Kapitola 6. - Hurá do školy! část 1. - Tajná chodba

22. srpna 2007 v 8:54 | manik |  Harry Potter a Démant smrti
Hurá do školy! - Tajná chodba

"Jsi si jistá, že to vyjde Hermiono?" Zapochyboval Ron, a přitáhl si plánek domu, aby si jej lépe prohlédl.
"Jo, do teď nám všechno vycházelo, takže by to neměl být problém."
"Hermiona má Pravdu Rone," přitakala Ginny a přitáhla plánek tak, aby na něj všichni dobře viděli a chvíli na něj hleděla "Napadlo tě, že by se odtud dalo odejít, během porady? To tam jsou přece všichni, ne?"
"To sice ano, ale, kdykoliv odtud může někdo odejít a to by nám mohlo dělat problémy a také může nás někdo jít hledat, kdyby něco potřebovali, už mnohokrát se to přece stalo." Namítla a položila prst na plánek "Měli bychom zůstat tady." poklepala prstem na malou komůrku pod schody "Je to bezpečné a pokud vím, nikdo o tom ani neví." Ron se zamračil a sledoval malý obdélník, na který Mia ukázala
"No to máš pravdu, ale vydáme se tam a přece jenom, je to odtud k východu dost daleko nemyslíš?" vychrlil na Hermionu další salvu otázek
"A v cestě nám stojí kuchyně," usmála se a přikývla, než stačil něco říct "Jo vím, o téhle místnosti mi řekl Harry, Sirius se prý o ní jednou zmínil." Nálada všech při zmínce o Harrym a Siriovi prudce poklesla "Prý je tam nějaká chodba a pokud jsem si to dobře vyložila, měla by nás dovést někam…. Sem." Táhla prstem po mapě podél pomyslné tajné chodby až na konec jejich plánku
"Ale to je…" začal netrpělivě Ron
"Pokud ta chodba opravdu existuje, dostaneme se ven aniž by nás někdo zpozoroval. Větší problém bude dostat se odtud - nevíme co tam je ani jak to tam vypadá." Dodala, když viděla Ginnin nechápavý pohled
"Třeba by nás pustili se projít ven…" nedořekl, protože jej obě dívky zpražily pohledy
"Mno jistě, 'Velký Lord Voldemort' znovu povstal, unesl Harryho, Sirius je mrtvý, Brumbál ztrácí kontrolu nad Ministerstvem a naši nás jen tak pustí ven se projít - Samozřejmě." Zakořenila se ironicky na Rona
"Alespoň jsem to zkusil." Broukl tiše, ale Ginny ho slyšela a opět sjela nakvašeným pohledem
"Měli bychom to udělat co nejdříve." Přerušila Hermiona jejich hádku
"To je pravda," přitakala Ginny "Do týdne bychom mohli být připraveni. Za týden bychom mohli vyrazit."
"Ginny!" zarazila ji Hermiona "Musíme jít už zítra!" dívka zalapala po dechu
"Zítra? Ale to… to přece nemůžeme stihnout." Vyhrkla Ginny. Ron se na Hermionu zamračeně díval a kýval hlavou
"Neblbni Mio, všem nám na Harrym záleží a chceme ho dostat co nejrychleji zpátky, ale tohle by byla sebevražda. Měli bychom tomu dát víc času, nemyslíš?" Snažil se jí to rozmluvit, ale hnědovláska jen naštvaně našpulila rty a zkřížila ruce na prsou
"Ne, Ronalde, nemyslím. A přestaň na mně mluvit tímhle tónem, nejsem pětiletý děcko!" okřikla jej a ignorujíc jeho snahu o započetí další hádky pokračovala "Navíc plánujeme to už pěkně dlouho a zítra… čím dýl to budeme odkládat tím horší to bude."
"Ale vždyť - vždyť ani nevíme jestli… kdykoliv se nám do toho může něco zamotat a-"
"To může i kdykoliv jindy." Zarazila Ginny v dalších pochybnostech
"Večeře!" křikla paní Weaslyová, Ron ihned vyskočil a běžel dolů, zatím co Ginny pomáhala Hermioně sklidit věci
"Hermi?" ozvala se po chvilce váhání "Myslíš si… myslíš si…" Hermiona se na Ginny nechápavě zadívala "Já jen… nemohlo se mu nic stát, že ne? Nemohli mu přece nic udělat… to, to přece nejde."
"Oh, Ginny." Hermiona vrhla na svoji kamarádku soucitné pohledy a rychle ji objala "Bude to dobrý, uvidíš."
-----
"Už?" zasténal Ron a neklidně si pohrával s malým míčkem, který vyhrabal bůhví odkud
"Pššt!" byla jediná odpověď, které se mu dostávalo, už tři hodiny vkuse, znuděně si přehazoval míček z ruky do ruky, ale když jej znovu vyhodil do vzduchu, jeho ruka míček minula a on s tichým bouchnutím, které se v tichu, které v místnosti zdálo jako rána ze stoletého děla, odrazil od země
"Ronalde Weasly!" zaburácela rozzuřeně Hermiona a zahodila ultra dlouhé uši, kterými poslouchala, jestli už všichni odešli "Můžeš být alespoň pět minut zticha!?" Ron zděšen jejím hněvem se bezděky posunul do temného kouta místnosti, kde jej nebylo vidět, Hermionino vražedný pohled změkl
"Rone, nemůžeme si dovolit žádnou chybu, už tak je tu velká možnost, že nás někdo chytí a pak by z toho byl děsnej průser. Tím že budeme spěchat prostě Harrymu nepomůžeme."
"Sakra buďte už zticha!" okřikla je Ginny, která na rozdíl od Hermiony nepřestala poslouchat dění v hale
"Promiň, je tam ještě někdo?" ptala se jí s omluvným pohledem a zastrčila si do ucha, ultra dlouhé uši
"Nejsem si jistá," váhala "Vypadá to, že už konečně odešli, ale občas je slyšet tichý šramot, nevím… nejsem si jistá." Hermiona kývla, že rozumí a otočila se na Rona, který už si zase v klidu pohrával s míčkem, jakmile si uvědomil, že ho sleduje, rychle jej schoval pod polštář a nevině se na ni usmál
"Připrav se," zašeptala, Ginny s sebou při dalším vyrušení trhla, ale mlčela
"Myslím, že můžeme," konečně se zvedla se země a protáhla si ztuhlá záda, Hermiona pomohla Ginny schoval ultra dlouhé uši a zpražila Rona pohledem
"Ten míček tu zůstane!" sykla na hocha, když si všimla, že si jej dává do kapsy, Ron s výrazem mučedníka položil míček na stůl a smutně se na něj zahleděl
"Pohněte! Nemáme moc času!" mávala na ně Ginny, která už stála na chodbě a tiše se nakláněla přes zábradlí. Hermiona se s tichým povzdechnutím vydala za ní a Ron si rychle vzal míček a tiše ji následoval.
"No konečně! Vás dva tak nechat někde samotný." pronesla Ginny uštěpačně a zaksichtila se na vyjeveného, nic nechápajícího Rona. Všichni tři se tiše plížili dolů do haly, přeběhnout do přístěnku pod schody neměl být žádný problém, vlastně by ani nebyl kdyby…
"Počkat!" zastavila Hermiona své přátelé, když se ze dvéří vedoucích do kuchyně ozval znovu ten tichý šramot. Ginny si stoupla o několik schodů výš, aby prohlédla skleněnými dveřmi dovnitř
"Sakra, to je Krátura!" sykla a naštvaně udeřila pěstí, do zábradlí
"Na toho jsem nemyslela," přiznala Hermiona a zadívala se na kuchyňské dveře
"Pozor!" sykl Ron varovně a stáhl Ginny s Hermionou do stínu, kde je nebylo vidět. Dveře se pomalu otevřely a z nich s s tichými nadávkami vyšel Krátura, lusknutím rozsvítil světlo na chodbě a pátravě se po ní rozhlédl, očima se zastavil až před temným koutem, kam svistlo z lustru nemělo šanci dosáhnout. Ron s Hermionou a Ginny se ještě víc stáhli do kouta a neodvažovali se ani hýbat, když se k nim skřítek pomalu vydal. Ron vytáhl z kapsy míček a tiše se s ním loučil, když už byl Krátura kousek od nich, prudkým švihnutím jej poslal proti dveřím, do kterých s hlasitou ránou praštil, skřítek se okamžitě přestal věnovat neosvětlenému koutu místnosti a spěšně se vydal ke dveřím. Hermiona na Rona vrhla nic neříkající pohled a všichni tři se rychle vydali k přístěnku pod schody
"Ups, je to tu menší než jsem čekala." Poznamenala Hermiona, když za nimi málem nedovřela dvířka.
"Na to teď není čas musíme najít ten vchod." Zasténala Ginny a šmátrala po stěnách okolo sebe
"Počkat, počkat, počkat!" vyjekla Hermiona, když se do hledání dal i Ron a celý přístěnek se otřásal hlukem, který dělali. Hermiona se na chvíli zaposlouchala do ticha, které v domě vládlo a s povzdechem odstrčila Rona stranou a zaujala jeho místo "Harry říkal něco o…" vzala hůlku a z lehla jí přejela po stěně; na místě kde hůlkou přejela po dřevě se objevila rýha a do ticha se ozvalo hlasité cvaknutí a stěna před nimi se o několik centimetrů posunula "…tomhle,"
"Skvělý tak můžeme jít!" usmál se Ron a odstrčil Hermionu, aby mohl projít
"Rone ne!" okřikla jej Hermiona, které se to zdálo až příliš jednoduché, ale pozdě, Ron už zatlačil na odsunutou desku a přístěnkem se ozvalo hlasité zapraskání. Hermiona letmo zahlédla Ronův vystrašený omluvný pohled. Ginny v šeru nahmatala kliku, ale dveře, kterými přišli nešli otevřít, hodila po Hermioně bolestný pohled.
Během chvíle se skřípání ozvalo znovu a dřív něž stačila trojice jakkoliv zareagovat, podlaha pod nimi se utrhla a oni padali temným tunelem, snad celé věky, najednou je jako rána pěstí zasáhl odporný pach hniloby a během chvíle dopadli na tvrdou zem posetou drobnými kůstkami hlodavců.
"Fůj! To je odporný!" zaskučel Ron a málem si vyrazil dech, když na něj dopadla Hermiona s Ginny
"Slezte ze mě! Sakra!" zaskučel přidušeně. Ginny z něj pohotově seskočila a rozhlédla se kolem
"Bože! Vypadá to tu jako…"
"V Tajemné komnatě," dořekla za ni Hermiona s odporem, Ron se, se zmučeným pohledem rozhlédl okolo sebe
"Tohle asi není ta chodba o které Harry mluvil, co?" zachroptěl a znechucený pohled vystřídal strach a zděšení
"Ne, to opravdu není," uchechtla se Hermiona, ačkoliv jí do smíchu vůbec nebylo
"Myslíš, že to tu postavil-" přerušila ticho Ginny
"Ty-víš-kdo, ano." Odvětila mu s jasným odporem v hlase
"Ale proč?" nechápal Ron a nepřestával se kolem sebe rozhlížet. Vypadalo to tam opravdu jako v tajemné komnatě, snad až na to, že místnost ve které se nacházeli byla mnohem menší a chyběla tu socha Zmizela, jinak přesně odpovídala Harryho i Ginnině popisu. Ginny nespouštěla oči z jediné chodby, která odtud vedla; byla zalitá temnotou a jediné co spatřila byl obrys něčeho obrovského a jasně zelený třpyt. Opatrně se natáhla pro jedinou pochodeň, která stěží osvětlila síň ve které teď všichni tři stáli a tiše se vydala k chodbě
"Ginny, co to děláš?!" vykřikla Hermiona, když síň potemněla a pochodeň, teď jasně ozařovala temnou chodbu; po obou stranách byli obrovští černí hadi podobní baziliškům se smaragdově zelenýma očima, které ve svitu pochodně jasně zeleně zářily. Ginny přejel mráz po zádech, když z dáli uslyšela šustění a zapraskání. Ron k ní omámeně přistoupil a zahleděl se do dály; všude, kam jen dohlédl, viděl smaragdové odlesky očí hadů, kteří byli rozestavěni, pravidelně vedle sebe podél celé chodby
"Nemáme jinou možnost než jít tudy," utrousil a oklepal se odporem, Hermiona si měřila sochy nevěřícným pohledem, nikomu z nich se nechtělo jít dál
"No tak, co blbneme!?" spustila Ginny a jako první odhodlaně překročila pomyslnou hranici "Nahoře žijí lidi, nemůže tu být nic tak strašného, vždyť Rod Blacků Voldemortovi vždycky věrně sloužil, nestrčil by pod dům svých stoupenců Baziliška…" náhle se zarazila, pomalu se otočila a zabodla se pohledem do Hermiony, očekávaje od ní pomoc. "…nebo ano?" zeptala se a z jejího hlasu čišel strach a nejistota
"Ginny!" vykřikl Ron na svoji sestru. Dívka se polekaně otočila za sebe v rychlosti před sebe napřáhla hůlku, Ron se ji pokusil Stáhnout zpět ale bylo to jako kdyby chtěl protáhnout ruku sklem, navíc se spálil a věc jenž chránila svtup jej odhodila od stěny se zaskučením se zvedl a chytl se za spálenou paži Hermiona se k němu vyděšeně vrhla
"Jsi v pořádku? Ginny! Hned se vrať!" křikla na Ronovo sestru, pořádně si prohlédla jeho spálenou paži
"Pane bože, tohle vyléčit nedokážu, sama ne." Zlehka chytla Ronovu ruku, aby si ji mohla lépe prohlédnout; spálenina se táhla od zápěstí až k loktu "Bolí to?"
"Moc… moc ne," zaskřehotal nejistě, Hermiona mlčky sklopila oči k zemi "CO? Je to, špatně?" vyhrkl vyděšeně a zíral na Hermionu "Hermiono?!" naléhal na ni
"To je spálenina třetího stupně, Rone." Objasnila mu, ale Ron nereagoval a stále ji propaloval pohledem
"S tím já nic neudělám, neumím… abych to uzdravila je na to potřeba spousta lektvarů a to…" Ron pochopil a chtěl si přetřít bolavou ruku, ale Hermiona ho zarazila
"Ne," Chytila jej za druhou ruku, "Mohla by se ti tam dostat infekce." Vzala hůlku a vyčistila mu spáleninu a vykouzleným šátkem mu ji zafixovala
"Kde je Ginny?" znejistěl Ron a rozhlédl se kolem sebe; nikde ji neviděl.
"Ginny?!" vykřikla Hermiona "Ginny, řekla jsem ať jdeš za námi." Tísnivé ticho najednou proťal vyděšený dívčí výkřik
"Ginny!" vykřikl Ron a běžel za ní
"Rone, Ne!" křikla za ním Hermiona. Úplně zapomněl na stěnu, která jej před chvílí popálila a odhodila, ani si neuvědomil, že jí bez zranění proběhl a vrhl se k Ginny
"Ginny! Jsi v pořádku, nestalo se ti nic?"

"Rone!" Ron, který pomáhal roztřesené Ginny vstát se konečně otočil
"Děje se něco?" zeptal se nechápavě a zvedl ze země pochodeň, kterou upustila Ginny. Překvapil ho Hermionino rozčílený výraz
"Ano stalo! Musíme odtud vypadnout, a to hned!" štěkla na něj a pomohla mu podepřít Ginny, která byla ještě v šoku
"Ginny, co se stalo?" zeptala se jí, když viděla její vyděšený výraz, Ginny se do ní vpila pohledem
"Ty… ty sochy," popotáhla "Nedostane me se odtud," "Oni žijí.. jsou na živu!" šeptala a nespouštěla oči z hadů kolem kterých procházeli. Hermiona vrhla po Ronovi ustaraný pohled
"Matoucí kouzlo?" sykl Rona Hermiona ustaraně přikývla
"NE!" zastavila se Ginny "Žádný kouzlo! Zakopla jsem a spadla… spadla mi louč, chtěla jsem ji zvednout, ale ty sochy ožili… ve tmě a ty oči… působí - působí na ně světlo! To světlo z louče je zastaví," oči se jí rozšířili poznáním "Nesmí vyhasnout! Musíme si pospíšit! Mají rádi tmu… chtějí tmu!" náhle se jako na zavolanou před nimi ozvalo hlasité zapraskání Ron s Hermionou se vyděšeně zastavili, Ginny se uchechtla
"Pozdě, chodba se zavřela." Ron ji popadl za loket a táhl ji na druhou stranu, pryč od kruhového sálu, ke kterému původně mířili
"Rone, co to děláš?!" vykřikla zděšeně Hermiona a rychle je doběhla, přesto, že Ginny nevěřila, neodvažovala se zůstat ve tmě
"Nevěřím, že by jsme se odtud dostali, stejnou cestou, kterou jsme přišli. Ani nevíme, proč nás to sem pustilo, ani proč mě to spálilo, nevíme co viděla Ginny, nevíme kde to jsme, nevíme jak se odtud dostaneme, musíme to alespoň zkusit." Hermiona jen mlčky sklopila hlavu a rychle je následovala.
Šli už snad hodinu, když se za nimi ozvalo zapraskání, v tichu, které je celou dobu provázelo, zazněl jinak téměř neslyšitelný zvuk, jako bití zvonů. Ron s Hermionou se vyděšeně zastavili, zatím co Ginny si vesele vykračovala dál
"Co to bylo?" zeptal se Ron vyděšeně, oba se pomalu otočili a vyděšeně se zahleděli na dva přibližující se smaragdy
"Hermiono," zaskučel Ron a zatahal vyděšenou brunetu za rukáv
"Utíkej!" vykřikla náhle, chytla ho za ruku a táhla ho za sebou, had který se k nim před chvílí pomalu přibližoval, na ně z ničeho nic zaútočil
"Ginny!" Ron jen tak stihl chytit svoji sestru za ruku, když jim zvesela mávala s loučí v ruce a táhl ji za sebou. Zastavili až když si byli skutečně jistí, že je nic nepronásleduje. Hermiona se zničeně posadila na zem a skryla svoji uslzenou tvář v dlaních
"Pane bože," zaskuhrala. Ginny se na ni přátelsky usmála a sedla si vedle ní do tureckého sedu
"Neměla by jsi se jich bát," lehce do ní hypla loktem, aby jí věnovala pozornost, přičemž se neustále usmívala
"Co?" vydechla překvapeně a utřela si oči
"Nejsou zlí," dodala Ginny a setřepala si z nohavice malého broučka, Hermiona se na Ginny se zájmem zadívala
"Ty jsi to viděla, že jo?"ozvala se náhle a nepřestávala se jí vpíjet do očí "Ginny," donutila dívku, aby se jí podívala do očí
"CO, jsi viděla." Dívka rychle uhnula pohledem na zem
"Nic," utrousila a znova ji obdarovala zářivým pohledem
"Ginny, Ginny podívej se na mě!" chytla vzpouzející se dívku za bradu a donutila se jí tak dívat do očí
"Byla jsi v jeho mysli…"
"Ne," zašeptala
"Byla jsi tam, nelži mi!" okřikla ji
"Ne," nepřestávala se vzpouzet, do očí se jí pomalu draly slzy a dívala se kamkoliv, jen ne do Hermioniných očí
"Byla jsi tam! Ginny já to vím! Co jsi viděla?!"
"Nic," zapírala a pomalu se pohupovala ze strany na stranu
"Ginny!" okřikla dívku a chytla ji za ramena "Jestli mi neřekneš co jsi viděla tak tady všichni zemřeme!" zatřásla s ní. Ginny se neustále zmítala a snažila se dostat z jejího sevření, po tvářích se jí kutálely slzy a neustále propalovala Rona prosebným pohledem. Ron však mlčky sklopil hlavu, nemohl ji pomoct, teď ne. Sice nevěděl kam Hermiona svým chováním míří, ale tušil, že ona ví co dělá a Ginny je jejich jediná možnost.
"Ginny, já vím, že jsi tam byla, viděla jsi cestu, viděla jsi ji!" znova s ní zatřásla
"Já… To… nemůžu…" vykoktala ze sebe
"Ginny," přerušila ji znovu "Pamatuješ na Harryho?" Ginny náhle ztuhla a věnovala Hermioně neutrální výraz
"Podívej," vytáhla ze své bundy malou fotku, Ginny jí ji kvapně trhla z ruky a z blízka si prohlížela čtyři usmívající se tváře bývalých přátel.
"Pamatuješ si na něj? Byli jste přátelé, měl tě rád… hodně, rád." Dívka si kvapně setřela z očí slzy a zahleděla se na černovlasého chlapce s jizvou na čele
"Harry Potter," zamyšleně naklonila hlavu na stranu
"Ginny?" vyzvala ji k odpovědi. Jmenovaná s sebou trhla, zakroutila hlavou a odstrčila od sebe fotku dál
"Ne!" prozskřípala ledově mezi zuby, Hermionu s Ronem změna tónu jejího hlasu překvapila
"Ginny…"
"Nemá mě rád," kroutila hlavou a zhnuseně sledovala jeho smějící se obličej.
"Ginny, podívej se na mě!" dívka se jí zahleděla do očí "Věříš mi?" Ginny Hermionu hodnou chvíli propalovala zkoumavým pohledem než pomalu, zdráhavě přikývla "Víš, že ti chci pomoct," dívka znovu křečovitě přikývla
"Harry tě má rád, věř mi." Dodala rychle, když viděla, náhlou změnu jejího výrazu "A když nám ukážeš cestu pryč, dovede nás k němu, uvidíš." Ginny ztuhla a nevěřícně se na ni zahleděla
"Nemůžu… nejde to … Já…" fňukala
"Udělej to alespoň, kvůli němu, Ginny." přerušila ji "Máš ho přece ráda, ne?" Ginny si tiše setřela slzy a ukázala za Hermion
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 manik manik | E-mail | Web | 22. srpna 2007 v 9:00 | Reagovat

"Je tam kruhová síň obklopená ochrannou bariérou, musíte tam dojít ještě za světla, nebo nás všechny potrestají a naše duše jim budou sloužit navěky," pronesla a znovu se na Ginny usmála "Opravdu mě má Harry rád?" Hermiona kvapně střelila pohledem do pochodni, kterou držel Ron "Světlo nám vydrží asi tak na dvě hodiny, nebo tři," zkonstatovala a ignorujíc Ginninu poslední otázku se postavila a rozhlédla se kolem, šli spěšným, krokem a neustále hlídaly sochy, které míjely.

Já se omlouvám za zpoždění, ale dřív to opravdu nešlo a navíc jsem děsivě dlouho sváděla boj s celým článkem, tak tem konec co se mi tam nevešel - mrška jedna! - máte tady... snad vám to nevadí =0D

2 ginny-------- ginny-------- | 22. srpna 2007 v 12:37 | Reagovat

dekuji že to píšeš tuto povídku ale nemohla bys si pospíšit  už se nemužu dočkat další části maš to fakt super ahoj píš rychleji

3 Lesley Lesley | 22. srpna 2007 v 19:50 | Reagovat

ahoj, tahle povídka se mi vážně moc líbí, jen škoda, že kapitolky nepřibývají rychleji. Ale co už, ráda si počkám :-)

4 Sseth Sseth | 22. srpna 2007 v 19:58 | Reagovat

poviedka super, čakám na ďalšie kapitolky ktoré dúfam rýchlo pribudnú :-D

5 Grifolion Grifolion | E-mail | 23. srpna 2007 v 21:49 | Reagovat

Tohle je vážně super povídka moc se těším na další kapču

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.