Kapitola 2. - Slib

8. května 2007 v 16:36 | manik |  Harry Potter a Démant smrti
Slib
Remus se neustále utápí ve výčitkách, z moře vspomínek jej vytáhne až bradavický ředitel, spolu pak vymyslí plán, ale má jeden háček. A od té doby Remusovi problémy jen vzrostou...

Remus seděl v potemnělé místnosti a se zaujetím pozoroval zlatavou tekutinu lesknoucí se ve světle. Byla to chvíle co si ho k sobě pozval Brumbál a on stále nemohl uvěřit jeho slovům.
"Remusi jsem rád že jsi přišel." Brumbál vstal a podal si s ním ruku
"Odpusť že tě volám tak brzy, ale je to naléhavé
"To je v pořádku." Remusův hlas byl unavený a plný trápení
"Nechci tě zdržovat, vypadáš unaveně. Ale popravdě jsi jediný kdo mi může pomoct." ředitelův hlas byl totiž značně nejistý, což u něj nebylo zvykem
"Je mi líto, ale nevím kam tím míříte, Brumbále." Ředitel si sundal brýle a unaveně si třel oči
"Potřebuji aby jsi našel jednoho muže. Byl to Jamesůs přítel." Dodal, když viděl Remusův nechápavý pohled. Remus nechápavě zamrkal
"James měl spoustu přátel, to-" Brumbál Remuse rázně přerušil
"Ano James Potter byl velmi oblíbený a jako bystrozor měl spoustu kontaktů, ale jen s jedním z nich se spojili slibem, kter-"
"Brumbále, to snad nemyslíte vážně!?" vykřikl
"Buď tak laskav a nech mně to dopovědět, Remusi. A ano, myslím Pana Rausse." Jeho hlas byl náhle přísný, jako by mluvil se svým žákem
"Jde o to, že ještě dnes se do všech novin dostane zpráva o zničení Kvikalkova a s ní i podezření o Harryho smrti, nebo únosu." Na chvíli se odmlčel a napil se čaje
"Zpráva o věštbě se po světě rozšířila nezvykle rychle a pokud lidé uvěří v chlapcovu smrt nastanou zmatky kterých Smrtijedi nemohou nevyužít, aby ukázali světu kdo doopravdy zvítězí, my potřebujeme důkaz, že chlapec žije a tím je jedině on sám. Můžeme předstírat, že Harry v bezpečí, ale tomu nikdo nebude věřit věčně, bez důkazů ne. Pan Rauss dal kdysi Jamesovi slib, který je na čase splnit - nadešel čas, kdy je třeba zapojit do hry i ty nejméně očekávané figurky a využít našich výhod, jsou-li nepatrné. Musíme Pana Rausse donutit vydávat se za Harryho, byl si s Jamesem velmi blízký a proto pro něj nebude napodobování Harryho nijak zvláště těžké. Ti dva si sou podobní víc než jsem si kdy myslel." Remus si ztěžka podepřel hlavu
"Ale proč zrovna on?"
"Nikoho z řádu takto vystavit nemůžeme. Ne, Remusi. Tebe ze hry vyřadilo tvé prokletí které by ti bránilo stýkat se s Harryho přáteli a oba víme že slečna Grangerová jeví známky vysoké inteligence a umí si dát dvě a dvě dohromady. Musíš ho najít, jako jediný nám může pomoct."
"Co když odmítne?" napadlo Remuse, když vstával
"Dal slib. A mimo jiné nemusí se přeci hned dozvědět, o co se jedná." Mrkl na Remuse přes své půlměsícové brýle.
Remus vstal z křesla ve kterém do teď seděl. Přešel do kuchyně a se znechucením vylil obsah sklenice do dřezu, opřel se o stůl a zničeně se zadíval do ohně, přičemž pořád pevně svíral prázdnou sklenici a znovu se propadal do vzpomínek.
Seděl v rohu kuchyně. S tváří přikrytou stínem, tiše naslouchal nočnímu tichu přerušovanému pouze praskáním ohně a…
"Siriusi?" vstal ze židle a otočil muže plížícího se ke krbu, který, když jej Remus oslovil zastavil, obličejem k sobě
"Čau Reme." Pozdravil ho jako by se nic nestalo a nevině se usmál, vzal si Remusovu sklenku s pitím a vypil ji
"Jo, tak díky a já už raději půjdu." Vtisknul Remusovi prázdnou sklenici zpět do ruky a chystal se odejít, ale Remus jej chytil za rukáv
"Sirie, můžeš mi vysvětlit o co se tu pokoušíš?!" štěkl na něj. Sirius se prudce otočil čímž se vyprostil z Remusova sevření
"Ne, protože by to mělo stejnej výsledek jako, když Petigrew sliboval, že nezradí!" vybafl na Remuse
"Siriusi hledá tě polovina bystrozorů z Británie, nemůžeš si dovolit jen tak se procházet parkem a balit ženský!"
"Ty to nechápeš, že jo?" štěkl na něj zpátky Sirius
"Jasně, nikdo z vás to nechápe! Nikdo z vás nemá nejmenší tušení jaký to je být pořád zavřený v domě který nenávidí. Remusi, já musím vypadnout. Aspoň na chvilku, prosím. Nech mě jít." Srius stál před Remem a tiše vyčkával na jeho odpověď, doufal, že alespoň on jej pochopí, ale…
"Promiň," Přerušil ticho po chvíli a zavrtěl hlavou "nemůžu," v Remově hlase byla jasně hrát bolest. Sirius se zašklebil
"Jasně." Otočil se a odešel
"Siriusi…" zavolal za ním
"Nech to být Remusi - zapomeň na to!" ani se neotočil, vyběhl schody a zabouchl za sebou dveře, od pokoje, kde byl zavřený Klofan.
-------
"Remusi!" Remus zastavil a otočil se na Siriuse, který za ním běžel
"Víš, přemýšlel jsem a…" bylo na něm znát, že neví jak začít
"Jde mi o Harryho." Remus se zastavil a pečlivě si jej prohlížel, něco mu tu nehrálo
"Jsem si jistý, že ti jde o jeho bezpečnost, ale Harryho po cestě sem doprovázet nemůžeš, je to příliš riskantní."
"Dobře." Zesmutněl, Remus se zamračil
"Siriusi o co ti jde?"
"Já jen… chci abys mi něco slíbil. Vím že máš Harryho rád a že bys pro něj udělal cokoliv stejně jako já. Budeme za ním stát ať se stane cokoliv. A kdyby některý z nás zemřel, ten druhý se o něj postará a nedovolí aby se mu něco stalo, slibuješ?" Remus mu nechtěl vyčítat jeho nedůvěru v něj. Věděl, že má Harryho rád a stejně jako on by udělal všechno pro jeho bezpečí. Jen chtěl mít jistotu, nic víc.
"Slibuju." Usmál se a podal si s ním ruku.
"Měl jsem ho pustit!" nadával si
"Kdybych ho pustil neměl by takovou potřebu vypadnout."
"Nešel by na Ministerstvo." šeptal
"Šel by tam i kdyby věděl, že zemře - šel za Harrym." Remus ztuhl a tiše zíral na prázdnou zeď. Vlastně až teď si uvědomil, že už tenkrát málem porušil slib, který Siriusovi dal. A teď znovu,
"Brumbál!" zakřičel Malfoy. Všichni ztichli a hleděli na starého muže. Jeden ze smrtijedů se rozeběhl nahoru po schodech, jenže starý kouzelník jen letmo mávl hůlkou, jako kdyby si chtěl pročísnout svoji hřívu bílých vlasů a utíkající smrtijed sebou okamžitě prásknul přes celou místnost na podlahu.
Až teď si všichni uvědomili, že ještě jedna dvojice spolu bojuje, nedbajíc přítomnosti Brumbála. Byla to Bellatrix a Sirius. Dychtivě jí vyzýval a dráždil: "No tak, snad se zmůžeš na něco lepšího!". Právě hbitě uhýbal na stranu jedné z jejích kleteb, ale nepočítal, že Lestrangová předpokládala na jakou stranu uhne a vzápětí pošle další kouzlo, které mu narazilo přímo do prsou.
Jeho obličej se náhle z úsměvu změnil v úžas a ohromení, ale v té chvíli se už odlepil od země a řítil se přes celou místnost vzduchem přímo do oblouku uprostřed.
Harry upustil Nevila a hnal se za padajícím kouzelníkem.
"Siriusi!" řval na celé kolo. "SIRIUSI!"
Kouzelník v tom okamžiku propadl přes oblouk a zmizel. Chlapec dychtivě běžel k oblouku, skrze který čaroděj propadl, ale chytil ho Remus a nehodlal jej pustit
"SIRIUSI!" křičel dál Harry ze všech sil a snažil se vymanit z čarodějova sevření.
"Harry! Už mu nemůžeš pomoct, je mrtvý!"
"Ne! On žije, on žije! Za chvíli se objeví na druhé straně, Sirius žije!"
"Siriusi!" křičel a nevnímal slova ostatních "SIRIUSI!" Remus stále pevně svíral Harryho
"Slibuju." Tiše přísahal s pohledem upřeným na závěs oblouku. Jeho slova zanikla v Harryho zoufalém křiku
"Ne!" vykřikl a vztekle mrštil prázdnou sklenicí o zem a nevnímaje střepy si klekl na zem
"Už ne!" opřel se rukama o podlahu a zoufale pozoroval střepy sklenice povalující se na zemi, od kterých se odrážely plameny ohně. Nechtěl už dál přicházet o své blízké a o nic víc nehodlal porušit slib, který Siriovi dal, udělá všechno, aby Harryho zachránil - Všechno!
Přesně jak to slíbil…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mirka (Sibalka) Mirka (Sibalka) | Web | 9. května 2007 v 14:53 | Reagovat

super...moc sa mi tvoja poviedka paci...kedy by mohlo byt pokracko???pls dáááááááááááál...

2 luys luys | 10. května 2007 v 12:23 | Reagovat

Je to super! Už sa neviem dočkať ako to bude pokračovať!

:-)

3 Zombie -Marťas Zombie -Marťas | Web | 19. května 2007 v 15:01 | Reagovat

mno tak sem se konečně kukla na ten tvuj blogís tady...celkem dobrej ale ten www.manik09.blog.cz je pjostě lepší...tady je to fajn ale znáš mě....sem moc líná na to abych něco tady četla  a celkem i stačí když si  přečtu nadpis ...HARRY POTTER  a přestávám se pouštět do nějakych větších aktivit...natož snad abych to četla :D:D:D:D ale líbí se mi ta písnička která k tomu hraje ta je fajn mno tak sem ti to tu klásně zdrbla du zasejc dál ahojky

4 manik manik | Web | 19. května 2007 v 15:10 | Reagovat

Neboj, jednou třeba časem dojde i na ten můj pokus o sepsání toho příběhu co jsem vymyslela, ale nějak se mi to nechce zveřejňovat na netu

- přece jenom jsme to smýšlely my dvě a to už je něco! Hlavně pokud jde o ty krvavý scény - jsi mě normálně nakazila, teď děsivě často vymýšlím děsivý krváky... =0D

5 Petr Petr | 25. května 2007 v 22:00 | Reagovat

Nazdar lidi oběvyl sem tuto povídku  a ije fakt dobra dale bych se chtěl zeptat jestly by mi nekdo neposlatru písničku co tu hraje fakt se mi lybý a ja ji nemozu nikde stáhnout  Díky Ihnatik@seznam.cz

6 manik manik | Web | 3. června 2007 v 20:31 | Reagovat

Tak co? už jde?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.