Kapitola 3. 'Ty jsi znal mýho tátu?' aneb 100 důvodů proč zrovna on nemůže být Black! III/III

21. ledna 2008 v 13:22 | manik |  Cesty osudu
Nevím jak vás, ale mě to omezení na 20 000 znaků štve

"Jak to víš?" neubránil se zvědavosti Black, Harry, který klečel na zemi zády k němu protočil oči
"Kdyby to byl smrtijed byl by značně oslabený z překonání Brumbálovy ochranné bariéry a rozhodně by nepoužíval takto silná kouzla, protože by se nejspíše ani neudržel na nohou." Zhodnotil svůj stav a rukou poukázal na hluboké rány a krátery v zemi, kterým se jeho já stačilo vyhnout
"Student?" ozvala se Hermiona, Harry však zakroutil hlavou
"Nemusel to být student, ta bariéra slouží jenom k zastavení lidí se znamením zla, mohl to být kdokoliv pod vlivem kletby Imperio, nebo někdo, kdo se Smrtijedy nemá vůbec nic společného." Vychrlil ze sebe a stoupl si
"Kudy odešel?" otočil se na Blacka, který ukázal směrem k zapovězenému lesu, kam se Harry bez váhání rozešel, sotva k lesu došel zarazil se
"Harry?" Zakňučel Ron, plížíc se za Harrym
"CO je?" zamručel Harry a pustil jednu větev, která trefila Rona
"Au!" zaskuhral Ron a držel si nos "Vážně si myslíš, že je to bezpečný?" zeptal se s obavami v hlase a stále si mnul bolavý nos
"Mohli by jste alespoň pět minut mlčet?" vybafla na ně Hermiona, která šla před nimi a svítila jim na cestu "Kdyby nás tu někdo našel měli by jsme z toho pořádný problémy, hlavně ty Harry, tak buď tak laskav a mlč!" zasyčela na rozčepýřeného chlapce, kterému vlasy trčely do všech stran ještě víc než obvykle a měl v nich zamotané jehličky ze stromů, když chtěl něco namítnout.
"Vždyť Harry říkal, žer o týhle cestě kromě nás nikdo jiný neví, navíc, koho by napadlo hledat nás v zapovězeným lese o úplňku?" nechápal Ron a Harry s Hermionou se najednou zastavili a ignorujíc husté větve stromů se prudce narovnali a vyjeveně se na sebe podívali
"Kdyby se alespoň dalo o nějaký cestě mluvit, ale tohlens to, je příšerný!" mumlal dál Ron a vrazil do Harryho "Co je? Proč stojíte?" zeptal se jich ale než stačil pokračovat, Harry mu zacpal pusu
"Kolik je?" vybafl na Hermionu, která pátrala pohledem v temném lese "Mio!" lehce do ní drcl a zaťukal si prstem na hřbet ruky, dívka ho okamžitě uposlechla a vyhrnula si rukáv od školního hábitu
"Zapomněla jsem je v ložnici," zakňučela a koukla na Harryho, jejich pohledy po chvíli spočinuli na Ronovi, který neuměl zvěromágství. V dáli uslyšeli zavití… musel už vyjít měsíc
"Běžte, rychle!" křikl a vytasil svoji hůlku "Ta cesta končí na Bradavičkách pozemcích, pokusím se je zdržet, tak běžte!" křikl na ně Harry a prudce mávl hůlkou a zamumlal jakési kouzlo, země pod hrotem jeho hůlky vybuchla a způsobila ohromnou ránu, která zaručeně musela přilákat všechny tvory v okolí. Hermiona popadla Rona za rukáv a utíkala s ním po cestě směrem k bradavickým pozemkům…

"Harry?" ozvala se za ním Mia a položila mu ruku na rameno, chlapec se na ni otočil, v očích měla slzy "Možná bys jim to měl říct, tohle už je vážné." Upozornila vyvoleného, který zabloudil pohledem k Brumbálovi vedle kterého stál Black
"Nemusel to být on," zašeptal, tak aby je nikdo nemohl slyšet a vydal se zpět k Brumbálovi
"Nic tu není," ředitel si ho měřil nedůvěřivým pohledem "Můžeme?" ozval se po chvíli netrpělivým hlasem, když si ho ředitel nedůvěřivě prohlížel, spěšně koukl na Hermionu a když sklopila pohled k zemi, vzal je zpět.
Sotva se znovu ocitli v ředitelně Harry ihned odešel s omluvou, že se mu udělalo nevolno, což vlastně nebylo daleko od pravdy. Hermiona chvíli postávala před myslánkou, jako bys se rozhodovala zda-li Brumbálovi říct pravdu nebo ne, nakonec se přece jen přidala k Harrymu a spěšně opustila místnost.
"Harry, Harry!" doběhla ho až před ošetřovnou
"Ano?" neotočil se na ni a vešel na ošetřovnu, lehl si na svoji postel a s úlevou zavřel oči
"Víš, já…já-" zadrhla se, jako by přemýšlela jestli je dobré o tom mluvit, Harry otevřel oči a tázavě nadzvedl obočí "Já… Víš, všimla jsem si jak jsi zareagoval, když v té ředitelně byl Ryan a potom… Proč to děláš?" zeptala se ho, když viděla jak se jeho obličej změnil v kamennou masku "Proč se k němu takhle chováš? Vždyť je to Siriusův syn, tak proč-"
"Mám k tomu stovky důvodů Hermiono, věř mi." Přerušil ji Harry a Hermiona se z jeho tónu hlasu nevědomě otřásla
"Ale, vždyť-"
"Slečno Grangerová, pan Potter teď bude potřebovat klid," přerušila ji Madam Pomfreyová, která postávala u svého kabinetu a vyčkávala na Harryho
"Ale já-" bránila se, ale lékouzelnice ji bez milosti vyhnala pryč z ošetřovny
"Stovky," zašeptal do prázdné místnosti
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bellatrix Black Lastrange Bellatrix Black Lastrange | 21. ledna 2008 v 16:17 | Reagovat

Vážně nevím co k tomu napsat, tuhle povídku mám ráda, ale tohle už jsem zmiňovala několikrát..:) Nemám teď energii na dlouhé komentáře, jelikož jsem dorazila ze školy..uch tedy z mučírny..Budu doufat v brzké pokračování..:))

2 El El | 21. ledna 2008 v 19:29 | Reagovat

proste super! nemám čo dodať :)) snáď len takú drobnosť - je to v nesprávnej kategórii ;) teším sa na pokráčko..

3 Sany En Sany En | 21. ledna 2008 v 20:09 | Reagovat

Super kapitolaa fajná povídka. Těším se na pokráčko.

4 Elka Elka | 27. ledna 2008 v 8:52 | Reagovat

supr kapča jako vždy

5 Aranea Aranea | 28. ledna 2008 v 20:50 | Reagovat

Týjo to je super je to strašně zajimavé už se těším jak to dopadne kdy bude nová kapča?

6 alissha alissha | 29. ledna 2008 v 13:45 | Reagovat

krása.. pls.... další...

7 lilinka lilinka | 29. ledna 2008 v 13:46 | Reagovat

tahle se ti povedla... nádhera... honem přidej další kapitolku....

8 Mihule Mihule | 1. února 2008 v 17:32 | Reagovat

tahle kapitolovka se mi moc líbí, už jen proto, že je jiná než většina tech ostatních... pises moc hezky a napinave... opravdu se mi to libi

9 Alia Alia | 3. února 2008 v 21:47 | Reagovat

tuto poviedku som objavila len dnes, poriadne ma zaujala, som zvedava na pokracovanie

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.