Kapitola 2. - Jen figurkou ve hře

10. prosince 2007 v 13:55 | manik |  Cesty osudu
Do školy nastupuje nový žák, je právě on důvodem proč začal Brumbál tak náhle usilovat o Harryho navrácení?

Ahojky, tak vám přináším vaši odhlasovanou kapču a upozorňuji vás, že ohledně těch komentářů jsme to myslela opravdu vážně. Mno nic tak přeju pěkný počteníčko ;0P
Jen figurkou ve hře
Venku se začalo stmívat, Harry se procházel Bradavickým chodbami; byl zase tady, nemohl tomu uvěřit. Na jednu stranu byl rád, že se nechal přemluvit, ale na tu druhou… pořád mu něco v hlavě říkalo, že tady už nemá co dělat, skoro tři měsíce jim vydržel odporovat a nakonec…
Vlastně ani nevěděl, proč to přijal, nejspíš proto, že se potřeboval rozptýlit. Věčné vysedávání doma ho nutilo vzpomínat na mrtvé a to by už nevydržel, navíc mu, i když si to nechtěl přiznat, chyběl Jeremy. Za minulý rok si na jeho přítomnost zvykl, trávil s ním totiž každou volnou chvíli až do doby co… nedokázal to domyslet, smrt Remuse a Nymph pro něj byla ještě příliš čerstvá.
Byla neděle, venku bylo teplo a tak nikdo ze studentů neváhal a trávil své poslední volné chvíle venku na sluníčku, několik otužilců se dokonce odhodlalo jít se zchladit do studené vody v jezeře.
Harry s Hermionou byli skryti ve stínu stromu na břehu jezera, Hermiona si četla nějakou knihu a Harry znuděně popotahoval z cigarety. Dívka po chlapci po svém boku každou chvíli hodila nepěkný pohled, zvykla si sice, že Harry kouří, dokonce mu to už i přestala vyčítat a vymlouvat, ale pořád se jí to nelíbilo. Už se nadechovala, že mu něco 'milého' poví, ale někdo ji předběhl
"Harry!" chlapec, se nechápavě otočil k hradu odkud k nim běžel udýchaný zrzek
"Harry!" klopýtl o vyčnívající kořen stromu, pod kterým byli jeho přátelé
"Co se děje?" nechápala Hermiona a konečně zaklapla knihu
"Remus… Harry on je… byl s Nymph, když… napadli je smrtijedi… Oni jsou mrtví Harry, mrtví." Vysoukal ze sebe.
Harry na chlapce hleděl jakoby jej viděl poprvé v životě.
"Harry…" ze zamyšlení ho vytrhl Hermionin hlas, který ale jakoby přicházel od někud z dálky, nechápavě se na ni otočil "Harry jsi v pořádku?..." nevnímal její slova jen pozoroval její tvář, po které jí stékaly slzy, teprve, když se vedle něj ozval Ron, jako by mu to všechno došlo. Remus se stal, po Siriově smrti, jeho opatrovníkem, trávili spolu každou volnou chvíli, dokonce byli domluveni, že se k němu Harry může nastěhovat a teď…
"Mrtví," nečekal až se některý z jeho přátel vzpamatuje, přeměnil se v černobílého psa a rozeběhl se pryč. Ještě za sebou slyšel volání Rona a Hermiony, ale nezastavoval se, potřeboval být sám. Zpráva, kterou mu jeho dlouholetý kamarád přinesl mu změnila celý život. Ještě že tu měl Ginny. Při vzpomínce na svoji přítelkyni se musel pousmát, hlavně díky ní se ještě nezhroutil, držela ho nad vodou a on jí za to byl nadevšechno vděčný.
Tenkrát však netušil, že ta nejtěžší zkouška ho teprve čeká…
Zabrán do svých myšlenek, zda-li neudělal chybu, když se sem vrátil, nevnímal čas, venku už byla pořádná tma, když se rozeběhl k Velké síni
"Jistě, hlavně na sebe neupoutat pozornost!" zamručel, když vešel do plné síně, kde už všichni seděli u svých stolů a teď si zvědavě prohlíželi nově příchozího a celou síní se rozezněl jejich překvapený šepot,
"Je to on?... Vrátil se?... Myslela jsem že už nebude chtít… Pitomost, tohle přece není Potter… Řekl, že se nevrátí…" Harry tiše přešel až k Hermioně a posadil se naproti ní zády ke všem ostatním. Dívka se na něj povzbudivě usmála
"Kde jsi byl?" zašeptala co nejtišeji to bylo možné, protože je stále všichni sledovali a naslouchali každému z jejich slov "Začínala jsem si myslet, že sis to rozmyslel."
"Promiň, zapomněl jsem na čas." Omluvně se na dívku usmál a oba se obrátili k učitelskému stolu, kde vstal Brumbál
"Takže teď když už jsme všichni přítomni. A ještě předtím než se pustíte do jídla, chtěl bych vám představit vašeho nového spolužáka, Ryana Blacka, který letos přestupuje k nám do Bradavic a bude zde studovat sedmý ročník. Pane Blacku, mohl by jste prosím?" dvoukřídlé dveře vedoucí do Velké síně se znovu otevřely a dovnitř vešel pohledný černovlasý mladík a s nejistým úsměvem na rtech se pomalu sunul ke stoličce stojící před učitelským stolem, na které ležel Moudrý klobouk.
Harry při vyslovení toho jména strnul, hlavou se mu hýřilo tolik vzpomínek a myšlenek, že nevěděl na co se soustředit a prostě jen tupě zíral na zlatý pohár před sebou.
"Nebelvír!" ozval se hlasitý výkřik Moudrého klobouku, doprovázený bouřlivým potleskem Nebelvířanů.
"Můžu si přisednout?" usmál se na Hermionu, vedle které bylo volné místo, dívka s letmým úsměvem kývla
"Jistě, Já jsem Hermiona Grangerová," podala si s hochem ruku "Ryan Black,"
"Ehm, Rei? - můžu ti tak říkat, že jo? - Promiň, že se ptám, ale tvůj otec…"
"Sirius Black, proč?" nechápal mladík. Harry prudce vstal, a chtěl odejít, ale před dveřmi jej zastavil známý hlas
"To je ale smůla co, Pottere?" ozvalo se za ním škodolibým hlasem. Harry se zastavil a stále hledíc ke dveřím si povzdechl
"Co chceš?"
"Myslím, že to je zbytečný říkat… Ale musím přiznat, že je potěšující vidět, že i pro toho zpropadenýho vraha si nebyl nic jinýho než figurka ve hře." Harry se snažil potlačit vztek který jím cloumal a pevně zatnul pěsti, až v jeho blízkosti prsklo několik sklenek a džbánů. Bral by, kdyby to řekl Malfoy, nebo kdokoliv jiný z jeho nepřátel, ale tohle pro na něj bylo příliš. Všichni jen mlčky přihlíželi, Aberforth stáhl zpět na židli profesorku McGonagalovou, která chtěla zasáhnout dříve než se něco stane
"Ale, ale… Potříšek še ňám žlobí…" zažvatlal a konečně vstal od stolu, Harry se na zrzka pomalu otočil, ale nedokázal se mu podívat do očí, cítil v sobě až příliš mnoho viny.
"Co chceš?" zopakoval svoji předchozí otázku
"To je jednoduchý," znovu se zašklebil a vytáhl svou hůlku
"Nebudu s tebou bojovat, Rone." Namítl a ledabyle při tom pohodil rukou
"Nejspíš budeš muset-"
"Rone!" okřikla zrzka kučeravá dívka a pražila ho pohledem
"Nepleť se do toho!" otočil se k ní "Mudlovská šmejdko," Velkou síní se roznesl překvapený šepot, jako už po několikáté za tento večer, který ihned vystřídalo několik překvapených výkřiků, když se chlapec s jizvou neudržel a vrazil svému bývalému kamarádovi pěstí.
"Už nikdy, rozumíš?! Nikdy takhle o nikom z mojí rodiny a přátel nebudeš mluvit, je ti to jasný?!"
"Pane Pottere!" Profesorka McGonagalová se konečně vymanila ze zajetí Alberfotha a postavila se "Pane Weasly, ihned pojďte…"
"To nebude třeba paní profesorko, já odcházím." Přerušil ji v půli věty chlapec s jizvou na čele a odešel
"Harry!" Hermiona ho chtěla zastavit, když ale chlapec nereagoval a zmizel ve dveřích, znovu se posadila a skryla svůj obličej v dlaních
"Rodiny?" ozvalo se vedle ní nechápavě, Hermiona se na tmavovlasého chlapce vedle sebe otočila, chvíli si bedlivě prohlížela jeho nechápavý výraz, než se odhodlala k odpovědi
"Sirius byl Harryho kmotr," větu pronesla se zvláštním podtónem, překvapení, takže to vyznělo jako by se chlapce spíše tázala. Nevěděla co se to s ní děje, měla prostě pocit, jako by ho už léta znala, možná to vyvolal jeho vzhled, vypadal jako by Siriusovi z oka vypadl, až na ty vlasy, na rozdíl od Siriuse měly tmavě kaštanovou barvu.
Ryan k dívce zvedl své temné šedomodré oči a opětoval Mii zkoumavý pohled, na tváři mu přelétl pobavený úsměv, když viděl jak dívka uhla pohledem a její tváře začaly nabírat karmínovou barvu.
"A tamten?" pohodil hlavou k zrzkovi, který seděl bokem od ostatních Nehelvítských, spolu s několika lidmi a bavili se na Harryho účet
"To je Weasly," jejího hořkého tónu hlasu nebylo možné si nevšimnout, stejně jako drobné slzičky, která na tváři ponechávala vlhkou stopu. Hermiona je však ihned setřela a provrtala zrzka vražedným pohledem
"Černá ovce rodiny…"
Nevnímal kudy šel, bloumal zapomenutými uličkami Bradavického hradu, které znal převážně díky pobertově plánku a snažil se uklidnit. Nemohl tomu uvěřit; Sirius měl syna?! Proč mu o něm nikdy neřekl? To mu opravdu tolik nedůvěřoval? Harry si ho vážil, bral ho jako svého otce a staršího bratra, ale cítil i on to samé k němu? Byla snad jeho přízeň k Harrymu čistě kvůli tomu, že byl synem jeho nejlepšího přítele?
Bloudil hradem ještě dlouho do noci, než se konečně rozhodl vrátit se na kolej. Celou noc se jen tak převaloval v posteli a zatížen všemožnými myšlenkami nemohl usnout.
Ráno vstal brzy ráno, v tichosti, aby neprobudil ostatní se vykradl z ložnic, stejně tak se chtěl vyhnout i přílišné pozornosti ve Společenské místnosti, to se u ovšem nepovedlo:
"Harry!" zastavil ho už na schodech z ložnic výkřik a hned v zápětí se k němu vrhla Hermiona
"Měla jsem o tebe starost," zvídavě si chlapce prohlížela, Harry si jejího pohledu všiml a mírně od dívky odstoupil, přesně takhle si ho prohlížela, když ho poprvé navštívila po jeho odchodu od sv. Munga. Byl to pohled plný lítosti a smutku smíšený se strachem z nadcházejícího neznáma. Od té doby ho, dalo by se říct, hlídala na každém kroku a snad v ničem mu nevěřila. Stejně jako tenkrát i teď tomu nemohl uvěřit. Jeho kmotr, člověk kterého považoval víc než cokoliv jiného za svého otce, o něj nestál. Fajn, ale to přece není důvod k tomu aby se znovu pokusil vzít si život, už ne. Ačkoliv sám nevěřil tomu, že se mu něco takového povede, zařekl se, že na Siria zapomene.
"Jsem v pohodě, jasný?" odvětil až ledově klidným hlasem, Mia si ho chvíli nedůvěřivě prohlížela, ale nakonec kývla a mírně od něj odstoupila. Teprve teď si Harry všiml, Ryana, který seděl u krbu a s neskrývaným zájmem si je oba prohlížel, znovu se v něm vzedmul vztek a zloba, kterou se mu podařilo na chvíli potlačit. Hermiona si jeho pohledu směřujícímu k mladému Blackovi všimla
"Harry-" začala, ale on ji nenechal
"Jdu na snídani, půjdeš semnou?" nahodil a hodil varovným pohledem po Blackovi, který vstal a zřejmě chtěl zamířit k nim. Dříve než však stačila dívka odpovědět, zmizel Harry za portrétem Buclaté dámy
"Bude to těžší než jsem si myslela!" pronesla a s povzdechem hodila pohledem po mladém Blackovi
Harry vyběhl ze společensky a mířil k Velké Síni, byla sobota, tudíž měl více než osmdesáti procentní možnost, že tam nikdo nebude, rozhodně teď nestál o ty jejich opovržlivé, nebo zasněné pohledy, spousta z nich v něm, do jisté míry, viděla vzor, což bylo něco co nebyl schopen pochopit. Konečně došel až do Velké síně, která byla, jak předpokládal, až na pár výjimek prázdná, ihned zamířil k Nebelvírskému stolu, posadil se na jeho kraj, co nejblíže ke dveřím a nalil si hrnek kafe a jen tak ledabyle se nimral v jídle, myšlenkami byl úplně někde jinde, pořád přemýšlel nad včerejšími událostmi: 'Takže syn… proč mu ale nikdy nic neřekl?' Nemohl si pomoct, ale ten kluk se mu vůbec nelíbil a to nejen protože mu o něm Sirius neřekl, ale vůbec se mu nezamlouvalo to, že se tu objevil zrovna teď, když venku řádí Smrtijedi, teď, když je Voldemort po smrti a Smrtijedi hledají všemožné způsoby jak jej znovu oživit. Třeba měl Sirius důvod, proč mu o něm neřekl…
Natolik se zabral do svých myšlenek, že si ani nevšimnul, že je Velká síň už více jak z poloviny zaplněná bradavickými studenty a naproti němu sedí Hermiona a mluví na něj.
Proč vlastně Brumbál z ničeho nic začal tolik stát o jeho přítomnost na škole? Co měl znamenat ten Hermionin a Blackův pohled? A proč mu do háje zase lžou!?! Copak si neprošel dosti bolestivými věcmi? Nedokázal jim snad už mnohokrát, že by nebyl schopný sejít na zcestí? Tak proč mu pořád jen lžou, proč mu neřeknou pravdu, proč mu sí být vždycky jen…
"Harry…" dívka sedící naproti němu mu lehce stiskla ruku, aby vůbec upoutala jeho pozornost. Harry k ní nechápavě zvedl oči
…Jen figurkou ve hře…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zzbazza zzbazza | Web | 12. prosince 2007 v 19:23 | Reagovat

uzz aby tu byla dalsi kapca...;)

2 Elizabeth Greenová Elizabeth Greenová | Web | 13. prosince 2007 v 16:17 | Reagovat

Naprosto souhlasím...už se těším an další...a tahle byla prostě super .)

3 Mady Mady | Web | 15. prosince 2007 v 12:46 | Reagovat

Zajímavé, už se těším na další kapitolu... :)

4 Bellatrix Black Lastrange Bellatrix Black Lastrange | 22. prosince 2007 v 14:35 | Reagovat

Tahle povídka mě vážně chytla a jsem netěšená na další kapitolku...nejvíce se mi zamlouvá ten nápad s Removým a Dořiným synem...:) příjde mi to rostomilý...Harry bude pro něj později jako táta že jo? To mi příjde vážně krásný..:)

5 Bellatrix Black Lastrange Bellatrix Black Lastrange | 22. prosince 2007 v 14:36 | Reagovat

Tahle povídka mě vážně chytla a jsem netěšená na další kapitolku...nejvíce se mi zamlouvá ten nápad s Removým a Dořiným synem...:) příjde mi to rostomilý...Harry bude pro něj později jako táta že jo? To mi příjde vážně krásný..:)

6 Tray Tray | 27. prosince 2007 v 16:28 | Reagovat

ahoj... právě jsem přečetl ty dvě kapitolky, který tady jsou a řeknu ti jednu věc... pokračuj! ;)

7 Nika Nika | 3. ledna 2008 v 16:56 | Reagovat

Prosím prosím...další kapču....nebo radši rovnou dvě :D . Je to dost zajímavý a já se těším jak to bude pokračovat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.