Šedé oči

27. srpna 2007 v 22:22 | manik |  Fan-fiction
Šedé oči
(Nedokončená)

Joe tupě zírala do zdi. Nevnímala nic než tu omítku co už neměla žádný důvod zůstávat tam kde byla a pomalu ale jistě se sloupávala. Byl to depresivní pohled. Ale rozhodně lepší než to co leželo vedle Joe. Nebo spíše kdo.
Za těch patnáct let co Joe žila, hodně zakusila. Většina z toho se jí natolik nezamlouvala že si někdy přála aby na ně zapomněla nebo aby se nikdy nestaly. Ale nic z toho nešlo vrátit.
Rodiče neznala. Byly oba dva mrtvý. Nějak se o ně nezajímala, vychovávala ji babička. Měla štěstí že strávila svůj dosavadní život u ní. A když je řeč o štěstí… Byl tu její starší bratr Malcolm. Dotěď si myslela že ten parchant má štěstí velké. Ale vypadalo to že ona ho měla větší. Teď tu neležela mrtvá ona ale on.
Spolu se nevídali často. Jeho vychovával strýc který byl známý odporem k ženám a hrubým násilníkem. Malcolma měl docela v oblibě. Možná ho i měl rád. A zapsal ho na jednu z nejlepších škol o které se Joe mohlo jen zdát…
Ne že by byla hloupá a bez vzdělání. Učila ji babička. Všechno ji učila babička. Ta žena byla na svůj vysoký věk pořád velmi bystrá a čilá. I když Joe si někdy myslela že bratr má oproti ní obrovskou výhodu co se týče výuky oboru v jistém směru… Joe byla čarodějka. I Malcolm byl čaroděj a učen ve škole velice žádané. To ji někdy pěkně rozčilovalo, když Malcolm přišel na návštěvu a začal se vytahovat. Věděl že ona nikdy žádnou školu čar a kouzel nenavštěvovala a tak si patřičně užíval své nadřazenosti.
Dnes o letních prázdninách konečně po dlouhé době dorazil. Velice se změnil, byl vyhublý a měl skelný roztěkaný pohled. Joe byla doma sama. Babička odjela na nějaký sraz se svými přáteli. Mlčky mu uvařila večeři, on ji mlčky a hltavě snědl. Pak si konečně prohodili pár slov a šli spát. Joe mu jako tradičně přenechala svůj pokoj a sama se uložila do křesla v obývacím pokoji. Probudil ji záblesk světla. Pronikl jí skrz zavřená víčka a zapnul její mozek na plné obrátky.
Zamrkala. To bylo první co udělala. A pak se zaposlouchala do zvuků kolem sebe. A že byly nezvyklé, nedokázala si představit že se jí v tuhle noční hodinu bude po domě procházet několik lidí…
Tak rychle jak jen čerstvě po probuzení dokázala se vymrštila jako kočka z křesla a schovala se za těžký závěs u okna. Byla zmatená. A klapot několika párů nohou které našlapovaly po rozvrzaném schodišti ji celkem nepomohl k lepšímu.
"Máme to odbitý. Můžeme vypadnout," ozval se hluboký mužský hlas. Joe se z něj sevřelo strachy srdce.
"Ještě ne. Musíme oddělat i Meningovu malou sestřičku," zarazil do druhý. Byl skoro syčivý.
"Máš pravdu. I když nevím proč ji Pán chce také odstranit, je bezvýznamná."
"Právě proto," uchechtl se třetí a sípavě se rozesmál. "Prohledejte to tu."
Joe ve svém úkrytu sotva dýchala. Skoro před sebou viděla jak odhrne jeden z mužů závěs a vítězně vykřikne… Slyšela jak kolem ní chodí a příležitostně něco zničí. Sem tam se ozvalo tříštění skla.
Po chvíli se znovu sešli.
"Není tu."
"Myslíte že utekla? Možná si nás všimla."
"Možná… Pánové tohle bude naše tajemství. Nikdo se to nesmí dozvědět. Nechci tu pobíhat po okolí a hledat nějakého spratka. Jestli utekla, bude se muset brzo někde ukázat. Znáte to, hysterická z toho že nikoho nemá. A to doslova."
"Jak to? Vždyť je tu ta stará-"
"Meningová? Tak tu už v tuhle dobu Gregory zakopává hluboko mezi květinky. Nemá nikoho. Ani pes po ní neštěkne. A jak se objeví, budou toho plné noviny že se stala hrozná rodinná tragédie a bude tam vše o naší zaběhlé princezničce. A my si ji najdeme. Chápete? Je to prosté."
Joe dlouze vydechla. Takže babička je mrtvá… Bože, co jsme komu udělali???
"Takže?"
"Jdeme. Tohle je takový domácí úkol na příště. Pečlivě sledujte jakékoliv zprávy v Denním věštci. Věřte mi. Něco tam pro nás bude."
"A možná tam někde venku chcípne i sama."
"Výborně Avery. Pochopil's to opravdu výborně," pochválil ho první hlas. Joe slyšela jak jeden z nich přešel k oknu. Cvakla klika a dál zaslechla nesrozumitelné zahuhlání. Přes záclony se mihlo zelené světlo které jeden z mužů vypustil ven.
Bože, oni ne…
Ozvalo se trojí hlasité prásknutí a pak bylo mrtvolné ticho. Po chvíli Joe vyšla ze svého úkrytu. Obývák byl zdemolovaný. Nikdo tu nebyl. S bušícím srdcem vyhlédla z okna. A poprvé spatřila jak se nad jejím domem vznáší zářivě zelený obraz lebky které z úst vylézal had. Znamení Zla.
Ta zeď jí už nedokázala zaměstnávat mysl. Prostě její mozek odmítal v tuto chvíli přemítat nad filozofií popraskané omítky. Joe tedy obrátila oči k mrtvole svého bratra. Netruchlila. Necítila k němu zhola nic. I když vlastně ano. Odpor.
Vyhrnula mu rukáv na levé ruce a poznala Znamení Zla. Nebylo těžké ho poznat když se nad domem vznášela jeho skvělá kopie.
Ten idiot se přidal ke Smrtijedům, pomyslela si a pohrdavě se ušklíbla. Tak na to že mu mělo být teprve sedmnáct toho stihl celkem dost. Musel udělat nějakou velkou blbost že jim stál za vraždu. A navíc chtěli stejně potrestat i jeho blízké. I když o označení "blízcí" by se dalo spekulovat.
Joe ze sebe byla na okamžik překvapená. Nebyla vyděšená. Nelítala kolem jako nějaká hysterka. To bylo podle ní naprosto zbytečné. Myšlenky které jí proudily hlavou byli tak chladně klidné že jí z toho na moment zamrazilo když si to uvědomila.
Já rozhodně nechci umřít jako tenhle pitomec. Tahle byla ze všech nejsilnější a rozhodovala o všem. Musela se někam ukrýt. Někam kde by byla naprosto v bezpečí…
Zrodil se nápad. To díky odstrašujícímu pohledu na Malcolma. I když v tomto případě velmi kreativním.
To je sebevražda. Jestli to někdo pozná tak se rovnou můžu zabít sama. Ale nemám nic jiného na výběr.
Zvedla tělo a odtáhla ho do koupelny. Bylo tam velké zrcadlo. Joe bušilo divoce srdce. Dělá něco naprosto šíleného ale byla to varianta která jí zachrání holý krk.
Co to ten idiot pořád mlel? Že Bradavice jsou nejbezpečnější místo na světě? Tak ty už tam nemůžeš. Já ano.
Položila ho vedle zrcadla a střídavě se dívala na sebe a na něho. Byli se vážně podobní… Ona měla samo sebou dlouhé černé vlasy a jemu trčely do všech stran. Neuměl se nikdy ani sám učesat… Měli naprosto stejnou tvář. Ostré řezané rysy a dlouhý pohled. I když o Malcolmovi se už takhle nedalo mluvit. Jen jedna neshodnost tu byla. Malcolm měl hnědé oči. A Joe šedé jako bouřková mračna.
Tak dobrá. Budou stačit jeho brýle na čtení.
Prohledala mu kapsy a našla brýle s elegantními tenkými obroučkami. Nasadila si je na nos. Ano. Vypadala jako on, jen s dlouhými vlasy…
Vytáhla z kapsy hůlku. Z úst jí vyšel vzdech. Co se jí na sobě nejvíce líbilo byly právě její vlasy. Když s nimi pohodila kdejaký kluk se po ní otočil. A teď se jih bude muset zbavit…
Trvalo to jen pár minut. S nešťastným výrazem pozorovala to černé křoví co bylo věrnou kopií bratrovi hlavy.
Aspoň že se to povedlo.
Naděje co v ní zahořela ale záhy zhasla. Stoupla si bokem. Byly tu jisté přednosti které chlapci rozhodně neměli, kromě těch hodně při těle…
Jsem mrtvá.
Zničeně klesla k zemi. Jenže to by nebyla Meningová aby jí něco nenapadlo. Naděje opět zahořela.
Kam babička schovala ten svůj šílený korzet?
by J.T.Jonshon
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 JayTee Jonshon JayTee Jonshon | E-mail | Web | 31. srpna 2007 v 12:21 | Reagovat

Sice jsem ráda, že jsi tu napsala autora, ale není slušností poprosit, jestli bys povídku mohla uveřejnit na svém blogu?

2 Keira Fey Keira Fey | E-mail | Web | 25. září 2008 v 16:20 | Reagovat

A jestlipak víš, že tenhle kousek je už dokončem? ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.