Kapitola 1. - Proč člověk přichází vždy o ty nejbližší?

8. května 2007 v 9:12 | manik |  Harry Potter a Démant smrti
Proč člověk přichází vždy o ty nejbližší?
Remus se dozvěděl, že je Harry bez strášce a ihned se vydává za Brumbálem, ale není už pozdě?...


Kamennou chodbou se odrážely rychlé kroky staršího muže
"Citrónová zmrzlina!" vykřiknul jakmile vešel do chodby jenž byla zakončená zlatým chrličem, kvapně vyběhnul schody a rozrazil starobylé dveře. V místnosti však nikdo nebyl, muž se vystrašeně rozhlížel po pracovně. Měsíční paprsky dopadali na jeho zjizvenou tvář, poznamenanou stářím, únavou a svým prokletím ano, byl to Remus Lupin.
"Brumbále?!" Remusův hlas byl znepokojený a překvapený zároveň.
"Sakra!" s rozhořčením prásknul dveřmi a chystal se odejít.
"Ano, Remusi?" Brumbál stál na výklenku nad svojí pracovnou a ustaraně na Remuse hleděl
"Brumbále, musíte na ústředí." Vyhrknul na něj Remus, jakmile ho spatřil
"Viděli Fletchera, na Obrtlé." Dodal na vysvětlenou a jen s těží udržoval přívětivý tón
"Ten parchant měl hlídat Harryho a on si místo toho lítá po kšeftech!!" vykřiknul když Brumbál stále mlčel
"Jak je to dlouho?" Brumbálův hlas byl o poznání vážnější něž před tím
"No konečně aspoň kapka zájmu." Blesklo Remusovi hlavou
"Remusi uklidni se. Chápu, že jsi rozčílený. Posaď se, prosím." Vybídl ho
"Na to teď není čas!" odsekl stroze
"Jak je to dlouho." Zopakoval Brumbál svoji otázku, ignorujíc odpor a zlobu v Remusově hlase. Remus se zničeně sklátil na křeslo
"Hodinu." Hlesl tiše ředitel ihned zbystřil a Remus pokračoval
"Já… nemohl jsem přijít dřív, oni… napadli nás. Byli jsme tam jen tři a jich byla,… sakra, teprve před chvílí se nám podařilo je odrazit. Nymfa je ve smrtelném nebezpečí, Artur na tom není o moc líp a až se to dozví Molly… nemohl jsem je tam nechat." Hlesl a zoufale zabořil tvář do dlaní
"Fawkesi." Brumbál přešel k fénixovi, který už nedočkavě přešlapoval na svém bydle a podal mu kousek pergamenu
"Chci aby jsi se vrátil na ústředí, zůstal tam a prosím, nic nepodnikej." Otočil se na sklíčeného muže, když Fawkes zmizel. Remus se na ředitele dlouze zadíval
"Remusi, to je vážné obvinění." Zamítnul mužovu myšlenku, ještě dřív, než ji vyslovil nahlas
"Je to jediné vysvětlení." Hlesl vyčerpaně, Brumbál však rázně zakroutil hlavou
"Brumbále?" Remus měl rudé oči a nechápavě hleděl na ředitele
"Co by jste dělal na mém místě?" Brumbál se zarazil,
"Vím jak se cítíš, ale…"
"Ne, vy to nevíte! Vy si prostě jenom myslíte, že všem zachráníte zadky, svýma vychytralejma žvástama, ale ono to tak není!!" vykřikl rozzuřeně a s opovržením se na Brumbála díval
"Tohle nemá cenu, doufám, že jste za Harrym alespoň někoho poslal." Sykl na Brumbála
"Jistě, Alastor, by nám měl každou chvíli poslat zprávu." Remus přikývl už odcházel, když se v krbu objevily zelené plameny a v nich hlava Kingsleyho
"Brumbále potřebujeme vyhlásit pohotovost, Smrtijedi napadli další vesnici."
"Sami je nemůžeme porazit, je jich mnohem víc než obvykle a mají s sebou tři horské obry." Dodal rychle. Brumbál měl vážný výraz a otočil se na Remuse, který se zastavil, přede dveřmi a tikal z obou dvou pohledem
"Co, přesně je to za vesnici?" zeptal se pomalu Brumbál. Muž se zatvářil, jako by jej mučili
"Kvikalkov." Hlesl a zmizel
"To ne!" Remus se rozběhl ke krbu
"Remusi to nemůžeš, slyšel jsi…" muž však Brumbálova slova nebral na vědomí, rychle si nabral prášek a vykřiknul adresu paní Figgové.
Sotva se přemístil minuly jej dvě kozla. Přední strana domu, byla zbořená, Smrtijedi nejspíš o paní Figgové věděli a její dům zničili jak se jen dalo. Remus, jen doufal, že se jí podařilo utéct. Rychle se skryl před dalšími zbloudilými kouzly a vyběhl z domu. Venku to vypadalo jako v té nejhorší noční můře Kingsley měl pravdu, Smrtijedi tu bylo požehnaně, zato členů řádu pomalu ubývalo. Rychle se zapojil do bitvy a pomalu postupoval směrem k domu Dursliových
"Symphysiso!" vykřiknul, když se kolem něj prohnal nepozorný Smrtijed a chtěl zabít vážně zraněného člena řádu. Smrtijed se na Remuse znechuceně otočil a začal se po něm sápat, ovšem kouzlo jej nepustilo, Remus si všimnul, že je celý od krve s nejvyšším znechucením mávnul hůlkou
"Vampyrus Exhumaci!" upír se začal svíjet v nesnesitelných křečích, nehty si drásal obličej a po chvíli s nekončícím řevem se rozpadnul v prach. Remus se přikrčil k zraněnému. Byl pokousaný a silně krvácel, přiložil mu ruku na čelo, celý hořel. Zničeně se na muže díval a zavřel oči
"Rem…Remusi?" vypravil ze sebe muž se značnými obtížemi a
"Alexi…" a stiskl mu ruku, muž se usmál, ale očividně mu to působilo jen další bolesti
"Durs…Dursliovi, jsou na hlavním ustřeď- ústředí." Alex mluvil tiše a díval se Remusovi do očí
"Našli jste Harryho?" zeptal se Remus s úzkostí v hlase, muž zavrtěl hlavou
"Ne, Ergon řík-kal, že ho unesli, byl… byl bez strážce." Remus těžce zavřel oči, aby potlačil slzy
"Rem-usi, že to nejde." Ozval se znovu
"M-musíš mě zabít." Remus kvapně zavrtěl hlavou
"Ne, to nejde, nemůžu…" Muž ho však zarazil pevným stisknutím ruky
"I s takovým prokletím se dá žít." Mluvil stejně tiše jak Alex
"Ne, to nejde. Nebude… nebude ze mě upír, oni naš-li novej způsob, zabíjel bych i… i ve dne." Docházely mu
"Musíš… mě zabít. Nechceš přece, abych se trápil…" do hrudníku se mu vpil zelený paprsek, tisk jeho ruky povolil. Remus se rychle otočil na muže který kouzlo vyslal
"Moody?!" vyjekl rozzuřeně
"Není čas na výčitky." Odpověděl mu stejným tónem
"Byl jeden z nás, jak jste-" Moody ho zastavil
"Už ne, dřív nebo později by se k nim stejně přidal." Odsekl a v zápětí odrazil několik Smrtijedů
"Pohyb, musíme odtud. Tady už není koho zachraňovat." Vytáhl Remuse na nohy a táhnul ho pryč. Cestou míjeli dům Dursliových
"Panebože." Vyjekl, když viděl co z něj zbylo, dům byl celý zbouraný a nad ním se vznášelo znamení zla, v dáli se ozvala rána
"No konečně." Zamumlal Moody a šinul si to dál, když byly dostatečně daleko od zuřícího boje vtisknul mu Moody do ruky přenášelo. Remus se ohlédl. Spolu s posilami z ministerstva se členům řádu podařilo, několik smrtijedů chytit…
"Nemůžeme ho obvinit ze Smrtijedství, dokud nemáme pádnej důvod!"
"A to co se stalo vám jako pádnej důvod nepřipadá?!"
"Ne to tedy ne!" všichni přítomni se neustále překřikovali a dohadovali se mezi s sebou. Místnost byla větší než obvykle, aby se sem vydali všichni členové.
"Chcete ho obvinit jenom proto, že nehlídal nějakýho fracka?! To je ta největší pitomost jakou sem kdy slyšel! Stejně si to ten parchant zasloužil!"
"To už přeháníte Ergone, nemyslíte!" Ozvala se nějaká mladší žena z prostřed druhé řady
"Nepřipadá mi, vždyť právě kvůli němu Pán zla znovu vzešel!" odsekl stroze
"Ergone, nevíte o Harrym vůbec nic tak važte slova!" zastala se černovlasé ženy paní Weaslyová
"Ticho!!" ozvalo se rázně ode dveří. Všichni jako na povel zmlkli a otočili se na vcházejícího Brumbála.
"Jak víte rada byla svolaná, kvůli únosu Harryho Pottera." Začal, když se posadil na svoji židli
"Pořád nechápu, proč se všechno motá kolem toho fracka!" postěžoval si znovu Ergon, sedící v první řadě. Brumbál se zamračil
"Pane Driwersky, budu vás muset požádat, aby jste mne nepřerušoval." Zarazil ho rázně
"Ne, ne, ne, vysvětlete nám to!" přerušil ho znovu a postavil se. Místností se znovu roznesl souhlasný šepot
"Je mi líto, ale to nemohu, byl bych rád, kdyby se to zachovalo v tajnosti, budete si muset vystačit s tím, že Harry v nadcházející bitvě bude mít významnou roli, řekl bych velmi významnou." Ergon naštvaně zakroutil hlavou
"Žádnou roli by v bitvě neměl, kdyby se nepřihlásil do toho turnaje tří kouzelníků!"
"Harry by sám nikdy nic takového neudělal. Do toho turnaje ho přihlásil Moody… Promiňte Alastore, chtěl jsem říct Bárty Skrk junior." Bránila Harryho paní Weaslyová
"A jak se Bárty Skrk dostal z Azkabanu? Jak se Bárty Skrk dostal do Bradavic? Jak se mohl Bárty Skrk vydávat za Pošuka Moodyho?" vyprskl znovu
"Myslím, že tohle je chyba vedení." Všichni přítomní si ihned začali vyměňovat své názory a Ergon se na Brumbála posměšně ušklíbnul
"To je neslýchané! Ergone, plácněte svůj zadek zpět na židli a držte už konečně hubu!!" vykřiknul Kingsley. Ergon naposledy přejel všechny přítomné pohledem a uraženě se posadil.
"Tak, měli bychom…"
"Je to smrtijed." Hlesl Remus a znova tak přerušil Brumbálův proslov
"Remusi o tom už jsme mluvili…"
"Jo, výjimečně máte pravdu Brumbále. Mundunguse je v tom nevině."ozval se znovu Ergon
"Driwersky!" vyštěkl znovu Kingsley a muž zmlknul
"Remusi to to, je velmi vážné obvinění, vím, že je toho poslední dobou na tebe moc, ale…"
"Vážné, ale pravdivé." Ozval se Moody
"Lupin má pravdu Albusi. Nebo alespoň z části. Na znamení zla na pažích se už nemůžeme spoléhat Albusi, to víš. Pán zla má spoustu spojenců o kterých nevíme, pomalu získává ministerstvo kouzel, kde se to jeho stoupenci jen hemží a my tomu nemůžeme nijak zabránit, tak proč by si nemohl podmanit i Fénixův řád?" Brumbál se zamračil a Moody pokračoval
"Vědomě ohrozil Pottera na životě. Teď už to není ta samá pohádka jako minulý rok. Pán zla se už dál nebude ztrácet čas kvůli pitomé věštbě, pokud by chytil Pottera znamenalo by to pro něj jistou smrt, ledaže by ho chtěl využít proti nám. Albusi?" obrátil se na Brumbála s nadějí, že jej něco napadne.
"Věštba? Takže noviny měli pravdu?..." Vyzvídal znovu Ergon, ale když zachytil pohled Kingsleyho okamžitě zmlkl
"Máš pravdu Alastore, Harry má velmi nízké naděje na přežití, ale já si myslím, že ho využijí proti nám, budou ho mučit, dokud jim nevyzradí vše co potřebují vědět jednodušeji zabijí, proto se budeme snažit Harryho odtud co nejdříve dostat." Zakončil to Brumbál
"Nevěříte, mu?" ozval se nevěřícně Remus
"Dokázal toho tolik, víc než kdo jiný, všem se snaží pomáhat jak nejvíc může a vy mu přes to všechno nedůvěřujete?!?" vyjekl nevěřícně a Ergon si posměšně uchechtl "Ten tak někomu pomoh!"
"Ne, Voldemort má na své straně velmi mocnou zbraň a tou je černá magie sama, nikdo přesně neví co vše dokáže a já pochybuji, že Voldemort bude Harryho šetřit, čím delší dobu bude Harry v temném sídle Voldemort, tím větší riziko je to jak pro Harryho, tak i pro nás. Tudíž ho odtud musíme co nejrychleji dostat."
"Brumbále vy jste se zbláznil!" vyjekl znovu Ergon a přerušil tak nesouhlasný povyk v sále
"Dobýt Temnou pevnost je nemožné asi jako, že za mnou příjde Merlin osobně a vystrčí na mě zadek!" Zastal se Ergona nějaký muž
"Jste bláhový Brumbále, tohle nikdy nemůže vyjít." K nesouhlasu se přidávali další členové řádu, nikomu se nechtělo jít do předem prohnané války
"Lidská povaha je příliš slabá na to, aby dokázala opovrhovat mocí. Voldemort Harryho nechá trpět co nejdéle, bude mu vnucovat ty nejhorší myšlenky, nechá jej trpět vlastním svědomím, donutí ho si myslet, že jej všichni zradili a, že za smrt svých rodičů, nebo kohokoliv jiného může jen on sám. Existuje spousta mocných kouzel po kterých řeknete nepříteli i věc na kterou jste se zavázali neporušitelným slibem. Zamyslete se nad svojí nechutí pomoci chlapci, který sám stojí před mořem, které nelze přeplout. Co by jste dělali, kdyby na Harryho místě byly vaše děti? Remus má pravdu, Harry toho pro nás za tak krátkou dobu udělal víc než kdokoliv jiný za celý svůj život a vy jej teď necháte na pospas osudu?" odmlčel se na chvíli a všechny přítomné přejel vážným pohledem
"Harry Potter si zaslouží naši pomoc a proto vás vyzívám, aby jste pomohli najít a zachránit 'chlapce který přežil' a dát mu tak naději o kterou přišel…" odmlčel se
"Obvinění pana Fletchera probereme až zde bude osobně přítomen. Můžete jít." Zakončil poradu a sám se jako první vydal ze sálu pryč
"Brumbále, počkejte." Zastavil jej hlas Kingsleyho
"Ano?" Kingsley Pastorek rychle přešel k řediteli
"Vy víte, že kdybych se k pátrání po Harrym nepřipojil Ron by mě nenáviděl a mimo to Harry je jako součást naší rodiny… jdu do toho s vámi." Dořekl a chytl za ruku svoji ženu, která si kapesníkem utírala oči
"Má účast je snad samozřejmá." Remus se smutně usmál
"Omluvte mně." Remus se mezi nimi prosmýkl a přidal se k hloučku odcházejících. Rychle vyběhl schody a zastavil se až před dveřmi vedoucí do Harryho pokoje, pomalu vzal za kliku a vstoupil. Vypadalo to tu stejně jako když tady byl naposled, přejel rukou po plakátech nalepených na stěně
"Ehm… můžu?" Remus s sebou trhl a otočil se ke dveřím, stála tam Tex
"Promiň, nechtěla jsem tě vylekat." Usmála se na něj a přešla k němu. Měla na sobě černý hábit a dlouhé havraní vlasy jí splývaly až do pasu
"To je v pořádku." Usmál se na ni a posadil se na Harryho postel
"Reme, nemůžeš se za jeho únos vinit, nebyla to tvoje chyba, nemohl jsi tomu nijak zabránit, nikdo nemohl." Remus však rázně zakroutil hlavou
"Ne, to není pravda. Měl jsem ho hlídat já, neměl jsem dovolit, aby ho hlídal Fletchera…" žena se posadila vedle něj
"Vím, že je toho na tebe moc, nejdřív Sírius a teď Harry, ale musíš se přes to nějak přenést, nemůžeš se po zbytek života jen vinit."
"Já vím." Souhlasil tiše a otočil se na ženu sedící vedle něj
"Proč člověk přichází vždy o ty nejbližší?..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.