Kapitola 2. - Další pohodovej den, aneb bezhavá příšerka útočí!

27. srpna 2007 v 15:17 | manik |  Od nenávisti je jen krůček k lásce - nebo ne?
Další pohodovej den, aneb bezhavá příšerka útočí!

Lily Evansová jde s Terrym Ewingsnem do prasinek, necháto James jen tak? A co Sirius, pomůže trochu Lily a pomůže si tak k vítezství, jestli ano jak mu to James oplatí?


"Já ho nenávidím! Nenávidím ho! Idiot! Pitomec! Nafuka je to! Nenávidím ho!..."
"Lily už se prosím tě uklidni!" zarazila ji smějící se Kia a skočila na svoji postel
"Uklidnit se? UKLIDNIT?!" vyjekla rozezleně "To si děláš srandu, ne? Jak se mám asi tak uklidnit? Ztrapnil mě před celou školou! Nebýt Terryho, tak mě otravuje ještě teď!"
"Já si myslím, že to myslel vážně," namítla Kia a dál věnovala pozornost svým nehtům
"Potter?" uchechtla se nevěřícně Lily"Ne, Potter ne. Myslela jsem Ewingse." Usmála se na svoji přítelkyni
"To jako fakt?" zamrkala Lily nevěřícně, čímž si vysloužila Kiin přiblblý pohled
"Ty sis vážně ničeho nevšimla? Už několikrát ti pomohl od Pottera,""To ale nic neznamená, podle toho nemůžeš…" bránila se, ale přerušila ji Kia: "To není všechno a nepřerušuj mě!" mračila se "Už několik týdnů se kolem tebe motá a přiznej, že dneska měl skvělou šanci tě pozvat na rande. A navíc, kdyby jste tam nešli znovu by jsi přihrála Potterovi. Takže ti radím běž! Běž a pořádně si to užij, třeba dá pokoj, když bude vědět, že máš zájem o někoho jiného." Usmála se na Lily"
Když myslíš,"
"Hééj, Evansová! Slyšíš?!" Lily vzteky zatínala zuby a snažila se Pottera, který před ní poskakoval vyřvával jako na lesy, ignorovat. Což jí dělalo dost velké potíže, protože ať šla kamkoliv pořád ho měla za sebou a jako obvykle se za Potterem hnalo hejno slepic, které čekali na svoji příležitost pozvat ho na poslední chvíli do Prasinek. Jejich věčné šeptání a pištivý smích Lily doslova drásal nervy.
"No táák, Evansová! Slyšíš mě? Halóó, tady Země! Země volá! Halóóó?!" vyřvával, jakoby byla hluchá a neustále kolem ní poskakoval
"Terry! Tady jsi," vyhrkla a rozmáchla se, aby ho odejmula, přičemž se schválně prudce rozmáchla a Potter jen tak uhnul před pěstí letící kolem jeho obličeje. Jakmile holky zjistili, že Lily nejeví zájem a James nemá šanci, vrhli se na něj.
"Evansová," zavolal za ní a zoufale se snažil odehnat ten houf slepic, který se kolem něj najednou slétl. Dívka se za ním s tázavým pohledem otočila,
"Prosím," zaskuhral, přestože si byla Lily vědoma toho, jakou ránu to muselo způsobit jeho egu, jen se jízlivě usmála a vyplázla na něj jazyk.
Zbytek dne se vyvíjel na nejvýš přívětivě, tedy alespoň pro Lily; James strávil celý den skrýváním se pod neviditelným pláštěm a sledoval Lily, za žádnou cenu totiž nehodlal prohrát - Lily nesměla chodit s nikým jiným, než s Jamesem.
Právě teď už tři čtvrtě hodiny trčel skrčený na okenním parapetu, vedle věčně otevřených dveří, kterými neustále někdo procházel. Byla mu neskutečná zima, celý se klepal a nemohl uvěřit, že si jej ještě Evansová, která seděla přímo před ním a neustále o něčem tlachala s tím tupcem Ewingsem, nevšimla. Popravdě děkoval bohu, že se tomu tak dosud nestalo a doufal, že ani nestane, dokázal si živě přestavit jak by to nejspíše dopadlo.
Odhadoval, že by nebyla přívětivější, než minulý rok, kdy ho nachytala při stejné činnosti. Tenkrát vyvázl jen díky Tichošlápkovi a to s vymknutým kotníkem a mírným otřesem mozku, cestou do ošetřovny jej doprovázelo na nervy jdoucí hučení a Madam Pomfreyová mu pak vyčetla, aby se Lily příště vyhýbal, protože kdyby na něj ječela ještě chvíli nejspíše by ohluchl.
"Nepůjdeme už?" navrhla konečně Ewings, pro Jamesovi uši byla tahle větička jako rajská hudba, bohužel neměla znít dlouho, protože Evansová po něm hodila pohledem
"Jistě, jen ještě chvíli počkej." Usmála se na toho tupce Ewingse a James začínal mít podezření, že o něm Evansová ví a schválně tak prodlužuje jeho utrpení; James totiž zjistil, že jeho drahá polovička (od pasu dolů - přirozeně) vlivem mrazu znecitlivěla a on nebyl schopný jediného pohybu
"Ale je už docela pozdě," namítl Ewings a James musel uznat, že se mu ten kluk docela zamlouvá
"Za hodinu budou zavírat hradní bránu." Dodal a Jamie cítil jak mezi ním a tím tupcem, totiž Terrym, přeskočila jiskra. Bohužel všechno zkazila Evansová svým působivým gesichtem a James měl nutkání (kdyby to šlo tak by to snad i udělal) tu pitomou nánu uškrtit
"Ale nebudeš z toho mít problém?" ozval se znovu Ewings - a z jiskry se stal plamen…
"Tak dobrá," povzdechla si a za pomoci Terryho si oblékla kabát, sotva se za nimi zavřely dveře, James se konečně uvolněně rozvalil, na okně, neodhadl však jeho šířku a rozplácl se na zemi, chvíli na to se v tomtéž okně objevila Lilyina zamyšlená tvář
"Děje se něco?" ozval se za ní Ewings
"Ne, všechno je v pořádku," usmála se na něj a přijala nabízené rámě 'Máš štěstí Pottere!' pomyslela si vztekle
James si hlasitě oddechl a s hlasitým skuhráním se pomalu zvedl
"Jak já ji nenávidím!" zaskuhral, když se narovnal a několikrát mu zakřupalo v zádech

"Já si myslím, že to bylo pěkný," zasmála se Lily
"Ehm, a… nechtěla bys, to někdy… zopakovat?" vykoktal ze sebe Ewings a nejistě se usmál
"Jistě," zazářila jako sluníčko
Sirius se konečně vyškrábal po nesmírně spoustě schodů (čtyři) do vstupní síně a znoženě se opřel o vstupní bránu, přičemž v duchu proklínal snad všechny holky.
Zmučeným obličejem náhle prolétl zářivý úsměv. Před schody totiž stála Lily Evansová s tím ťulpasem Ewingsnem a nejspíše si domlouvali další rande.
"A máš to Jamie," škodolibě se ušklíbnul a chtěl pokračovat v úmorné cestě do Nebelvírské společenské místnosti, když…
"Sirius!"
James běžel k hradu, po cestě se zebe chtěl stáhnout neviditelný plášť, bohužel se do něj ve spěchu zamotal. Mával kolem sebe rukama ve snaze nahmatat průhlednou látku a stáhnout si jí z hlavy. Ke své smůle však během své bezhlavé jízdy narazil na skupinu děvčat, která když viděla běžící tělo bez hlavy jak kolem sebe divoce šermuje rukama a místě, kde by normálně měla být hlava, začala děsně ječet a řvát, několik z nich dokonce omdlelo hrůzou. Ty zdatnější se rozhodly vypořádat se s bezhlavou příšerkou po svém; ve snaze co nejtvrději pomstít své padlé přítelkyně se spikly, proti bezhlavému…
Najednou tu zavládlo neobvyklé ticho, jen teplý vítr se proháněl korunami stromů, slunce se skrylo za mraky a.. 'Něco tady nesedí!' pomyslel si James, když se rozhlédl okolo sebe, zjistil, že onen stín dopadá pouze na něj, všude jinde jasně svítilo slunce, které - zvedl hlavu a pohlédl na oblohu - rozhodně zakryté mraky nebylo… 'Tak co sakra způsobilo ten stín?' nechápal James a úplně zapomněl na neviditelný plášť omotaný kolem hlavy, najednou mu na rameno dopadla dešťová kapka - 'Moment, na to aby pršelo by tu musely být mraky!' Zarazil se a prohlédl si rameno po kterém mu stékalo bahno 'Co to sakra?...' dříve než se nadál uslyšel za sebou ječení a pištění a sem tam zaslechl i nějaké ty válečné pokřiky, sotva se otočil sesypala se na něj hromada bahenních kuliček - ne zrovna malé - nechápavě pohlédl na holky, které s křikem postupovaly blíž a neustále vytvářely novou munici 'Co to do nich vjelo?' nechápal James, víc už se tím však nezabýval, protože spatřil čtyři holky které sloučily svá kouzla a vytvořily pro Jamese obří bahenní koupel, vyděšeně se otočil a začal utíkat pryč, za sebou slyšel povzbudivé výkřiky ostatních dívek a když se na moment ohlédl, spatřil jak se k nim několik dalších přidalo a obří koule značně přibrala na objemu. Už byl pár metrů před školou, když najednou
Prásk!
Obří koule Jamese konečně dohnala a s prásknutím na něj spadla. James stál jako opařený. Nemohl uvěřit že to opravdu udělaly... vypadal teď jako sněhulák, bahno z něj sice stékalo, ale jak zjistil, bylo pojištěné kouzlem, takže vlastně nikdy nemělo zmizet úplně. Z krátkého zamyšlení jej probudil posměšný smích stvořitelek oné bahenní lázně. Zrudl vzteky, což dívky nemohly vidět, kvůli neviditelnému plášti omotanému kolem hlavy a zacákaného bahnem, 'Párkrová!' zavil vztekle, když zahlédl dívku, jenž vedla ony mstitelky, se kterou měl na zítřejší večer tajně domluvné rande 'Ta zrádkyně!' vydal se k nim, stačil však udělat pouhé dva kroky a nohy se mu na kluzkém blátě rozjely každá jiným směrem a on se rozplácl na zemi, jeho pád dívky oslavovaly šťastnými výkřiky a vítězným jásotem.
Kolem Siriuse se prohnaly, jako stádo rozbouřených krav, holky z Mrzimoru a nedbaje na hrdličky, které doposud sledoval se řítili směr velká síň - večeře. Nechápavě se otočil za sebe a málem spadl na zadek leknutím, za ním se totiž tyčil obrovský - O půl hlavy menší, ale kdo by si toho v tom spěchu všímal co? =0D - Bahenní skřet. Roztahoval ruce, jako by jej chtěl sežrat a Sirius měl konečně možnost vidět mu do tváře… ale on žádnou neměl! Vyděšeně vytasil hůlku a s vyvalenýma očima čekal co bahňák udělá dál.
James se pomalu sunul za holkama, který běžely do Velké síně na večeři, kroky mu dělaly větší potíže něž čekal, protože z něj bahno nepřestávalo stékat dělal za sebou cestičku, navíc už sebou několikrát praštil o zem. Konečně se podíval před sebe a oči se mu rozzářily Štěstím "Sirius!" vykřikl přidušeně a vydal se za ním, jeho kamarád se na něj otočil a chtěl ustoupit, ale uklouzl na rozcákaném bahně, james se na něj nechápavě zadíval 'Co mu sakra je?' váhavě k němu přistoupil, ale Sirius vyděšeně vytasil hůlku.
"Jdi… jdi… pryč!" vykoktal ze sebe a neustále mířil na bahňáka. James s zarazil a dal ruce v bok 'To je ale idiot!' protočil oči v sloup a teprve teď si uvědomil, že má na sobě ještě pořád neviditelný pláště, ihned si jej začal sundávat.
Sirius se namáčkl do rohu chodby 'Pane bože chce mě sežrat! Pomoc. Pomoc! POMÓÓC!' pokusil se utéci, ale bahňák zvedl ruce v strašlivém gestu a začal provozovat jakou si černou magii nebo co, vyděšením vyjekl a odrazil jej kouzlem.
James si konečně stáhl z hlavy plášť, ze kterého neustále stékalo lepkavé bahno, v ten samý moment do něj však vrazilo Siriusovo kouzlo a mrštilo s ním o zeď
Mlask!
Sirius se zaradoval 'Zabil jsem ho! Já to dokázal! Zabil jsem bahňáka!' výskal v duchu, přičemž se neovladatelně třásl. Pomalu se zvedl a přicupital k onu strašidlu z hlubin bažin, naklonil se nad něj, a chtěl do něj kopnout, aby se ujistil, že je zákeřná příšera doopravdy kaput, jenže mu v kalužině bahna podjela noha a on se svalil na Jamese.
"V životě už s tebou promluvím," zaskuhral James, když na něj Sirius spadl a málem mu vyrazil dech
"Jééé, Dvanácteráku to jsi ty?" usmál se nanejvýš zmatený Sirius, James jen protočil oči
"Ale vůbec jsi mě nevystrašil," snažil se zamluvit své předchozí chování Čmuchal "Příště by ses měl víc snažil!" usmál se a radši zůstal sedět a Dvanácterákovi, aby nebylo vidět, jak se klepe
"Slez už sakra ze mě!" zaklel James a Sirius ho s leknutím poslechnul, ale na blátě mu znovu podjela noha a spadl na zem
"Proč vlastně vypadáš, jakoby jsi prošmejdil kanál?" zeptal se opatrně Sirius, jako by měl strach, že se na něj James vrhne a ukroutí mu hlavu
"Do toho ti nic není!" odsekl naštvaně James a podpíral se o stěnu aby vůbec vydržel stát na nohou, Sirius vystrašeně přikývl dál už se na nic nevyptával. James totiž vypadl, jako vraždy schopný šílenec, jenž se hodlá mstít na každém, kdo na něj jen špatně pohlédne.
"Načapala tě Evansová," vykřikl nadšeně Sirius, když si domyslel, co se asi mohlo stát, že jeho kamarád takhle vypadá, James úplně zkoprněl a otočil se na Siriuse, který se odplazil na druhou stranu chodby, kde se mohl klidně postavit
"Nikdo-mě-nenačapal!" rozskřípal mezi zuby a zpražil Sirie vražedným pohledem "A Evansová už vůbec ne!" Sirius, který se ujistil, že na něj James nemůže se usmál
"Vážně?"nahodil provokativně a pohodil hlavou směrem ke schodům.
"Trochu jim pomůžem, co říkáš?" James se na něj nechápavě podíval, Sirie jen s úsměvem mávl hůlkou - nad rozmlouvající dvojic í se objevilo jmelí. James po něm hodil nechápavým, vraždícím, zraněným a uraženým pohledem zároveň. Sirius pokrčil rameny a uhnul, před bahnem, kterým se ho vzteklý James pokusil nahodit.
"Zrádče!" sykl na něj a pokoušel se najít hůlku, když ji konečně našel, dvojice už se líbala. Sirius se nepřestával křenit, Jamesovu neúspěchu
"Na tohle čekám tři roky!" pronesl zasněně, James mu však nevěnoval pozornost a pomocí kouzla přenesl všechno bahno, které tu z něj steklo nad líbající se pár. Siriusovi ztuhl úsměv na rtech, když viděl, že si James otevřel tajnou chodbu a pomalu k ní přistupuje
"To neuděláš," pípl Sirius přiškrceně, James na něj povzbudivě mrkl, trhl hůlkou a na líbající se pár spadlo bahno, oba od sebe rychle odskočili a Lily ihned začala hledat onoho útočníka
"BLACKU!!" zařvala nepříčetně a chtěla k němu jít, nohy se jí ale smekly a ona spadla na zem. Sirius se otočil na Jamese, ten ale mávl hůlkou a chodba se za ním zavřela
'Je to v háji!' zaskučel a s nevinným úsměvem se otočil na Evansovou, která se k němu sápala a tvářila se přitom jako bůh pomsty…
PS: Vím že mi to trvalo dlouho, ale aspoň něco, ne? =0D Tak hlavně to pořádně zdrbejte, protože žádná povídka se neobejde bez krityky....
Jo a na další kapitole k HPKnZ se zatím pracuje, ale měla by být do začátku školního roku
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ginny-------- ginny-------- | 29. srpna 2007 v 18:28 | Reagovat

bylo to fakt hustý  musela jsem se pořád chlamat fakt super vymyšlený

2 denisa denisa | 5. září 2007 v 17:52 | Reagovat

fakt pěkně vymyšlený jen tak dál

3 Maysie Maysie | Web | 30. září 2007 v 22:40 | Reagovat

Náhodou..pěkný..honem další kapču..=)

4 sohox sohox | 15. prosince 2007 v 23:05 | Reagovat

Krutýýýýý jen by to chtělo další kapitolu.

5 Noenen Noenen | 5. března 2008 v 14:03 | Reagovat

no tak už honem další!

6 Lili Lili | Web | 8. července 2008 v 20:26 | Reagovat

toto je uzasna poviedka!kazdy pise ako je James do nej bezhlavo zalubeny a tu je proste iba stavka nic viac...super oroganalne!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.