Kapitola 6. - Hurá do školy! část 3. – Velmi milé překvapení

16. října 2007 v 20:18 | manik |  Harry Potter a Démant smrti
Hurá do školy - Velmi milé překvapení
Ron, Hermiona a Ginny se konečně dostali ven, ale jaké překvapení je čeká a nemine?...

Všude kam jen dohlédla byla tma, nikde nebyl jediný náznak jediného světélka, jen nekonečná temnota. S očima rozšířenýma strachy se tiše rozhlížela okolo sebe a čekala na ten správný okamžik, věděla přesně co má dělat. Tvor, který ji napadl jí ukázal příliš mnoho a ona je teď pro něj větším nebezpečím než kdokoliv jiný. Zoufale pobíhala z místa na místo a hledala, jakýkoliv náznak něčeho co by jí pomohlo se odtud dostat…
Najednou za sebou uslyšela syčení, prudce se ohlédla, ale jediné co viděla byla zase jenom tma. Zasyčení se ozvalo z novu, rychle se ohlédla aby viděla jak se kolem ní mihlo několik párů smaragdově zelených očí. Otočila se za nimi a viděla v šeru klečet zničeného Rona s obvázanou paží jak se pokouší zahnat hady dál od něj a ní… Zamyšleně naklonila hlavu na stranu a sledovala jak z jeho hůlky vytrysklo pár jisker, které se skoro neslyšitelným zasyčením dopadly na pochodeň, sotva se jí však dotkly vylétla z pochodně oslepující záře.
'Konečně!' pomyslela si a vzápětí se cítila jako by se ji někdo snažil protáhnout příliš úzkým otvorem, následně ji ovál ledový vítr, který jako by jí vdechl nový život. Před očima se jí míhaly ty nejkrásnější okamžiky pro které věru stálo za to vrátit se zpět. Vítr se kolem ní začal pomalu stáčet, pohlédla na své dlaně z nichž vycházelo jasně bílé světlo a usmála se. Zlatavý vítr, který se jí do té doby stáčel po pás náhle zrychlil a pak prudce vyrazil k 'nebi'. Spokojeně se rozhlédla okolo sebe; všude bylo jen světlo, nic víc. Když se okolo sebe pečlivěji rozhlédla viděla různé postavy lidí jí blízkých, jak jí mávají a volají na ni. Ucítila vedle sebe něčí přítomnost, ohlédla se a spatřila Harryho jak se na ni usmívá.
"Je načase se vrátit." Nechápavě k němu vzhlédla, ale on už tam nebyl, hned na to ji zaplavilo nepříjemné horko, spolu s ledovým větrem a ona měla pocit jako by byla pouhý prach a vítr ji roznášel do všech stran…
Hermiona rychle běžela tmou, Tvor jí byl stále v patách a jí bylo jasné, že je pro něj jen hračka, že kdykoliv bude chtít může ji zabít. Zprudka zastavila a přitiskla se k zemi, tvor nestihl zastavit a přeskočil ji, Hermiona se ihned rozběhla na druhou stranu, ale tvor ji několika hbitými skoky předběhl a zatarasil jí cestu, vyděšeně couvla
'Je konec,' prolétlo jí hlavou a spěšně si přikryla uši dlaněmi rukou, aby si alespoň částečně ochránila sluch, před řevem tvora a rychle ustupovala, tvor ji však ihned dohnal a napřahoval se k poslední ráně, když celou chodbu okolo nich prudce ozářilo jasné světlo. Tvor se, který se už chystal k ráně se zarazil a chtivě se otočil za jeho zdrojem, pak nerozhodně pohlédl na Hermionu, která se krčila opodál. Nakonec ji prudkým mávnutím tlapy odhodil a rozeběhl se směrem ke kruhové síni, odkud světlo vycházelo.
Ginny vytrhla Ronovi pochodeň z rukou a jen letmo se ohlédla za syčivým zvukem, aby uviděla jak oživení hadi vlivem záření vzpláli a rozpadli se v popel ze kterého vzešli, a rychle se rozběhla ke kruhové síni. Rozzuřený řev, který proťal tísnivé ticho jí dával jasně najevo, že tvor jí je v patách. Neotáčela se a běžela co nejrychleji mohla, ve chvilce nepozornosti klopýtla a spadla na zem. Tvor ji dvěma skoky dohnal a prudkým mávnutím tlapy od ní odhodil pochodeň, jejíž záře značně ochabla, přesto ale zářila dál a její kouzlo spálilo několik dalších oživených soch, které se před magií, kterou vyzařovala, nestačily skrýt. Dívka se vyděšeně odsunula dál, nebylo kudy utéci.
Hermiona se s bolestivým syknutím postavila a kriticky si prohlédla svoji levou ruku a břicho na kterém měla tři krvavé šrámy, naštěstí nebyly tak hluboké, aby jí bránily v pohybu. Spěšně v šeru nahmatala svoji hůlku a běžela zpět
"Rone?" vykřikla tlumeně a přiběhla k zrzavému chlapci, který nehybně ležel na zemi.
"Rone, slyšíš mě?!" převalila svého spolužáka na záda
"Rone!" do očí se jí nahrnuly slzy "To ne," vzlykla rozplakala se
"Rone," najednou ticho přerušované jen Hermioninými vzlyky přehlušilo dlouhé táhlé: "Chrrrrr." Herminoa s sebou vylekaně trhla
"Rone!" okřikla spokojeně odpočívajícího zrzka, který se s mlasknutím převalil na bok a s úsměvem na rtech klidně spal dál. Hermioně se na tváři rozprostřel vztek
"Ronalde Weasly!" zavelela a Ron se s vyděšeně probudil
"Ano mami! - Co, co se děje?" mumlal a dezorientovaně se kolem sebe rozhlížel "Hermiono?" překvapeně zamrkal
"Ach můj bože," zaskučela a protočila oči "Vstaň musíme pomoct Ginny!"
Ginny za s sebou ucítila úpatí sochy, neměla kam utéci. Tikavým pohledem se kolem sebe rozhlížela hledajíc cokoliv co by jí mohlo jakkoliv pomoci, avšak marně.
"Derlluxo!" vykřikla Hermiona a mávla prudce hůlkou, přičemž z ní vylétl jasný paprsek, tvor se na Hermionu s řevem otočil a stejně jako, předtím zastavil paprsek, který těsně před ním zmizel. Ron na ni nevěřícně zíral
"No skvělý! Teď půjde po nás." Utrousil, když se tvor otočil na místo, kde před tím ležela vyděšená Ginny
"Nepovídej." Utrousila Hermiona uštěpačně a oba se dali do běhu.
Ginny vykoukla zpoza sochy a viděla jak tvor hbitě dohání jejího bratra s Hermionou; rychle se postavila na nohy a běžela k pochodni, jenž ležela na zemi a neustále vydávala zářivé světlo, sice ne tak silné jako předtím, ale alespoň něco. Proběhlo Ginny hlavou. Vzala tedy pochodeň a chtěla se rozeběhnout ke kruhové síni, ale zastavil jí Hermionin vyděšený výkřik. Bez váhání se rozeběhla opačným směrem, během chvíle kolem ní proběhl Ron, který ji rychle čapl za mikinu a táhnul za sebou. Vyjeveně se na něj podívala, ale odpověď na nevyřčenou otázku přišla sama… rozzuřený řev donutil Rona pustit Ginny, aby si zacpal uši, dívka jej okamžitě napodobila, avšak ani jeden z nich nezastavil.
Společně se vyřítili z jedné ze zátočin a nemalý kus před nimi se objevil portál do kruhového sálu, jejich chvíle nepozornosti využil Tvor, který výrazně zrychlil, tudíž neměli jedinou šanci mu utéci, a dvěma skoky dopadl před ně.
"Pomoc," utrousil Ron vyplašeným hlasem a nepatrně couvl, což však způsobilo, že Tvor výhružně zavrčel a přikrčil se ke skoku
"Rone," sykla ke svému bratrovi Ginny a téměř neznatelně při tom hýbala rty "Musíme se dostat do té síně." Pokusila se nenápadně vytáhnout svoji hůlku, kterou měla zastrčenou v kapse, avšak neúspěšně. Ron s sebou při dalším výhružném zavrčení vyděšeně trhl a na chvíli zavřel oči; "Co mám udělat?" zoufalost v jeho hlase byla nepřeslechnutelná
"Uteč," řekla prostě
"Co?" nechápal, ale přerušil jej Hermiona, která je nějakým záhadným způsobem doběhla a upoutala na sebe tvorovu pozornost toho využila Ginny a oběh la jej z druhé strany.
"Utíkej!" křikla na Rona Hermiona, která se ihned po tom vydala na útěk. Ron, který se tu rozhodně nehodlal zdržovat rychle vyběhl za ní.
"Co to máš?" uvědomil si, že Hermiona něco vytahuje zpod pláště
"Pochodeň,"utrousila a mávnutím hůlky ji rozzářila, hled na to se za nimi ozval řev
"Blázníš? Vždyť nás uvidí!" vypálil na ni
"O to především jde Ronalde." Odsekla mu a Ron jen mlčky kroutil hlavou - v ženské logice se ztrácel čím dál víc.
Ginny za běhu vytáhla zářící pochodeň, bylo to přesně jak předpokládala. Uvolněně se usmála a běžela dál. Zastavila se až před dvěma majestátnými sochami, které oddělovali chodbu od sálu. Zhluboka se nadechla a prošla bílou mlhovinou, když pak znovu otevřela oči, stála uprostřed Kruhového sálu, nebylo tu nic než několik pochodní, které osvětlovali sál, uprostřed kterého byl v zemi vyhloubený černý kruh. Přestala si prohlížet sál a zadívala se k místu kudy přišla. 'Něco tu nehraje,' blesklo jí hlavou, hned na to však musela uskočit, protože skrze portál sem proskočil Callino
"To ne,"
"Pozor!" Ron se na poslední chvíli postavil na nohy a odběhl dál od míst, kde odpočívali a kde teď stál Callino. Mávnutím tlapy odhodil Hermionu, které vypadla pochodeň z rukou
"Rone! Ta pochodeň - nesmí vyhasnout!!" křikla na zrzka a přes svá zranění se pokusila vstát. Ron se ihned rozběhl k pochodni, ale než se k ní dostal, zastoupil mu cestu rozzuřený Callino. Než stačil jakkoliv zareagovat, odhodil jej pryč a sám došel k pochodni ležící na zemi. A hermiona už mohla jen sledovat jak tvor znovu rozzuřeně zařval, tlapou odhodil pochodeň a rozběhl se pryč
"Poznal to," na prázdno polkla a spěšně se okolo sebe rozhlédla
"Rone? Rone, kde jsi?! Slyšíš? Rone!" Hermiona se kulhavým krokem vydala k místu, kde očekávala, že Ron bude a po chvíli ho opravdu našla
"Rone?" zatřásla s ním, protleskla jej po tváři a zrzek byl nucen otevřít oči
"Jsi v pořádku? Nic ti není?" strachovala se
"Ale jo," zamumlal a za pomoci hermiony se posadil
"To se ovšem nedá říct o mé hlavě a pozadí… Co když budu blbej?!" vyjekl vyděšeně a Hermina s úšklebkem protočila oči v sloup: "Jako by to ještě šlo?" poznamenala, ale Ron ji neslyšel
"Na tohle vážně nejsem- Au!" vyjekl jako malé dítě a odstrčil od sebe Miu, která mu prohlížela hlavu
"Doufám, že takhle důkladně nehodláš kontrolovat i moje nižší partie, nemuselo by - Au! Tak dávej přece pozor," zaskuhral znovu, když jej dívka 'nedopatřením' kopla do hýždí
"Dobrá, nic ti není. Musíme jít." Vstala a už chtěla jít, ale Ron ji nenásledoval
"Děje se něco?"
"Ale nic, nic." Mávl rukou a pomalu vstal, Hermiona se otočila a pokračovala v cestě.
Ron se mezitím s ne přílišným nadšením odhodlával k prvnímu kroku; sotva se však postavil na jednu nohu, jeho tvář se zkřivila bolestí. Ruka mu automaticky sjela k zadku a pusu otevřel v němém výkřiku. Mezitím si Hermiona uvědomila, že jde znovu sama
"Ronalde?!" prudce se otočila na stále ještě balancujícího zrzka, který se jejího výkřiku lekl a prudce dopadnul na nohu, jíž do teď držel ve vzduchu. Rychle si skousl ret aby nevykřikl bolestí a jeho tvář zrudla.
"Asi budu potřebovat pomoc," špitl
S výhružným vrčením se k ní pomalu připlížil, připravený ke skoku upíral své temně rudé oči na svoji budoucí oběť. Dívka se rychle odtáhla do stínu soch a tikala pohledem z místa na místo, jen aby se mu nemusela podívat do očí
"Ginny!" zaslechla Hermionin výkřik, rychle se otočila stejným směrem, ale místo na Hermionu, hleděla do černých očí Callina. Pokusila se od něj odtrhnout pohled, ale bylo pozdě. Oči jí vlivem magické síly, kterou na ni tvor vysílal, zbělaly a ona se rozklepala zimou, která ji náhle obklopila.
'Di nätra ent'saktis!' ozvalo se náhle nepříjemně chladným, bezcitným, syčivým hlasem, který snad nemohl patřit žádnému živoucímu stvoření. Ginny s sebou trhavě ucukla, znova se objevila v tom světě ze kterého si tak přála uniknout, ale tentokrát to bylo jiné…
Nedaleko od ní ležela pochodeň, která byla zdrojem pronikavého světla všude okolo, kamenné sochy hadů, kterým vlivem jasného světla vyhasly oči a byly černé jako uhel a před ní stál on: Černá mlha protkaná temně rudými plameny působila příliš ostrým kontaktem
'Di nätra ent'saktis!' zopakoval a okolo něj se začal stáčet vítr, který jako by nabíral sílu se svého okolí, plynule zčernal a s ním i všechno za tvorem. Ginny obklopila prázdnota, v mysli se jí vybavovaly jen špatné vzpomínky, avšak v mnohem horším světle, nešlo to zastavit, nemohla myslet na nic jiného.
"At maril du enst,' pronesla věcným hlasem a jasně bílá 'místnost' v níž se nacházeli značně z šedla; Podlehla jeho síle…
Černá mlha se kolem ní divoce zmítala, vlasy jí poletovaly v rytmu větru a divoce ji šlehaly do tváří. Pomalu zvedla hlavu a zabodla své vybledlé oči do těch jeho; "Di noen de'n laÿ," zašeptala a sotva při tom hýbala vysušenými rty. Černá mlha, která ji doteď obklopovala se ihned stáhla ke svému stvořiteli a všechno kolem nabralo z černé jasně bílou barvu.
"Mě nedostaneš!" zopakovala a rychle vyběhla z vnitřního kruhu. Náhle jí projel zvláštní pocit tepla a zimy najednou, když se rozhlédla, viděla, že je zpět - dokázala to! Bez zastavení vyběhla i z vnějšího kruhu a popadla pochodeň, dříve než ji stačil Callino doběhnout, prudce s ní praštila do kruhu.
Černé kameny, jakmile se jich pochodeň dotkla, se rozpálily do běla a utvořily okolo sebe zářivou stěnu, která bránila uvězněnému tvorovi v útěku. Ginny se instinktivně odtáhla dál a sledovala jak zpoza kamenů vyšlehly drobné plamínky, které se nezadržitelně blížily k středovému kruhu. Sotva se plamínky dotkly středových kamenů, jejich barva se změnila zelenou a plameny se prudce zvýšily a pohltily zmítajícího se tvora.
"Jste v pořádku?" rychle přiběhla k Hermioně s Ronem, oba mlčky přikývli. V tu chvíli se ozvala ohlušující rána a trojice se ihned otočili ke kruhům nad nimiž se teď stáčel černý vír, jakmile se roztáhl, přes vnitřní kruh, začaly z něj vylétávat černé přízraky a trýznili mučeného, několik z nich však poletovalo v kruhu a jejich pozornost patřila právě trojici; vypadali podomně jako Mozkomorové jen mnohem děsivější na čemž přispíval i fakt že jejich tělo nebylo hmotné, nýbrž tvořené z černého kouře a také to, že nepocházeli z tohoto světa. Prudce se rozlétli proti trojici přihlížejících, ale světelná stěna je nepropustila dál, zato je jakási podivná síla odhodila portálem, kterým přišli. Ale nepropadli jím na druhé straně jak očekávali.
"Au!" zaskučel Ron jakmile dopadli na tvrdou zem a rukou si znova třel bolavý zadek. Ginny se postavila a mnouc si bolavé zápěstí se rozhlédla okolo sebe; "Kde to jsme?" Ron s Hermionou se postavili za ni a společně si prohlíželi domy před sebou
-----
"Pojďte!" mávl rukou Ron a obě děvčata se během chvíle objevili vedle něj
"Pořád nemůžu uvěřit tomu, že nás to přeneslo sem!" stěžovala si Ginny a naklonila se přes bratra "Měli by jsme pohnout, než si nás všimnou." Nahodila a Hermiona zavrtěla hlavou
"Musíme počkat až projde poslední hlídka. Když budeme spěchat někdo nás uvidí." Nedočkavě vyhlížela poslední skupinu členů Fénixova řádu, která měla touhle přijít na hlavní štáb, podat hlášení
"Ale ne, Brumbál!" zasténala, když se z rohu ulice vynořil vysoký muž z nějž fakt, že je kouzelník byl přímo do očí.
"Podívej, támhle jde Lupin." Vypískla překvapeně Ginny a ukázala na postaršího muže, který vyšel z druhé strany ulice "Myslela jsem, že se s Brumbálem nebaví." uvažovala a dál oba muže sledovala
"Jo, nevypadá moc nadšeně."
"Asi se znovu pohádali," zašeptala nesouhlasně Hermiona.
Dvojice kouzelníků poklidným krokem vstoupila na pozemek Siriusova domu, Remus se však nepřestával mračit a dával jasně najevo, že s Brumbálem nesouhlasí, ten se však tvářil naprosto neústupně a neustále Remusovi něco vysvětloval. Remus na konec rezignovaně svěsil hlavu a poraženě přikývl, Brumbál se od Remuse odvrátil a něco řekl
"Co to-" mračila se nechápavě Hermiona
"Někdo tam s nimi je." Skočil jí do řeči Ron a bedlivě sledoval místo, kam před chvílí Brumbál soustředil svůj pohled, ale nic neviděl. Přesto si byl jist, že ti dva nejsou sami…
"Sakra! Zastavily se."zaklela Hermiona a několikrát nešťastně poklepala ukazováčkem na ciferník hodinek. Ron, který ji pozoroval se znovu naklonil přes roh domu
"Bezva, takže teď už ani nevíme kolik je hodin!" zastěžoval si a nešťastně se zvedl a vykoukl zpoza rohu obhlídnout situaci. Ale místo očekávaný cesty hleděl na jasně modré vypoulené oko na zjizvené tváři, s křikem od muže odskočil, přičemž zakopl o Ginny, která seděla kousek za ním a svalil se na zem.
"Co děláš?!" vyštěkla na něj Hermina, zatím co Ginny s Ronem vyjeveně civěli a shrbeného muže s holí
"To by ste nám měla říct vy Grangerová, nemyslíte?" štěkl nakvašeně a Hermina se na něj vyděšeně otočila
"Moody?"
"Jo! Co jste čekala Miss World?" pronesl jízlivým hlasem a všechny tři odtud vystrkal
Dvojice kouzelníků se znovu vydala k domu, zastavili se až přede dveřmi a vedle Remuse s Brumbálem se objevil malý černovlasý kluk a zářivě se na bradavického ředitele usmál a s pohrdáním se otočil na Remuse.
Ginny, která nově příchozí jako jediná celou dobu pozorovala, ztuhla a s otevřenou pusou na něj zírala, teprve, když se s ne moc příjemným pohledem otočil na Remuse, který k nim stál zády si tím byla jistá
"Harry!" se slzami v očích vyběhla z jejich úkrytu a skočila překvapenému hochovi kolem krku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a jsi tu?

Klick! 100% (173)

Komentáře

1 El El | 17. října 2007 v 18:15 | Reagovat

jeee! pokráčko! super, super, super! je fakt podarené, moooc sa mi páčilo a (ako inak) teším sa na ďalšie, hoci to je ešte asi len vo hviezdach, čo?? :))

btw dúfam, že zaracha ti už skončilo (resp. čoskoro skončí), zakázať comp je občas až príliš krutý trest ^^

2 El El | 17. října 2007 v 18:17 | Reagovat

btw č. 2 - moc pekný design ;) taký.... aktuálny :P

3 manik manik | E-mail | Web | 18. října 2007 v 18:10 | Reagovat

jé díkec...

A pokud jde o toho zaracha, tak ono spíš nejde o to, že skončil. Právě že ještě týden trvá, ale já sem otce nějak ukecala - popravdě jsem do něj pěknou chvíli hustila všechno možný, až nakonec ustoupil. =0D

4 werusenka werusenka | 30. října 2007 v 6:59 | Reagovat

super moc se ti povedla

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.