Kapitola 1. - Spiknutí

18. listopadu 2007 v 10:25 | manik |  Cesty osudu
Harry byl po odchodu z šestého ročníku zplnoletěn, odstěhoval se z Londýna do jedné zapadlé vesnice, kde celé dva a půl měsíce odolával Hermioniným prosbám o navrácení se zpět do Bradavic, na konci prázdnin se Harryho zápornou odpověď doví i Aberforth a spolu s bratrem vymyslí na chlapce lest. Vyjde to? Vrátí si slavný Harry Potter do Bradavic?
pokud jste něco nepochytili, tak se nebojte zeptat, já sama se v tom plácám =0)
nu což, doufám, že se vám bude líbit a prosím vás pořádně to zdrbte, pořebuju vědět váš názor! Z toho plyne, že komentáře jsou povinné! Bez nich se pokračování nedočkáte =0P

"Na co myslíš?" uslyšel vedle sebe známý hlas, který k němu přicházel jakoby z dálky, překvapeně se otočil na Hermionu, která klečela vedle jeho křesla a zvědavě mu hleděla do očí, ani si nevšiml, že přišla.
"Na Voldemorta a na to, jaký by byl svět bez něho," odvětil s jistým odstupem v hlase. Nechtěl na sebe nikoho vázat už ne, příliš mnoho lidí za to zaplatilo životem a on nechtěl ztratit i toho posledního člověka, který mu zůstal, ano byl tu sice ještě Ron a Jerry, ale Ron se po válce s Harrym pohádal a zapřísáhl se, že s ním už nikdy nechce nic mít. Vinil ho totiž ze smrti své rodiny. A Jerry? Zkuste ročnímu dítěti vysvětlit situaci ve které se právě nacházíte. Už tak byl rád, že je mu jen rok a neměl o svém kmotrovi, který se ho vzdal ani ponětí.
"Harry, vím, že tě to bolí, ale možná bys měl…"
"Ne, Hermiono. Já už se rozhodl, do Bradavic se už nikdy nevrátím," i když mluvil chraplavým hlasem, ze kterého sálala bolest a utrpení, teď byl v jeho hlase slyšet rázný a sebejistý podtón. Dívka bolestně zavřela oči, přesně tohle čekala, ale Harry ještě neskončil a to co řekl jí vzalo dech; "S kouzly už nechci mít nic společného, vzaly mi všechno co mi bylo drahé." Zhnuseně se zahleděl na svoji hůlku, která ležela nedaleko od něj na malém konferenčním stolku
"Harry já chápu jak se cítíš, ale tohle-" vyděšeně ho sledovala, netušila jak hluboko může ještě klesnout. Bylo to teprve osm týdnů co ho propustili z nemocnice, nějakou dobu to vypadalo, že se jeho stav zlepší, ale pak, ze dne na den všechny její naděje klesly pod nulu. Rozhodla se proto na nějakou dobu bydlet s ním, alespoň do té doby co se nebude pokoušet využít každé možnosti k zabití se.
"Ne, Mio. Nechápeš!" zarazil ji stroze "Máš rodinu a přátelé, kterým se tahle válka vyhnula. Ale koho mám já?" zoufale se zabořil do křesla a skryl si tvář v dlaních
"Všichni, které jsem miloval, kteří pro mě něco znamenali, jsou mrtví a to kvůli mně, chápeš? To kvůli mně jsou všichni mrtví!"
"Není to tvoje vina a máš ještě nás."
"Ron mě nenávidí, protože nebýt mě jeho rodina by se do téhle nesmyslné války nikdy nezamotala…"
"Harry to není pravda a ty to víš," přerušila chlapce, ten ale dělal jako by ji neslyšel
"… a v tom, že tu jsi ty nevidím nic jiného než soucit." Zakončil, přičemž vstal a stoupl si k oknu zády k ní. Hermiona sklopila pohled k zemi z přemýšlení ji vyrušilo slabé svrbění pravé dlani na které se jí vyobrazil drobný Fénix, slyšela jak s sebou Harry poplašeně škubl a nechápavě se zahleděl na svoji dlaň jakoby ji viděl poprvé v životě.
"Budu muset jít," přerušila tok Harryho myšlenek a v tichosti opustila místnost.
-----
"Profesore Brumbále," se smutným úsměvem kývla na pozdrav novému řediteli Bradavické školy čar a kouzel
"Hermiono, jsem rád, že jsi přišla." Usmál se na ni "Jak se daří Harrymu?" nahodil jen tak
"Už je to lepší," pokusila se o úsměv, ale jakmile si všimla, že se ředitel chystá k dalším výzvědám rychle dodala "Je mi líto, pane, ale nemohu vám říct kde teď Harry bydlí," Brumbál se zatvářil jako by mu někdo vzal jeho milovanou hračku a pokynul Hermioně aby se posadila
"Jak jistě víš, blíží se nový školní rok a…"
"Nevrátí se," zamumlala a ředitel na ni překvapeně zamrkal, stejně jako portrét nad ním. Aberforth se překvapeně otočil na portrét svého bratra
"Jsi si jistá Hermiono?" bývalý ředitel se zabořil do svého křesla a sledoval svoji žačku skrze své půlměsícové brýle. Dívka jen nepatrně přikývla a sledovala jak mladší z bratrů Brumbálových znervózněl, zmoženě se posadil zpět do svého křesla sundal si svoje zlaté brýle a prsty si mnul oči
"Co budeme dělat?" prohodil zoufale otázku, která nedávala dívce žádný smysl, zato jeho starší bratr se zvedl ze svého křesla ve svém obraze a zmizel v jeho rámu, zanedlouho se vrátil a v rukou měl malý pohárek se svojí oblíbenou zmrzlinou
"O něčem bych věděl." Pronesl tajemně a labužnicky si nabral zmrzlinu "I když si nemyslím, že by to bylo vůči Harrymu fér, nic jiného nám nezbývá…"
-----
Byla už skoro půlnoc, všechny ulice byly liduprázdné a ticho které se tu rozléhalo bylo až příliš nesnesitelné. Chvíli před tím než ručička věžních hodin doputovala k jedničce rozlehly se tichou ulicí kroky doprovázené občasným zažvatláním malého dítěte. Konečně muž došel k jednomu z domků, kde si stáhnul kápi, konejšivě se usmál na malého chlapečka, který se rozhodl protestovat proti mužovým nočním toulkám.
"Profesore Brumbále?" vyrušil muže ženský hlas "Jdete pozdě!" osočila se na mladého Brumbála profesorka McGonagalová, za ní se ze tmy vynořila Hermiona, která s tlumeným smíchem sledovala, jak stařec zápasí s ročním chlapcem, kterému se zalíbil jeho plnovous.
"Omlouvám se, Minervo, ale něco se mi do toho připletlo," omluvně se na ženu usmál a podal rozesmátého prcka Hermioně
"No jistě jako vždy," zamručela a společně se všichni tři rozešli k malému domku, který stál na konci městečka.
Harry se s trhnutím probral a zmateně se kolem sebe rozhlížel, spal opřený o vyhaslý krb, marně pátral v paměti jak se sem dostal. Rukou si promnul bolavý krk a z kapsy vytáhl balíček cigaret a poslepu se natahoval pro zapalovač, který ležel na konferenčním stolku, když někdo rozvalil dveře domu. Harry konečně našel zapalovač, posadil se na nízký stolek a labužnicky popotáhl z cigarety, přičemž naprosto ignoroval nově příchozí skupinku lidí. Kdyby to byli Smrtijedi, jako že se jich skrývá docela dost, stejně by nehnul ani vrbou, bylo mu úplně jedno jestli zemře, vlastně to chtěl…
"Co chcete?" nahodil bez jakéhokoliv náznaku zájmu
"Proboha, Harry!" vyhrkla vyděšeně profesorka McGonagalová, když spatřila ve světle pouliční lampy pohublého chlapce s propadlými tvářemi a kruhy pod očima, delší, rozdrbané vlasy měl stažené do culíku a oblečení, které měl na sobě na něm vyselo.
"Vidím, že jsi mi přivedla návštěvu," zabodl pohled do míst, kde očekával, že bude stát Hermiona
"Promiň, ale je to pro tvoje dobro, Harry." Chlapec se zamračil a znovu popotáhl z cigarety
"To určitě, věřil jsem ti a ty…"
"Harry přišli jsme tě jen požádat o laskavost," usmál se na chlapce Brumbál
"Nevrátím se do školy!" vyprskl dřív než stihli pokračovat "Nechci už s kouzli mít nic společného! Tak už mě proboha nechte být!" zaskučel a odhodil nedopalek cigarety do vyhaslého krbu. Chtěl jim ještě vynadat, ale sotva se nadechl přerušil ho dětský pláč, ztuhnul a vyděšeně se otočil na Hermionu v jejímž náručí se choulil malý Jerry. Na mysl mu ihned vystoupily vzpomínky na Remuse a Nymphadory, celý svět jakoby pro něj přestal existovat, soustředil se jen na svého kmotřence, byl Removi tak podobný…
"Harry, chlapče vnímáš vůbec?..." vytrhl ho z přemýšlení Brumbálův hlas a on konečně odtrhl oči od díděte
"Omlouvám se…"zamrkal a snažil se zahnat tíživé vzpomínky, které na něj znovu začaly doléhat
"Měl by jsi to zvážit," Profesorka McGonagalová se na chlapce ustaraně usmála
"Není co," odsekl pohled mu sklouzl na jeho hůlku. Už několikrát ji chtěl zničit, ale neměl na to dost sil, kouzla byla přece jenom velkou součástí jeho života
"No tak Harry, nemůžeš přece nedokončit školu." Namítla Hermiona, načež jí chlapec věnoval ledový pohled
"Říká kdo?"
"Ehm," Brumbál si nesměle odkašlal a nevině se na chlapce usmál, Harry rezignovaně protočil oči
"No tak chlapče, víš jakou práci nám dalo, než mi vůbec začali věřit, co si myslíš, že si asi řeknou, když se slavný Harry Potter, nevrátí do Bradavic?" vyhrkl se mírnou dávkou hysterie "Budou si myslet, že mi nevěříš a až se to dostane k tisku… do Bradavic se nevrátí nikdo! Víš co by to bylo za skandál?!" nečekal na chlapcovu odpověď a chrlil ze sebe jednu věc za druhou, Harry se samolibě ušklíbnul zvykl si, že Aberforth je svému Bratrovi velice odlišný a jediné co je spojovalo byla pouze jejich podoba.
"Nevrátím se!" tvrdohlavě trval na svém
"Ale co Jerry?" vyprskla Hermiona, která tušila, že tady je jeho slabé místo. Harryho tvrdý a nedostupný pohled ihned zjihnul a na tváři se mu rýsovalo zoufalství
"Bude mu líp, když…"
"Co?!" vyprskla naštvaně a nevšímala si Harryho utrápeného pohledu "Budeme líp, když bude vyrůstat bez rodiny?! Bude mu líp až jednou zjistí, že o něj jeho kmotr nestál?! Bude mu líp-"
"To není pravda!" přerušil ji Harry, bolelo ho to co mu právě řekla "Ale já nemůžu, nemám…"
"A co Remus s Nyphou," přerušila ho znovu Mia a Harry se svalil do křesla a zoufale si skryl tvář v dlaních
"Na ty jsi nemyslel? Věřili ti, svěřili ti život svého syna do rukou a ty jim to takto splatíš?" pokračovala a ni jeden z nich si neuvědomil, že se Brumbál s McGonagalovou vzdálili
"A co mám podle tebe dělat?" zaskučel a odhrnul si z očí pramen neposlušných vlasů
"Zasloužil by si vyrůstat v rodině, daleko od tohohle všeho, měl by se mnohem líp, než semnou. Vždyť se na mě podívej; jsem troska, která se nedokáže postarat ani sama o sebe, natož abych měl na krku ještě někoho dalšího! Akorát bych mu zkazil život a to si nezaslouží, potřebuje někoho, kdo by mu šel příkladem, někoho kdy by pro něj byl vzorem."
"Třeba jako ty?" Harry s sebou vyděšeně trhl, ten has…
"Profesore Brumbále?" nechápavě zíral na stěnu na které se dříve vyjímal obraz krajiny, teď však na něm byl sám Albus Brumbál a hleděl na svého bývalého učně skrze své půlměsícové brýle.
"Ano Harry," přívětivě se na chlapce usmál
"Jak jste…"
"Ah, ano, jak jsem se sem dostal? Existuje spousta kouzel o kterých není v bílé magii psáno…" nedokončil a jasně tak chlapci ukázal, že v tom má prsty jeho bratr
"A teď k tomu kvůli čemu jsem přišel,"
"Nevrátím se," vyhrkl Harry a nespouštěl z kouzelníka oči. Brumbál si povzdechl a posadil se do křesla
"Jsi si opravdu jistý, že to chceš udělat?" zeptal se chlapce a zabodl do něj své pomněnkově modré oči, Harry sklouzl pohledem k podlaze "Hermiona má pravdu, ten chlapec by si zasloužil znát pravdu, i ty jsi vyrůstal bez rodiny, čekal jsem, že už jen proto se ho ujmeš."
"I kdybych se vrátil do Bradavic, stejně na něj nebudu mít čas," namítnul a v jeho hlase byl znát sebejistý podtón, přítomnost Brumbála na něj přece jen zapůsobila, přesně tak jak očekával
"O to nemusíš mít strach, přes rok by byl u jedné kouzelnické rodiny, kdykoliv by jsi se s ním mohl vidět…"
"Ale já se do Bradavic nemůžu vrátit, prostě to nejde!" namítl znovu, když si uvědomil, že málem kývnul.
"Přemýšlej o tom a snaž se neudělat nic čeho bys později mohl litovat." Povzdych si Brumbál a odešel a na obraze byla znovu jen obyčejná krajina.
"Harry…" ozvala se znovu Hermiona "Vrať se k nám, alespoň kvůli Jerrymu."
Harry seděl v křesle a s obličejem zabořeným do dlaní, se snažil zahnat všechny vzpomínky, s tíží vnímal dívku, která se s ním loučila a spolu s ostatními odešla. Hlavou mu pořád běhala slova z předcházejících rozhovorů
"Snaž se neudělat nic čeho bys později mohl litovat…bude mu líp až jednou zjistí, že o něj jeho kmotr nestál?!… zasloužil by si vyrůstat v rodině, daleko od tohohle všeho, měl by se mnohem líp, než semnou…a co Remus s Nyphou, na ty jsi nemyslel?…nevrátím se!...potřebuje někoho, kdo by mu šel příkladem, někoho kdy by pro něj byl vzorem…třeba jako ty?...i ty jsi vyrůstal bez rodiny, čekal jsem, že už jen proto se ho ujmeš…ten chlapec si zaslouží znát pravdu…"
Hermiona s profesorkou McGonagalovou a profesorem Brumbálem, šli mlčky k místu, kde se mohli bezpečně přemístit. Nikdo z nich se odvažoval promluvit, byť jen jediným slůvkem
"Profesore?" ozval se za nimi udýchaný Harry. Trojice se překvapeně otočila a na tváři mladé dívky se začal rýsovat úsměv
"Ano Harry?" Brumbál se nesnažil skrýt svůj úsměv
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mady Mady | Web | 18. listopadu 2007 v 11:43 | Reagovat

Začíná to dobře, jen nechápu ten začátek a jak to, že Harry v podstatě hned přikývnul, jinak je to super nápad a moc dobře to je napsaný... :)

2 manik manik | Web | 23. listopadu 2007 v 15:45 | Reagovat

=0P jo to je trošku složitější...  tohle je v podstatě spleť dvou posledních prázdninových dnů, abych se rychleji dostala k hlavnímu ději. Jinak čistě teoreticky jim odporoval celé prázdniny... mno zbytek se dozvíte v pokračování (možná) =0D

3 Ewelin Ewelin | Web | 1. prosince 2007 v 12:20 | Reagovat

Jééé moc pěkný...ale honem přídej další kapitolu! Nebo se neznám ! ;):-) :D:D

4 Clare Clare | 8. prosince 2007 v 14:34 | Reagovat

moc pěkný,  jsem zvědavá na pokráčko... tak honem další :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.