Kapitola 3. - Začátky

14. června 2007 v 19:45 | manik |  Harry Potter a Démant smrti
ZačátkyRon s Hermionou a Ginny odmítají sedět s rukama svázanýma za zády a chystají svoji vlastní akci. Remus s Brumbále, nezůstávají pozadu...

Venku se pomalu rozednívalo, zlaté slunce přikryté rudými mračny si pomalu hledalo svoji cestu nahoru na oblohu, jeho paprsky zabloudily i na Grimauldovo náměstí a vpily se do oken domů. V jednom z těch domů spal zrzavý mladík, jakmile ucítil slabé sluneční paprsky na své tváři, zamručel, převalil se zády k oknu a přehodil si deku přes hlavu. Klidnému spánku mu však nebylo dopřáno. Na chodbě někdo neustále pobíhal a dělal neskutečný rámus, který byl následovaný hlasitým prásknutím dveří. Rudovlasý chlapec znovu zaskučel a přitiskl si na obličej i polštář, když v tom do jeho pokoje někdo vešel. Ať to byl kdo chtěl, Ron teď nechtěl nikoho vidět. Chtěl jen spát a spát nic jiného. Naštvaně se vyhrabal zpod své přikrývky a zlostně probodl nově příchozí pohledem.
"Ginny?" vyjekl a jeho pohled hned pookřál, když viděl jak vypadá. Dívka se však neměla k odpovědi místo toho jí po tváři stekla slza. Znejistěl.
"Ginny, co se stalo?" Ron se nemotorně vyhrabal z postele a šel k ní. Ještě nikdy ji neviděl v takovém stavu. Byla bílá jako stěna, po tvářích se jí kutálely slzy a celá se nezadržitelně třásla. Chtěla něco říct, ale místo toho jen naprázdno otevřela pusu.
"No tak, Gin." Dívka se na něj podívala se smíšeným pohledem plným lásky, bolesti, zklamání, víry.. Místo odpovědi se bratrovi vrhla do náruče kde a rozplakala se. Teprve teď si Ron všiml, že v ruce drží zmačkané noviny. Opatrně jí je vzal, přičemž ji stále opatrně hladil po vlasech.
"U Merlina." S otevřenou pusou hleděl na titulní stranu Denního věštce, obsahující obrovskou fotografii zničených domů Kvikálkova, nad nímž se pod znamením zla vznášel vzkaz od Smrtijedů: "To je teprve začátek". Zaraženě otočil na další stranu.
'Harry Potter mrtev, Tělo nenalezeno, Mrtev nebo v zajetí?...' spěšně prolistoval celý výtisk, avšak nenarazil na jediný článek, který by nespekuloval o Harryho smrti. Pevně objal Ginny a noviny mu nevědomě vypadly z rukou a sklouzly na zem.
"Bože." Vydechl a zadíval se do rohu vedle dveří.
"Řekni, že to není pravda. Řekni, že to je lež. Harry přece nemůže být mrtvý." Vzlykala a stále měla obličej zabořený do Ronova pyžama.
"Rone, je ještě možnost… můžou se mýlit, že jo." Zadívala se bratrovi do oříškově hnědých očí plných bolesti a stesku.
"Samozřejmě." Křečovitě se usmál, zahleděl se jí do očí a hladil ji po vlasech.
"Je to přece Harry Potter." tiše konejšil svoji sestru a vlastně i sám sebe.
"Ostatní… ostatní už to vědí?" polkl a rychle zamrkal, aby zahnal slzy.
"Jo, mamka se to před námi snažila utajit, ale sama se jen tak držela. Vypadala strašně."
"Pojď půjdeme za Miou." Pohladil ji znova po vlasech a očima zabloudil k pohozenému plátku, kde mu padl do očí článek s titulkem 'Mohl žít…'
"Brzy ráno po ohlášení smrti Harryho Pottera se k nám donesla děsivá zpráva. Takzvaný Fénixův řád, pod vedením Albuse Brumbála, mohl chlapci, který přežil zachránit život. Místo toho skočili vy-víte-komu tak říkajíc na 'špek', když neprokoukli jeho fingované napadení skoro neobydlené vesnice. Díky této chybě Albuse Brumbála, byli zbytečně smrtelně poraněni pracovníci ministerstva, kteří teď Artur Weasly a Nymfadora Tonksová bojují o holý život!..."
"Už jsi to viděl, že jo?" zkonstatovala, když uslyšela, že někdo vchází do jejího pokoje, ale neotočila se, pořád stála před zavřeným oknem a pozorovala jasně modré nebe a mraky pomalu plynoucí po obloze.
Neodpověděl. Stoupl si vedle Hermiony a stále držel Ginny, která se o něj opírala za ruku.
"Nemůže být mrtvý, to prostě nejde," nevydržela to Hermiona a po tvářích se jí začaly kutálet slzy. Prudce se k němu otočila, aby jej objala. Zabořila svoji tvář Ronovi košile a rozplakala se.
"Vzpomínáš, co říkal Harry před prázdninami?" přerušil náhle tísnivé ticho.
"Nech se vést srdcem, neboť nic menšího, než je jeho nejvyšší touha ti nepomůže." jednohlasně zopakovali Harryho slova. Pokoj se znovu zalil neúnosným tichem. Ginny strnule zírala na desku stolu a Ron s Hermionou na sebe upírali bolestné pohledy.
"Musíme..."
"Nepustí nás!" přerušil ji Ron rázně. "Nikoho z nás nikam nepustí. Budou nás hlídat, nespustí nás z očí. Nemáme šanci se odtud dostat!"
"On by to udělal - pro kohokoliv z nás. Zákaz nebo ne, udělal by to!" namítla tvrdě Ginny. Ron se zarazil a pochmurně sledoval svoji sestru. Nevydržel se jí dívat do očí a stočil pohled na podlahu měla pravdu, ale...
"Pokud se pokusíme odtud utéct a pokud se nám to nepodaří, bude z toho pěknej průšvih, a pak nejspíš poznáme, jak se asi Harry cítil, když mu pořád někdo vysel za zadkem." Hermiona si otřela slzy z tváře.
"Nikdo nás nechytí..." namítla s letmým úsměvem.
-----
"Dirk Rauss vyšel Bradavičkou školu čar a kouzel s báječnými výsledky - studoval na Bystrozora. V Londýně místo nedostal, neudělal zkoušky navržené Alastorem Moodym, vzali ho až v Dublinu… Pane?" Žena přestala prohlížet záznamy hledaného kouzelníka a rozhlédla se po prázdné chodbě, nikde nikdo. Pokrčila rameny a mávnutím hůlky vrátila složku zpět do pořadníku.
"Dirk Rauss?" protáhl starý hostinský . "Rauss…" zamyslel se.
"Ne, je mi líto, to jméno mi nic neříká." Muž zahalený v černém plášti s kápě nataženou do půli obličeje hodil na stůl několik zlatých a odešel.
"Rauss? Jo, často sem ho tu nevídal, ale hodně se o něm mluvilo, povídalo se, že byl spřaženej s temnejma silama, vždycky se kolem něj něco dělo. Pokud chcete vědět víc, zeptejte se támhle tý brunety v zadu. Jmenuje se Dara Wernerová, pomůže vám. Povídalo se, že ti dva spolu jeli v něčem hodně špatným, ale co je na tom pravdy to vám nepovím."
"Byl to bystrozor. Zatraceně dobrej bystrozor." Žena pomalu natáhla z cigarety a bedlivě si muže prohlížela.
"Dlouho jsem o něm nic neslyšela, ale bydlel v jedné kouzelnické vesnici poblíž Derry, nepamatuju si jak se to tam jmenovalo, ale to je fuk. Kolovali tu o nás pěkný blbosti, vždyť víte, mudlové - ničemu nerozumějí. Byl jeden z utajovanejch bystrozorů, ale pak rezignoval kvůli Ministrovi. Ten chlap neuměl napočítat do pěti, všechno za neudělali smrtijedi, ta doba byla zlá - moc zlá. Ale to vy jistě víte." Dodala, když světlo staré olejové lampy osvítilo jeho zjizvenou tvář.
"Divila by jste se, kolik toho vím. - Poblíž Derry…" zvedl se a kápě mu sklouzla ještě více do obličeje.
"Proč ho vlastně hledáte?" ozvala se žena. Muž se na ni otočil.
"Proč hledáte Dirka Rausse?" zopakovala žena svoji otázku a znovu natáhla z cigarety.
"Jsou věci jejichž čas nadešel a je nutno je vyplnit… Bylo mi ctí." Mírně se poklonil a odešel.
-----
"Přejete si?" Z jasně bílého domu vyšel vysoký, muž s tmavě hnědými vlasy a přísným pohledem si měřil muže přikrytého pláštěm.
"Dirk Rauss?" zeptal se suše, muž kývnul, ale ruku měl stále poblíž kapsy s hůlkou.
"Posílá mě Brumbál." Muž si jej stále nedůvěřivě prohlížel, ale pustil jej dál.
"Brumbál?" ozval se muž jakmile se za nimi zavřely dveře, Remus si konečně stáhl kápě.
"Co je to za blbost, proč by zrovna mě potřeboval Albus… my dva se známe, že jo?" zastavil se, když se zahleděl Remusovi do tváře. Odpovědí mu bylo sytě modré kouzlo, které se mu vpilo do hrudníku načež začal celý jasně zářit a rozpadl se.
"Hmm, to bylo slušný." Zpoza rohu vyšel muž v černém kouzelnickém plášti, vypadal úplně stejně jako ten na kterého Remus zaútočil.
"Kopie - Poněkud primitivní nemyslíš?" suše poznamenal Remus, když muž vystoupil ze stínu.
"My se známe?" zeptal se a hůlkou rozsvítil světla v místnosti.
"To teď není důležité. Jak si slyšel, poslal mě za tebou Brumbál…"
"A proč bych vám měl věřit? Soudě podle tónu tvého hlasu mě moc v lásce nemáte a další záhadou zůstává… Proč by zrovna mě hledal Brumbál? K čemu bych byl prospěšný, největšímu kouzelníkovi všech dob?" posměšně se poškleboval. ale stále na Remuse mířil hůlkou.
"Voldemort se vrátil, nikdo z nečistokrevných rodin si nemůže být ničím jistý a vy si klidně přijdete a snažíte se mně vylákat do Anglie na neskutečně pitomou výmluvu. To je poněkud primitivní, nemyslíš?" pokračoval kousavě.
"Ach, znovu si tykáme, to je báječné. Musím však poznamenat, že jsi se za tu dobu co jsem tě neviděl vůbec nezměnil. - No jistě jak by jsi se mohl pamatovat, kdo by si pamatoval na přátelé ze školy, že?" Oplatil mu stejně kousavě.
"Remusi?" zeptal se opatrně, ale nepřestával na něj mířit hůlkou.
"Jo, kde jinde by sehnal vlkodlak práci?" poznamenal.
"Ehm, ty si to pamatuješ?" zeptal se opatrně a sklopil hůlku, už nebylo pochybností.
"Člověk jako já si nemůže dovolit zapomínat."
"Takže, co mi náš slavný Brumbál chce?"
-----
"Ona se zbláznila!" vykřiknul Ron, když uviděl hromadu knih s nohama, Ginny se jen křečovitě usmála a mlčky pozorovala Rona, jak vyděšeně zírá na Hermionu. Hermiona vratkým krokem přešla místnost a s obrovskou ránou pustila knihy Ronovi pod nohy až poskočil.
"Nech si ty svý kecy a radši mi pojď pomoct!" prskla a šla zpátky.
"To že ty trávíš noci nad obrázkovýma knížkama typu; 'Jak se posadit na koště', neznamená, že i my jsme na tom tak špatně." Soucitně k němu přistoupila a rukou mu rozdrbala vlasy "Víš?" S úsměvem odešla.
"Jak sakra ví o... Co tu ještě děláš?! Nemáš pomáhat nosit knížky?" vyjekl Ron a zrudl, když viděl, jak se Ginny usmívá.
"Já je mám rovnat." Poznamenala s úšklebkem. Ron se zamračil a rychle odešel z pokoje.
"Co mu je?" Hermiona, která přinesla další tentokrát menší hromádku knih si oklepala ruce a tázavě hleděla na Ginny.
"Nejspíš jsi uhodila na slabé místo." Mrkla na ni a popadla hromádku knih a začala je rovnat do polic.
"Ups," otřela si ruce o kalhoty a šla pro další.
-----
"Ne!- Ne!- Ne!- Ne! Do toho mě nenamočíte Brumbále!" vykřiknul a vyskočil z křesla před svého bývalého přítele.
"Remusi, zrovna od tebe bych čekal férovou hru. Vždyť ho vůbec neznám, ani jsem ho neviděl, nevím jak vypadá, jak se chová, nevím o něm vůbec nic! - A ty to víš!" Dirk nervózně přešlapoval před svým bývalým přítelem a mával mu před obličejem rukou.
"Slíbil jsi, že pomůžeš bude-li třeba." Poznamenal Brumbál, aby na sebe upozornil.
"Slíbil jsem to jeho otci a ne jemu. A pokud si dobře vzpomínám, ani jste se mu o mě nezmínili, takže vlastně ani neví, že vůbec někdy nějakej Dirk Rauss existoval, tudíž neví ani o mém slibu!" Štěkl na ředitele. Remus s sebou trhl a probodával jej vraždícím pohledem.
"To snad nemyslíš vážně?! Celou dobu-" zařval na Dirka.
"Remusi! Pokud pan Rauss nechce pomoct je tu samozřejmě ještě jedna možnost…" přerušil jej rázně Brumbál, než stačil říct něco co by zničilo jejich plán.
"Brumbále, vážně jste si jistý, že jste nebyl ve Zmijozelu?" poznamenal naštvaně Rauss.
"Naprosto." Usmál se na něj ředitel.
"Myslím, že by jsme tě měli blíže seznámit s tvým úkolem." Obešel svůj stůl a vydal se ze své pracovny, následován oběma muži. Zastavili se až před Nebelvírskou věží.
"Přes prázdniny tu nikdo není, takže tu budeš bydlet, všechny potřebné věci máš v Harryho ložnici. Chci aby ses tu choval jako doma, řekl bych, že máš dost času na to, abys se naučil kopírovat Harryho chování. Remus ti v tom bude plně nápomocen." Dodal, když si všiml Remusova pošklebování.
"Albusi, mám teď spoustu práce pro řád, nemohu se zahazovat s…" jeho úsměv byl úplně smazán.
"Se starými přáteli?" doplnil jej Brumbál. "Ano, myslím si, že by tvoji práci mohl někdo převzít, konec konců, kde bychom dnes byli bez přátel…" významně si je oba prohlížel.
"A ještě něco." Zastavil oba muže před odchodem.
"Remusi, chci abys byl Panu Raussovi plně k dispozici. Myslím si, že by bylo nejlepší, kdybys tu přes prázdniny bydlel s ním. Poslední dobou jsi s Harrym trávil dost času, třeba by mohlo něco z toho tady panu Raussovi pomoci. - Ber to jako rozkaz." Dodal, když viděl jeho nechuť a s úsměvem odešel.
"Super, takže proč jsi na mně naštv…" chtěl se zeptat Remuse, ale zjistil, že odešel ihned po Brumbálovi.
"Tak to bude bezvadný léto." Poznamenal suše a vydal se za Remusem do chlapeckých ložnic, kde měli strávit zbytek prázdnin.
-----
"Konečně." Usmála se a rozhlédla se po malé místnosti z jedné strany obestavěné regály knih a druhá polovina byla prázdná.
"Super, bomba, skvělý!" zazářil Ron a rozhlížel se po místnosti a neustále se pohupoval na nohách.
"Tak," tleskl o sebe rukama a mile se na děvčata usmál. "Můžeme jít, ne?" otočil se, ale Hermiona s Ginny ho přitáhli zpět.
"Na to zapomeň," zpražila ho pohledem.
"Tohle, je teprve začátek." Prohodila a s úsměvem si prohlídla jejich dílo.
-----
"No tááááák … Aspoň jednou mě nech vydechnout, jinak ti stejně nic neřeknu!"
"Jo, to si říkal už před hodinou - zkus něco jiného." Remus ležel v Nebelvírské společenské místnosti na pohovce a líně si podepíral hlavu, před ním seděl Dirk a vztekle zatínal pěsti.
"Lupine!" Štěkl na něj vztekle.
"Ano?" Usmál se Remus na oplátku.
"Pánové, chovejte se rozumně." Napomenul je s úsměvem Brumbál a dál se věnoval myslánce.
"Myslím, že už mám vše, Remusi…" Brumbál se postavil a pokynul Remusovi rukou, aby si sedl místo něj.
"Dobrá, ale pohlídejte ho." Brumbál na Remuse mrkl a přisedl si k Dirkovi, který ho probodával nedůvěřivým pohledem a mile se na něj usmál.
"Myslím, že by jsi měl něco zkusit." Usmál se a mávl hůlkou, přičemž se v jeho ruce objevila flakonka s hustou třpytivou tekutinou. Dirk na Brumbála koukal a jen stěží dokázal skrýt svoji zvědavost. Brumbál se jen usmál a postavil ji na stůl.
"Co je to?" nevydržel to Dirk a nalepil oko na flakónku, aby si lépe prohlédl její obsah. Na Brumbálově tváři se mihl úsměv - někteří lidé se nikdy nezmění - Remus překvapeně vzhlédl od myslánky, ale nic neříkal.
"Vypij to a uvidíš." Popostrčil jej ředitel milým úsměvem. Dirk se na něj nedůvěřivě podíval a pak na Remuse, který se s škodolibým úsměvem vrátil k hledání svých vzpomínek. Vzal si flakónku do ruky, ještě jednou si ji nedůvěřivě prohlédl a pak na ráz vypil.
Zaplavil ho zvláštní pocit, jako by jej někdo polil jakou si mrazivou hmota a ta ho začala vtahovat do sebe, jakmile jej hmota celého pokryla začala pálit a štípat, chtěl otevřít oči, ale hmota mu to nedovolila. Horký žár pak vystřídal mrazivý chlad, hmota se pak do něj vtáhla a on mohl konečně otevřít oči. Nervózně se rozhlédl po místnosti a ušklíbl se na vykuleného Remuse.
"Co mu je?" zeptal se Dirk Brumbála neurčitým tónem, ale zarazil se protože hlas kterým mluvil rozhodně nepatřil jemu, zněl spíš jako šestnáctiletého chlapce. Vykulil oči a vyjeveně se podíval na ředitele. Remus se na rozdíl od Brumbála neusmíval spíš naopak, oči se mu zalily slzami. Rychle zamrkal, aby je zahnal.
"Bože," pomalu se postavil.
Brumbál mu s úsměvem vyčaroval zrcadlo. Dirk se postavil a vyjeveně do něj zíral. Jeho zkoumání přerušil až smích Remuse. Nechápavě se na něj otočil a když zjistil, že tady vysvětlení nenajde otočil se na ředitele, kterému ovšem taky cukali koutky. Nechápavě se na sebe podíval do zrcadla a zrudl, rychle si vykasal kalhoty, které z něj sjely přez trenky, které na něm jen tak vysely a rudý jako rajče běžel nahoru do Harryho pokoje
"Tady já končím!" vykřiknul a chtěl vejít, ale kalhoty mu znovu sjely z nohou a odhalily tak jeho červené trenky. Chtěl si je znovu natáhnout, ale dveře které se prudkým otevřením odrazily od stěny se znovu zabouchly a on se o ně praštil do hlavy a znovu se tak ocitl na zemi. Remus se začal smát a nebral na ohled Brumbálův pohoršený pohled, jen ho více rozesmíval.
"Řekl bych že tímhle to teprve začíná." křikl na něj, když se uklidnil a vrátil se k myslánce.
Fajn, tak mám další dotaz sem otravná já vím ale tohle mně zajímá. napište pls do komentů co bych podle vás měla změnit, nebo zlepši co se týče mého psaní díky moc maník
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mirka (Sibalka) Mirka (Sibalka) | Web | 21. června 2007 v 19:01 | Reagovat

super, takto som sa uz dlho nezasmiala, super kapitola, ale mohla/mohol by si nam aj popisat Harryho pobyt u Voldemorta. chudacik Harry. :D

2 Tana Tana | Web | 23. června 2007 v 11:12 | Reagovat

skwele

a suhlasim s mirkou

kedy bude dalsia?

3 gnffj gnffj | 9. ledna 2008 v 19:30 | Reagovat

vfdhdh

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.