Kapitola 5. - Útěk část 2. - Opravdová bolest I/II

20. července 2007 v 10:38 | manik |  Harry Potter a Démant smrti
Útěk - Opravdová bolest

'Jupííí!' jásal a s radostnými jiskřičkami v očích pozoroval kamínek levitující metr nad zemí 'Zchladni!' Napomenulo ho jeho druhé já 'Tohle ještě nic neznamená - Jak to, že ne?- Ach můj bože, uvažuj! K čemu ti je dobrý vznášení kamínků uprostřed Voldemortovi pevnosti, obklopeného Smrtijedy? - No to je fakt, ale i tak; úspěch je úspěch! - To je sice pěkný, ale je ti to houby…- Dobře, dobře! Štít - nic jiného nepotřebuji - Snad - Můžeš toho už konečně nechat?! - Ne, - vypadni! - ne, - Vypadni! - nemůžu vypadnout Já jsem Ty. - Dobře, dobře! Tak alespoň zavři zobák!' už to bylo skoro týden co začal plánovat útěk a den ode dne se mu dařilo čím dál víc. Největší potíže mu však dělalo ovládání své síly, protože se mu už několikrát stalo, že když jej přišli navštívit Smrtijedi, neudržel se a shodil na ně část kamenného stropu, tím také ohrozil nejen sebe, ale i tolik plánovaný návrat do normálního života.
Dveře se pomalu otevřely a dovnitř s posměšným úšklebkem vešel Červíček, Harry mu jeho šklebení oplatil přehnaně milým úsměvem, až se sám divil, kde se to v něm bere
"Ahoj, Harry. Jak se máš?" neunikl mu Červíčkův jízlivý podtón
"Ale jo, znáš to. Ráno, malá lekce s Tomem, pak tvrdej chleba trocha vody, návštěva přátel, zase chleba, voda žádná, další lekce, pokec, vyhrožování a poslední návštěva - nemám si na co stěžovat!" posadil se do tureckého sedu a opřel se o zeď
"A co ty, jaký jsi měl den?" přes bolest která mu každým pohybem projížděla tělem si dokázal jen stěží udržet milý, konverzační tón
"Ale jo ujde to. Vždyť to znáš, ne. Pár dobrovolných akciček, návštěva starého přítele, účast na tvé lekci, přípravy na napadení Ministerstva. Pořád to samý." Usmál se na Harryho a vrazil mu do ruky poloprázdný džbán s vodou a patku tvrdého chleba. Harry na něj zaraženě koukal
'Ministerstva?!' Červíček se jen ušklíbl a odešel. Cestou za sebou prásknul dveřmi, ale Harry podle klapnutí poznal, že dveře zůstaly otevřené 'Co to má k sakru znamenat?!''Přípravy na napadení Ministerstva… tvé lekce se na tři dny odloží, nemá na tebe čas… Ministerstvo… Nechal otevřené dveře… Past! Určitě to je past! Ale pokud by se mi podařilo utéct, nebo alespoň varovat řád…' Harrymu se hlavou motala spousta myšlenek, sebral ze země patku tvrdého chleba a nepřítomně se do něj zakousl.
Pomalu pootevřel dveře a vykoukl ven. Chodba byla, jak očekával, prázdná. Vyklouzl ven a dveře za s sebou tiše zavřel. Rychle po špičkách přeběhl chodbu k dveřím nalevo, natáhl nad kliku ruce a zavřel oči, zabralo mu to pěknou chvíli, ale nakonec se dveře s vrznutím pootevřely
"Co to k sakru je?" zahřměl zevnitř naštvaný a zároveň překvapený hlas neznámého muže 'Do háje!' zaklel Harry a rychle se schoval za dveře. Po chvíli ze dveří vykoukl starší zavalitý muž a mdlivě se s hůlkou v ruce rozhlížel po chodbě
"To sem blázen," zamručel hrubým hlasem a vrátil se zpět, Harry jen tak stihl podstrčit kamínek, který ležel kousek od něj mezi dveře a trám, takže se dveře nezabouchly. Tiše je pootevřel a škvírou pozoroval muže, který si znovu sedl do starého potrhaného křesla, napil se z flaše, která ležela na zemi vedle křesla a zavřel oči. Harry nevěděl jestli spí nebo ne, ale neměl čas pomalu otevřel dveře a vklouzl do místnosti. S mučednickým výrazem míjel talíř s obloženými chleby a přešel k spícímu muži. 'Hůlku… kde má sakra hůlku?!' zděsil se nadával Harry a obešel muže 'Tak to bude problém' zasténal, když si všimnul, že má hůlku zastrčenou za oprýskaným páskem kalhot. Harry se bezradně rozhlédl po místnosti, hledajíc jakoukoliv pomoc, nic však nenašel. Zato pohled mu zůstal vyset na talíři s jídlem a nemohl se od něj odtrhnout, bylo to už pěknou řádků týdnů, co se pořádně najedl, ale podařilo se mu zkrotit svůj hlad a raději se soustředit na muže s hůlkou. Potichu se opřel o opěradlo křesla a naklonil se nad Smrtijeda, muž jen neklidně zamlaskal. Harry rychle chytil hůlku, ale omylem zavadil o Smrtijedovu ruku, která sklouzla z opěradla a vyklouzla z ní flaška s pitím a s hlasitým třísknutím dopadla na zem. Harry vyděšeně čapl hůlku, ale dříve než se nadál, Smrtijed se napřáhnul a pěstí Harryho uhodil do brady, takovou silou až Harry upustil mužovu hůlku a tvrdě dopadl na zem
"Mám tě, ty malej smrade!" vykřiknul Smrtijed a mířil na ležícího chlapce hůlkou. Harry se na muže ironicky zaksichtil, otřel si krev ze rtu a opřel se o lokty
"Půjdeš pěkně pod zámek,.." mumlal si Smrtijed pro sebe a rozčíleně si vyhrnul rukáv staré košile a přiložil hůlku na levé zápěstí
"Pareon! Syneanix!" zamumlal za s sebou dvě zaklínadla; z hůlky vyběhla malá temná jiskra a vpila se mu do kůže, ze které během chvíle vystoupilo znamení zla, pak se znamení pronikavě zazářilo a podle Smrtijedova úšklebku i nepěkně pálilo. Harry se od Smrtijeda odsunul a chtěl mu kouzlem vytrhnout hůlku z ruky. Jenže se nedokázal plně soustředit a hůlka v mužově zajetí s sebou jen zacukala, muž se na Harryho zděšeně podíval, jakmile si to uvědomil, rychle skryl své překvapení a surově do něj kopnul a namířil mu hůlkou mezi oči
"O nic se nepokoušej, Pottere. Mohl bys to škaredě odskákat!" téměř zařval, ale z očí mu přímo sršela strach a nejistota. Harry, který si toho všimnul se ušklíbl a kopl muže do kolena. Smrtijed zakřičel bolestí a zhroutil se na zem, přičemž upustil hůlku, kterou Harry hned chytil. A zamířil jí na smrtijeda
"Ven se nedostaneš Pottere! Chytí tě, není kudy odejít. Pro tebe nevede žádná cesta ven!" Vysmíval se mu, Harrym projela vlna zlosti a odhodil Smrtijeda na protější stěnu, jenže se nedíval a muž se nabodl na železný výčnělek. Nic netušící Harry jím silou praštil zpět na podlahu. Smrtijed si otřel krev z prokouklého rtu a hýkavě se rozesmál. Harry, když si všimnul, že jeho oblečení je nasáklé krví, strnul hrůzou. Nechtěl nikoho zabít, projela jím vlna odporu nad sebe samým a před očima mu znovu probíhaly okamžiky, kdy kvůli němu umírali lidé, umírali jeho vinou a teď… teď se to opakuje. Nevědomě od Smrtijeda odstoupil a vyděšeně hleděl na svoje roztřesené ruce.
"Nem-máš šanci Pottere, nemáš.."
"Kudy se odtud dostanu?" vyjel ostře na Smrtijeda, ale muž se jen pohrdavě rozesmál
"Pro tebe nevede žádná,… žádná cesta ven, Pottere! - Vědí… vědí o tobě! Volal jsem je…" Smrtijed se na zemi svíjel ve smrtelných křečích a neustále se Harrymu posmíval. Harry zatnul zuby a namířil na něj hůlkou. Další člověk, který kvůli němu zemře… 'Ale je to Smrtijed' našeptával mu tichý hlásek v hlavě 'Ale je to člověk a ať provedl cokoliv, nezaslouží si tu bolest… nikdo si ji nezaslouží' zavrhl rychle první myšlenku a naklonil se k muži
"Kudy-se-odtud-dostanu?!" procedil mezi zuby naštvaně. Smrtijed nejspíše pochopil, že zemře, se uchechtnul a křečovitě zavřel oči
"Je tu… je tu ještě jedna chodba." Polkl a ukázal na stěnu za s sebou "Heslo je 'renionn'. Není hlídaná, ale používá ji hodně lidí. Jedinej krb kterým se odtud můžeš dostat je v druhý části pevnosti. Víc ti říct nemůžu.Takže.." Smrtijed se zhluboka nadechl a rozkašlal se. Harry se s děkovným pohledem zvedl a namířil na Smrtijeda hůlkou
"Finnis Vieta!" zašeptal a do Smrtijedovi hrudi se vpil bílý, světélkující paprsek. Harryho vytrhlo z přívalu myšlenek prásknutí dveřmi a hlasité nadávky blížících se Smrtijedů. Rychle se postavil a poklepal Smrtijedovu hůlkou na stěnu "Renionn!" stěna se rozestoupila a před Harrym se rozprostřela široká chodba, hned jak vstoupil se vchod s tichým prásknutím uzavřel. Nedůvěřivě se rozhlížel po dlouhé chodbě, věděl, že jej mohl podvést a schválně vehnat do pasti, proto zůstával neustále ve střehu a těkal očima po všech neosvícených koutech. Ještě chvíli za stěnou slyšel rozzuřené hlasy Smrtijedů, kteří našli svého společníka mrtvého, nevěnoval jim však příliš pozornosti a pokračoval chodbou
"…jo taky mě to napadlo, ale jistota je jistota, víš co ten malej spratek už provedl, takže…" Kousek před ním se rozestoupila stěna a vyšli z ní dva smrtijedi, Harry s sebou trhl a schoval se za sloup, aby jej muži neviděli. Ani jednomu z nich neviděl do tváře, protože byli zahaleni v černých kápích.
"To je sice pravda, ale pokud by někomu vzal hůlku, tak ho přece hned najdou, tak proč se tím zatěžovat." Slyšel Harry druhého Smrtijeda. Pomalu vyšel ze stínu sloupu a chtěl pokračovat dál, ale klopýtl a jeho bolestivý dopad neunikl pozornosti vzdalujícím se Smrtijedů, ihned na něj poslali několik kouzel, kterým se hoch jen tak vyhnul
"Ten kluk je blbější než jsem si myslel," uchechtl se znova jeden z nich a běžel k ležícímu Harrymu.
'Fajn, ty jsi ale idiot!' nadával Harrymu jeho vnitřní hlas 'No to taky, ale z části to bylo schválně. - No to určitě! A čeho si myslíš že tím dosáhneš, už teď jsi vyřazenej! - Vezmu jim hůlky, - ÓÓ velkej frajer! A přemýšlel jsi už nad tím jak to udělat? - Mno, vlastně, ne.' ukončil svůj vnitřní boj a rychle se postavil a vytvořil před sebou šít, k jeho smůle však dlouho nevydržel a Smrtijedi se k němu s posměšnými úšklebky pomalu přibližovali, dřív než stačil jakkoliv zareagovat vyslali na něj svazovací kouzlo 'Kreténe!' vynadal si znova Harry 'Zavři už zabák! - nevidím jedinej důvod proč bych-'
"Ale, ale, ale! Podívejme se koho pak to tu máme. Póťo, vážně sis myslel že odtud jen tak pláchneš a ani se nerozloučíš se svými přáteli?" 'Neříkal jsi něco v tom smyslu že to máš pod kontrolou?' popichoval ho druhý hlas 'Zchladni!' pomalu se natáhl pro hůlku, která mu vypadla z ruky a odstranil poutací kletbu a s chladným úšklebkem vyčkával až oba přistoupí blíže.
"Ten smrad se mi nějak nelíbí," zarazil se jeden z mužů a nedůvěřivě si Harryho měřil nepříjemným pohledem
"Ale prosím tě! Je to jen malej usmrkanej fracek!" obořil se na něj druhý a s posměchem kopl do Harryho, nečekal však, že se chlapec stihl vyprostit z jejich pout a proto neustál prudký náraz hned několika odzbrojovacích a poutacích kouzel, spoutaný, bez hůlky a ztlumeným hlasem spadl na zem. Druhý Smrtijed vyděšeně civěl na Harryho, který se pomalu zvedl ze země a neustále na muže mířil hůlkou. Harry k němu pomalu přistoupil a jízlivě se usmál
"Tvoje oblečení!" mávl hůlkou směrem k Smrtijedovi, který s sebou vyděšeně trhl "Dělej!" vyštěkl Harry hrubým hlasem a přiložil mu hůlku na krk…
"No tak pohněte s sebou! Nemáme tolik času!" ozval se hrubý chraplavý hlas postaršího muže. Harry, oblečený v temném Smrtijedském rouše se mírně vyklonil z výklenku ve kterém se skrýval.
"Vrhejte kouzla na všechno co se hne! Nemůže být daleko, tak dělejte! Hněte s sebou!" Harry se jen ironicky usmál a strčil hůlku kterou až do teď používal jednomu ze smrtijedů a kouzlem jej připevnil na vysoký strop, sám se pak s jejich hůlkami v rukách vytratil stejnou cestou jako oni přišli.
"Počkejte!" zaslechl za s sebou ještě hlas onoho muže "Je někde tady!" víc už hoch neslyšel, protože se za ním stěna s tichým lupnutím zavřela a on se octnul v obrovské síni s černými, mramorovými sahajícími až k vysokému prosklenému stropu, ihned se musel za jeden z nich skrýt, protože síní neustále procházeli skupinky Smrtijedů. Rychle toho využil, kápě si stáhl až po bradu a vmísil se mezi ostatní. Kouzlem jemně vzal jednomu z kolem jdoucích hůlku a podstrčil mu svoji, stejně se pak zbavil i druhé hůlky. Smrtijedi se tvářili jako by o jeho útěku nevěděli, nebo nevěřili, že by se dokázal dostat tak daleko, každopádně se rozhodl na sebe nijak neupozornit a splynout s ostatními. Netrvalo dlouho a menší skupinka Smrtijedů, které se držel, jej dovedla do prázdnější části pevnosti.
"Hej! Co tu děláš?" Harry ztuhl a rozhlédl se po chodbě, až na přistupujícího Smrtijeda byla úplně prázdná. Muž k němu neustále přistupoval a v ruce držel hůlku
"Tak slyšel si?!" zahřímal znovu a strhl postavě kápě. Smrtijedský plášť se svezl k zemi a muž a rozezleným výkřikem se rozhlížel všude o kolo s hůlkou v pohotovostní poloze. Jen koutkem oka zahlédl jak se dveře necelé tři metry od něj tiše zavřely, ihned na ně metal jedno kouzlo za druhým, ale dveře nepovolili, surově si srthl rukáv z levého zápěstí a přitiskl na vypálené znamení zla hůlku
"Syneanix!" téměř zařval a černé znamení rudě vzplálo
'Ty máš ale pech! - Co tím myslíš, vždyť jsem mu utekl, - Mno to jo, ale za chvíli jich tu máš minimálně třicet a jak dlouho myslíš že se tady vydržíš schovávat? Navíc tě už třikrát chytili…' Rychle za s sebou zavřel dveře a vrhal na ně všechna kouzla na která si vzpomněl, jakmile se Smrtijed přestal dobývat dovnitř začal prohledávat místnost ve které byl uvězněn.
"Sakra! Nic tady není," vykřikl a rozzuřeně kopnul do černé čalouněné pohovky
"Co se děje?" s venčí uslyšel spěšné blížící se kroky
"Potter!" vykřikl druhý hlas rozzuřeně…
Z útržků rozhovoru pochopil, že nemá moc času, popadl dopisní nůž, který ležel na konferenčním stolku a odřízl kus kůže z pohovky a hůlkou na něj ve spěchu vypálil pouze dvě slova - napadnou Ministerstvo - na víc mu nezbyl čas
"Vaolentis!" zamířil hůlkou na sochu orla, do kterého prudce vrazil modrý paprsek. Harry se rychle chytl pohovky, aby nespadl na zem, kouzlo totiž bylo moc silné a vyžádalo si spoustu energie, nicméně se ale povedlo a před něj teď tiše dosedl černý orel a hlasitě zazpíval. Harry mu podal mu útržek černé kůže; orel si jej nejprve nedůvěřivě prohlížel ale pak jej opatrně chytil do zobáku a přelétl z pohovky na psací stůl, Harry svižně mávl hůlkou proti oknu
"Bombardo!" vykřikl a zakryl si obličej před střepy, orel na nic nečekal a vylétl z okna ven. V tu samou chvíli však povolila Harryho obranná kouzla, která použil, aby zabránil Smrtijedů v pádu, dveře se rozlétly a dovnitř vběhla asi desetičlenná skupina Smrtijedů. Na Harryho jich bylo moc a tak nedokázal dlouho oponovat, jen děkoval bohu, že si nevšimli odlétajícího orla a mysleli si, že chtěl utéci oknem.
'Pako! Já ti to říkal! - No a co na mě přece nezáleží, hlavně že jsem je varoval, - Nezáleží? Nezáleží?! Děláš si srandu?! Co když z tebe dostanou něco o řádu, nebo cokoliv jiného, co by mohlo ublížit spoustě lidí. - Nebuť sobec! - A co ti idé?! - Zdrhni! - Co? - Dělej, pak už nebudeš mít šanci, neví o té druhé hůlce, - Jo ještě že jsem ji vyměnil. - Jo alespoň na něco jsi dobrej!' Harry se po chvíli cesty rozhlédl kolem sebe, chodby byly skoro prázdné a jeho deset společníků mu moc velkou pozornost nevěnovalo, udržovali od něj pravidelné rozestupy a hůlky měli neustále v pozoru. Všichni, koho cestou potkali na něj hleděli smíšenými pohledy, jakoby nevěděli co si mají myslet 'No jistě, co bys čekal, seš tu zavřenej už měsíc a pak jim frnkneš, klidně si tu pobíháš mezi Smrtijedy, bereš jim hůlky, věsíš je na strop a dokonce už si zvládl i jednoho z nich zabít… - Já ho nezabil! - Jistě jen si mu způsobil smrtelné zranění a pak ho dodělal - Byla to nehoda - Samozřejmě… Vrahu.' Harry s sebou škubl, to slovo se mu neustále opakovalo v mysli a ne a ne odeznít.
"Tak hnise!" zařval jeden z jeho společníků a prudce mávl hůlkou ze které vyšlehl ohnivý bič a švihl jím Harryho přes záda. Chlapec se prudce narovnal, zatnul zuby, aby nevydal ani hlásku ale do kroku nepřidal; nehodlal je poslouchat, ať to stojí cokoliv! Muž chlapce probodl zhnuseným pohledem a uštědřil mu několik dalších ran avšak bezvýsledně, Harry byl odhodlán Smrtijeda vytočit do nepříčetnosti, kdy by toho mohl využít a zmizet.
Po několika ranách se chlapci roztřásly nohy, nehty si zarýval do rukou takovou silou, až mu z nich začal stékat malý potůček krve a záda ho nesnesitelně pálila, přesto se však nevzdával a dosáhl svého: "Macnaire, uklidni se!" okřikl ho jeden ze Smrtijedů
"Proč?" vyštěkl jmenovaný a rozzuřeně švihl Harryho bičem. Chlapec poslední ránu neustál a spadl na zem, cítil jak mu po zádech stékají slabé potůčky teplé krve, zalapal po dechu a pokusil se vstát, ale Macnair jej surově kopl a on se znova ocitl na chladné kamenné zemi
"Zbláznil jsi se?!" ohradil se na něj znova
"Ten smrad si to zasloužil!"
"U Merlina copak nemáš ani kapku sebeovládání?! Chtěl tě vytočit! Copak tě to nenapadlo?" Harry se přese všechnu bolest, která jím projížděla vítězně usmál; nikdo ze Smrtijedů mu nevěnoval pozornost a tak si rychle vytáhl hůlku a schoval se za nejbližší mramorový sloup, a skryl se v jeho stínu
"Co se to tady děje?!" Harry ztuhl, protože poznal Malfoyův hlas
"To Macnair!" vykřikl okamžitě smrtijed se kterým se jmenovaný doposud hádal "Pán nám zakázal Potterovi jakkoliv ublížit a on ho tu zpráská do krve! Nehodlám být trestán kvůli tomuhle špinavýmu zmetkovi!"
"Potter?" mračil se Malfoy "Kde je?" štěkl na skupinu Smrtijedů, kteří si teprve teď uvědomili, že jim Harry utekl. Všichni se vyděšeně, se strachem v očích, rozhlíželi kolem sebe. Malfoy zrudl vzteky a kouzlem je všechny odhodil
"Hlupáci! Za tohle se budete zodpovídat! Koukejte ho najít! Hned!" řval a vzteky na ně metal jedno kouzlo za druhým. Harry se co nejvíc vmáčknul za sloup a čekal až se Smrtijedi, kteří pozorovali jejich hádku rozejdou. Malfoy se ještě jednou bedlivě rozhlédl po síni a schoval svoji hůlku
"Na co čekáte?! Nemáte snad dost práce? Tak jděte si po svým!" zařval a rychlým krokem odešel 'Fajn to bychom měli, ale jak odtud, budu moc nápadný! - Sám jsi se do toho dostal, sám musíš ven!' pomalu se vyklonil ze svého úkrytu, chodba byla prázdná, rychle toho využil a vyběhl ven, neustále, ale kontroloval, jestli ho někdo nesleduje. Zastavil se až před obrovským krbem a nabral si z misky, kterou držel v drápech kamenný chrlič. 'Nepřijde ti tu něco divného… - Ticho? - To taky, ale… - Nikdo tady ní - Bingo! A proč tady nikdo není?...'
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 manik manik | E-mail | Web | 20. července 2007 v 10:44 | Reagovat

Omlouvám se, že je to zase na části, ale celá kapitola se mi tam nevydala, druhá část by se tu měla objevit zítra, nevím jestli to ovšem stihnu, takže se když tak nezlobte =0D - jinak doufám, že se vám líbila

2 Grifolion Grifolion | E-mail | 20. července 2007 v 19:30 | Reagovat

Je skvělá už se těším až přidáš zbytek

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.