Kapitola 5. - Útěk část 1. - Přípravy

8. července 2007 v 21:19 | manik |  Harry Potter a Démant smrti
Útěk - Přípravy
Harry objevil schopnost, která mu může i zachránit život, ale pomůže mu v jeho plánu?...

Kapitola 5.- ÚtěkČást 1.- Přípravy
"Harry." Voldemortův vtíravý hlas přerušil zmatený tok Harryho myšlenek.
"Co mi povíš?" Chlapec se do něj zabodl uslzenýma očima, už chtěl něco říct, když si vzpomněl na svého kmotra. "Ať se rozhodneš jakkoliv já budu stát při tobě, Harry. To si pamatuj. Nikdy nesmíš zapomenout na to dobré v lidech, každý musí často něčemu zlému přivyknout, aby dosáhl něčeho dobrého." "Máš skvělé přátele Harry, nikdy by tě nezklamali, ať už tomu okolnosti nenapovídají, nikdy by tě nezradili, nikdy by nic neotočili proti tobě, nebo se na tebe jen tak vykašlali. Nejsi jim lhostejný, mají tě rádi, záleží jim na tobě víc než si myslíš." Při vzpomínce na Siriuse se neudržel, horké slzy mu stékaly po krví ušpiněných tvářích, pomalu se postavil a hrdě se narovnal.
"Polib-mi-prdel!" procedil vztekle mezi zuby a plivl Voldemortovi k nohám. Voldemort se prudce postavil a přiběhl k Harrymu.
"Šetřil jsem tě Pottere! Měl jsi šanci zachránit si svůj ubohej krk a přidat se na vítěznou stranu!" křičel rozzuřením "Ale to nebude trvat věčně!" prudce mávl chlapcovou hůlkou a do Harryho prudce vrazila mučící kletba.
-----
V přízemí stála skupinka členů Fénixova řádu a bokem od nich Remus Lupin s nějakým mužem a o něčem se dohadovali.
"Ne! Myslel jsem, že na tomhle jsme se už dohodli, Remusi! Nechci se s nikým z nich potkat, natož pak seznámit se. A už jsem ti několikrát říkal, že se za něj nebudu vyd…" chrlil na Remuse rozhořčeně. Remus do něj však rýpnul, aby byl zticha hned jakmile zpozoroval Rona, který pátral přivřenýma očima po celé síni.
"Au!" muž si ublíženě mnul rameno a podíval se stejným směrem jako Remus.
"Ahoj Rone" s úsměvem hocha pozdravil a chytil za rukáv muže který se chtěl vytratit.
"Ahoj, ehm dobrý den." Pozdravil bývalého profesora a jeho společníka, který probodával Lupina zlostným pohledem a místo pozdravu se na Rona nuceně usmál.
"Oh, Rone, tohle je Dirk Rauss. Dirku, tohle je Ron Weasly." Rychle je seznámil a s úsměvem plným zadostiučiněním se obrátil na Dirka, čímž si od muže vysloužil další rozzuřený pohled.
"Ehm, rád jsem vás poznal, pane." Podal mu Ron ruku, muž ji však ignoroval, škubnutím se vyprostil ze sevření Remuse a výhružně na něj ukázal prstem.
"Ty!..." vyprskl a mávaje mu prstem před obličejem přemýšlel co říci, nakonec mu zabodl prst no ramene, "Ty!" a odešel.
"Nashledanou!" zavolal za ním ještě Ron, jenže muž se ani nezastavil a jen nad ním mávnul rukou.
"Něco jsem proved?" ozval se nechápavě Ron.
"Ale ne, nevšímej si ho. Má blbý období." pronesl Remus s úsměvem a pozoroval muže, jak zpražil zlostným pohledem paní Weaslyovou a zalezl do kuchyně. Ron se rozloučil s Rámusem a vydal se do kuchyně.
"Rone zlatíčko, my teď budeme mít poradu, tak si to prosím ven s sebou a dones to prosím holkám." Uvítala ho paní Weaslyová a než stačil něco namítnout vrazila mu do náruče tác s jídlem, vystrčila ho z kuchyně a zabouchla mu dveře před nosem.
"Dobré ráno." Pronesl a uraženě probodával zavřené dveře nevlídným pohledem.
"Jak já miluju prázdniny v tomhle zatraceným baráku, člověka nenechaj ani v klidu najíst!" nadával po cestě do schodů.
Remus znovu protočil oči.
"Tobě se ten strop nějak líbí," popichovala ho Nymfadora Tonksová, byly to teprve dva dny co ji a Artura Weaslyho propustili z Nemocnice u svatého Munga, ale už byla čilá jako rybička a neustále se motala kolem Remuse a popichovala ho.
"Pššt!" rýpla do Remuse paní Weaslyová a dál poslouchala Albuse Brumbála, který vysvětloval přítomnost Dirka Rausse.
"Albusi, zdá se mi to, nebo k nám nejste upřímný, žádný z důvodů přítomnosti, tohohle princátka, který jste řekl, nemá hlavu ani patu…" přerušil Alastor Moody Brumbálův proslov, ředitel Bradavičko školy se na chvíli zarazil a hodil očkem po Remusovi.
"Alastore, jak jistě všichni tady víte, jsou mezi námi lidé, kteří propouští informace z našich porad na veřejnost," pronesl důležitě a zamračeným pohledem přejel po všech přítomných,
"narážíte tím snad na Mundunguse?" vyjekl nevraživě Ergon Driwersky a prudce se postavil. Jakmile však zahlédl vraždivý pohled paní Weaslyová, Kingsleyho a pana Weaslyho okamžitě si sedl, uraženě zkřížil ruce na hrudi a propaloval pohledem židli před s sebou.
"Ne pane Driwersky, nesnažím se tím na nikoho poukázat, či upozornit." Zareagoval téměř okamžitě Brumbál tajemným hlasem.
"Jde pouze o to, že Dirk Rauss byl zasvěcen do jedné z naších nejtajnějších akcí, kdyby se cokoliv z toho, co dělá, nebo bude dělat dostalo na veřejnost, způsobilo by to neskutečný poprask a Velkou Británii by zachvátil nepopsatelný chaos. Proto doufám pochopíte, že bude nejlepší, když práce kterou tohle 'princátko' zastává, zůstane známo jen těm, kteří se na ní podílejí." Sálem se rozeznělo souhlasné mumlání a pár nadávek Ergona, který ovšem po pohledu na vztyčenou hůlku paní Weaslyové, se kterou vykouzlila pánev ihned zmlknul a odsunul se z jejího dosahu, přičemž z ní a pánvičky uložené na jejím klíně nespouštěl oči.
"… Dobrá, tímto dnešní porada končí." Rozlehl se po několika úmorných hodinách Brumbálův hlas síní.
"Můžete odejít." Během chvíle se vyprázdnila celá síň. Jakmile se za posledním z odcházejících zavřely dveře, Dirk vystřelil ze židle a s rozzuřeným pohledem se řítil na Remuse s Brumbálem.
"Vy!" mával rukama od jednoho druhému "Jste ti největší tupci, jaký znám!" křikl na oba.
"Celý jste to měli naplánovaný, co? Od samého začátku! Ale já vám Brumbále říkám, že mě k tomu nedonutíte, už jen ty poslední dva týdny byly děsivý..."vykřikoval, zatímco Remus s úsměvem pozoroval svoje boty a čekal až ho to přestane bavit.
"Hej, Raussi," oslovil muže, když se znova připravoval na další vlnu nadávek. Dirk s sebou trhl a probodl Remuse nepříjemným pohledem. "Víš, mám takový pocit, že ti něco uchází."
"CO?!" vyjekl úzkostlivě Dirk a zamračeně si sednul na židli.
"Ten lektvar; nedovolí ti mluvit o tom všem stejně, jako Fideliovo zaklínadlo. Nemáš nás čím vydírat, víš?" usmál se na něj a rozdrbal mu vlasy. "Kdykoliv se o tom pokusíš mluvit s někým z nezasvěcených, zapomeneš co jsi chtěl říct a budeš žvatlat z cesty, což u tebe nebude nic zvláštního. Tudíž nikomu nemůžeš nic říct a všichni tě budou mít akorát za cvoka." Posměšně se ušklíbnul.
"To je mi jedno! Já to dělat prostě nebudu." Nafoukl se.
"Ale no tak, Raussi. Budeš slavnej. Neříkej, že to je to, co ti vadí." Vybafl na něj Remus. Dirk na něj tajně koukl. "Slavnej?" zopakoval tiše a nabručeným obličejem se mu rozlehl královský úsměv.
Mezitím:
"Dělej, to zvládneš. No tak," Harry seděl v rohu černé kobky a upínal svůj pohled na malý kamínek, který ležel kousek před ním. Zorničky se mu zúžily soustředěním a po tvářích stékaly drobné pramínky potu. Pomalu začínal polevovat, když se kamínek před ním sotva znatelně zachvěl. Chlapci se na tváři rozplynul triumfální úsměv.
"Jo!" zavýskal tiše a snažil se nabrat co nejvíce energie, vložit je do toho kamene a donutit jej aby se vznesl. Odezvou mu však bylo jen tiché 'Lup!' když se na drobném kamínku objevila hluboká rýha. Harry hlasitě vzdychl a praštil rukama do kamenné země a snažil se nevnímat bolest, kterou mu rána způsobovala díky těžkým kovovým poutům na zápěstí. Otočil se a hlavou několikrát praštil do stěny.
"Sakra!" jeho výkřik se roznesl celou chodbou, přerušilo ho náhlé cvaknutí zámku dveří. Harry se prudce narovnal a oči se mu rozšířily zděšením - zkušený kouzelník pozná, kde se kouzlilo, energie z kouzla totiž zůstane rozptýlená okolo toho místa - rychle sáhl po puklém kamínku a schoval si ho do potrhaných kalhot. Chodbou se rozezněly kroky, s úsměvem na rtech se chystal přivítat nově příchozího, sotva se ale dveře otevřely strnul hrůzou 'Do prdele!' polknul Harry a vyděšeně na Smrtijeda vzhlížel. Malfoy na chlapce strnule zíral "Pottere!" procedil skrze zuby a rozhlédl se po Harryho cele, jako by slídil po kořisti, když nenašel nic podezřelého znova upřel svůj 'velice příjemný' pohled na Harryho.
"Pán, ti vzkazuje, že se tvé 'lekce' na týden odloží, nemá teď na tebe čas." Zasyčel a vyžíval se v chlapcově nejistotě. Než se Harry stačil vzpamatovat, Malfoy se otočil na podpatku a prásknul za s sebou dveřmi.
"Nemá čas?!" neudržel se a zoufale vykřiknul, opřel se o studenou kamennou zeď. 'Co se asi chystá?' , ptal se sám sebe v duchu, nakonec jen vytáhl z kapsy puklý kamínek a položil jej znova před s sebe.
"To bylo o fous," ulevil si a upřel na něj pohled a neustále se jej snažil alespoň trochu nadzvednout.
Hodiny se pomalu táhly a jediné čeho Harry dosáhnul, bylo rozčtvrcení kamínku příliš silnou dávkou energie a vztekem.
"Ale no ták, vždycky ti to šlo, tak proč by teď nemělo?" vzpomněl si na stovky rozbitých sklenek a váz, nafouklou tetu Marge, sklo v zoologické zahradě a spoustu jiných náhod. Nebo to nebyly náhody? Všechny myšlenky se mu hrozně motaly v hlavě, a tak se rozhodnul to raději ignorovat a odpočinout si. Zmoženě odehnal krysu, která mu už několikrát sežrala 'jídlo' a natáhnul se pro oprýskaný džbán s vodou. Ani nevěděl jak, ale na chvíli vyčerpáním usnul, probudil ho až příchod Smrtijeda, který mu přinesl vodu a chleba. O zdvihnutí kamene se pokoušel celý den, až pozdě do noci. Hlava mu třeštila bolestí, oči se mu klížili ospalostí a o soustředění už ani nemohla být řeč, přesto se však nevzdával a alespoň se o to pokoušel. Ležel na břiše, s rukama pod bradou a klížícíma očima pozoroval kamínek a hořce litoval toho, že nemá sirky, kterými by si mohl víčka podepřít. Z posledních sil se donutil otevřít oči, nahromadit v sobě dostatečné množství energie a usnul. Po tolika hodinách úmorné dřiny si ani nevšimnul, jak se kamínek jemně zachvěl a nepatrně nadzvednul o necelé tři centimetry. Nevěděl, jak dlouho spal, ale připadalo mu, jako by to bylo před pěti minutami co usnul. Vzbudilo jej několikanásobné kopnutí do břicha a polití ledovou vodou. Prudce otevřel oči a odsunul se dál od dvojice Smrtijedů.
"Dobré ranko, Póťo." Usmál se na něj muž držící prázdné vědro.
"Doufám, že se ti po nás nestýskalo." Dodal druhý a škodolibě se usmíval.
"No jo, dlouho jsme tu nebyli." Přitakal a hodil prázdné vědro na vodu do rohu chlapcovy cely. Harry s sebou bezděky cukl. Mužovi rty se roztáhly do triumfálního úsměvu a nespokojeně zamlaskal.
"Ale šopak chlapešek še náš bojí?" Zašišlal posměšně.
"A koho bych se měl jako bát?" uchechtl se.
"Snad ne vás dvou?" oplatil mu posměšným tónem a údivem v tváři. Smrtijed se neudržel a vztekle Harryho odhodil na stěnu, až mu vyrazil dech.
"Ani si nedokážeš představit s jakou chutí bych tě zabil," zasyčel vztekle na Harryho, který se marně pokoušel popadnout dech. Smrtijed přerušil kouzlo, které chlapce drželo ve vzduchu a odhodil jej zpátky na zem, kde do něj několikrát surově kopl. Harrymu se konečně podařilo popadnout dech a chraplavě se rozkašlal pokusil se vstát, ale Smrtijed mu podkopl ruce.
"Ale to bych sebe, a všechny tady, připravil o jeden z mála zdrojů zábavy a to vážně nechci." Držel ho pod krkem a nenávistivě se mu zabodával do očí.
"Takže tě budu raději mučit a nebude to trvat dlouho Pottere, to mi věř! Budu tě dennodenně navštěvovat, dokud za mnou sám nepřilezeš a přede všema se mi omluvíš a políbíš mi lem hábitu!" odhodil jej do rohu místnosti a hrdě se narovnal "Crucio!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Grifolion Grifolion | E-mail | 11. července 2007 v 18:46 | Reagovat

Tohle je skvělá povídka už se těším na další pokračování doufám že bude brzo.

p.s. Pro ostatní nebojte se přidávat komentáře

2 gwindor gwindor | 13. července 2007 v 9:44 | Reagovat

Skvela kapitola, hrozne se tesim az se od tud Harry dostane a zjisti ze se za nej nekdo vydava. Jsem zvedavej na jeho reakce, to bude super.

3 Wigy Wigy | 13. července 2007 v 15:15 | Reagovat

Nádherný... a naprosto souhlasím s gwindor=o)

4 Giner Giner | 17. července 2007 v 20:04 | Reagovat

Super, moc se těším na pokračování:)) Už aby se z toho Harry dostal...

5 KiVi KiVi | 18. října 2007 v 21:23 | Reagovat

tedaa já myslela že na poradě bude Snape a bude předávat zprávy vo tom jak Harry nasra* Voldyho a vono nic :(

6 manik manik | E-mail | Web | 19. října 2007 v 17:49 | Reagovat

to KiVi:  O to, že by jste o nějakou postavu z předchozích dílů přišli, se nemusíte bát Snape tam tude, původně měl sice být už v téhle kapilole ale nakonec jsem to vynechala a je až v sedmé - líp mi tam sedí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.