu déle jak dvě hodiny lektvarů a tak Harrymu většinu bodů vrátil na svých hodinách, nebo jen tak, když ho potkal na chodbě, čímž Snapea dokonale vytáčel.
Harry si znaveně promnul oči a slezl z okna a už o mnoho jistějším krokem se vydal ke dveřím, cestou se ještě natáhl pro flašku whisky, která se znovu naplnila a poněkud hlasitěji za sebou zabouchl dveře. Pomalu se vydal na Bradavické pozemky, obloha byla zatažená a vypadalo to, že se každým okamžikem rozprší. Harry s úsměvem zvedl ruku s poloprázdnou flaškou a zamával někomu, kdo seděl v jednom z mnoha rozsvícených oknech a hleděl ven
"Ahóój!" vykřikl a svalil se na zem, jeho obličej začaly pomalu smáčet kapky deště, překvapeně otevřel oči a hleděl k obloze, vítr, který se tiše proháněl po jinak prázdném palouku, roztrhal mraky na obloze a odhalil tak obrovský stříbrný měsíc v úplňku. Z jeho tváře se ihned vytratil úsměv
"Remusi," zašeptal a sledoval jak měsíc znovu mizí v závoji temných mraků
"Copak Pottere?" uslyšel za sebou ostrý a nenávistivý hlas, pobaveně se usmál a zaklonil halu, aby uviděl siluetu vysokého muže
"Ááhoj!" protáhl a znovu se zachechtal, jeho úsměv se ještě víc protáhl, když mu namířil hůlkou mezi oči a on se snažil zaostřit na její hrot
"Nazdar!" procedil mezi zuby a z špičky jeho hůlky vyletěl modrý světélkující paprsek…
"Tak jdeme? …doufám, že si nezapomněl." Ron stál s úsměvem na tváři ve dveřích a hleděl na zmateného Harryho, který seděl u své postele a přehrabal se hromadou knih, měl obrovské kruhy pod očima, jeho uhlově černé vlasy byly mnohem rozcuchanější, než kdy dřív. Na sobě měl pomuchlaný školní hábit a celkově celý jeho… zjev, napovídal tomu, že si už pěkně dlouho pořádně nezdřímnul. Harry na Rona překvapeně zíral
"Ehm," zachroptěl a marně si snažil vzpomenout o čem jeho kamarád mluvil. Ronův úsměv zmizel v nenávratnu
"Slíbil jsi, že půjdeme s holkama do příčný, Harry." Připomněl mu a jeho čelo proťala vráska. Harry si zmoženě prohrábl rukou vlasy a opřel se o postel
"Ehm, promiň Rone, já toho teď mám opravdu hrozně moc a-" omluvně se na kamaráda podíval, ale Ron se jeho pohledu vyhl
"Jistě," přerušil ho tvrdým hlasem "Je mi to jasný." Zabouchl za sebou dveře. Harry s vzdechnutím zaklonil hlavu a zadíval se do stropu, poslední dobou toho na něj bylo opravdu moc, ne jen že na ně tlačili profesoři a denně dostávali kdoví kolik úkolů, ale především šlo o Snapea, který se své role 'učitele' ujal opravdu rázně a Harry teď díky jeho hodinám vůbec nic nestíhal, neměl čas na školu, neměl čas na famfrpál, neměl čas na Remuse, ani Jerryho, dokonce neměl čas ani na své přátelé. A to všechno jene kvůli Snapeovi, byly to teprve 2 měsíce, co ho začal učit a Harry už teď nevěděl co dál. Jejich hodiny se pomalu prodlužovaly a stávaly se o dost nebezpečnějšími. Snapeův kabinet jim už dávno nestačil a tak jim Brumbál přenechal jednu dlouho nepoužívanou učebnu, která byla pro jejich účely jako stvořená. Bohužel to však znamenalo nové možnosti a Harry měl po několika hodinách vlastní postel na ošetřovně rezervovanou jen pro jeho vlastní potřeby, stalo se jen málokdy, že by opravdu přespal v Nebelvírské věži.
Vlastně ani nešlo o to, že by byl Harry v boji tak špatný, to opravdu ne, jako chytač měl velmi dobře vycvičené reflexy a bojoval dobře, ale Snape na něj byl příliš tvrdý. Po většinu času na něj používal velmi pokročilá kouzla, která Harry kolikrát ani neznal a tak neměl nejmenší šanci se jim ubránit. Navíc se ho Snape stále pokoušel naučit nitroobrany, ze které byl Harry také patřičně vyčerpaný a neustále ho zahrnoval urážkami a nadávkami na jeho rodinu a přátele. Byl z toho všeho zničený, Snape na něm doslova vysel a v jednom kuse mu zadával školní tresty, kolikrát už se mu stalo, že z jednoho obyčejného trestu se stal celovečerní procházkou po zapovězeném lese, bez hůlky, jednou ho Snape dokonce poslal ven i za úplňku, Brumbál se ve škole poslední dobou vůbec nezdržoval, takže s tím nemohl nic udělat.
"Ahoj Harry! Usmál se na něj Remus a objal svého svěřence
"Pane bože Harry ty vypadáš," vyjekla Nymphadory a kriticky sjela chlapce pohledem
"Věděla jsem, že to nedopadne dobře, ale tohle…" zarazila se
"Ani mi o tom nemluv, svoji postel jsem neviděl už kdovíjak dlouho," zamručel Harry a spolu s Remusem se vypravil do kuchyně
"Co, že jsi přijel tak brzo?" nahodil Remus, když Harry zmoženě dosedl na židli a slastně zavřel oči
"Co?" překvapeně zamrkal a protřel si oči. Remus se mírně zamračil, sedl si naproti Harrymu a přisunul k němu šálek kávy "Omlouvám se, že jsem nenapsal, nebo tak něco, ale-"
"Jde o ty hodiny se Snapem, že ano?" dokončil za něj větu, Harry rukama objal teplý hrnek a povzdechl si
"Ne, o to ani nejde, zvládám to, ale-" snažil se to zamluvit, ale Remus ho znovu přerušil
"Chováš se úplně stejně jako James, Harry." s lehkým úsměvem na tváři upil ze svého hrnku a pokračoval "Za žádnou cenu nejsi schopen připustit si, že něco nezvládáš, obzvláště, když se to týká někoho jako je Severus Snape." Harry si povzdechnul a chvíli mlčky hleděl do jeho oříškových očí
"Tak jo, nezvládám to, je toho na mě moc, už alespoň 6 týdnů jsem nespal ve svý posteli, ale na ošetřovně, pokud sem vůbec spal, absolutně netuším co se teď děje na škole, Ron se semnou nebaví, Hermionu vídám jenom v knihovně a když mi dá opsanou esej a vypadá to, že s tím každou chvíli praští a jediný co si dokážu z těch všech lekcí vybavit je děsná bolest hlavy, poslední obraz toho jak po mě Snape metá nějaký kouzlo, který ani nevím, že existuje a nečekaně… probouzení se na ošetřovně. Denně dostávám tresty za každou možnou i nemožnou maličkost, předevčírem mě vyšoupl ze školy a poslal mě do zapovězeného lesa hledat jakousi kytku, která vlastně ani neexistuje. Původně jsem měl čistit kotlíky, ale leštil jsem je už tolikrát, že by to už další tři roky nemělo cenu, samozřejmě mi potom taky zapomněl dát hůlku. Nic teď nestíhám, netuším co se kde učí a mám pocit, že si nedokážu vybavit ani jedinou řádku z knih, který jsem přečetl, prostě nestíhám. Stačí?" vychrlil ze sebe a sledoval Remusův překvapený výraz
"Promiň, netušil jsem-"
"To je v pořádku," zamumlal Harry a podepřel si hlavu
"Možná bych ti mohl nějak pomoct," Harry se uchechtl
"Pokud mě zvládneš naučit během dvou dnů naučit nitroobranu a pořádně bojovat…"
"Je mi líto, ale nitroobranu neumím, ale s tím druhým problémem bych ti mohl pomoct co říkáš?" usmál se na svého svěřence, který mu úsměv zářivě opětoval
"Omluvíš mě na chvilku, asi si půjdu na chvilku zdžím-"aniž by dořekl větu svezl se ze židle na zem, Remus vyprskl smíchy
"Doro?" zavolal na ženu, která během chvilky vykoukla ze dveří, "Má nachystaný pokoj?" otázal se s úsměvem na tváři
"Harry?... Harry?" volání k němu přicházelo jakoby z dálky, nejprve mu nevěnoval pozornost, když však onen hlas zesílil natolik, že mu způsoboval ukrutnou bolest hlavy, prudce otevřel oči, ale prudké světlo jej oslepilo a tak byl nucen znovu je znovu zavřít
"Harry!" uslyšel výkřik, tentokrát ten hlas poznal, byla to Hermiona a nezněla zrovna nadšeně. Jenže Hermioniny nálady byly teď to poslední co chtěl řešit, při jejím výkřiku mu hlavou projela ostrá bolest, kvapně popadl svůj polštář a přikryl si s ním hlavu
"Do háje!" zamručel, když si všiml obvázaného zápěstí, pomalu vykoukl zpod polštáře a přimhouřenýma očima si přivykal světlu, byl na očetřovně.
"Můžeš mi to nějak vysvětlit?" prskala Hermiona a Harry na ni konečně stočil oči a mírně se usmál. Mia vztekle přimhouřila oči a ohnala se po něm polštářem z vedlejší postele, kterému se Harry stačil jen v poslední chvíli vyhnout, přičemž mu znovu projela hlavou bodavá bolest, zaskučel a znovu si skryl hlavu pod svůj polštář
"Patří ti to," ulevila si Hermiona "Můžeš mi proboha říct cos zase vyváděl?" její hlas byl stále ostrý, přesto Harry vycítil, že už mu žádné nebezpečí nehrozí, tedy pokud jí něco nepřijde v nevhodnou chvíli do rukou. Pomalu vykoukl zpod polštáře a na čele se mu rýsovala vráska, chvíli vypadal, že chce něco říct, ale problém byl v tom, že si nic nepamatoval.
"Já ani nevím," nahodil a snažil se odsunout od Hermiony, která vypadala, že se mu každou chvíli skočí po krku.
"Harry Jamesi Pottere!" zaburácela a Harry se od ní znovu pokusil odsunout, problém byl v tom, že už tak byl na kraji postele, takže sjel i s peřinou a vyjeveným výrazem na zem
"Jsi v pohodě?" vydrala ze sebe Hermiona mezi smíchem
"Umřu," zaskuhral a držíc se za hlavu, která mu teď pulzovala bolestí, se posadil a pohledem vypátral smějící se Hermionu
"Pane Pottere!" ozval se za ním pohoršený výkřik ošetřovatelky, chlapec s sebou znovu trhl a obličej se mu stáhl do bolestivé grimasy "Au!" znovu zakňučel a Hermiona se ještě více rozesmála
"Madam Pomfreyová," usmál se a snažil se vysoukat se na postel, jenže se mu zamotala hlava, rychle se chytil postele, aby neupadl
"Co se stalo?" zeptal se, když mu Hermiona pomohla si lehnout
"Jeden z žáků vás našel venku na pozemcích školy a dopravil až sem." Došla až k němu a vtiskla mu do rukou jakýsi lektvar, který se Harrymu vůbec nezamlouval
"Vypijte to," přikázala mu "Ostatní lektvary vám můžu dát až z vás vyprchá alkohol." Oznámila mu
"Teď budete ležet, slečno Grangerová, doufám, že na něj dohlédnete! Z vyučování vás omluvím a opovažte se - Pottere!" vyjekla zděšeně na Harryho, který se snažil si zapálit cigaretu a vytrhla mu ji z úst
"Co je?" kulil na ni oči, protože mu nezapomněla ubalit facku
"Ten zapalovač!" stála si za svým ošetřovatelka a netrpělivě podupávala nohou
"Ne,"
"Pottere, já čekám,"
"Nedám!"
"Dejte sem, ten - Pottere! Okamžitě toho nechte!" vykřikla, když Harry vytáhl celý balíček cigaret
"Harry," strčila do něj Hermiona a letmo mu poukázala a dveře, stál tam Brumbál
"Profesore," usmál se na Brumbála, při pohledu na jeho pozdvihnuté obočí automaticky odevzdal zapalovač s cigaretami ošetřovatelce, která se zdvihnutým nosem a mrmláním odkráčela
"Jak se máte?" usmál se Harry a ředitel k němu přistoupil a sedl si sedle Hermiony na židli, kterou si vyčaroval
"Dobře, děkuji. Koukám, že ani tobě nic nechybí." Usmál se a Harry hodil vše říkající pohled na pracovnu madam Pomfreyové
"Pojďme k tomu, proč jsem přišel." zdvihnutím ruky zastavil Harryho, který se chystal na něco se jej zeptat
"Musím se tě Harry zeptat, jestli si nepamatuješ na něco ze včerejší noci."
"Ne, proč?" nechápal Harry a posadil se
"Když tě totiž včera večer našli, byl jsi v dosti zuboženém stavu, nikde jsme nenašli žádné stopy po obraně, což se dalo pochopit, s tím, kolik jsi toho vypil, navíc sis nechal hůlku na pokoji. Útočníka jsme nenašli, ale pan Black, který tě našel říkal, že ho zahlédl, takže by nám mohl povědět víc."
"Je možné, že by se sem mohl dostat Smrtijed?" zeptala se s obavami v hlase Hermiona. Harry zakroutil hlavou a s pohledem upřeným do nohou postele jí nepřítomně odpověděl
"Škola byla minulý rok pojištěna jistým opatřením, aby nedošlo k podobným záměnám jako ve čtvrtém ročníku, nikoho se znamením zla to na školní pozemky nepustí." Zamumlal a ředitel kývl ve znamení souhlasu
"Proto je možné, že to byl někdo ze studentů, nebo někdo pod kletbou Imperius. Ovšem je tu možnost, že Smrtijedi objevili trhlinu obranném plášti." naznačil
"Ta je ale hluboko v zapovězeném lese, nikdo neví kam přesně ji Brumbál umístil." Namítl Harry
"Dobrá, Harry potřeboval bych, abys šel semnou, myslím, že už jsi natolik v pořádku, že ti malá procházka neuškodí. Přijďte do ředitelny, madam Pomfreyové to nějak vysvětlím."
Když došli do ředitelny, Brumbál na ně už čekal, ovšem ne sám, jak si Harry původně myslel.
"Zdravím," zamručel a rukou si mnul čelo, aniž by vnímal okolí, automaticky se posadil do jednoho z křesel a konečně se kolem sebe rozhlédl, zatímco Aberforth Brumbál seděl ve své ředitelské židli a vážil se poměrně vážně, zatímco Albus Brumbál seděl ve svém malovaném křesle ve svém portrétu a na tváři mu pohrával pro něj tak typický, šibalský úsměv, Ryan Black seděl ve vedlejším křesle a zvědavě na něj koukal, hermiona nervózně postávala za jeho křeslem a… Black?! Ihned stočil svůj pohled na Alberfotha, který, chápajíc jeho ostrý výraz, kývl a spustil
"Napadlo nás s bratrem, že by jsi chtěl sám zjistit, kdo to byl, tak jsem požádal tadyhle pana Blacka, aby nám propůjčil svoji vzpomínku na tu noc, ovšem bude nás v ten moment doprovázet, je možné, že návrat do té chvíle ti pomůže vzpomenout si, kdo byl ten útočník." Vzhlížel na Harryho skrze střížku, ze spojených prstů a bedlivě sledoval jeho neurčitý výraz v tváři, když Harry kývnul vstal a ze skříně za svým stolem vytáhl kamennou mísu, s vyrytými znaky po okraji a položil ji na stůl
"Můžeme?" vybídl Blacka, který do stříbřité tekutiny nalil své vlastní vzpomínky, v zápětí se tekutiny lehce dotkl rukou a ona jej vtáhla do sebe.
"Tudy," vybídl je Black, když už všichni byli na místě, spěšným krokem, aby předběhl své já je dovedl k mýtině, kde Harryho našel. Brumbál mávl hůlkou a postavy ze vzpomínky se náhle přestaly hýbat. Harry se ihned vydal k svému já, ležícímu na zemi. Klekl si a chvíli si prohlížel rány po kouzlech
"Smrtijed to nebyl," prohlásil po chvíli
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bellatrix Black Lastrange Bellatrix Black Lastrange | 19. ledna 2008 v 11:24 | Reagovat

Ech Mani nechce se mi říkat znova co jsem napsala včera pod minulou kapitolu a tak to hodím i tady...njn lenost..:)

Mani, tak tohle bude ještě zajímavý...Nejdřív jsem o Ryanově totožnosti vůbec nepochybovala, ale těď mi začíná v hlavě hlodat řervík pochybnosti..:) Jak říkal červík z "Mrtvý nevěsty" .."Asi mu něco, tedy jí hlodá v hlavě.."Tahle povídka mi příjde hodně sympatycká, je to tice dost tuctové téma, ale co? Moje povídka z madelein je taky založená na ohraných faktech a přece mi "úplně" tuctová nepříjde...Stejně jako tvoje...Ve většině povídek, kde má Sirius nějaké potomky je to při většině "nadpozemsky" krásná dcera, nebo "oslnivý" syn..S vyjímkou výborný povídky od Pasu-Hanky, HPaJB jsem tohle téma moc nevnímala, ale tvoje povídka mě zaujala..:) Má hodně do sebe a taky se mi líbí, že si Harry s Ryanem neskočili hned kolem krku a nezvolali "Bratře!".. líbila se mi potyčka s madame Pomreyovou a jsem vážně zvědavá na další kapitolku...:) Mimochodem pěkný nový desing....

2 Sohox Sohox | 20. ledna 2008 v 16:45 | Reagovat

hej tak blbě to useknout? honem piš dál prosím.

3 Clare Clare | 20. ledna 2008 v 21:25 | Reagovat

hezký... jsem zvědavá kdo byl ten útočník a co se vyklube z Ryana

4 manik manik | E-mail | Web | 21. ledna 2008 v 17:32 | Reagovat

Páni, díkec lidi, poslední v co jsem doufala, je pozitivní hodnocení, když uvedu Siriova syna z téhle stránky =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.