Kapitola 6. - Hurá do školy! část 2. - Callino

22. září 2007 v 21:37 | manik |  Harry Potter a Démant smrti
Hurá do školy! - Callino
Jak proběhne 'menší' zacházka trojice a jaké ji ještě čeká překvapení?...

Najednou se za nimi ozval řev,
"Ahóój!" Hermiona rychle chytla Ginny, která se od nich vzdalovala a mávala směrem, odkud řev vycházel a zacpala jí rukou pusu. Ron už se neudržel a dal jí pohlavek
"Co to děláš?" sykla na něj naštvaně Hermiona
"S takovouhle na nás tu potvoru ještě pošle." Bránil se, dívka potlačila nutkání protočit oči v sloup a obrátila se na jeho sestru
"Ginny, co je to," Dívka si držela hlavu v místě kam ji bratr udeřil a propalovala ho zlostným pohledem
"On mě uhodil," zamumlala a třela si bolavé místo
"Ginny co je to. Víš co to je?" ukázala směrem, kterým přišli a odkud se ozval řev
"Tma." pípla dívka, Hermiona sklesle svěsila hlavu
"Ne, Co je tam Ginny, v té tmě, co je to za zvíře?" zkusil to Ron milým hlasem
"Bouchl jsi mě," zaprotestovala a nesouhlasně kroutila hlavou
"Ginny-"
"Nechtěl jsem, tě bouchnout," ujišťoval ji a mile se na ni usmál "Omlouvám se. Povíš nám teď co je to tam?" dívce se v očích rozzářili šibalské plamínky
"Je to Tma,"
"Ginny," oslovila ji znovu Hermiona
"Ne, vy to nechápete JE to Tma - Callino, říkají mu tak, protože má za úkol zničit světlo."
"Cože?" nechápal ani jeden z nich
"Světlo," ukázala na louč v Ronově ruce "Je tu od toho aby zničil narušitele, protože oni co něj vstoupit nesmějí," ukázala na sochy hadů
"Můžeme s ním bojovat? Jak- kde se mu můžeme skrýt?" Ginny se usmála a zakroutila hlavou
"Poslouchá jenom svého pána," zašeptala a do očí jí zvlhly "Jenom on mě chápe, nikdo jiný!" procedila k nim mezi zuby, prudkým pohybem vytrhla Ronovi pochodeň z rukou a šla dál chodbou
"Pojďte, dovedu vás do bezpečí." Ron se nechápavě podrbal na zátylku
"Koho myslela tím pánem?" Hermiona po něm vrhla ustaraný pohled "Jelikož je více než pravděpodobné, že to tu postavil Voldemort, je to snad jasné, ne?" oba rychle následovali Ginny
"Počkej, chceš mi říct, že to co nás honí se pravděpodobně Bazilišek?!" štěkl na vyděšeně
"Co ruka?" přeskočila Hermiona na jiné téma, nejspíše si takovou možnost odmítala připustit
"Hmm, je to lepší." Zabručel "Takže… tušíš alespoň co to s Ginny je?" Hermiona přikývla
"Existují tvorové, kteří tě pustí do své mysli, stejně jako se to stalo Ginny; ona říkala, že jí spadla ta pochodeň, tudíž k ní mohl přijít aniž by byl v nebezpečí a pak zmiňovala jeho oči. Oči jsou při Nitrospitu a telepatii nesmírně důležité, někteří lidé jsou natolik dobří, že jim stačí krátký pohled z očí do očí, aby ti vnutili nějakou myšlenku, nebo si ty tvoje přečetli." Vysvětlila mu, když viděla jeho nechápavý výraz. "Je možné, že vnutil Ginny své myšlenky - neptej se mě proč, ani já to nevím - a ona se z toho šoku nedokázala pořádně vzpamatovat. Dostane se z toho uvidíš." Chlácholila Rona a mírně se na něj usmála
"Mamka mě zabije," zaskuhral, Hermiona se jen usmála a rychle dohnala Ginny jenž značně přidala do kroku
"Počkej," zastavil ji a vystrašeně se jí zadíval do očí "Není v tom případě i nebezpečná?"
"Je pravda, že nesme věřit všemu co říká, ale my momentálně nemáme jinou možnost." Pokrčila rameny
"Tak pojďte, pospěšte," vyzvala je znovu Ginny
Běželi už bez přestání bezmála dvě hodiny a chodba stále nebrala konce. Navíc v sobě neustále dusili ten pocit, že nejsou sami, že je tu něco, co je pronásleduje, něco čemu se nemohou rovnat, něco co je chce zabít…
-----
"Remusi!" přivítal jej okamžitě Brumbál "Jsem rád, že už jsi tady." Potřásl si s ním rukou a vybídl ho, aby se posadil
"Určitě víš, proč jsem si tě zavolal," začal Brumbál
"Jo," zamručel mrzutě "Jde o Rausse, že jo?" opřel se o křeslo a propaloval Brumbála pohledem
"Ano, nejlepší bude, když se zaměříme na tuto část." pronesl neurčitým tónem, který Remuse znervóznil
"Je všechno v pořádku? Nepoznali to, nebo-" odmítl nabízené místo a místo toho spěšně přecházel po místnosti
"Ano, všechno zatím vychází. Ovšem není zaručeno, že Smrtijedi na naši hru přistoupí, je tu spousta rizik, které musíme podstoupit. Ale hlavně bych ti měl něco říct." Remus se zastavil, tohle nebyla odpověď, kterou by chtěl slyšet, ale i tak se upokojil a konečně si sedl
"Ano?" vybídl ředitele, trpkým tónem, aby pokračoval
"Předevčírem večer jsem spolu s Harrym poskytl rozhovor Dennímu věštci, jak bylo domluvené. Jsem si vědom toho, že nikdo z vás už tento plátek neodírá, tuším že nikdo v hlavním štábu o tom neví." Remus tupě zíral na nohy Brumbálova stolu a přikyvoval
"To ale není to co bych ti chtěl říct," pronesl, čímž si získal mužovu pozornost
"Asi by jsi měl vědět, že se Harry dozví o tom co se tu v jeho nepřítomnosti dělo." Na chvíli se odmlčel
"Toho jsem si vědom," kývl Remus a dál pozoroval Zlacený kalamář
"Jde mi o to, že nevíme co se v Temné pevnosti děje, proto nemůžeme vědět jestli o tom Harrymu řeknou, nebo ne. Ale hlavní je že nemůžeme nijak předpovídat jeho reakci, proto by jsi se měl připravit na to nejhorší... Remusi?"
Remus vztekle zatínal pěsti a rozhořčeně se na Brumbála podíval
"Jsem si toho vědom," procedil vztekle mezi zuby a zvedl se tak prudce, že křeslo ve kterém do teď seděl málem převrhl. "Je to všechno co jste chtěl?!" zastavil se před krbem ale už se na ředitele neotočil
"Ne, vlastně hlavním důvodem bylo tohle." Remus se zhluboka nadechl
"Co to je?" Brumbál se tajemně usmál
"Podívej se sám," vybídl jej a když se na něj Remus konečně otočil zavedl jej do své knihovny. Remus se letmo rozhlédl, nic mu tady nepřipadalo zvláštní, snad až na kamenného orla, který stál na jednom z dřevěných regálů, přeplněném knihami, ale nevěnoval tomu přílišnou pozornost
"Takže…" netrpělivě se otočil na Brumbála "O co jde?" zeptal se a rozhodil rukama
"Pojď sem." Vyzval ho Brumbál aniž by se snažil odpovědět na jeho předchozí otázku. Oba se zastavili uprostřed místnosti, kde Brumbál vyčaroval dvě křesla a kruhový stůl
"Posaď se."
"Brumbále já nemám čas na-"
"Myslím to vážně Remusi, posaď se!" zopakoval Brumbál svoji předchozí prosbu, tentokrát ovšem přísnějším tónem. Remus se ač nechtěně posadil a sledoval ředitele, který se posadil do křesla vedle něj a znovu mávl hůlkou. Kamenný orel jenž doteď seděl na jedné z mnoha knihoven zatřepal hlavou, vydal jakýsi skřek a slétl na kruhový stůl, kde zůstal nehybně stát. Remus se naklonil aby přes něj viděl na Brumbála a nechápavě se na něj zahleděl
"Co to-"
"Přiletěl dnes ráno," objasnil ředitel klidně "A tohle s ním…" Brumbál položil na stůl kousek černé kůže a posunul jej směrem k Remusovi.
"Co je to?" nechápal a strnule na útržek zíral
"Přinesl to on," mávl rukou směrem k orlovi. Remus vzav útržek černé kůže do rukou a chvíli si jej prohlížel
"To je…" vyjekl překvapením a naplněn radostí i steskem se podíval na ředitele
"Harryho písmo, ano." Usmál se "Informoval jsem minstra kouzel o možné hrozbě, ale hlavním problémem zůstává, kdy se onen útok odehraje a zdali je opravdu mířen na Ministerstvo. Za necelé dva dny začíná nový školní rok a je možné, že zaútočí právě na školu a toto má jen odvést pozornost." Na chvíli se odmlčel a zhluboka se nadechl "Rozdělil jsem Fénixův řád na dvě skupiny, vlastně tři. Chci abys ty, Nymfadora a Alastor pokračovali v pátrání po Harrym, jakákoliv informace o Temné pevnosti nebo o čemkoliv jiném, všechno pro nás má teď mají nesmírnou cenu. Zbylé dvě skupiny budou střežit Ministerstvo kouzel a Bradavice, případně budou doprovázet Bradavický expres."
"Já?" překvapením zamrkal "Brumbále, nejspíš zapomínáte, že-"
"Remusi, jsem si vědom tvého prokletí, ale nikdo jiný se toho účastnit, prostě nemůže. Už jen to, že se naše tajemství dozví další dva lidé je krajně nebezpečné." Remus nepřítomně přikývl a pořád zíral na kůži -Ještě má šanci. Može ho najít.- Brumbál si jeho zamyšlení všiml a letmo se pousmál.
"Prozkoumal jsem ten útržek všemožnými kouzly; Opravdu to psal Harry jen ne svou hůlkou, což je pochopitelné. To ovšem neplatí o tom, koho ta hůlka byla," Remus na něj nechápavě hleděl
"Koho?" popostrčil jej, když se neměl k pokračování." Brumbál nemohoucně vzdychl a promnul si oči
"Rufus Brousek," pronesl trpkým tónem. Remus vyvalil oči
"Vedoucí Bystrozorů?!" vyjekl a Brumbál přikývl
"Bývalý," dodal a Remus prudce zvedl hlavu "Včera podal radě návrh na odstup Popletala a místo něj navrhl sebe. Pokud se mu podaří to místo získat, rázem přijdeme o celé Ministerstvo a Voldemort bude moci bez problémů začít vládnout a nic mu nebude stát v cestě." Znovu si promnul oči
"Neměl bych-"
"Ne Remusi, ty svůj úkol máš, pokud ti to nevadí, chci, aby jste s pátráním začali ihned po úplňku. Je za dva dny pokud se nemýlím?" optal se jej a Remus s trpkým výrazem na tváři přikývl
"Teď pokud ti to nevadí, musím už jít, mám ještě práci..."
"A Remusi?" otočil se na něj "Doufám, že spolu semnou doprovodíš Harryho do jeho domu." Remus se při těch slovech zarazil a jeho usměvavý pohled vystřídala nic neříkající kamenná tvář
-----
"No tak pospěšte! Rychle!" okřikla je znovu Ginny.
"Co to sakra je?" Ron sotva popadl dech, přesto nepřestával běžet "Proč jsme ještě na živu?"
"Jestli ti to vadí…" nahodila Hermiona s nuceným úsměvem
"Ne, To ne!" zamlouval to Ron "Jen mi to přijde… divný," Hermiona při kývla
"Je to strategie - válečná," objasnila mu "Nejdřív nás utahá a pak jednoho po druhým zabije,"
"To potěší," zamumlal Ron "Alespoň víme, že to není Bazilišek, ani jiná, podobná potvora… vlastně to ani není had, co to vlastně bylo
"Já nevím," Ron vyvalil oči
"To taky potěší," zamumlal "Odkdy ty něco nevíš?" zeptal se zoufale
"Tak pospěšte, rychle, než bude pozdě," ta slova donutila Rona s Hermionou podívat se na onu pochodeň, jenž jim byla záchranou a zkázou zároveň
"Pane bože!" vyjekla Hermiona, oheň v ní už skoro vyhasl, Ron se rozhlédl okolo nich, Sochy obrovských hadů se kolem nich, i když je osvítili hýbaly "Čím více slábne oheň, tím nejspíše povoluje i to kouzlo, které jim brání přiblížit se k nám," zkonstatovala Hermiona hrůznou skutečnost
"Musíme si pohnout!" Křikla na Rona, který pomalu ubíral na rychlosti "Rychle nemáme moc času!"chytla ho za rukáv a táhla za sebou, přičemž se snažila dohnat Ginny.
Všude panovala tma a ticho, které narušovala pouze trojice běžících přátel, jenž si osvětlovala cestu pomalu vyhasínající pochodní, rychle probíhali chodbou a pomalu se blížili ke svému cíli. Hadi kolem kterých prošli, ožili a hladově je následovali, zatím však nemohli zaútočit, ne dokud měli tu louč, kouzlo v ní bylo příliš silné, aby jím dokázali projít, ale pomalu ustupovalo… Tiše se proplétali mezi neoživenými sochami a vyčkávali na svoji příležitost. Náhle se ale všichni stáhli do ústraní a nastalo ticho
"Je tady!" křikla vyděšeně ryšavá dívka s pochodní a zastavila se 60 stop před jejich cílem. Ron s Hermionou se na sebe nechápavě podívali
"Pojď, nesmíme tady zůstat, chytila ji Hermiona za ruku a chtěla ji vést dál, ale Ginny se jí prudkým cuknutím vyprostila ze sevření
"Ne!" vykřikla a ustoupila od ní dál a pohledem směřovala k Ronovi, jenž si ji měřil zamyšleným pohledem - Chce nám pomoct, nebo nás chce nechat zabít? Proč nechce abychom šli dál? - myšlenky se mu nezadržitelně vířily hlavou a on nevěděl co si má myslet. Zmateně se otočil na Hermionu, ale ona mu jeho pohled opětovala, přičemž znepokojeně pokukovala po Ginny
"Je to moje sestra," zamumlal Ron rozhodně a vzal jí pochodeň, náhle jej ovál studený vítr, což bylo zvláštní, protože v chodbě, která se navíc skrývala v podzemí se něco takového vyskytovat nemohlo, prudce se otočil s hůlkou v pohotovosti za jeho původcem, ale neviděl nic víc než jen šmouhu, která se od nich rychle vzdálila a ztratila se ve tmě.
Ginny se s bolestivým výkřikem skácela k zemi, v očích jí zela prázdnota a něco tiše mumlala. Hermiona se nechápavě zadívala na Rona, ale pak se znovu otočila k Ginny a důkladně ji prohlédla
"Co se stalo?" zeptal se Ron a pořád pátral ve tmě nezahlédne-li znovu onoho narušitele
"Neví co si má myslet," povzdechla si Mia a soucitně chytla Ginny za ruku, pak se zhluboka nadechla a znovu se zahleděla na Rona; "Rone, ten tvor na ni působí čím dál víc a já… bojím se následků." špitla. Ron volně spustil ruku v níž svíral hůlku podél pasu a otočil se na Hermionu "Promiň, ale nemůžeme jí nijak pomoct. Tohle je jen její boj." Ron na ni nevěřícně zíral.
Chodbou se ozvalo táhlé vrčení, jako kdyby se onen tvor chystal zaútočit. Ron hlasitě polknul, otočil se ke kruhové síni, kam měli původně namířeno a namířil před sebe hůlku. Hermiona se pomalu napřímila a nepatrně postoupila vzad, přičemž neustále tikala pohledem z místa odkud vrčení vycházelo na boje neschopnou Ginny a Rona. Vrčení začalo nabírat na síle a přidalo se k němu i slabé skřípění, netrvalo dlouho a mohli spatřit skutečnou tvář svého nepřítele: V temných očích, plných tužby po krvi plápolaly rudé, hrůzu nahánějící plamínky. Na hlavě měl dva mohutné, dlouhé rohy. Temně rudá, místy zčernalá kůže obepínala jeho mohutné a svalnaté tělo. Ostré zuby a drápy jasně vypovídaly o tom, že není radno si s ním zahrávat.
Pomalu sestoupil ze soch jenž tvořily vchod do kruhového sálu a pomalu se protáhl. Hermiona jenž se konečně zotavila z šoku, prudce vytasila hůlku
"Domirro Inaetrim!" vykřikla prudce při tom máchla hůlkou, z níž vyletěl silný černý paprsek, jenž se proplétal se slabým stříbrným. Tvor její počínání se zájmem pozoroval, ale nenamáhal se pohnout ani o píď. Paprsek vyslaný Hermionou se před ním totiž rozplynul; tvor děsivě zařval a rozeběhl se proti nim. Ron, který se konečně vzpamatoval z prvotního šoku, stihl v poslední chvíli Ginny strhnout stranou.
Hermiona jenž se stihla skrýt v úpatí jedné ze soch, sledovala tvora jak se s obratností otočil, vyškrábal se na sochy hadů a přeskakujíc z jedné sochy na druhou běžel zpět k trojici. Hermiona, se jej marně snažila zastavit různými kouzly, čímž na sebe pouze upoutala tvorovu pozornost, v poslední chvíli se stačila skrýt za jednu ze soch, která chvíli na to hlasitě zapraskala, jak na ni šelma dopadla. Hermiona si s výkřikem kryla hlavu a běžela podél chodby, přičemž za s sebou slyšela skřípění drápů, jak přeskakoval ze sochy na sochu a pomalu si uvědomovala, že ji dohání…
Ron bezmocně sledoval, jak se tvor znovu chystá je napadnout, věděl, že Hermiona se někde skryla, nevěděl však kde. V šeru, které všude kolem vládlo bylo velmi těžké ji najít. Vzal proto pochodeň jenž doteď ležela na zemi a pomalu dohořívala, letmo zahlédl jak kousek od něj vylétlo několik, jemu neznámých kouzel, rychle se proto s pochodní skryl do stínu soch, kde seděla s nepřítomným pohledem upřeným někam do dáli Ginny. Bezmocně pohlédl na ni a na vyhasínající pochodeň jenž jim byla záchranou i záhubou zároveň. Cítil jak se kolem něj něco mihlo, rychle se otočil a uviděl jak se kolem nich, z dosahu světla plazí oživení hadi, vyděšeně s sebou trhl, přičemž z jeho hůlky, jenž -aniž by si to uvědomil - stále dřímal v ruce, vylétlo několik jisker, které jakmile se přiblížily k pochodni prudce vzplály a na chvíli osvítili jejich okolí oslnivým světlem…
PS: Omlouvám se, že to tak trvalo; původně jsem měla v plánu ji zveřejnit už po prvním týdnu školy a taky měla být o dost delší, ale učitelky nám navalili hromadu písemek, takže jsem se musela učit. Mno a kdy bude pokračování to opravdu nevím, ale ještě zítra si k tomu určo sednu.
PSS: doufám, že se vám tahle 'kapča' líbila ;0D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Grifolion Grifolion | E-mail | 23. září 2007 v 11:31 | Reagovat

Tahle kapitola to je vážně maso. Jak se tak koukám s každou přibývající kapitolou se velice zlepšuješ.

p.s. ta hudba co podkresluje tuhle kapitolku je skvělá

2 manik manik | Web | 23. září 2007 v 14:11 | Reagovat

Grifolion: Pane jo! Moc děkuju za pochvalu, nedovedeš si představit jak moc si jí vážím =0

3 El El | 13. října 2007 v 21:10 | Reagovat

objavila som tvoj blog len pred par dnami, no uz som vsetko precitala ^^ je to vskutku moc pekne! mam otazocku tykajucu sa pokracovania. pracujes na nom? alebo uz je, ale aj tebe blog.cz blbne (tak ako vsetkym)?? tesim sa, bye ~^

4 manik manik | E-mail | Web | 16. října 2007 v 20:25 | Reagovat

to El: ahoj, jsem ráda, že se ti ona povídka líbí, pokračoví ní už mám napsané, ale je tu malý problém - mám zaracha na počítač, ale pokusím se sem nějak dostat a šoupnout to sem oki? měj se ahojky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.