Harry James Potter a James Potter

19. května 2007 v 15:58 | manik |  Fan-fiction

Ranní vítr jemně čechral koruny stromů a Slunce začalo pomalu vycházet. A i když byly předchozí dny pořádně horké, na zemi byla spousta zelené trávy. Nebylo se čemu divit, vždyť Irsku se už od pradávna říká "Zelená země".
A jakoby odnikud se objevily dvě postavy, kráčející směrem k útulně vyhlížejícímu domu. První byla vysoké postavy se středně dlouhými kudrnatými tmavě hnědými vlasy a hnědýma očima. Druhá vypadala už od prvního pohledu starší, měla dlouhé stříbřité vlasy, hustý plnovous a krásně modré oči schované za půlměsíčkovými brýlemi. Když došli k domu, mladší postava zaťukala na dveře. Po chvíli se dveře otevřely a z nich vykoukl černovlasý čaroděj s hnědýma očima, schovanými za kulatými brýlemi, a napřaženou hůlkou. Překvapeně se na ně podíval a zmohl se na jediné: "Vy?".
"Ano, Jamesi my," promluvil starší muž, "můžeme jít dál?"
James neodpověděl, jenom jim uhnul z cesty, aby mohli vstoupit. Starší muž kolem něj prošel do domu a zamířil tam, kde se domníval, že je obývací pokoj. Mladší se ale zastavil, nervózně se na něj podíval a promluvil: "Promiň Jamesi, musel jsem mu říct, kde se schováváte."
Poté odešel taktéž do pokoje. James tam ještě chvíli stál, ale nakonec zavřel dveře a vydal se za nimi. Když vešel, oba muži už seděli na křeslech, a tak se taktéž posadil.
"Brumbále, proč jste donutil Siriuse říct, kde se schováváme?" zeptal se po chvíli.
"Jamesi, nadešel čas, aby se dozvěděl pravdu."
"To po mě nemůžete chtít, abych mu to řekl. Je na to ještě příliš mladý."
"Jamesi, vždyť už mu je sedmnáct a měl by se dozvědět, co je jeho osudem."
"A jak mu to mám asi, tak říct?" vyskočil na nohy.
"To víš, nejlépe ty, Jamesi. A posaď se, prosím."
"Siriusi, ty přece s ním nesouhlasíš, že?" obrátil se s nadějí na něj.
"Jamesi, i když tě zklamu myslím si, že by jsi měl říct už Harrymu pravdu. Čím déle to budeš odkládat, tím to bude horší. Sám jsi přece říkal, že už mu dlouho nevydržíš lhát a navíc každým dnem by měl získat svoje schopnosti, tak jako ty v sedmnácti, po svých předcích."
"Já vím, ale bojím se, jak na to zareaguje, až se dozví pravdu, jak skutečně zemřela Lilly. A navíc ty jeho schopnosti. Co když budou ovlivněné mocí, kterou na něj nechtěně přenesl Voldemort?"
"I to se může stát Jamesi, proto je lepší mu říct pravdu," trval na svém Brumbál.
"Tak dobře, zítra mu to řeknu. Ne dnes, v den jeho narozenin," odpověděl rezignovaně.
"A abych nezapomněl. Mohl by jsi vzít místo učitele Obrany? Myslím si, že pro Harryho by bylo dobré, kdyby alespoň jeden rok strávil v Bradavicích. A tak by jsi mohl být s ním."
"Vrátit se do Anglie? Ale vždyť tam bude ještě víc v nebezpečí než tady."
"Přece víš, že Bradavice jsou nejbezpečnějším místem. Tam se Harrymu nemůže nic stát."
"Dobře. Stejně mi Anglie i Bradavice chybí. A Harry by měl poznat zemi, ve které se narodil a která je jeho součástí. Ale mám jednu podmínku Brumbále, nebudete zasahovat do toho, co já nebo Harry děláme. Ano?"
"To je samozřejmé. Kde vlastně je?"
"Myslím, že ještě spí. Chcete tu zůstat a seznámit se s ním?"
"Rád bych, ale musím ještě zajít za ministrem. Jako vždy potřebuje poradit," dodal s úsměvem a poté vstal a vyšel ven se přemístit.
"A ty Siriusi, zůstaneš nebo půjdeš?"
"Jistě, že zůstanu. Harryho jsem naposledy viděl před rokem. A jeho sedmnácté narozeniny si přece nenechám ujít. Pořád je stejný jako ty, v jeho letech?"
James se zasmál. "Je ještě horší. Samozřejmě v dobrém slova smyslu."
Do útulného pokoje pronikl oknem první sluneční paprsek, který dopadl na spícího mladíka a probudil ho. Harry si ospale promnul oči. Poté si z nočního stolku vzal brýle, které si nasazoval, zatímco se snažil posadit se na postel. Jakmile se mu to podařilo, tak si něco uvědomil. <i>Vždyť já mám dneska narozeniny. A jsem plnoletý kouzelník!</i> Radostně vyskočil a zamířil do koupelny, kde si jako každé ráno vyčistil zuby a umyl obličej. Učesat se ani nesnažil, protože věděl že pokoušet se o to nemá vůbec smysl. Stejně by se mu zase vrátily zpátky a vypadaly úplně stejně jako předtím, tak si je jenom prohrábl rukou. Poté se na chvíli zadíval do zrcadla, vypadal úplně stejně jako otec, jen ty oči měl pronikavě zelené. Jedině těmi připomínal svou matku, kterou nepoznal, protože zemřela při porodu. Zahnal tuto myšlenku a vrátil se zpátky do pokoje. Oblékl se do svých oblíbených jeansů a trička, obul si tenisky. A musel uznat, že mu to velmi sluší, vždyť všechny dívky tady v okolí po něm šílely a chtěly se stát jeho přítelkyní. Usmál se a vydal se do kuchyně, kde si myslel, že bude už taťka, ale mýlil se. Tak se rozhodl, že si sedne za stůl a počká na něho. Po chvíli čekání už se začal nudit, tak se vydal do obýváku, najít si nějakou knížku. Když otevřel dveře, tak se nemohl radostí pohnou, uviděl totiž svého kmotra, jak se na něj vesele usmívá.
by margelinazv
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.