Kapitola 7. - Bradavice vs Ministerstvo I/II

3. listopadu 2007 v 11:02 | manik |  Harry Potter a Démant smrti
Bradavice
Bradavická trojka vyráží do bradavic - obejde se to bez problémů? A co Harry, co se vlastně děje v Temné pevnosti? A kdo letos bude učitelem OPČM?

Zlaté slunce přikryté rudými mračny si pomalu hledalo svoji cestu nahoru na oblohu a jeho paprsky konečně zabloudili i do potemnělé ulice se starými oprýskanými domy, jenž jasně dávaly najevo, že tato čtvrť rozhodně nepatří k bohatým částem Londýna.
Remus Lupin seděl v omšelém křesle v rukou třímal poloprázdnou láhev a nepřítomně hleděl do rudých plamínků ohně. Byla to teprve hodina co přišel, hodina po té příšerné přeměně, která jej měsíc co měsíc ničí čím dál víc. Neměl by se teď namáhat a v klidu si odpočinout, a už vůbec by neměl pít alkohol, který mohl nepříznivě reagovat s lektvary, které dostal. Ale to mu teď bylo úplně jedno.
Myslel na Harryho, od té doby co mu Brumbál ukázal ten útržek kůže s Harryho vzkazem, na něj nepřestával myslet. Připadal si teď jako zrádce, když tu tak poklidně sděl, v bezpečí s vědomím, že Harry je ve smrtelném ohrožení. Znovu jej zaplavil pocit viny, spolu se zradou a strachem. Ano, měl strach... Strach z toho, že až se dozví, co se tu v jeho nepřítomnosti dělo, bude jej nenávidět. Strach z toho, že jej jeho svěřenec zavrhne. Strach z Rausse a tajemna, které obklopovalo celou jeho osobu. Strach z toho co by tomu co se tady děje řekl Sirius, nebo James s Lily. Strach z toho, že je určitě všechny zklamal…
Zhnusen sám sebou, praštil s láhví o zem a zmoženě se opřel do omšelého křesla, ozářeného plameny ohně a tvář si skryl v dlaních.
"Svěřenec," uvědomil si a na tváři se mu mihl lehký usměv, který ale ihned zmizel.

"Je to pravda?" ozvala se do ticha, které v místnosti vládlo Tonksnová, měla jako obvykle křiklavě růžové vlasy, dnes však s fialově obarvenými konečky. Ustaraně si Remuse prohlížela
"Brumbál ti to řekl," zkonstatoval a stále hleděl z okna
"Jo," přitakala a přisedla si k vlkodlakovi
"Taky si to myslíš?" konečně odtrhl pohled od zamračené oblohy a zahleděl se jí do očí. Tonkinová mlčky zakroutila hlavou; "Udělal jsi to, co jsi považoval za správné, neměl jsi jinou možnost-"
"Ne, měl jsem na výběr," přerušil tvrdě Tonksnovou jejíž vlasy se zbarvily dočerna "Měl jsem spoustu jiných možností, ale přistoupil jsem na tuto a zradil. Chápeš Nymph? Já zradil!" vyrazil ze sebe zoufale a skryl si tvář v dlaních
"To není pravda Reme! Každý na tvém místě by udělal totéž!"
"Ty to nechápeš! Sirius…" naprázdno polkl, při vzpomínce na svého přítele "…já , slíbil jsem mu, že se o Harryho postarám a teď-" odmlčel se a sklouzl pohledem k podlaze
"Zklamal jsem ho, zklamal jsem Jamese s Lily, zklamal jsem Harryho." Pronesl zoufale a znovu se zahleděl z okna, které smáčely kapky deště
"Není to tvoje vina,"zašeptala
"Měli by jsme jít," přerušil ji, než stačila pokračovat
-----
"Ne!" vykřikl Harry a lapaje po dechu se rozhlížel okolo sebe, ležel ve své cele s jedním jediným okýnkem, umístěným tak vysoko, že bylo téměř nemožné se k němu nějak dostat. Vyčerpaně si otřel kapičky potu, které mu stékaly po čele
'Byl to jen sen.' uklidňoval se, přičemž si zkoumavě prohlížel tenký kužel slunečního světla, který dopadal na protější stěnu
"Jen sen," zamumlal a s nepřítomným pohledem si mnul bolavé zápěstí, ze zamyšlení jej probralo až cvaknutí zámku a přiopilý smích. Vyděšeně s sebou trhl a vmáčkl se do rohu.
Od té doby co naposledy mluvil s Voldemortem se jeho pobyt zde razantně změnil. Voldemort už nad ním tolik nedržel ochranou ruku, čehož využívali snad všichni Smrtijedi a vylívali si na něm zlost při nepodařených akcích. Byl to vlastně jejich způsob jak se před ostatními ukázat v tom 'nejlepším' světle, aby jste pochopili, od té doby co se Harry pokusil utéci, jej přestal mučit osobně a s chutí přenechal štafetu, svým nejvěrnějším. Osobně pak jen dohlížel na to, aby chlapec svá muka přežil. Jasně mu tak dával najevo jakou chybu udělal, když se k němu odmítl přidat.
Dveře se s hlasitým prásknutím rozrazily a dovnitř se smíchem vtrhla trojice Smrtijedů
"A hele! Pódívejme še koho pak to tu máme." Zašišlala žena, stáhla si svoji bílou masku a posměšně se na chlapce zašklebila.
Harry se na ženu zhnuseně podíval. Byla to Bellatrix, Siriusova 'milá' sestřenka a také že
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 El El | 7. listopadu 2007 v 21:19 | Reagovat

very nice ^^

2 Aknel Aknel | Web | 11. listopadu 2007 v 18:11 | Reagovat

Super a na tvůj dotaz u mě jestli se můžem spřátelit odpovídám:Budu jen ráda

3 Sseth Sseth | 18. listopadu 2007 v 19:35 | Reagovat

velmi pekné

4 Casiopei Casiopei | Web | 20. listopadu 2007 v 13:51 | Reagovat

Hp a ztracený hrdina jukněte

5 barunka barunka | Web | 3. prosince 2007 v 17:16 | Reagovat

:o) hezký

6 zzbazza zzbazza | Web | 11. prosince 2007 v 22:04 | Reagovat

super povidka,jen tak dal...

7 Grifolion Grifolion | 14. prosince 2007 v 18:07 | Reagovat

Tohle je super povídka ale chtělo by to přidávat častěji.

8 Noenen Noenen | 15. prosince 2007 v 22:26 | Reagovat

Grifolion:    jo, máš pravdu. Ta povídka je super, až na ty mezery v přidávání

9 Emily Emily | 6. ledna 2008 v 13:13 | Reagovat

Skvělá kapča, kdy bude další?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.